Kráčíme Prahou a jen malé mosazné kostky v chodníku, nám připomínají naše židovské spoluobčany. Za německé okupace mizely celé rodiny, mizeli sousedé, mizeli lékaři, advokáti, obchodníci, mizely ženy, děti. Vlaky je odvážely z jejich domovů, odcházeli s kufříkem neznámo kam…

I dnes se zachvějeme, když navštívíme, či projíždíme Terezínem, židovským ghettem, posledním místem, před jejich cestou na východ do vyhlazovacích táborů. Ti první umírali v Lotyšsku, Estonsku nejen rukou Němců, ale i místních kolaborantů. Poslední stanicí většiny z nich byl ale koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz–Birkenau.

Svět se nedíval, když židovská otázka se stala trvalou součástí politiky Třetí říše. S nástupem Hitlera v lednu 1933 začal v Německu narůstat hon na Židy. Hořely synagogy, sypalo se sklo ze židovských obchodů, svět mlčel. Mlčel i při porcování Československa v září 1938. Svět mlčel i v roce 1939, když Německo obsadilo Československo, přepadlo Polsko. Mlčel, když se otevřely desítky továren na smrt. Auschwitz – Birkenau byl tou hrůzou největší, děsí i dnes svou velikostí, organizační dokonalostí, tak i počtem zavražděných obětí. Je to neopomenutelný symbol německého řádění.

Tisíce vlaků z celé Evropy s konečnou stanicí Auschwitz–Birkenau. Zavražděno bylo 1,4 milionu lidí, převážně Židů, Poláků, sovětských zajatců. V březnu 1944 zde bylo zavražděno v jediném dni 3700 českých židů. Byla to největší poprava našich spoluobčanů v době okupace. Německá nenávist zde byla dopracována do dokonalosti. Rychlé roztřídění na rampě a potom již jen smrt prací, nebo plynem. Všechno bylo z člověka zpracováno. Zlaté zuby, boty, brýle, vlasy, … to vše se zpracovalo ve prospěch Německa.

Dnes je snaha pozapomenout na tato zvěrstva. Historie se ohýbá, z viníků se dělá oběť. Kácí se pomníky válečných hrdinů, nenávist dostala zelenou. Regály knihkupectví jsou plná memoárů nacistických generálů, křídový papír oslavuje jednotky SS. V mediálním prostoru si užívají slávu trapné figurky, skuteční hrdinové jsou uráženi, na jejich odkaz se vylévá nenávist i barva. Svět opět mlčí…

Připomínáme si 75. výročí osvobození Auschwitz – Birkenau Rudou armádou. Z několika milionů německých otroků se dožilo osvobození posledních 7650 lidských trosek. Fotografie s touto hrůzou obletěly celý svět. 27. leden je připomínán, jako Den památky obětí holocaustu. Holocaust to je 6 milionů zavražděných židovských obětí z celé Evropy. Z Polska, Pobaltí, Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Československa, Maďarska, Holandska, Francie…

Odcházejí poslední pamětníci této osvětimské hrůzy. Za hitlerovským Německem zůstaly desítky milionů mrtvých, miliony zmrzačených, rozvrácené rodiny, vypálené vesnice, zničená města,…. Obrovská vina, malý trest. Po těch milionech obětí jen hroby, pomníky a vzpomínky.

Politici nad troskami Evropy, slibovali světu mír na věčné časy. Byla to prázdná slova, plané sliby ? Válečné hrůzy vidíme v přímém přenosu, zničená města v Iráku, Sýrii, Libyi, Afganistanu… statisíce mrtvých, statisíce běženců, miliony hladovějících.