© Sputnik

Názory

11:10 06.08.2019(aktualizováno 08:26 07.08.2019) Získat krátkou URL

Vladimír Franta

2930

Ptáme se pan Stanislava Novotného, bývalého policejního prezidenta, jak vidí situaci ohledně incidentů s Andrejem Stěninem a Kirillem Vyšinským. Tato jména ukazují, jak nebezpečné je být dnes novinářem. O komentář jsme také požádali zahraničního experta Dmitrije Babiče, kolegu A. Stěnina (pracovali pro stejná média).

„Novináři na Ukrajině umírají jako mouchy“

Novotný: Ukrajina chce do EU. EU říká, že má o Ukrajinu zájem, protože to je demokratická země. Je ale demokratickou zemí stát, kde novináři umírají jako mouchy, když se snaží zjistit, co se v té zemi reálně děje? Je to snad země, která si zaslouží nějaká zvláštní privilegia? (Ukrajinci) si musí nejprve udělat pořádek sami u sebe doma.

Andrej Stěnin zahynul v boji za pravdu a svobodu slova. Ruslan Kocaba byl pět set dní ve vazbě. Je opětovně stíhán za to, že řekl pravdu o občanské válce na východě Ukrajiny. Je tady také Kirill Vyšinskij, jenž je už přes rok ve vyšetřovací vazbě v Kyjevě. Ničím zvláštním se neprovinil. Dokonce evropské i mezinárodní instituce se podivovaly nad tím, že byl vzat do vazby. Doposud jsme se nedozvěděli za co. (Vyšinskému je připisována ukrajinskou stranou vlastizrada, celý proces se ovšem táhne, už jen tím budí kontroverze, viz lidovky.cz /17.5.2018/: „Znepokojení nad tímto krokem ukrajinských úřadů ale dala najevo i Rada Evropy, americké ministerstvo zahraničí a několik mezinárodních lidskoprávních organizací.“)

​Ve válce v Sýrii, ale i na Ukrajině, si nešlo nevšimnout, že západní novináři neradi jezdí do terénu. Většinou obývají apartmány hotelů, kde jsou připojeni k internetu a vesměs čerpají informace jen z jedné strany. Na internetu je pestrý seznam, kolik novinářů na Ukrajině zahynulo. Andrej Stěnin byl fotožurnalistou, který se nebál „být v poli“…

Jaký je kontrast mezi lidmi, kteří reálně zjišťují, co se děje v terénu, a těmi, co sedí na hotelích? Ti novináři z hotelů čerpají zprávy z Reuters či z BBC a tváří se, že poskytují autentické zpravodajství. Předně, to přece nejsou žádní novináři! To je taková salónní žurnalistika. Takoví novináři jsou vyznamenáváni za to, že papouškují, opakují. Nejsou ničím zajímaví.

Dá se dnes ještě vůbec věřit médiím, nebo jsou poslední nadějí silné osobnosti viz Andrej Stěnin?

Důvěra v mainstreamová média rapidně klesá. Zvláště tedy ta v mainstreamová. Snad je to i dobře. Lidé už nechtějí být obelháváni. Uvědomují si, že média manipulují realitou, chtějí si sami udělat názor. To tedy znamená, že média dnes nejsou důvěryhodná, zvláště ta živená obrovskými finančními dotacemi. Směrem nahoru jde alternativa a s nimi i lidé, kteří se snaží za nesrovnatelně skromnějších podmínek zjišťovat pravdu.

„Žádné iluze o ukrajinské vládě. Spadly nám klapky z očí“

Babič: S Andrejem Stěninem jsme společně pracovali v RIA Novosti, a sice v jednom a tomtéž období. Psala se léta 2009–2011. Všichni jsme si Andreje zapamatovali jako vážného a spolehlivého mladého muže. Když mu bylo třicet (Andrej zahynul ve věku 33 let, aniž by stihl založit rodinu), měl už na svém štítu více zážitků, než kolik stačí posbírat za celý svůj život průměrný senior… Měl za sebou války v Sýrii, Libyi. Zpravodajství podával i z prostředí pouličních srážek v Egyptě.

Jeho tvůrčí životopis byl neobvyklý. Začínal jako novinář v deníku Rossijskaja gazeta. Toto médium je pověstné vysokými nároky na texty, které jsou zděděné ještě ze „starých“ médií typu „Komsomolky“ (Komsomolská pravda, pozn. red.) či „Izvěstijí“. Poté se Andrej vydal na dráhu válečného fotokorespondenta. Při troše srovnání s armádní pozicí, je to něco jako být jedním střihem osudu „pilotem stíhacího letounu MiG“. A co je neobvyklé? Právě to, že kancelářský reportér se sebere a jde riskovat kůži do terénu. Jak vidíme, přece jen se to stává.

Je určitou ironií, že i svou smrtí Andrej Stěnin posloužil pravdě. Později jsme se dozvěděli, že Andrej zahynul 6. 8. 2014, když se přesouval společně s kolonou běženců z doněckého města Sněžnoje. Na kolonu byla zahájena palba. Stříleli ukrajinští vojáci. Životy desítek lidí byly zmařeny. Ukrajinská strana se k incidentu přihlásila až se zpožděním. Ještě 12. 8. 2014 Anton Heraščenko, nechvalně známý tiskový mluvčí Arsena Avakova, kterýžto i dnes řídí ukrajinskou policii, lhal. Anton Heraščenko lhal, že je Andrej Stěnin zadržen, že ho budou soudit za „napomáhání teroristům“ (později Heraščenko řekl, že ho prý nepochopili správně, pozn. red.); majdanská vláda nadává všem svým oponentům, včetně běženců, do teroristů! Všichni jsme doufali, že Andrej je živ, že ho nějak z vězení dostaneme. Za deset dní však pravda vyplavala na povrch. Heraščenko ostudně lhal. Andrej už více jak dva týdny nebyl mezi živými.

© Sputnik . Vladimír Franta

Rozhovor se Stanislavem Novotným o stavu současných médií

„Všechna prohlášení o osudu Stěnina, která jsme slyšeli od ukrajinské strany, byla toliko ubohými výmysly,“ vyjádřil se těmito slovy k celé tragické záležitosti ředitel agentury Rusko dnes, Dmitrij Kiseljov. Právě takto, díky Andrejovi, nám spadly klapky z očí a přestali jsme si dělat iluze o nové ukrajinské vládě. Nyní nám bylo jasné, čeho všeho je schopná. Čeho všeho se zhola neštítí…

Poznámka:

Dmitrij Babič se narodil v Moskvě roku 1970. Je absolventem Fakulty žurnalistiky Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosovova (1992). Poté pracoval v Komsomolské pravdě, byl redaktorem mezinárodního oddělení v týdeníku Moskovskije novosti. Objevil se v TV, v analytických programech na televizních stanicích TV-6 a REN TV. Od roku 2003 pracoval v agentuře RIA Novosti, potom v Rusko dnes. Zde měl na starosti politické přehledy a koordinaci mezinárodních projektů. Nyní je redaktorem portálu InoSmi. Tento portál je součástí Rusko dnes.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce