Zvláštní pojistka

V odborné literatuře se množí texty vyjadřující obavu z toho, že demokracie na úrovni národních států je zpochybněna. Naráží se tím na skutečnost, že vládám vzešlým ze svobodných voleb rapidně ubývá manévrovací prostor. Příčin, které to způsobují, je celá řada.

Narůstá zadlužení států. Bez ohledu na to, zda z voleb vyjde jako vítěz pravice anebo levice, musí vláda hájit v prvé řadě zájmy věřitelů a až poté zájmy voličů. Pokud by si tak nepočínala, další půjčky se jí notně prodraží a časem nebude země schopná platit ani úroky z nich.

Dalším faktorem omezujícím akční prostor demokraticky ustaveným vládám jsou smlouvy přijímané nadnárodními organizacemi a soudními instancemi. Nikým nezvolení právníci vyžadují od států dodržovat opatření, která jejich vlastní zákonodárci nepřijali. Přímo v principu to snižuje význam demokratických voleb.

Jiným příkladem je instituce nadnárodních arbitráží, kterou se snaží protlačit zastánci nejrůznějších smluv o volném obchodu. Zde opět mají nikým nevolení rozhodčí vyslovovat verdikt o obrovských pokutách ve sporech mezi státy a velkými korporacemi. Vlády by jim do toho neměly co mluvit.

Z těchto a dalších důvodů se množí obavy, že smysl

demokratických voleb se krok za krokem vyprazdňuje. Co z toho, že se podařilo prosadit všeobecné hlasovací právo, jestliže svobodně zvolené orgány mohou stále méně rozhodovat o řadě podstatných věcí, které ovlivňují životy jejich voličů, táží se kritici zmíněných trendů.

Zdá se, že Česká republika dokázala najít protiváhu těchto tendencí. Má podobu Senátu. K tomu, aby se někdo stal jeho členem, stačí získat díky mizerné účasti pouhých pár procent hlasů oprávněných voličů. Bohatě stačí získat takové procento hlasů, které by politickou stranu vyřadilo z účasti v dolní komoře Parlamentu.

Vlády mají třeba i při rekordní volební účasti stále menší prostor k rozhodování. Senát či dokonce jednotliví senátoři, i pokud by je ve volbách podpořilo jen pár známých, mohou rozhodovat o klíčových záležitostech včetně zahraniční politiky. Takto vypadá naše pojistka demokracie.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou