Zločinné způsoby vedení války nacistickým wehrmachtem II

Ing. Josef Mikš

Jak se daří Rusům a jak se daří Čechům, to je mi zcela lhostejné. Dobrou krev našeho druhu si u těchto národů vezmeme tím, že v případě nutnosti jim odebereme děti a vychováme je u nás. Zda ostatní národy žijí v blahobytu nebo zda pojdou hlady, to mne zajímá jen potud, pokud je potřebujeme jako otroky pro naši kulturu, jinak mne to vůbec nezajímá. Heinrich Himmler

Zda při stavbě protitankového příkopu padne vysílením 10 000 ruských žen, mne zajímá jen potud, pokud je protitankový příkop hotov či ne. Heinrich Himmler

Přísaháme, že nezanecháme boje, pokud nebude vyhlazen poslední Žid a nebude usmrcen“. Robert Ley

K čemu potřebujeme čtyři stěny? Jedna stěna stačí!“ Ernst Jünger, spisovatel

Vím o rozkaze pro 3. tankovou divizi, který vydal generálporučík Model a v němž se praví, že nepřátelští vojáci nemají být zajímání. Stejný rozkaz vydal také velitel 18. tankové divize generálmajor Nehring ...Z výpovědi Hanse Drewese vojína 4. roty 4. tankového pluku, protokol norimberského procesu

Na podzim 1941 přihnali okupanti z Vjazmy do Smolenska skupinu válečných zajatců. Mnozí z nich nebyli s to udržet se na nohou od bití a vysílení. Když se obyvatelstvo pokoušelo dát některému zajatci kus chleba, odháněli němečtí vojáci sovětské lidi, bili je holemi a pažbami a zabíjeli je ranami z pušek. Na Velké sovětské ulici, na ulici Rostavlské a Kyjevské zahájili fašističtí bídáci nazdařbůh palbu do kolony válečných zajatců. Zajatci se pokusili o útěk, ale vojáci je doháněli a zabíjeli ranami z pušek. Tak bylo postříleno asi 5 000 občanů. Mrtvoly zastřelených se válely několik dní po ulicích ... Z protokolu norimberského procesu.

V blízkosti města Alitus byl v červenci 1941 zřízen tábor č. 133 pro sovětské válečné zajatce, který existoval až do začátku dubna 1943. Už po cestě do tohoto tábora byli zajatci mučeni hladem a mnozí z nich byli přiváženi mrtví nebo ve stavu úplného vysílení. Jak vypověděli svědci, a to litevský partyzán Margjalis a obyvatelé města Alitus, dobíjeli Němci při vykládání válečných zajatců z vagonů ranami z pušek hned na místě všechny ty, kdož nebyli s to se dále pohybovat. Váleční zajatci byli ubytováni ve stájích, kde často zmrzli, protože jim byla odňata veškerá uniforma. Hitlerovci pálili po válečných zajatcích z kulometů a samopalů. V tomto táboře zahynulo zastřelením, hladem, zimou a skvrnitým tyfem alespoň 35 000 lidí. Zvláště vynikali svou ukrutností velitel tábora major Rosenkranz, jeho zástupce Ewert, lékař SS Hanke a sonderführer Mamath. Z protokolu norimberského procesu

Jako odplata za sabotážní akt bylo dnes zastřeleno 100 obyvatelů města Kyjeva. To je výstraha. Každý obyvatel Kyjeva je zodpovědný za každý sabotážní akt.

V Kyjevě 22. října 1941 Posádkový velitel města

Množící se případy žhářství a sabotáže v Kyjevě mne nutí k velmi přísným opatřením. Proto bylo dnes zastřeleno 300 obyvatel Kyjeva. Za každý další případ žhářství nebo sabotáže bude zastřeleno mnohem větší množství obyvatel Kyjeva. Každý obyvatel Kyjeva je povinen podat o každém podezřelém případě hlášení německé policii. Budu udržovat pořádek a klid v Kyjevě všemi prostředky a za všech okolností.

V Kyjevě, dne 2. listopadu 1941 Eberhardt, generálmajor a posádkový velitel města

V rokli Babij jar nedaleko Kyjeva povraždili nacisté tisíce židovských obyvatel . Za prvosledovými oddíly wehrmachtu postupovaly tzv. operační skupiny, které organizovaně, ve spolupráci s bojovými jednotkami vraždily židy, komunisty, sovětské aktivisty a funkcionáře lidosprávy. Podle zachovaných hlášení o výsledcích jejich činnosti povraždily tyto „Einsatzgrupppen“ statisíce občanů SSSR. Z protokolu norimberského procesu

Když nás Němci 29. 11. 1941 přivezli k protitankovému příkopu a seřadili u tohoto strašného hrobu, mysleli jsme ještě, že nás přivezli proto, abychom zasypali příkop zemí, nebo abychom vykopali nové zákopy. Nevěřili jsme, že nás sem Němci přivezli na popravu. Ale když se ozvaly první výstřely ze samopalů, které byly na nás zamířeny, pochopil jsem, že nás chtějí popravit. Vrhl jsem se okamžitě do jámy a přikrčil jsem se mezi dvěma mrtvolami. Tak jsem nezraněn a v polobezvědomí ležel téměř až do večera. Když jsem ležel v jámě, slyšel jsem, jak někteří zranění křičeli na četníky, kteří je popravovali: „Dobij mne, ničemo! Oh, netrefil ses lotře, uhoď mne ještě:“ Když pak Němci odjeli, vykřikl jeden člověk z naší vesnice z jámy: „Zvedni se, kdo žiješ:“ Povstal jsem a jali jsme se oba rozhazovat mrtvoly a vytahovat živé. Byl jsem celý zakrvácen. Nad příkopem byla lehká mlha a pára ze stydnoucích hromad těl, krve a posledních výdechů umírajících. Vytáhli jsme Fjodora Naumenka a mého otce, ale otec byl už mrtev; střela dum-dum mu vnikla do srdce. Pozdě v noci jsem se doplížil ke svým známým do vesnice Bagerovoje a tam jsem se dočkal příchodu Rudé armády ...

Z výpovědi Anatolie Ignatěviče Bondareňka, protokol norimberského procesu

Hlášení, 15. policejní pluk, 10. rota, 28. září 1942

21. září rota obdržela rozkaz zlikvidovat obec Borki, která leží 7 km východně od Mokrian. V určeném čase dorazili do dědiny Borki. Při konfiskování povozů se několik vzdorovitých rolníků pokusilo protestovat. Rota je potrestala.

Podařilo se pochytat a soustředit na shromaždiště všechny obyvatele dědiny bez výjimky. Výhodné bylo, že obyvatelé do poslední chvíle nevěděli, k vůli čemu je soustřeďujeme.

Na shromaždišti panoval pokoj, co umožnilo redukovat počet strážných a uvolněné síly využít při dalším průběhu akce. Skupina hrobařů dostala lopaty až na místě popravy, takže díky tomu obyvatelé dědiny nadále nic nevěděli o tom, co je čeká. Nenápadně rozmístěné lehké kulomety potlačily hned v zárodku paniku, která propukla po prvých výstřelech, ozývajících se z místa popravy, vzdáleného od dědiny 700 metrů. Dva chlapi se pokusili o útěk; po několika krocích je zkosily kulometné dávky.

Popravy se začaly v 9.00 hod. a poslední výstřely odzněly před 18.00 hod. Poprava proběhla bez komplikací, přípravná opatření se ukázala jako účelná.

Číselná bilance trestné akce: zastřelili jsme 705 lidí, z toho 203 mužů, 372 žen, 130 dětí. Při akci v dědině Borki jsme spotřebovali: 786 nábojů do pušky, 2 496 nábojů do samopalů. Rota neutrpěla žádné ztráty. Jednoho rotmistra jsem odeslal do nemocnice v Brestu s podezřením na žloutenku.

Zástupce velitele roty,oberleutnant SD Müller

Minsk, 6. srpna 1943

Hlášení

V druhé polovině července tr. oddíly SS očisťovaly od partyzánů území voložinského prostoru. Přitom zaživa upálili v domech obyvatele těchto dědin peršajské volosti: Dory, Dubovcy, Mišany, Dovgalevščina, Lapincy, Sredneje selo, Romanovščina, Neluby, Palubovcy a Makričavščina.

Oddíly SS se nezdržovaly vyšetřováním; jednoduše zahnali obyvatele dědin, většinou starce, ženy a děti do jednotlivých budov, které potom zapálili. V dědině Dory obyvatele zahnali do kostela a tam je upálili. Kunschell

V říjnu 1941 bylo zastřeleno 27 rukojmí v Chateaubriandu, 21 v Nantes, v srpnu 1942 96 rukojmí v Mont-Valérien, v září 1942 116 rukojmí v Paříži, koncem září 1943 50 rukojmí v Paříži a na mnoha jiných místech. Rukojmí byla popravována všude, až do osvobození Francie. Z protokolu norimberského procesu

Celé vesnice byly ničeny bez ohledu na to, že nejbližší útvary hnutí odporu byly od nich vzdáleny na desítky kilometrů, a že se obyvatelstvo nedopustilo žádných nepřátelských činů, namířených proti německým vojákům. Jako nejpříznačnější příklady lze uvést dva, ke kterým došlo v městečku Maille /Indre et Loire), kde byly 25. srpna 1944 rozbořeny 52 domy ze 60 a povražděno 124 lidí, jakož i v Oradour sur Glane (Haute Vienne). Ve válečném deníku von Brodowského je tato zmínka o uvedené události: „Veškeré mužské obyvatelstvo Oradouru bylo postříleno. Ženy a děti se schovaly v kostele. Kostel jsme zapálili. V kostele byly uloženy výbušné látky (jak se později ukázalo, neodpovídalo to pravdě). Všechny ženy a děti zahynuly. Z protokolu norimberského procesu

Ve Velkém Meziříčí vypuklo 5. května 1945 povstání. Při něm bylo zajato mnoho německých vojáků. Příštího dne, 6. května ve 23.00 hod. pronikly do města jednotky 6. tankové divize a povstání zlikvidovaly. Následovalo velké zatýkání, výslechy, týrání zatčených. Celkem asi 60 zatčených bylo shromážděno na radnici a pak byli vyvezeni auty 1 km od radnice směrem k mlýnu, kde se za opětovného týrání museli postavit na samý břeh řeky, zády k těm, kteří exekuci prováděli. Členové gestapa je spolu s vojáky ze vzdálenosti 1 – 2 metrů stříleli stojící do týla. Zastřeleni padali přímo do řeky a ti, kteří ještě projevovali známky života a udržovali se nad vodou, byli usmrceni ranami automatů a ručními granáty.

Druhá část lidí, kteří byli přivezeni, byla také zastřelena, jenomže poprava se děla tím způsobem, že zajatci si museli lehnout na zem, obličejem k zemi a jeden po druhém byli odstřeleni ranou do týla.

Po popravách jsme se vrátili zpět na radnici, kde započalo dělení kořisti po zatčených a popravených. Šlo o hodinky, peníze, prsteny a jiné maličkosti, jež rozděloval mezi vojsko důstojník wehrmachtu, který se rovněž zúčastnil poprav a sám si od obětí vybíral náramkové hodinky ...Z výpovědi Alfreda Münstera, který s dalšími dvěma byl popravě přítomen údajně jako tlumočník

V líčení dalších, podobných „normálních válečných záležitostí“ by bylo možno pokračovat nekonečně dlouho, protože byly páchány německými fašisty od prvního do posledního dne války. Nesmíme připustit, aby byly bagatelizovány, poukazováním na skutečnost, že válka je sama o sobě krutá. Hitlerovská válka však již byla připravovaná jako válka zločinná, likvidační, s cílem zajistit germánské tzv. vyšší rase světovládu . Ta by znamenala především likvidaci Slovanstva včetně českého národa. Nezapomínejme na to..