Zastavme fašismus

Ivan David

9. 5. 2021 projev na dnešní demonstraci proti fašismu na Václavském náměstí v Praze

K jednomu článku o fašismu mi čtenáři psali komentáře s otázkou, proč se zabývám tak dávno odbytým tématem. Fašismus byl přece poražen. Kdysi byl poražen, ale nezmizely důvody, které umožnily jeho nový vzestup. Proč vznikl a proč vyrůstá znovu a znovu na podhoubí bídy a frustrace?

Vzniká proto, aby využil sílu lidové nespokojenosti k cílům mocných skupin, které ho sponzorují a politiků, kteří se ke svému vzestupu neštítí špíny a násilí. Cílem je především prospěch korporací a/nebo cizích států. Metodou je nahrazení demokratické soutěže svobodnou zvůlí. Potlačují svobodu slova a zvýhodňují svoje stoupence na úřadech a v médiích, všude tam, kde se rozhoduje. A hodně slibují, hlavně lepší budoucnost. Ta je nakonec spojena s ovládnutím zdrojů a zničením jakékoliv opozice. Žádá se bezvýhradný souhlas, pasivita nestačí. Kdo nesouhlasí je zrádce. Kdo se nepodrobí je ohrožen. Nejdřív v osobním prospěchu, pak i na životě.

Nehodlám se zabývat rozdíly mezi fašismem a nacismem. Často se nedá přesně určit, kde už začíná fašismus, může ho být méně nebo více, tak jak roste, pokud se ho nedaří potlačit. Jen někdy se vyskytuje v krystalické podobě. Od zavádění cenzury a vyhazování z práce pro politické postoje ke koncentračním táborům a válečným výbojům nemusí vést příliš dlouhá cesta.

O fašismu není sporu tam, kde se politici hlásí k myšlenkovému odkazu fašismu první poloviny minulého století a vědomě užívají tradičních fašistických symbolů.

K diagnóze ale není třeba hákových křížů. Stačí potlačování demokracie, zásady, že všechna moc vychází z lidu, nerespektování demokratických pravidel, vnucování ideologie tvrdou propagandou a indoktrinací, nepřipuštěním opozičního názoru. Tady začíná nerespektování osobní svobody a demokratických práv. Pokračováním je zasahování do přirozených lidských společenství, jejich potlačování, vnucování pravidel s nimiž občané nevyslovili souhlas, pěstování nenávisti k jiným kulturám nebo dokonce k jejich vlastní, příprava použití síly proti jiným skupinám lidí, případně pod tlakem cizí moci.

Fašismus falšuje obraz reality, používá lživá tvrzení a dvojí metr hodnocení a snaží se potlačovat svobodu slova. Nesnaží se řešit konflikty jednáním. Potlačuje diskusi, potlačuje práva oponentů na veřejné vyjadřování.

K prosazování svých zájmů používá nátlakové skupiny bez demokratické legitimace, například politické neziskovky placené ze zahraničí nebo dokonce z domácích veřejných fondů. Dnes je drze nazývá „občanská společnost“, ačkoliv jsou stejného rodu jako byly bojůvky hnědých košil SA.

Pokrok se nedá zastavit, tak i fašismus se modernizuje a užívá moderní techniky a vědeckých poznatků.

Charakteristika fašismu, kterou jsem teď uvedl vypadá naivně, protože skoro všechno, co jsem vyjmenoval se stává statistickou normou. Tím se zvyšuje nedůvěra ve vztazích mezi státy a zvyšuje se riziko vzniku konfliktů.

Jestliže stát toleruje užívání fašistických symbolů a hlavní ulice nese jméno spoluorganizátora genocidy, pak je snad diagnóza jasná. Mluvím o Ukrajině. Nemusím připomínat cenzuru, propagandu, násilí s desítkami obětí na Majdanu i v Oděse a neochota je vyšetřit, útoky těžkými zbraněmi na obyvatele vlastního státu. A pokud to vlastní stát není, tím hůř.

Jak nazvat politiky, kteří poskytují tomuto režimu podporu, včetně českých v čele s panem Schwarzenbergem, který za to od tohoto režimu obdržel řád Jaroslava Moudrého druhého stupně, jak nazvat Václava Bartušku, který vyjádřil porozumění vraždění v Oděse a je stále v diplomatických službách České republiky. Co si myslet o zemi, která má takové oficiální představitele.

Jak nazvat obvinění, když důkazy zůstávají utajeny?

Jak hodnotit pobaltské země, v nichž je možné postavit pomník veliteli SS divize a kde je možné pořádat oslavné shromáždění na počest SS oddílů bojujících po boku hitlerovské armády? A co na to Evropská unie? Vydává rezoluce proti fašismu, který sama toleruje a podporuje.

Jak daleko od fašismu je Evropská unie s přiznaným deficitem demokracie a současným úsilím o cenzuru, a trvalou snahou zbavit vlivu národní státy a jejíž vysoký představitel pro zahraniční politiku vyjadřuje pochopení pro zájmy Turecka, které naplňuje všechny atributy fašistického režimu, které jsem vyjmenoval? Evropská unie se odmítá zříci pokračování přístupových pohovorů ke vstupu Turecka do EU. Svůj k svému, říká se, vrána k vráně sedá a vrána vráně oči nevyklove.

Žijeme v době v níž fašismus zažívá renesanci. Přiznejme si to. Vždyť už dnes politická scéna a propaganda připomínají Druhou republiku smiřující se s protektorátem a pomalu přisluhující.

Slibme si, že uplatníme rezistenci. Budeme přísně upozorňovat na každý krok směrem k fašismu a budeme proti němu vystupovat.