„Zle, matičko, zle“

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Proč asi pan Schwarzenberg lobbuje za obnovu památek historických nepřátel českého národa? Císaře Franze Josefa a maršála Radetzkého?

Vzpomínáte, co jsme si připomínali před přímou volbou prezidenta? Je tomu již pár let, ale historický význam činností pana Schwarzenberga trvá.

„Zle, matičko, zle, Švarcemberci zde. Jeden, ten je jenerál, a druhý je kardinál“.

Těmito slovy začínala jedna z politických písniček Karla Havlíčka Borovského po r.1848, když vídeňská vláda zmařila naděje občanů na demokratickou ústavu. To ovšem tehdy demokrat Havlíček nemohl tušit, že přijde Schwarzenberg třetí, a ten že bude chtít být - ne už jenerál či kardinál, ale - prezident! Co o tomto tehdejším prezidentském kandidátu

víme?

Karel Schwarzenberg je nositel tradic pobělohorské šlechty, stoupenec katolického klerikalismu, prosazovatel církevních restitucí, zastánce protičeských nároků denacifikačně odsunutých Němců. Jako příslušník jedné rodové větve dal se v dospělosti adoptovat i větví druhou, aby si pojistil dědictví po obou. To dědictví pak v restitucích také získal. Vlastník obrovských pozemkových držav v Rakousku, v Bavorsku, ve Švýcarsku a na území ČR, je nejbohatším mužem ve střední Evropě./ Přitom neváhá žádat státní dotace např. na opravu svých bohatě výnosných rybníků. / Není Čech, jak říká, je Boehme, příslušník šlechty, usazené na českém území./ Kromě pozoruhodných restitucí má za sebou i neméně pozoruhodné privatizace /Becherovka, Nadace Bohemia/ a politické machinace /Causa Čunek/. Společenský status, původ a bohatství jej legitimují k účasti v mocné nadnárodní elitářské skupině Bilderberg, jejíž členové se zabývají velmi kontroverzním koncipováním budoucnosti světa, Nového společenského řádu.

V době před převratem 1989 se na jeho zahraničním sídle scházeli disidenti, bylo tu dokumentační středisko, přepisovala se historie v zájmu Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Po převratu se odebral do Prahy jako kancléř a poradce presidenta V.Havla. Prošel stranami US-DEU, ODA , KDU -ČSL, Zelených, nakonec si s pomocí M.Kalouska založil stranu vlastní, TOP 09. Dvakrát zastával ve vládě vytoužené místo šéfa diplomacie. Jeho angažmá v této roli se jevilo jako loajální služba mocným a nejmocnějším. Tu Německu, tu odsunutým Němcům, tu Bruselu. Proti pozorovatelské účasti Palestiny v OSN hlasoval, jediný z EU, spolu s USA a hrstkou jejich satelitů téměř proti celému světu. Pro Spojené státy prosazoval u nás radar proti Rusku, na úkor Srbska proti většině států EU i OSN zastával uznání samostatnosti narkomafiánského Kosova. Podporoval válku v Afganistanu, projevoval negativní postoje vůči „podezřelým“ státům, Barmě, Rusku, Kubě…Otázku českých národních zájmů přitom neřešil.V někdejším předvolebním duelu s M. Zemanem dokonce zpochybnil mezinárodní historickou legitimitu poválečného denacifikačního odsunu německých menšin a naprosto znevážil osobnost presidenta Beneše a někdejší čsl. vlády.

Jako předseda strany TOP 09 a místopředseda koaliční vlády, řečené „vláda rozpočtové zodpovědnosti,“ spoluodpovídal za církevní restituce, za zvyšování DPH, za zpoplatnění zdravotnictví, školství, za penzijní reformu, za škrty v sociální oblasti, za všechen hospodářský, politický, mravní a kulturní marasmus země. Ale pozoruhodným reklamním či propagandistickým trikem volební kampaně se podařilo z  K.Schwarzenberga udělat „osobnost“, která je zcela nezávislá na svém politicko- názorovém a funkčním zařazení. Nejeden představitel kulturní i akademické obce v něm viděl na výsost noblesního, kultivovaného člověka, překypujícího šarmem a dobrotou srdce . Jak je taková zaslepenost vůbec možná?

K..Schwarzenberg je především muž „velkého světa“. Ví, jak to tam chodí. Má odzbrojující sebevědomí, umí se oblékat, vystupovat, má vynikající kontakty a konexe, urozené příbuzné i mezi korunovanými hlavami. Těší se prý mezinárodnímu věhlasu, může nám pomoci opustit „malé poměry“ a najít cestu tam - do“ Velkého světa.“ Nu, nevolte ho!

K.Schwarzenberg je ovšem už v letech, usíná dokonce na veřejných zasedáních, je popleta, špatně artikuluje, občas mu není rozumět…Ale to mu přece nemůžeme mít za zlé! Našinci by to sice neprošlo, ale On? On je tím tak lidský, tak autentický, tak hoden našich sympatií! A on umí s našinci pohovořit - dobrácky, prostě a bodře, někdy, pravda, i trochu obhrouble, frivolně a cynicky. Ale neprojevuje nám právě tím svou důvěru? Není to přímo pohádkový „knížepán“? A předvolební kampaní okouzlená bájetvorná představivost ho připouští jen jako „Dobroslava a Krasomila“, zcela vytěsnila každý poukaz na „Kazimíra a Kazisvěta“. A šíří víru: Jistě se chudáka v nesnázích zastane a pomůže mu! Nu, jak ho nevolit?

Ale K.Schwarzenberg měl v předvolební kampani i jinou, zvláště pozoruhodnou masku „pankáče“s účesem, zvaným „číro“. Tahle maska se líbila hlavně mládeži. /Starším chyběly informace./ Hlavu „s čírem“ si dala na své první album britská skupina Sex pistols r.1975. Iniciovala punkové hnutí jako revoltu proti establishmentu, proti vládě jejího veličenstva, proti vládním garniturám, proti normám společenského chování. Není to pikantní a přitažlivé a „sexy“, když my máme revoltujícího pankáče představitelem establishmentu, předsedou sociálně bezohledné strany a místopředsedou asociální a všeobecně odsuzované vlády? A ctíme ho nadto jako představitele vybraného bontonu a tradičních ctností! Členové punkové skupiny Sex pistols odmítli z principu r.2006 oficiální uvedení do Rockové síně slávy /v Clevelandu v Ohiu/. To náš „pankáč“ ve vládě se žádné oficiálnosti nebrání, naopak, je jejím nositelem, vytváří ji, realizuje se v ní. Takovou masku někteří označují latinským slovem simulacrum, což znamená obraz, sochu, napodobeninu, přelud, stín, přetvářku. Které z těch synonym bychom vybrali? Přetvářku, zajisté, a nehoráznou. A přece ho budeme volit?

A na závěr další maska, tentokrát pro starší. /Tady zase mladým chybějí informace a zkušenosti/. K.Schwarzenberg se v  předvolebním dopise všem voličům vyznal, že se hlásí „k tradicím masarykovským“.Nic nemůže více překvapit. Cožpak můžeme věřit, že se „knížepán“ ztotožňuje s prvorepublikovou pozemkovou reformou, se zrušením šlechtických výsad a titulů, s projektem odluky církve od státu, s takovými integrujícími a inspirujícími hodnotami naší historie jako bylo husitství a národní obrození, s odbojem proti Rakousku-Uhersku, s budováním republiky, která měla být humanitně, nikoli liberálně demokratická?

My víme, že nic z toho Schwarzenberg neschvaloval, proti mnohému z toho všemožně bojoval.

Maska „masarykovce“ je zcela falešná a lživá, naši předkové by řekli „obmyslná“. Zasloužil si pan Schwarzenberg stát se českým presidentem? Když prohlédneme jeho masky, objevíme nadmíru vypočítavého ultrapravicového politika bez všech ohledů a skrupulí. Zvítězila-li by zaslepenost, mohla být osudná. I toho prvního Habsburka si kdysi neprozřetelní Češi sami za vládce zvolili, svobodně a dobrovolně. Dnes je třeba volit kandidáta, který reprezentuje laický stát, demokracii a republikánské hodnoty, nikoli hodnoty aristokratické a teokratické. Abychom nemuseli zpívat s Havlíčkem, „Zle, matičko, zle, Švarcemberci zde.“

Karel Schwarzenberg se prezidentem nestal. Ale je dobré si tu historii trochu opakovat.

I v případě, kdy doporučuje, aby se na Malostranském náměstí obnovila socha maršála Radetzkého a do Pantheonu Národního muzea aby se instalovala místo bust Karla Čapka a Petra Bezruče busta habsburského císaře a spoluiniciátora 1. války světové, Franze Josefa I.

Tak hluboko jsme klesli a tak neomaleně si tu počínají věční kolaboranti?