Znásilněná společnost

Marek Řezanka

 Pokud pokládám něco za odporné a pro celou společnost mimořádně škodlivé až zničující, je to bagatelizace násilí na ženách včetně jeho nejhorší formy – znásilnění. Tento čin řadím na roveň vraždy, neboť pro řadu obětí znamená skončení dosavadního života – a někdy celoživotní živoření za zdmi strachu, ponížení, úzkostí a ztráty víry v cokoli pozitivní.

 Tresty za podobné jednání jsou u nás podle mého mínění směšně nízké, což bohužel platí i pro trestný čin vraždy. 

 V současnosti politické vody rozvířila kauza politika D. Feriho. Uvědomme si jedno: Toto není ojedinělý případ v jinak fungujícím systému. Kolik dalších politiků se asi chovalo podobně jako pan Feri? Pro kolik z nich je normální, že píší ženám oplzlé esemesky a berou je pouze jako chvilkový prostředek svého uspokojení, bez ohledu na svůj rodinný stav a počet nezletilých dětí v manželství? Ne, Feri nebude zdaleka jedinou černou ovcí mezi skvostně bílými, stejně jako D. Rath není jediný korupčník mezi českými politiky. Ale ono je vždy snazší hovořit o ojedinělém excesu, než si přiznat, že se podobné jednání stalo normou.

 Tato společnost je šíleně pokrytecká. Hraje si na vyspělou a nešetří hezkými řečičkami zabalenými do vzletných frází. Ale realita je bohužel žalostně jiná.

 Jistě, lze namítnout, že Feri se stal terčem mediální štvanice. To je do jisté míry pravda. Osobně jsem stoupencem postupu, který odmítá lynč. Nejprve se má vyšetřovat, teprve potom soudit a případně trestat.

 Mediální lynč trestá okamžitě. Své by mohli vyprávět L. Péťa, M. Randsdorf či K. Slezák (kdyby ještě žili), sestra z rumburské nemocnice, Věra Marešová (z níž tisk a televize udělaly bez důkazů vražedkyni, což se ukázalo být informací nepravdivou) a mnozí další.

 Nedávno jsme na základě mediálního lynče málem vyhlásili Rusku válku, přitom vyšetřování vrbětické kauzy zdaleka není u konce – a jako hlavní problém z ní trčí zmizení stovek a tisíců kusů munice a zbraní všeho druhu včetně těch, které by zde legálně nikdy být skladovány neměly. A za jejich zmizení nemohou dva výbuchy, jež dělí zhruba čtrnáctidenní odmlka.

 Dlužno dodat, že D. Feri je členem strany, která podobné mediální lynče, míří-li na Rusko či „neoblíbené politiky“, aktivně podporuje. Navíc je zde celá řada výpovědí konkrétních žen, kterými je nutné se zabývat.

 Zatímco o Rathově vině byla M. Němcová přesvědčená okamžitě, ani se jeho spisem příliš nezabývala – k Feriho kauze mají jeho straničtí kolegové o poznání shovívavější přístup:  

„Mně se celá ta historka zdá příliš přehnaná, ty výpovědi různých holek jsem četl. Že se 25letý kluk snaží dostat holky do postele, to bylo ale vždycky naprosto normální. Jestli ty výpovědi jsou přesné a tak dále, to je potom otázka. Zdá se mi to poněkud přehnané“, vyjádřil se k Feriho aféře K. Schwarzenberg.

Podobný výrok by od někoho, který uznáním samostatného Kosova znásilnil mezinárodní právo, asi příliš překvapit neměl, přesto ho považuji za naprosto nepřijatelnou bagatelizaci velice závažného a pro společnost škodlivého jednání.

 Dochází panu Schwarzenbergovi, jaká celoživotní traumata doprovázejí oběti znásilnění a zneužívání? Jakou paseku napáchá pár minut naprostého ponížení v její psychice?

 V podobném duchu jako K. Schwarzenberg se vyslovil též M. Kalousek: „V zemi, kde je premiérem trestně stíhaný estébák, který dal několikrát najevo, že nikdy neodstoupí, je Feriho rozhodnutí odpovědným krokem politika hlásícího se k západní demokratické kultuře.“

 Tak on je ten Feri ještě ke všemu gentleman a pašák.

 Vždyť ještě nedávno patřil k bojovníkům proti „násilí na ženách“ a k „možným spasitelům Evropy“.

 V březnu 2017 tehdejšího teplického radního, studenta práv a českou facebookovou „hvězdu“ ocenil německý magazín Die Welt. Zařadil ho mezi jedenáct politiků, kteří jsou prý schopni pomoci překonat krizi, do níž se projekt Evropské unie dostal. Feri tehdy figuroval na pátém místě v žebříčku těchto „nadějných spasitelů“. To je na tom ta Evropa tedy bledě.

Johanna Nejedlová z Konsentu se v těchto dnech pro Blesk vyjádřila ve smyslu, že ji Feriho aféra příliš nezaskočila: „Musím říct, že ne, protože takové zvěsti jsem četla mnohem dřív, poprvé už před dvěma lety, není to taková novinka, novinka je to, že novináři nyní dali dohromady svědectví obětí“ (Viz https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/680432/feriho-obvineni-ze-sexualnich-utoku-ocima-odborniku-proc-udajne-obeti-mlcely-tak-dlouho.html?kapitola=2031036).

 V listopadu 2017 však ta samá Nejedlová psala: „Dobrou zprávou je, že ne všichni politici jsou k tomuto tématu lhostejní. Naše aktivity, které směřují k osvětě ve věci sexuálního násilí, podpořili z vítězů letošních parlamentních voleb třeba Ivan Bartoš z Pirátů nebo Dominik Feri z TOP 09" (Viz https://www.flowee.cz/65-archiv-2017/life/sex-a-vztahy/3240-kampan-metoo-v-cesku-jak-ji-berou-media-verejnost-a-politici).

 Pokud myslíme svůj boj proti všem formám sexuálního násilí vážně, musíme hlavně odstranit tunu dvojích metrů a pokrytectví.

 Představitelem hodnot hodných následování nemůže být nikdo, kdo těmito hodnotami v praxi pohrdá a zadupává je do země. Nemůžeme na jedny jít z bičem – a těm druhým za to samé nabízet cukříček a tvářit se, jak že jsou úžasní.

 V takovém případě se ale musíme hlouběji zamyslit nad stavem současné rodiny, soudobého školství, médií a vůbec nastavení toho, co bereme jako normu.

 Jak je například možné, že se někdo, kdo účinkoval v pornu, tedy se prodával za peníze, stane arbitrem přes morálku nebo dokonce politikem či političkou? Jak to, že nám to nevadí a neprotestujeme proti tomu? Jak to, že tolerujeme nátlak, vydírání a dehonestaci druhého?

To jsou otázky, jež bychom si měli nejen klást – ale především bychom na ně měli odpovídat a řešit je.

 Jinak skončíme jako znásilněná společnost, která nežije, ale toliko přežívá, aniž má nějaké zájmy, cíle a smysl své existence.

Dogmatičnost jásá…

Marek Řezanka

O inspiraci vskutku není nouze,

jen jaksi není na ní nic moc pěkné:

Ten, kdo chce mír, je válečníky souzen,

sražen je na zem, když sám nepoklekne.

Témat je za den přímo požehnaně.

Když zazní lítost, bývá pokrytecká.

Hodnoty dneška? Díváte se na ně.

Lze si jich cenit jako díry v neckách.

Volové nesmí, co je přáno bohům.

O dvojích metrech napsat román mohu,

kdy že je zločin vydáván jak spása.

To, co smí jedni, druhým neprochází.

Na světce vždy si hrají velcí vrazi.

Prohrává rozum – dogmatičnost jásá…