„Chr. Rühmkorf: Německo–český fond budoucnosti odsouhlasil 141 nových partnerských projektů. Správní rada pro partnerské projekty povolila ve 4. čtvrtletí 2013 vynaložit 855 500 euro na projekty z oblasti kultury.Jenom renovace památných staveb je v hodnotě 273 000 euro…“ LZ, 10.12.2013, str. 6 přílohy Fórum.

Česko–německý fond budoucnosti (ČNFB) vznikl po vyhlášení Česko–německé deklarace z r. 1997 na základě rozhodnutí České republiky a Německa. Byl založen podle českého práva jako nadační fond se sídlem v Praze, jehož nadační jmění činilo téměř 85 milionů euro Původně měl vyvíjet činnost po dobu 10 let, ale v r. 2007 vlády obou států rozhodly o prodloužení jeho činnosti o dalších 10 let a daly mu do vínku přibližně 18 milionů euro pro podporu dalších společných projektů.

Odpovědným orgánem fondu je správní rada (SR). Zastupuje Fond budoucnosti navenek i vůči vládám obou států. Její čtyři čeští a čtyři němečtí členové jsou na dobu dvou let jmenováni ministrem zahraničí příslušného státu a jejich funkce je čestná. Každé čtvrtletí projednává SR na svém zasedání všechny žádosti o podporu projektů a rozhoduje o poskytování finančních prostředků na jejich realizaci.

SR je tedy orgánem, který by se měl těšit pozornosti také českých vlasteneckých organizací, a to všech bez ohledu na to, zda jsou členy Vlasteneckého fóra či nikoliv. Doposud tomu tak nebylo, i když každá z těchto organizací během kratšího či delšího času realizovala vlastní projekty, z nichž jistě některé, svým přeshraničním dosahem, by mohly být alespoň částečně financovány ČNFB. Vzhledem k tomu, že velký nedostatek finančních prostředků limituje činnost vlasteneckých organizací, lze částečně a dočasně vidět řešení i v získávání peněz z prostředků fondu, samozřejmě za podmínek jím stanovených.

A právě v souvislosti s tímto, bychom měli věnovat pozornost nejen ČNFB, ale také správní radě fondu, jejímu složení. Funkční období SR bylo vymezeno na léta 2012/2013, tedy na příští dva roky má ministr zahraničních věcí ČR jmenovat čtyři české členy nové správní rady.

Pokud se podíváme na dosavadní členy SR a srovnáme je s německými, můžeme vidět, samozřejmě jen z vnějšího letmého pohledu, jisté kvalifikační i jiné nesrovnalosti. Němečtí členové SR mají zřejmě vyšší politickou kvalifikaci, jsou současní či bývalí poslanci zemských sněmů, Spolkového sněmu a dokonce i Evropského parlamentu. Je zajímavé, že dva z nich jsou předsedy složek sudetoněmeckého landsmanšaftu, Ackermann–Gemeinde a Seliger–Gemeinde, jeden je pak předsedou Skupiny vyhnanců, uprchlíků a vysídlenců frakce CDU/CSU ve Spolkovém sněmu.

A právě jejich blízký vztah k tzv. vyhnancům a jejich organizacím je pro nás jen obtížně přijatelný, možná až nepřijatelný, a to proto, že obdobné vztahy českých zástupců k českým protějškům landsmanšaftu neexistují. Dokonce česká předsedkyně SR, Kristina Larischová, byla v době, kdy vykonávala uvedenou funkci, vědeckou pracovníci pražské kanceláře Friedrich Ebert Stiftung. V takovém postavení žádný německý člen SR nebyl, nevykonával totiž žádnou funkci v nějaké české nadaci.

Otevřeně si musíme říci, že za německou stranu nebyl ve SR žádný antinacista či kritik landsmanšaftů, které mají nacistické kořeny, jak lze jednoznačně odvodit již ze jmen signatářů té či oné německé zakládací charty, řada z nich byla funkčně vysokými nacisty či dokonce příslušníky SS a gestapa. Nelze přece z Česko–německého fondu budoucnosti udělat fond česko–sudetoněmecký. Proti takovémuto pojetí fondu bychom museli silně protestovat.

Z uvedených hledisek je kvalifikace německých členů SR zcela rozdílná od kvalifikace českých členů. Jsme přesvědčeni, že tato nevyváženost nás poškozuje a proto napříště by již čeští zástupci měli svým vztahem k českým vlasteneckým organizacím, zejména k ČSBS a Vlasteneckému fóru, přiměřeně vyvažovat spolkovou orientaci německých členů. Proto jsem přesvědčen, pokud uvedená kvalifikace německých členů SP se zásadně nezmění, že by ve SR měl být zastoupen jeden člen ČSBS a jeden člen Vlasteneckého fóra.

V tomto smyslu bychom měli urychleně kontaktovat ministra zahraničních věcí ČR a pokud české členy SR dosud nejmenoval, okamžitě podat naše návrhy. Není to žádný problém, vytipovat 3–4 kvalifikované lidi, z nichž dva by mohli být ministrem jmenováni. Chceme věřit, že ministr dr. L. Zaorálek bude pozornější k českým národním a státním zájmům, než byl K. Schwarzenberg, který se netajil tím, že se necítí být Čechem ale Böhmem. Složení SR, tak nevýhodné pro nás, myslím, že můžeme říci, že bylo dokonce diskriminační, musí být již nyní změněno, pokud již čeští členové SR nebyli jmenováni.

Pláč nad tím, jak proněmecké, prosudetoněmecké zájmy jsou SR upřednostňovány nad českými, pak s největší pravděpodobností ustane. Pokud by k nějakému excesu přesto došlo, pak čeští členové, kteří by jej ve SR napadli a neuspěli, by vzniklé problémy nejen mohli, ale měli by i povinnost ventilovat na veřejnosti.

Dá se i uvážit, v případě pro nás těžko přijatelných německých členů SR, zda bychom se neměli případně písemně obrátit na německého ministra zahraničních věcí či dokonce na kancléřku A. Merkelovou. V Německu nejsou jen příznivci nebo členové landsmanšaftů, ale i lidé, kteří kriticky vnímají jejich činnost a současně se věnují i otázkám německo–českých vztahů. Nebuďme lhostejní ani k tomuto problému!

O své pozice, ať již jsou kdekoliv, se musíme naučit hlásit a bojovat za ně a případně si je i vybojovat. Nic není zadarmo! Ale abychom o něco mohli vůbec usilovat, musíme mít alespoň základní znalosti nejen o politice vůbec, ale také o její institucionalizované podobě a o možnostech naše zájmy uplatňovat. Čiňme tak společně, buďme důslední! Žádné velké vítězství bez každodenní drobné a vytrvalé práce nelze dosáhnout!!