Z velikonočních tradic našeho venkova

 Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Pašijový týden. Květná neděle. Modré pondělí. Šedivé úterý. Škaredá středa.

Zelený čtvrtek.Velký pátek. Bílá sobota. Hod Boží. Velikonoční pondělí.

Ta slova znějí jak vzácná zaklínadla,  jako poselství z dávných věků – 

a ještě i z dob našeho dětství.

Vítání jara. Vítr povívá již povyrostlou zelenou travou, prorostlou stonky žlutě kvetoucích petrklíčů. Nestačíš sledovat ty vlny mávání větru jarním porostem sadu.

Za kamny se hřejí v ošatkách kuřátka, housátka a  kachňátka.

„Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi,“ prozpěvují svobodná děvčata v den Smrtné neděle a vedou dětský průvod na cestě ze vsi a házejí do potoka slaměnou figurínu Morany, zosobnění odumřelé přírody. Aby ji voda odnesla. Aby odnesla zimu, sníh a mráz. A aby se svět  zase zelenal, aby kvetl a zrál.

Aby pominulo všechno zlé, co ohrožuje zdraví a život.

Velikonoční pondělí začíná hlasy koledníků. Ozývají se v síni od Božího rána, rána  ještě pořádně zimně studeného. Chlapci přicházejí z vesnic zdaleka široka. Trousí se za sebou   jejich dvojice, skupinky,  zřídka jednotlivci. Ze vrat po dvoře míří na násep a z náspi do síně, ke kuchyni.  A babička tam vaří ve velikém hrnci již  bůhvíkolikátou kopu vajec. A  ta vejce se vaří s hrstí cibulových slupek, od kterých chytají krásnou barvu pálené hlíny.

„Hody, hody do Provody. Dejte vejce malovaný. Nedáte-li malovaný,

dejte aspoň bílý, však vám slepička snese jiný.“

„ Koleda, koleda, tetičko, dejte mi to malované vajíčko.

 Nedáte-li malované, dejte aspoň bílé, však vám slepička snese jiné.“

A různí koledníci zpívají různé obměny a různě tak žadoní o výslužku či dárek.

Je to čas vajec, pečení mazanců a pletení pomlázek. Pomlázky (žilky, dynovačky) jsou spletené z  čerstvého vrbového proutí  a chlapci jimi šlehají  prchající děvčata. Proč? Aby děvčata byla jako ta „pomlazená“ příroda, plná zdraví, síly a svěžesti.

Velikonoční tradice  pocházejí ještě z dob předkřesťanských. Dodnes „královničky“ zpívají: „Neseme, neseme májíček, uťal ho, uťal ho Janíček. Pěkně zelený, květy zdobený, náš stromeček.“

Ale  odjinud  přišel na Velikonoce  ještě jiný obraz. Pašije. Křesťanský obraz Kristova  utrpení a umučení, jeho smrti a jeho „Zmrtvýchvstání“. Nejpodivuhodnější a nejmocnější zázrak.    

Vzkříšení. Vítězství života nad smrtí.  Závěrečné vítězství víry a Božího zákona.

I o tom vyprávějí dochované velikonoční tradice.