Zemanova zahraniční politika IV

Marek Řezanka

 20. 12. 2020: Rozhovor prezidenta republiky, Miloše Zeman pro pořad TV Prima Partie Terezie Tománkové

 „Dukovany už byly postavené Rusy, Temelín ostatně také. Nezdá se, že by tyto dvě elektrárny nepracovaly a nepracovaly dobře. Ale já Vám řeknu svůj pohled a mě vůbec nezajímá, jakou nálepku ta nabídka má. Mě zajímá, jaká je cena a jaké jsou technické parametry. Vy zajisté znáte, že čím více je uchazečů v nějakém tendru, tím lepší jsou podmínky a naopak. Takže ti, kdo chtějí redukovat tento tendr o dva uchazeče, poškozují národní zájmy České republiky, protože provokují zvýšení ceny na Dukovany, ať to bude kdokoliv. To znamená, zbydou tam tři, Korejci Francouzi a Američané. Dodal bych, že to nejsou Američané, jak nevzdělaná média občas uvádí, protože už jsou to delší dobu Kanaďané. Westinghouse zbankrotoval a Kanaďané ho převzali.“

 Miloš Zeman prosazoval v zahraniční politice ekonomické zájmy České republiky. Činil tak dlouhodobě a konsistentně.

 Stal se tak protipólem k například M. Bursíkovi, jenž měl v Topolánkově vládě jasný úkol – zamezit ruské straně v dostavbě jaderné elektrárny Temelín.

 V reálu pak nešlo o nic jiného, než o snahu USA zabránit rozvoji česko-ruských vztahů.

 Jako jiný příklad může sloužit naprosto drzé vměšování USA do stavby plynovodu Nord Stream 2. V březnu 2021 se americký ministr zahraničí, A. Blinken, vyjádřil, že požaduje okamžité přerušení prací na tomto projektu. Po vzoru protektorů vydal pan Blinken prohlášení, v němž se uvádí: „Jakýkoliv subjekt zapojený do projektu Nord Stream 2 se vystavuje hrozbě sankcí ze strany USA a měl by okamžitě ukončit práci na tomto plynovodu.“

 Toto počínání lze samozřejmě právem vnímat jako zcela nepřípustné zasahování do evropských záležitostí.

 Miloš Zeman se podobným zásahům do českých záležitostí hlasitě bránil. Vysloužil si za to od amerických přisluhovačů nálepek „ruských a čínských agentů“ a nenávist z proamerického ideologického tábora.  

Na domácí politické scéně bych vyzvedl schopnost Miloše Zemana tlumit pnutí ve společnosti. Ano, čtete dobře, milí čtenáři. Je to přesný opak toho, co o Zemanovi šíří média, mnozí politici a značná část novodobé kulturní fronty.

 Je to ale právě Miloš Zeman, kdo se stal hlasem všech umlčovaných, ostrakizovaných, nás, většiny občanů, kteří by podle určitých pseudoelit měli držet ústa a krok.

 Již zmíněnou statečnost M. Zemana můžeme kromě zahraniční politiky vnímat i v České republice. Mainstreamová média mu vyhlásila válku – a on zbaběle neutekl. Ne, pustil se do boje. Poukázal na význam faktu, kdo která média vlastní a financuje. Koho chleba kdo jídá, toho písničku prozpěvuje, to je staré pořekadlo. Navíc pravdivé.

 Mnohým lidem šlápl současný prezident – metaforicky řečeno – na kuří oko. Vyhlásil totiž boj pokrytectví a dvojím metrům, které se u nás rozšířily jako mor. Proto ho tolik „potrefených hus“ nenávidí, protože pojmenoval věci pravými jmény – a nesklapl před nimi podpatky. Ratlíci nemají rádi dogy, bojí se jich. Proto rafají, i když doga mlčí.

 Kromě úpadku médií se M. Zeman pustil i do křížku s některými oligarchy – připomeňme si Z. Bakalu. Ne, Miloš Zeman není ničí poslušnou figurkou – a nikdy jí nebyl. Bohužel je v tomto značně osiřelý.

 Podobně jako T. G. Masaryk vedl i Zeman mnoho bitev s hloupostí, malostí a záští. Odmítl schválit profesuru lidem, jichž si z různých důvodů neváží a které nepovažuje morálně hodné tuto funkci zastávat.

 Poukázal na selhání řady novinářů, dokonce i tak zvučného jména, jakým je v určitých kruzích F. Peroutka. Existují statě, které však jasně dokládají příklon F. Peroutky k antisemitismu – a sám soud dal v tomto ohledu Zemanovi za pravdu.

 Nikdo jako Miloš Zeman nemusel u nás čelit brutálnímu soustavnému tlaku. Házení vejci, rudé kartičky, „Milion chvilek pro demokracii“ a další podobné taškařice vlastně nikdy nekončily. Umanutost ani sprostota Zemanových odpůrců nemají mezí.

 Díky M. Zemanovi tu nemáme bojůvky, obdobu mejdanu ani občanskou válku. M. Zeman se stal jakýmsi moderátorem většiny občanů, jejich advokátem. Tím pádem jejich frustrace nenarostla gigantických rozměrů a neprojevila se – v parafrázi na Neffovo dílo – zlou krví.

Za toto vše si dle mého Miloš Zeman zaslouží upřímné poděkování.