Z čeho je mi zle…

Marek Řezanka

Z čeho že všeho je mi tuze špatně?

Jak, co má cenu, bezcenným se stává

Nazí si kůži převlékáme v šatně

s tím, že je tato činnost obětavá

Jež máme chránit jako ohrožené

utratit dáme, že se zkrátka šetří

Zvířata v klecích kdosi popožene

zatímco lidskost letí do povětří

Pro trochu peněz kácejí se duby

Staletá alej pasekou je poté

Vodou se plní naše podpalubí

Hubí nás malost promáčená potem

Vzdáme se všeho včetně historie

Svlečeme rázem, co nás lidmi činí

Pod kůži strach se místo jistot vryje

Do kontejnerů dáme dobrodiní

Ze zahrad poušť je, ze snů rezignace

Čekám, co další skládky obohatí

Muzea? Zámky? Co vše smíme ztrácet?

Knihovny? Školy? S tím, že jde to zatím?

Škrtá se zbytek lidské důstojnosti

a už se ani nikdo neozývá

Hluboký příkop nikdo nepřemostí

Zbylo pár drobků, kde byla dřív skýva

Ze ZOO nechci, aby byla jatka

a rovněž nechci paseky mít z lesů

Cítím, že chůze stále víc je vratká

a na svých zádech větší zátěž nesu

Z čeho že všeho na mě přijdou mdloby?

Z toho, jak snadno do rána jsme jiní

V co věřím? V duši, již zmar nerozdrobí

a v rozum, který zvůle nezastíní…