Zuřivá paní Konečná a čirá fakta

Ivan David,15. 11. 2019

Osmnáctého září letošního roku se hlasovalo o návrhu usnesení „Evropské usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy“. Paní poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná se rozhodla vrátit úder, který dostala v souvislosti s jejím hlasováním podporujícím přijímání ekonomických imigrantů do Evropy. Šlo o výzvu Evropské komisi, co všechno má zařídit. Hájila se tím, že usnesení je nezávazné. Jistě, ale nelze pochybovat, že Evropská komise se úkolu přijímat imigranty a cpát je do všech zemí EU ráda ujme. Pro usnesení o „evropské paměti“ jsme s generálem Blaškem nehlasovali kvůli imbecilnímu tvrzení, že Stalin s Hitlerem společně zahájili druhou světovou válku, ale kvůli odsouzení všech totalitních režimů. Jistě není náhodou, že z poslanců ČR a SR hlasovali proti odsouzení totalitních režimů jen Kateřina Konečná a Milan Uhrík z Kotlebovy „Ľudové strany Naše Slovensko“, která se hlásí Slovenskému štátu bojujícímu společně s Hitlerem proti sovětskému svazu.

Usnesení a přehled hlasování jsou přílohou tohoto článku.

Konečná publikovala svoje matoucí tvrzení nejprve prostřednictvím jistého Romana Blaška v Haló novinách ZDE. Někdo mi to poslal. Připravoval jsem si rozbor skutečného smyslu usnesení, ale pak jsem se rozhodl na to nereagovat, protože článek byl určen dovnitř KSČ za účelem vyhrocování vztahu s SPD a nedosáhl významné odezvy. To bylo 3. října. Komunisté se asi rozhodli zůstat se svým odmítáním odsouzení totalitních režimů v ČR sami a mít na to monopol podobně jako slovenští Kotlebovci. Pak se asi 40 dní nedělo nic, než článek v podobném duchu publikoval server Aeronet ZDE. Aeronet se tváří jako „alternativní web“, ale ve skutečnosti se trvale zaměřuje na útoky na SPD. Jelikož se nedá zjistit, kdo za projektem „Aeronrt“ stojí, dá se odhadovat, že je to buď nějaká sörösovská neziskovka nebo tajné služby. Aeronet psal, co Konečná „odhalila“, ale samozřejmě neodhalil, o čem usnesení ve skutečnosti bylo. Včera mi znepokojený známý volal, že o „události“ píší i Parlamentní listy a Konečná poskytla rozhovor Sputniku. Tak jsem se rozhodl, že pokud se paní poslankyně Konečná rozhodla být slavná, že jí v tom pomůžu a popíši věci tak, jak reálně jsou.

„Nezávislý“ Aeronet a celá „demokratická fronta“ politiků a novinářů sající ze stejného prsu samozřejmě číhá na vše, co jediná protisystémová strana v ČR udělá. Obviní jí i z toho, co neudělala, pokud je to pro SPD nepříznivé. Pro blbce stačí mlhavé argumenty, že poslanci SPD lžou, žvaní, kradou, jak je panstvu libo. Pokud bychom hlasovali proti usnesení, byli bychom napadeni pro podporu diktátorských režimů a najednou by vadilo, že jsme se ocitli po boku dnes „statečné“ Konečné a kotlebovce Uhríka. Když jsme usnesení podpořili, „demokrati“ vyhrabali zmínku idiotů o sovětské iniciaci druhé světové války. Zdržení se hlasování je jen mírnější odmítnutí, úmyslné nehlasování se dá interpretovat jakkoli. Za chybu lze asi označit, že jsme svoje hlasování nevysvětlili hned a předpokládali, že nepřítel usnul.

Jen naprostý blbec si může myslet podobně jako někteří rozhořčení anonymové, že výzva Evropské komisi, aby podporovala imigraci z celého světa je nezávazná, zatímco konstatování, že za druhou světovou válku nese odpovědnost Rusko je závazné. Lidé, kteří soutěží ve skoku na špek a nechápou co je Aeronet, kdo je Konečná a kdo jsou Kotlebovci a s jasným názorem si pospíší, aniž by usnesení vůbec četli, jsou smutným důkazem povrchnosti „krčmových politologů“, jak je označuje slovenský poslanec Luboš Blaha. Tento článek je určen lidem, kteří se vyjádřili, že našemu hlasování nerozumějí a chtějí ho vysvětlit, nikoli hlupákům, kteří mají ve všem „jasno“.

Někdo se může pozastavit nad tím, proč hlasujeme pro usnesení navržené údajně „socialistou“ Timmermansem a ke všemu ochotnou paní Jourovou a převzaté partou pohrobků Hitlerových příznivců. Je to podle mého hlubokého přesvědčení proto, že rozhodovat se nemá podle toho „kdo co říká“, ale podle toho „co kdo říká“. Kdo je pod usnesením podepsán je stejně zajímavé, jako kdo hlasoval pro a kdo proti. Z přehledu je zřejmé, že s dvěma výjimkami jde o poslance ze zemí za války napojené na Hitlera (Německo, Rumunsko, Maďarsko, Bulharsko, Slovensko, Španělsko, Itálie, Portugalsko, Chorvatsko pod které patřila i Bosna–Hercegovina), nebo s vysokým podílem obyvatel kolaborantů Hitlera z nichž pocházelo mnoho divizí gestapa (Belgie, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Švédsko), a zejména z Polska s jejich tradiční nenávistí proti všemu ruskému a s neutuchající ambicí vojensky porazit Rusko ve spolupráci s kýmkoli. Dvěma výjimkami je poslankyně ze Skotska a bodrý Moravák z Kyjova Ondřej Kovařík. Ten je nám znám se svého výroku na letišti v Praze, když vystupuje z letadla, na které jsme čekali, pravil směrem ke mně a generálu Blaškovi: „Jen vás vidim, chce se mi blejt!“, načež se rychle ztratil v davu a nevyužil příležitosti být sražen pěstí generála Blaška. Já nejsem tak horkokrevný.

Za skupinu EPP („Evropští lidovci“, KDÚ–ČSL, TOP09, nezávislý starosta Polčák) to byli:

Michael Gahler, CDU, Německo

Andrius Kubilius, bývalý předseda vlády Litevské republiky a předseda pravicové strany Vlastenecký svaz – Litevští křesťanští demokraté

Rasa Juknevičienė, Litva

Željana Zovko, Bosna a Hercegovina, Univerzita severního Londýna, Kříž za vojenské zásluhy

David McAllister, CDU, Německo

Antonio Tajani, Forza Italia („Křesťanská demokracie“), bývalý předseda Evropského parlamentu

Sandra Kalniete, Lotyšsko, narozena v Rusku, studovala ve Švýcarsku

Traian Băsescu, parlamentem dvakrát odvolaný prezident Rumunska

Radosław Sikorski, Polsko, bývalý ministr zahraničních věcí a maršálek Sejmu

Andrzej Halicki, Polsko, Občanská platforma

Andrey Kovatchev, Bulharsko, studoval ekonomii v Německu

Ewa Kopacz, Polsko, bývalá předsedkyně vlády a maršálka Sejmu

Lukas Mandl, Rakušan, Lidová strana

Alexander Alexandrov Yordanov, Bulharsko, křesťanský demokrat

Andrea Bocskor, Maďarsko, Fidész, studovala na Ukrajině historii

Inese Vaidere,

Elżbieta Katarzyna Łukacijewska,

Vladimír Bilčík, Ivan Štefanec,

Liudas Mažylis, Lotyšsko, autorka politologických studií

Loránt Vincze, Rumunsko, Demokratická unie

Arba Kokalari, Švédsko, narozena v Albánii, studovala ve Švédsku ekonomii

za skupinu SaD (socialisté a demokrati, zástupci ČSSD již nebyli zvoleni)

Kati Piri, nizoremská politička maďarského původu

Isabel Santos, Portugalsko, socialistická strana (vyloučená ze Soc. internacionály)

Sven Mikser, Estonsko, sociální demokracie

Marina Kaljurand, Estonsko, Sociální demokracie

za skupinu Renew (Makronovi liberálové, za ČR strana ANO)

Michal Šimečka, Slovensko, studoval v Praze a ve Spojeném království

Frédérique Ries, Belgie, Reformní hnutí

Ramona Strugariu, Rumunsko, právnička

Katalin Cseh, Maďarsko, narozena v Kanadě, studovala v Nizozemí

Ondřej Kovařík, Česká republika, ANO, Kyjov

Vlad–Marius Botoş, Rumunsko

Izaskun Bilbao Barandica, Španělsko

Jan–Christoph Oetjen, Německo, FDP

Sheila Ritchie, UK, Skonsko, Liberální demokracie

Olivier Chastel, Belgie, Reformní hnutí

Petras Auštrevičius, Litva, Liberální hnutí

za skupinu ECR (za ČR ODS)

Dace Melbārde, Lotyšsko, Národní aliance

Charlie Weimers, Švédsko, Konzervativci as reformisté

Ostatní– Právo a spravedlnost:

Beata Szydło, bývalá vicepremiérka, Ryszard Antoni Legutko, Anna Fotyga, Tomasz Piotr Poręba, Witold Jan Waszczykowski, Ryszard Czarnecki, Jadwiga Wiśniewska, Bogdan Rzońca, Anna Zalewska, Jacek Saryusz–Wolski, Grzegorz Tobiszowski, Joanna Kopcińska, Elżbieta Rafalska, Joachim Stanisław Brudziński, , Beata Mazurek, Andżelika Anna Możdżanowska, Beata Kempa, Patryk Jaki,

Z přehledu je jasné, že se jedná o zajímavou směsici ze zemí, jejichž demokratickou tradici jsem připomněl. Není divu, že k nezpochybnitelným zásluhám Hitlera o druhou světovou válku chtějí připojit ještě Rusko (Sovětský svaz), aby předvedli, jak jim demokracie leží na srdci.

„Pro“ hlasovalo 535 poslanců, 66 proti, 52 se zdrželo.

http://www.novarepublika.cz/2019/09/polsko–neurazilo–jen–rusko.html

http://www.novarepublika.cz/2014/10/polsko–jeho–historie.html

Pakty o neútočení a přátelství s nacistickým Německem:

1934 – Polsko

1938 – Británie

1938 – Francie

1939 – Dánsko

1939 – Estonsko

1939 – Litva

1939 – jako poslední, po neúspěchu všech předešlých snah o vzájemné zajištění bezpečnosti se západními mocnostmi uzavírá mírovou smlouvu s Německem i SSSR.

Podaří–li se vám aspoň někdy nastartovat mozek, zkuste zapřemýšlet, proč po napadení Polska byla (formálně)vyhlášena válka pouze Německu a nikoli SSSR?

K tomu ještě dodávám, že Lotyši vyvražďovali Židy z vlastní iniciativy po okupaci Německem dříve než Němci zorganizovali svoje vyhlazovací tábory.

Evropské usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy

(2019/2819(RSP))

Evropský parlament,

– s ohledem na obecně platné zásady lidských práv a základní zásady Evropské unie jako společenství založeného na společných hodnotách,

– s ohledem na prohlášení, které dne 22. srpna 2019 vydal první místopředseda Timmermans a komisařka Jourová u příležitosti Evropského dne památky obětí všech totalitních a autoritářských režimů,

– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN, přijatou dne 10. prosince 1948,

– s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2005 o šedesátém výročí konce druhé světové války v Evropě dne 8. května 1945[1],

– s ohledem na rezoluci 1481 Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 26. ledna 2006 o nutnosti mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů,

– s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva[2],

– s ohledem na Pražskou deklaraci o svědomí Evropy a komunismu, která byla přijata dne 3. června 2008,

– s ohledem na své prohlášení o vyhlášení 23. srpna Evropským dnem památky obětí stalinismu a nacismu, které bylo přijato dne 23. září 2008[3],

– s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 2009 o svědomí Evropy a totalitě[4],

– s ohledem na zprávu Komise ze dne 22. prosince 2010 nazvanou „Povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě“ (COM(2010)0783),

– s ohledem na závěry Rady ze dnů 9.–10. června 2011 o povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě,

– s ohledem na Varšavskou deklaraci, která byla přijata dne 23. srpna 2011 v Den památky obětí totalitních režimů,

– s ohledem na společné prohlášení, které dne 23. srpna 2018 učinili představitelé vlád členských států EU k uctění památky obětí komunismu,

– s ohledem na své historické usnesení o situaci v Estonsku, Lotyšsku a Litvě, které bylo přijato dne 13. ledna 1983 v reakci na „Pobaltskou výzvu“ 45 státních příslušníků těchto zemí,

– s ohledem na usnesení a prohlášení o zločinech totalitních komunistických režimů přijatá několika vnitrostátními parlamenty,

– s ohledem na čl. 132 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že v tomto roce si připomínáme 80. výročí vypuknutí druhé světové války, která vedla k nebývalému lidskému utrpení a k okupaci zemí v Evropě trvající mnoho desetiletí;

B. vzhledem k tomu, že před 80 lety, dne 23. srpna 1939, podepsaly komunistický Sovětský svaz a nacistické Německo smlouvu o neútočení, známou jako pakt Molotov–Ribbentrop, a její tajné protokoly, které rozdělily Evropu a území nezávislých států mezi oba totalitní režimy a seskupily je do oblastí zájmu, což připravilo půdu pro vypuknutí druhé světové války;

C. vzhledem k tomu, že v přímém důsledku paktu Molotov–Ribbentrop, po němž následovala smlouva o hranicích a přátelství uzavřená dne 28. září 1939 mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, byla Polská republika napadena nejprve Hitlerem a dva týdny poté Stalinem – což znamenalo ztrátu nezávislosti pro tuto zemi a bezprecedentní tragédii pro polské občany – a komunistický Sovětský svaz zahájil dne 30. listopadu 1939 agresivní válku proti Finsku a v červnu 1940 obsadil a anektoval části Rumunska – území, která nebyla nikdy vrácena – a anektoval nezávislé republiky Litvu, Lotyšsko a Estonsko;

D. vzhledem k tomu, že po porážce nacistického režimu a po skončení druhé světové války byly některé evropské země schopny obnovy a zahájily proces usmíření, zatímco jiné zůstaly pod diktaturami – některé pod přímou sovětskou okupací nebo pod sovětským vlivem – po celé další půlstoletí, kdy jim byla i nadále upřena svoboda, svrchovanost, důstojnost, lidská práva a společensko–hospodářský rozvoj;

E. vzhledem k tomu, že ačkoli byly zločiny nacistického režimu posouzeny a potrestány norimberskými procesy, je stále naléhavě nutné zvyšovat povědomí, morálně soudit a právně vyšetřovat zločiny stalinismu a dalších diktatur;

F. vzhledem k tomu, že v některých členských státech jsou komunistické a nacistické ideologie zákonem zakázány;

G. vzhledem k tomu, že evropská integrace byla již od počátku reakcí na utrpení, které přinesly dvě světové války a nacistická tyranie, jež vedla k holocaustu, a na rozšíření totalitních a nedemokratických komunistických režimů ve střední a východní Evropě, a byla rovněž způsobem, jak pomocí spolupráce a integrace překonat hluboké rozpory a nepřátelství v Evropě, ukončit válku a zajistit na tomto kontinentu demokracii; vzhledem k tomu, že pro evropské země, které trpěly pod sovětskou okupací a komunistickými diktaturami, znamená rozšíření EU počínaje rokem 2004 jejich návrat do evropské rodiny, do níž patří;

H. vzhledem k tomu, že vzpomínky na tragickou minulost Evropy je zapotřebí uchovávat v živé paměti, a ctít tak památku obětí, odsuzovat viníky a pokládat základy k usmíření vycházející z pravdy a připomínání minulosti;

I. vzhledem k tomu, že připomínání obětí totalitních režimů a uznání společného evropského odkazu zločinů spáchaných komunistickými, nacistickými a dalšími diktaturami a zvyšování povědomí o něm má zásadní význam pro jednotu Evropy a jejích obyvatel a pro budování odolnosti Evropy vůči vnějším hrozbám moderního věku;

J. vzhledem k tomu, že před 30 lety, dne 23. srpna 1989, byly při příležitosti 50. výročí paktu Molotov–Ribbentrop připomenuty oběti totalitních režimů během „Baltské cesty“, nebývalé manifestace, kdy dva miliony Litevců, Lotyšů a Estonců vytvořily živý řetěz z Vilniusu přes Rigu do Tallinnu;

K. vzhledem k tomu, že navzdory skutečnosti, že dne 24. prosince 1989 Kongres lidových zástupců SSSR odsoudil podepsání paktu Molotov–Ribbentrop a dalších dohod s nacistickým Německem, ruské orgány v srpnu 2019 popřely odpovědnost za tuto dohodu a její důsledky a v současné době podporují názor, že skutečnými iniciátory druhé světové války byly Polsko, pobaltské státy a Západ;

L. vzhledem k tomu, že připomínání obětí totalitních a autoritářských režimů a uznání společného evropského odkazu zločinů spáchaných stalinskou, nacistickou a dalšími diktaturami a zvyšování povědomí o něm má zásadní význam pro jednotu Evropy a jejích obyvatel a pro budování odolnosti Eropy vůči vnějším hrozbám moderního věku;

M. vzhledem k tomu, že otevřeně radikální, rasistické a xenofobní skupiny a politické strany podněcují k nenávisti a násilí ve společnosti, například šířením nenávistných projevů na internetu, což často vede k nárůstu násilí, xenofobie a nesnášenlivosti;

1. vzhledem k tomu, že v článku 2 SEU je zakotveno, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin“; vzhledem k tomu, že tyto hodnoty jsou všem členským státům společné;

2. zdůrazňuje, že druhá světová válka, nejničivější válka v dějinách Evropy, byla zahájena v bezprostředním důsledku neblaze proslulé smlouvy mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem o neútočení ze dne 23. srpna 1939, která je rovněž známa jako pakt Molotov–Ribbentrop, a jejích tajných protokolů, jejichž prostřednictvím si tyto dva totalitní režimy s celosvětovými dobyvatelskými ambicemi rozdělily Evropu na dvě zóny vlivu;

3. připomíná, že nacistické a komunistické režimy prováděly masové vraždění, genocidu a deportace a zapříčinily ve 20. století ztráty na životech a omezení svobod rozsahem nevídané v celé lidské historii; dále připomíná děsivý zločin holocaustu spáchaný nacistickým režimem; co nejostřeji odsuzuje akty agrese, zločiny proti lidskosti a masové porušování lidských práv, jež páchaly nacistické, komunistické a další totalitní režimy;

4. vyjadřuje hlubokou úctu každé oběti uvedených totalitních režimů a žádá všechny orgány a aktéry EU, aby udělaly maximum k zajištění toho, aby byly hrůzné totalitní zločiny proti lidskosti a systematické hrubé porušování lidských práv připomínány a souzeny a aby se zaručilo, že se podobné zločiny již nikdy nebudou opakovat; zdůrazňuje, že je důležité uchovávat minulost v živé paměti, neboť bez paměti nemůže dojít k usmíření, a opakuje, že jednotně stojí proti každé totalitní vládě, ať vychází z jakékoli ideologie;

5. žádá členské státy EU, aby provedly jasné a zásadové posouzení zločinů a aktů agrese, které spáchaly totalitní komunistické režimy a nacistický režim;

6. odsuzuje veškeré projevy a propagaci totalitních ideologií, jako je nacismus a stalinismus, v EU;

7. odsuzuje historický revizionismus a glorifikaci nacistických kolaborantů v některých členských státech Unie; je hluboce znepokojen rostoucím přijímáním radikálních ideologií a návratem k fašismu, rasismu, xenofobii a dalším formám nesnášenlivosti v Evropské unii a je zneklidněn zprávami z některých členských států o tajných dohodách mezi politickými představiteli, politickými stranami a donucovacími orgány a radikálními, rasistickými a xenofobními hnutími různé politické orientace; žádá členské státy, aby takové akty co možná nejostřeji odsoudily, neboť podkopávají unijní hodnoty míru, svobody a demokracie;

8. žádá všechny členské státy, aby si na unijní i vnitrostátní úrovni dne 23. srpna připomínaly Evropský den památky obětí totalitních režimů a aby v zájmu posílení povědomí mladé generace o těchto záležitostech zařadily do osnov a učebnic pro všechny školy v EU historii totalitních režimů a analýzu jejich dopadu; žádá členské státy, aby podporovaly zdokumentování pohnuté minulosti Evropy, např. překladem zápisů z norimberských procesů do všech jazyků EU;

9. vyzývá členské státy, aby odsuzovaly a potíraly všechny formy popírání holocaustu, včetně zlehčování a minimalizace zločinů nacistů a jejich pomahačů, a aby zabraňovaly zlehčování tohoto tématu v politickém a mediálním diskurzu;

10. vyzývá k prosazování společné kultury historické paměti, která bude odmítat zločiny fašistických, stalinistických a jiných totalitních a autoritářských režimů minulosti a která zlepší odolnost vůči moderním hrozbám, jimž je vystavena demokracie, zejména mezi mladou generací; vybízí členské státy, aby v rámci běžné kultury prosazovaly vzdělávání zaměřené na rozmanitost naší společnosti a na naši společnou historii, včetně zvěrstev druhé světové války, jako je holocaust, a mnohaleté systematické dehumanizace jeho obětí;

11. dále žádá, aby byl 25. květen (výročí popravy osvětimského hrdiny kapitána Witolda Pileckého) vyhlášen Mezinárodním dnem hrdinů boje proti totalitě, jenž by vyjadřoval úctu a vzdával hold všem, kdo bojem proti tyranii prokázali hrdinství a opravdovou lásku k lidstvu, a jenž by dal budoucím generacím jasný vzor správného postoje tváří v tvář hrozbě totalitního zotročení;

12. žádá Komisi, aby účinně podporovala projekty historické paměti a komemorace v členských státech a činnost Platformy evropské paměti a svědomí a aby přidělovala náležité finanční zdroje v rámci programu Evropa pro občany na podporu vzpomínkových a pamětních akcí k uctění obětí totality, jak stojí v postoji Parlamentu k programu Práva a hodnoty na období 2021–2027;

13. prohlašuje, že evropskou integraci si jako model míru a usmíření národy Evropy svobodně zvolili, a vyslovili se tak pro společnou budoucnost, a že Evropská unie nese zvláštní odpovědnost za podporu a ochranu demokracie, dodržování lidských práv a zásad právního státu, a to nejen uvnitř Evropské unie, ale i mimo ni;

14. upozorňuje, že se země střední a východní Evropy svým přistoupením k EU a NATO nejen vrátily do evropské rodiny svobodných demokratických zemí, ale rovněž s pomocí EU úspěšně provedly reformy a dosáhly pokroku v sociálně–ekonomické oblasti; zdůrazňuje nicméně, že jak stanoví článek 49 Smlouvy o EU, měla by tato cesta zůstat otevřená i pro další evropské země;

15. tvrdí, že Rusko zůstává největší obětí komunistické totality a jeho přeměna v demokratický stát bude obtížná, dokud vláda, politické elity a politická propaganda nepřestanou kamuflovat zločiny komunismu a oslavovat sovětský totalitní režim; žádá proto ruskou společnost, aby se vyrovnala se svou tragickou minulostí;

16. je hluboce znepokojen snahami současného ruského vedení překrucovat historické skutečnosti a maskovat zločiny spáchané sovětským totalitním režimem, což považuje za nebezpečnou součást informační války vedené proti demokratické Evropě s cílem Evropu rozdělit, a žádá proto Komisi, aby proti těmto snahám přijala rozhodná protiopatření;

17. vyjadřuje znepokojení nad neustávajícím používáním symbolů totalitních režimů ve veřejném prostoru a pro komerční účely a připomíná, že některé evropské země používání nacistických i komunistických symbolů zakázaly;

18. konstatuje, že skutečnost, že v některých členských státech stále zůstávají na veřejných prostranstvích (v parcích, na náměstích, na ulicích apod.) pomníky a památníky oslavující totalitní režimy, připravuje půdu pro překrucování historických faktů o důsledcích druhé světové války a pro propagaci totalitního politického systému;

19. odsuzuje skutečnost, že se extremistické a xenofobní politické síly v Evropě stále více uchylují k překrucování historických skutečností a používají symboly a rétoriku, která evokuje některé aspekty totalitní propagandy, mj. rasismus, antisemitismus a nenávist vůči sexuálním a jiným menšinám;

20. naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily dodržování ustanovení rámcového rozhodnutí Rady a aby bojovaly proti organizacím šířícím nenávistné projevy a násilí na veřejných prostranstvích a na internetu;

21. zdůrazňuje, že evropská tragická minulost by měla i nadále sloužit jako morální a politická inspirace tváří v tvář výzvám současného světa, k nimž patří boj za spravedlivější svět, za otevřenou a tolerantní společnost a komunitu, jež integruje etnické, náboženské a sexuální menšiny, a za to, aby evropské hodnoty přinášely prospěch každému;

22. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, ruské Dumě a parlamentům zemí Východního partnerství.

[1] Úř. věst. C 92 E, 20.4.2006, s. 392.

[2] Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.

[3] Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 57.

[4] Úř. věst. C 137 E, 27.5.2010, s. 25.

18.9.2019

B9–0097/2019 }

B9–0098/2019 }

B9–0099/2019 }

B9–0100/2019 } RC1

PDF 162k

WORD 56k

SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ

předložený v souladu s čl. 132 odst. 2 a 4 jednacího řádu

a nahrazující tyto návrhy usnesení:

B9–0097/2019 (PPE)

B9–0098/2019 (ECR)

B9–0099/2019 (S&D)

B9–0100/2019 (Renew)

o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy

(2019/2819(RSP))

za skupinu PPE

Michael Gahler, Andrius Kubilius, Rasa Juknevičienė, Željana Zovko, David McAllister, Antonio Tajani, Sandra Kalniete, Traian Băsescu, Radosław Sikorski, Andrzej Halicki, Andrey Kovatchev, Ewa Kopacz, Lukas Mandl, Alexander Alexandrov Yordanov, Andrea Bocskor, Inese Vaidere, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska, Vladimír Bilčík, Ivan Štefanec, Liudas Mažylis, Loránt Vincze, Arba Kokalari

za skupinu S&D

Kati Piri, Isabel Santos, Sven Mikser, Marina Kaljurand

za skupinu Renew

Michal Šimečka, Frédérique Ries, Ramona Strugariu, Katalin Cseh, Ondřej Kovařík, Vlad–Marius Botoş, Izaskun Bilbao Barandica, Jan–Christoph Oetjen, Sheila Ritchie, Olivier Chastel, Petras Auštrevičius

za skupinu ECR

Ryszard Antoni Legutko, Anna Fotyga, Tomasz Piotr Poręba, Dace Melbārde, Witold Jan Waszczykowski, Ryszard Czarnecki, Jadwiga Wiśniewska, Bogdan Rzońca, Anna Zalewska, Jacek Saryusz–Wolski, Grzegorz Tobiszowski, Joanna Kopcińska, Elżbieta Rafalska, Joachim Stanisław Brudziński, Beata Szydło, Beata Mazurek, Andżelika Anna Możdżanowska, Beata Kempa, Patryk Jaki, Charlie Weimers

POZM. NÁVRHY

001–001

Ondřej Kovařík: https://euractiv.cz/section/eurovolby–2019/interview/ondrej–kovarik–prestoze–sdilim–pragmatismus–pana–premiera–liberalni–frakce–je–pro–nas–optimalni–puda/

Zvukový záznam diskuse v českém překladu není dostupný, zde v anglickém:

https://www.europarl.europa.eu/plenary/CS/vod.html?mode=unit&vodLanguage=CS&startTime=20190919–12:08:11–241&date=20190919#

Zápis z hlasování :

P9_PV(2019)09–19(RCV)_EN.docx24PE 640.60411.RC–B9–0097/2019 – Resolution19/09/2019 12:17:34.000 ZDE od str. 24

535 hlasovalo pro

ECR: Bielan, Bourgeois, Brudziński, Czarnecki, Ďuriš Nicholsonová, Dzhambazki, Eppink, Fidanza, Fiocchi, Fitto, Fotyga, Fragkos, Hannan, Jaki, Jurgiel, Jurzyca, Kanko, Karski, Kempa, Kloc, Kopcińska, Krasnodębski, Kruk, Kuźmiuk,Lundgren, McIntyre, Mazurek, Melbārde, Mobarik, Możdżanowska,Poręba, Rafalska, Rooken, Roos, Ruissen, Rzońca,Saryusz–Wolski, Slabakov, Stancanelli, Stegrud, Szydło, Tobiszowski, Tomaševski, Tomašić, Tošenovský, Van Orden, Van Overtveldt, Vondra, Vrecionová, Waszczykowski, Weimers, Wiśniewska, Zahradil, Zalewska, Zīle,Złotowski

ID: Adinolfi Matteo, Androuët, Baldassarre, Bardella, Basso, Bay, Beigneux, Bilde, Bizzotto, Blaško, Bonfrisco, Borchia, Bruna, Campomenosi, Caroppo, Casanova, Collard, Conte, Da Re, David, Donato, Dreosto, Grant, Griset, Haider, Jalkh, Jamet, Joron, Kofod, Lancini, Laporte, Lebreton, Lechanteux, Lizzi, Mariani, Mayer, Olivier, Panza, Pirbakas, Regimenti, Rinaldi, Rivière, Rougé, Sardone, Tardino, Tovaglieri, Vilimsky, Vuolo, Zambelli

NI: Dodds, Gyöngyösi, Sonneborn

PPE:

Adamowicz, Ademov, Alexandrov Yordanov, Amaro, Arias Echeverría, Arimont, Asimakopoulou, Băsescu, Bellamy, Benjumea, Berendsen, Berger, Berlusconi, Bernhuber, Bilčík, Blaga, Bocskor, Bogdan, Buda, Buzek, Carvalho, Casa, Caspary, del Castillo Vera, Christoforou, Colin–Oesterlé, Danjean, Deli, Deutsch, Didier, Dorfmann, Duda, Düpont, Edtstadler, Estaràs Ferragut, Evren, Falcă, Ferber, Fernandes, Fitzgerald, Fourlas, Frankowski, Franssen, Gahler, Gál, García–Margallo y Marfil, Gieseke, González Pons, Győri, Gyürk, Halicki, Hansen, Hava, Herbst, Hetman, Hidvéghi, Hohlmeier, Hölvényi, Hortefeux, Hübner, Jahr, Jarubas, Juknevičienė, Kalinowski, Kalniete, Kanev, Karas, Kelly, Kokalari, Kopacz, Kósa, Kovatchev, Kubilius, Lega, Lenaers, Lewandowski, Liese, Lins, López Gil, López–Istúriz White, Łukacijewska, Lutgen, McAllister, McGuinness, Maldeikienė, Manders, Mandl, Marinescu, Martusciello, Mažylis, Melo, Metsola, Milazzo, Millán Mon, Montserrat, Morano, Mortler, Motreanu, Mureşan, Niedermayer, Novak, Novakov, Olbrycht, Peeters, Pereira Lídia, Pieper, Pietikäinen, Polčák, Polfjärd, Pollák, Radev, Radtke, Rangel, Ressler, Salini, Sander, Sarvamaa, Schmiedtbauer, Schneider, Schreijer–Pierik, Schulze, Seekatz, Sikorski, Simon, Skyttedal, Šojdrová, Sokol, Štefanec, Szájer, Tajani, Thaler, Thun und Hohenstein, Tobé, Tomc, Tóth, Vaidere, Vălean, Verheyen, Vincze, Virkkunen, Voss, Walsmann, Warborn, Weber, Weiss, Wieland, Wiezik, Winkler, Winzig, Wiseler–Lima, Zarzalejos Nieto, Zdechovský, Zoido Álvarez, Zovko, Zver

Renew:

Al–Sahlani, Alieva–Veli, Ansip, Armand, Auštrevičius, Azmani, Bauzá Díaz, Bearder, Beer, Bennion, Bijoux, Bilbao Barandica, Botoş, Boyer, Brophy, Brunet, Bunting, Cañas, Canfin, Charanzová, Chastel, Christensen, Cioloş, Cseh, Davies, Decerle, Dhamija, Dlabajová, Donáth, Durand, Eroglu, Farreng, Federley, Flego, Gade, Gamon, Garicano, Gibson, Glück, Goerens, Grošelj, Grudler, Guetta, Hahn Svenja, Hayer, Hlaváček, Hook, Huitema, Ijabs, in 't Veld, Joveva, Karleskind, Karlsbro, Katainen, Keller Fabienne, Knotek, Körner, Kovařík, Kyuchyuk, Loiseau, Løkkegaard, Long, Maxová, Melchior, Mihaylova, Mohammed, Müller, Nagtegaal, Nart, Nethsingha, Newton Dunn, Oetjen, Paet, Pagazaurtundúa, Pekkarinen, Petersen, Pîslaru, Porritt, Rafaela, Ries, Riquet, Ritchie, Rodríguez Ramos, Schreinemacher, Séjourné, Semedo, Šimečka, Solís Pérez, Ştefănuță, Strugariu, Tolleret, Torvalds, Trillet–Lenoir, Tudorache, Vautmans, Vedrenne, Voaden, Von Wiese, Yon–Courtin, Zacharopoulou

S&D:

Agius Saliba, Aguilera, Ameriks, Ara–Kovács, Arena, Avram, Balt, Bartolo, Benea, Benifei, Bergkvist, Biedroń, Bischoff, Blinkevičiūtė, Bonafè, Borzan, Burkhardt, Calenda, Carvalhais, Cerdas, Chahim, Chinnici, Cimoszewicz, Ciuhodaru, Číž,Corbett, Cozzolino, Cutajar, Dance, Danielsson, Danti, De Castro, Dobrev, Durá Ferrandis, Ertug, Fajon, Fernández, Ferrandino, Fritzon, Fuglsang, Gálvez Muñoz, García Del Blanco, García Muñoz, García Pérez, Gardiazabal Rubial, Geier, Gill Neena, Glucksmann, González, González Casares, Grapini, Griffin, Gualmini, Guillaume, Guteland, Hajšel, Heide, Heinäluoma, Homs Ginel, Howarth, Incir, Jones, Kaljurand, Kammerevert, Kohut, Kumpula–Natri, Lalucq, Lange, Larrouturou, Liberadzki, López, López Aguilar, Luena, Maestre Martín De Almagro, Maldonado López, Manda, Marques Margarida, Marques Pedro, Matić, Mavrides, Mikser, Miller, Molnár, Moraes, Moreno Sánchez, Moretti, Neuser, Noichl, Olekas, Palmer, Picierno, Picula, Pisapia, Plumb, Regner, Rodríguez–Piñero, Rónai, Ruiz Devesa, Sant, Santos, Schaldemose, Schieder, Schmit, Schuster, Sidl, Silva Pereira, Spurek, Tang, Tarabella, Terheş, Tinagli, Tudose, Ušakovs, Van Brempt, Vind, Vollath, Ward, Wölken, Wolters, Zorrinho

Verts/ALE: Alfonsi, Allard, Andresen, Biteau, Bloss, Boeselager, Breyer, Buchner, Bütikofer, Chowns, Delbos–Corfield, De Sutter, Dowding, Eickhout, Evans, Franz, Geese, Giegold, Gregorová, Guerreiro, Häusling, Hautala, Herzberger–Fofana, Holmgren, Jakeliūnas, Keller Ska, Kolaja, Kuhnke, Lamberts, Langensiepen, McLeod, Magid, Marquardt, Metz, Neumann, Nienaß, Niinistö, O'Sullivan, Paulus, Peksa, Peter–Hansen, Phillips Alexandra Louise Rosenfield, Reintke, Riba i Giner, Ropė, Scott Cato, Semsrott, Smith, Strik, Vana, Van Sparrentak, Wiener

66 hlasovalo proti

GUE/NGL: Anderson Martina, Arvanitis, Aubry, Barrena Arza, Björk, Botenga, Buschmann, Daly, Demirel, Ernst, Ferreira, Georgiou, Hazekamp, Kizilyürek, Kokkalis, Konečná, Matias, Maurel, Michels, Omarjee, Papadimoulis, Pelletier, Pereira Sandra, Pineda, Rego, Rodríguez Palop, Schirdewan, Scholz, Villanueva Ruiz, Villumsen, Wallace

NI: Bull, Bullock, Daubney, De Lucy, England Kerr, Fox, Gill Nathan, Habib, Heaver, Jordan, Longworth, Lowe, Monteith, Mummery, Nikolaou–Alavanos, Papadakis Kostas, Patten, Phillips Alexandra Lesley, Pugh, Rees–Mogg, Rowland, Stedman–Bryce, Tennant, Uhrík, Wells, Widdecombe

PPE: Spyraki

S&D: Androulakis, Köster, Papadakis Demetris, Penkova, Stanishev, Vitanov

Verts/ALE: Urtasun, Ždanoka

52 se zdrželo

ECR: Aguilar, TertschGUE/NGL: Figueiredo Nobre De Gusmão, Modig

ID: Anderson Christine, Annemans, Beck, Berg, Buchheit, De Man, Fest, Hakkarainen, Huhtasaari, Kuhs, Limmer, Madison, Meuthen, Reil, Vandendriessche, ZimniokNI:Adinolfi Isabella, Beghin, Castaldo, Corrao, Evi, Ferrara, Furore, Giarrusso, Lagos, Pedicini, Pignedoli, Rondinelli, Zullo

PPE: Kympouropoulos, Kyrtsos, ZagorakisRenew:Uspaskich

S&D: Brglez, Hristov, Pizarro

Verts/ALE: Auken, Bricmont, Carême, Cavazzini, Cormand, Cuffe, Delli, Deparnay–Grunenberg, Rivasi, Roose, Satouri, Yenbou

Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost (G. Orwell, román 1984)

https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/B–9–2019–0100_CS.pdf

Obsazení Těšínska fašistickým Polskem 2. 10. 1938.

Už v lednu 1939 jednal polský ministr zahraničí Józef Beck v Berlíně s Hitlerem o plánech na společný útok Německa a Polska na Sovětský svaz. Polsko zahájilo rozhovory s Hitlerem o průchodu německých vojsk při útoku na Sovětský svaz. Zkrátka polská nenávist proti Rusku a komunistům se projevovala ve spojení s kýmkoli, kdo mohl pomoci proti Rusku. Zapomněli, že Hitler nehodlal být spojencem. Hitler měl svoje plány a Polsku byla přisouzena role porobeného národa určeného k zániku. Stejně jako Češi, ani Poláci neměli v nové Hitlerově Evropě místo. Ale antikomunistická nenávist zaslepovala jejich rozum. Podle toho dopadli.

Konec polského snu o velkém Polsku přišel 1. září 1939, kdy Hitler napadl Polsko. Polští huláni na koních se nemohli vyrovnat německým tankům. Třetí den začala polská armáda utíkat, k 16. záři z Polska utekla polská vláda a pád Polska byl už neodvratný. Pád Polska byl velmi rychlý a už 8. září nabádal Ribbentrop Sověty k obsazení té části Polska, která byla dohodnuta v tajném protokolu. 17. září vstoupila Rudá armáda do Polska a během necelého týdne obsadila území, které bylo až do roku 1920 součástí Ukrajiny a Běloruska a kde z hlediska národnosti převažovali Ukrajinci a Bělorusové. I když Hitler vyzýval Rusy k obsazení dalšího území, Rusové tak neučinili. Dnes se už neříká, že obyvatelé území – Bělorusové, Ukrajinci i Židé – vítali Rudou armádu jako osvoboditelku. Sovětsky svaz, nemaje ještě na těch územích žádné vládni orgány, požádal místní obyvatelstvo, zda se nechce připojit k SSSR. Během tři týdnů místní obyvatelstvo zorganizovalo tajné hlasovaní, na které přišlo 94,8 % obyvatel, ze kterých jen 9,2 % hlasovalo proti sjednoceni a 90,8 % – pro. Polsko přestalo opět existovat, bylo rozděleno mezi Německo a Sovětský svaz, který si vzal zpět bývalé ruské území.

http://www.novarepublika.cz/2014/10/polsko–jeho–historie.html

Vystavil Ivan David v 10:45:00