Zhuštěno

Marek Řezanka

Zavřeli školy. Děti byly doma

z tribuny divák dávno netleská

Prázdné jsou stoly – a obsluha chromá

Prudce se stmívá doba nehezká

Němá jsou kina. Na divadla tichá

lidé již vůbec fronty nestojí

Z nejistot vzlíná úzkost, která vzdychá

Hlavou svou škube jak zvuk ve stroji

Zbavený místa klobouk v ruce mačká

kdo nemá práci, ten nic nespoří

Už není jistá ani bramboračka

kde silou hnací nejsou nestoři

Kdo nemá z čeho, těžko něco koupí

částka, již dluží, jenom narůstá

Už má dost všeho – vidí padat sloupy

stáhne si kůži – dá prst na ústa

Banka nic nedá, bránu uzavírá

pouze vše ztratí, kdo v ní něco má

V odpadcích děda hledá starý sýr a

poslouchá zatím klišé vědomá

Pračky? Ty perou zašpiněné prádlo

rovněž se ale jednou zastaví

Tma střídá šero, kdy se ještě kradlo

Vší pravdě vzdálen zní hlas chvástavý

Svět, co byl včera, se dnes v křeči svíjí

na loži, které není ustlané

Skončila éra s puncem delirií

Šla špatným směrem. V chůzi ustane

Co bylo cenné ještě před hodinou

nyní jak stará veteš zaclání

Zalknutý hlenem nemá šanci jinou:

Přiměje náraz systém k smazání?