Již v období mezi světovými katastrofami nemusela války začínat oficiálním vyhlášením války, který stát zahajující válku oznamoval napadenému státu, zahájení válečných akcí.

Tehdejší mezinárodní právo za vznik válečného stavu též považovalo, zjednodušeně řečeno, když z území jednoho státu, s jeho vědomím a podporou, či dokonce na základě příkazu příslušného ústavního činitele, pronikly ozbrojené jednotky na území druhého státu a tam zahájily boje s vojenskými či jinými jednotkami napadaného státu. A právě k tomu došlo 17. září 1938, kdy tzv. sudetoněmecký freikorps, ustavený na základě rozhodnutí A. Hitlera a vyzbrojený v Německu, přešel státní hranice a zahájil boj proti československé státní moci. Na obou stranách byli mrtví a ranění. Bez oficiálního vyhlášení války vznikl tak válečný stav mezi napadeným Československem a Německem. Místy dokonce řady „sudetoněmeckých“ freikorpsů posílili členové SA nebo SS.

Následně na dotaz britského ministerstva zahraničí čs. vláda v Londýně dne 28.2.1944 sdělila oficiální notou některým spojeneckým velvyslancům, že Československá republika je s Německem ve válečném stavu již od 17. září 1938, kdy oddíly „sudetoněmeckého freikorpsu“ zaútočily na Československo. Tím naplnily akt agrese proti Československu.

Ústavní soud ČR potvrdil ve svém nálezu č. ÚS 307/1997, že »dnem, kdy nastal stav války, a to s Německem, je den 17. 9. 1938, neboť tento den na pokyn Hitlera došlo k utvoření ,Sudetoněmeckého svobodného sboru´(Freikorps) z uprchnuvších vůdců Henleinovy strany a několik málo hodin poté už tito vpadli na československé území ozbrojeni německými zbraněmi«.

Československo bojovalo s ozbrojenými a vojensky organizovanými Němci „sudetskými“ i říšskými, a to v celku úspěšně. Na tuto skutečnost bychom neměli nikdy zapomenout! Mluvme o ní, mluvme o hrdinech, kteří v tu dobu v boji za obranu republiky padli. Je to naší povinností!

Podle internetových materiálů připravil dr. O. Tuleškov