Zastavení a zamyšlení s prezidentem Milošem Zemanem I
Marek Řezanka
Malé zamyšlení
Představuji můj subjektivní pohled na prezidentskou éru státníka světového formátu.
Byla sestavována průběžně během jeho obou prezidentských období od roku 2013. Krom zhodnocení toho, co ze svého úhlu pohledu pokládám na tomto období za zásadní, pojímám tento text i jako jakési doporučení, jakému ideálu by se měla blížit budoucí hlava státu. Rozhodně by to tedy neměl být někdo, jehož hlavním as jediným rysem je ideologický fanatismus, projevující se odporem ke všemu ruskému a čínskému. To samozřejmě diskvalifikuje „prázdné obaly“ typu senátorů P. Fischera, M. Hilšera, J. Drahoše, M. Vystrčila, M. Němcové, generála, P. Pavla či neúspěšného politika M. Kocába.
Budoucím prezidentem by podle mého nejpevnějšího přesvědčení neměl být nikdo, kdo je jakkoli spojen s americkými „think-tanky“, jakými je například „Aspen Institute Central Europe“ (Institut byl založený v Praze roku 2012 – a tuto pobočku instituce, v jejíž správní radě zasedají mj. M. Albrightová či C. Riceová, finančně podpořil Z. Bakala).
Ať se dívám, jak se dívám, důstojného nástupce po M. Zemanovi v tuto chvíli (píše se březen 2021) nikde nespatřuji.
Miloši Zemanovi bylo často z různých míst vytýkáno, že údajně rozděluje společnost. Termínem „rozdělování společnosti“ se však ve skutečnosti myslilo to, že prezident Zeman odmítl být prodlouženou rukou právě takových organizací, jakou je již výše uvedený „Aspen Institute Central Europe“. Neváhal jít do sporu s kýmkoli, kdo po něm chtěl ohnutý hřbet, srovnání kroku a přejímání toho, co se mu řekne. Upozorňoval na propojení rádoby veřejnoprávní televize s panem Bakalou a jeho ekonomickými zájmy. Stavěl se proti tomu, aby naše tajná BIS podléhala zájmům americké CIA. Navíc se opakovaně vymezoval vůči všem novinářům, kteří se nedrželi faktů, ale vyjadřovali se k čemukoli nikoli z hlediska znalostí dané problematiky, ale ideologického zaujetí.
Tímto svým přístupem si samozřejmě nadělal spoustu nepřátel – ale současně si získal přízeň většiny občanů naší země.
Ono rozdělování naší společnosti pak není ničím jiným, než střetem mezi zájmy občanů, které důsledně hájil právě prezident republiky, Miloš Zeman, a zájmy amerického imperialismu, jehož někteří stoupenci jsou již výše též zmíněni. Dne 27. 12. 2017 vyšel v LUK (Literatura, Umění, Kultura – Obrys – Kmen, Haló noviny) můj článek, Zeman mýty bořící, kdy jsem na základě shody slov a činů Miloše Zemana tohoto politika opět podporoval v přímé prezidentské volbě. Nyní je dávno po obou volbách M. Zemana na Hrad, přesto ale protizemanovská dikce z veřejného prostoru nevymizela. Naopak – nenávist médií se zaměřila i na Zemanovy voliče.
Část společnosti, názorově přitom menšinově zastoupená, již vůbec nezastírá, jak nenávidí většinu za to, jak ta smýšlí a volí. Například Jáchym Topol, držitel Státní ceny za literaturu, se nechal slyšet, že „Zemana zvolili hlupáci“, že „nás Zeman chce zavléct do Ruska“ a s nadějí v hlase potom tenhle „morální vzor“ dodává, že „tu Zeman již dlouho nebude“.
Jan Hřebejk, který Zemanovy voliče nazval „rudými a hnědými prasaty“, neopomíná opakovat, jak je Zeman „zlý“, „odporný“ a „hnusný“. Asi Hřebejkovi dosud nedošlo, že hovořil sám o sobě.
Kde vůbec ti lidé berou drzost druhé nálepkovat, ponižovat a urážet je? Jste-li volič Zemana, jste hned „staré nevzdělané hovado“. Jak by mohl Zemana volit někdo vzdělaný, moudrý a zásadový, že?
Tahle mantra je vyloženě odporná.
Jakub Kalenský nás urážkami prezidenta poškozuje v zahraničí. Označuje ho za „ruského agenta“ – samozřejmě bez důkazu.
Stvůry jako Bartík, Kartous, Pavel Novotný či Hutka Zemanovi buď přímo smrt přejí či šíří lži o jeho zdraví. Pseudonovinář Tabery, držitel Ceny Ferdinanda Peroutky, který dávno nectí žádný etický kodex – a proto budiž nazván pseudonovinářem, hovoří o Zemanovi jako o psychopatovi, což je zjevná nepodložená urážka.
Senátoři, kteří si nevidí na špičku nosu a kteří jsou voleni hrstkou občanů s tak směšnou volební účastí, že žádné referendum by při ní nebylo platné, podávají na M. Zemana žalobu, kde jsou ale naprosté faktické nesmysly. Jako že měl ovlivňovat soudce, byť je černé na bílém řečeno policejními orgány, že nic takového zjištěno nebylo.
Nebo mu je předhazována prozatímní vláda J. Rusnoka. Toho ale prezident republiky v souladu s Ústavou jmenovat samozřejmě mohl. M. Němcová mu nedodala sto jedna notářsky ověřených podpisů, tak byla ustanovena vláda prozatímní, vedoucí k předčasným volbám.
A tak by šlo pokračovat. Tito senátoři ukazují světu následující: Svou hloupost, omezenost, a co je nejhorší – neznalost. Proč mají být takovíto nekvalitní politici placeni, je otázkou.
Naši společnost prý rozděluje M. Zeman. Proč nikdo nemluví o tom, jak šířením lží, pomluv a nebetyčné zášti rozdělují společnost lidé jako J. X. Doležal, M. Rejžek, D. Drtinová, N. Fridrichová, J. Janda, J. Pehe, S. Slonková, Z. Šarapatka, K. Steigerwald, J. Šídlo nebo již výše jmenovaní E. Tabery či J. Hutka?
Není snad dne, aby se z médií na adresu M. Zemana a jeho voličů nevalily – s prominutím za tvrdší výraz – „tuny sraček“. Posedlost Zemanem u řady novinářů překročila jakékoli mantinely a únosné meze. Bývalý politik za ODS, M. Lang, dokonce vybízel k jeho zavraždění – a nejen jeho – i dalších politiků. Jaký silnější projev fašismu ještě soudy potřebují, aby konaly?
Dennodenně jsme médii štváni proti sobě. To tu snad někteří chtějí občanskou válku? Nebo obdobu ukrajinského Majdanu?
Jakým právem jsou voliči M. Zemana uráženi a zesměšňováni? Nebo snad právo na svobodné politické vyznání bylo v naší společnosti odstraněno? Potom ale čelíme vlně totalitní, která se bojí voleb – a která za jiný než „jedině správný“ názor jeho nositele trestá.
Frustrované elity nám jako vzor cpou simulakrum „pana dokonalého“ v podobě Václava Havla. Jeho osobní život i jeho politické kroky však měly k dokonalosti velmi daleko. Ten člověk posvětil několik útočných válek, jež mají na svědomí miliony lidských životů. Takto nelze definovat humanistu. Humanista dělá vše proto, aby útočné válce zabránil – a rozhodně ji nepodporuje.
Miloš Zeman v žádném případě svobodu slova a projevu v naší společnosti neohrožuje. Naopak. Zavelel k diskusi – a to na mnoha frontách. Jenže frustrované elity ztrácející svou moc nehodlají diskutovat. Ty jsou schopny tak leda vrhat po názorových odpůrcích vajíčka, házet jejich pietní květiny do odpadkových košů, ukazovat jim rudé karty, pískat na ně, řvát na ně a sprostě jim nadávat. Nemají totiž argumenty, aby v jakékoli racionální diskusi obstály. Ocitly se přímo ve smrtelné křeči – a proto tolik kolem sebe kopou – obrazně i doslova.
Není nikomu nápadné, že o Miloši Zemanovi se smí psát jen jako o „pomstychtivém zahořklém starci, který kolem sebe pouze vše ničí – a možná je zplozencem samotného Pekla?“ V demokratické společnosti by se hned musela objevit studie s opačným hodnocením. Ne tak v České republice. Něco je hodně špatně.
Pavel Kosatík vydal útlou publikaci výroků T. G. Masaryka pod názvem 100 x TGM. Již se nechal slyšet, že podobně by mohl přistoupit k V. Havlovi – ale rozhodně nikomu jinému, natož M. Zemanovi.
Nehodlám jít v Kosatíkových stopách. Aspoň ne úplně. Nemám potřebu vyhledat stovku nějakých frází, a ty okomentovat. Spíše mi půjde o postižení vizí a činů M. Zemana. Ano, také vyjdu z celé řady jeho projevů, které budu pokud možno stručně glosovat. Tyto projevy ovšem budou zasazeny do kontextu doby, aby čtenář mohl posoudit, nakolik prezident Zeman dokázal v době mimořádně rozbouřené udržet nejenom kormidlo, ale i určitý kurs. Kurs, který loď zvanou Česká republika nenese na nejbližší útes, ale umožňuje jejím občanům mimořádně bouřlivé období překonat bez výraznějších šrámů.
Prezidentské období M. Zemana jsem si rozdělil do následujících tematických celků: 1) Zemanova zahraniční politika, 2) Zeman a ostrovy negativní deviace a 3) Zemanovy hodnoty.
Zemanovu zahraniční politiku pokládám za něco, co snad bude teprve s časem náležitě oceněno. Kromě Kavanovy zahraniční politiky, kdy byl premiérem republiky právě Miloš Zeman, totiž nenacházím ministra, jenž by se aspoň náznakem pokusil o samostatnou zahraniční politiku – a nepoklonkoval toliko zájmům USA. Mezi nejhorší ministry řadím v tomto ohledu T. Petříčka, K. Schwarzenberga, A. Vondru či J. Zieleniece.
Zemanova politika se nese v duchu „všech azimutů“, v podpoře něčeho, čemu bychom mohli říkat Evropský obranný pakt – a co by jednou mohlo konkurovat útočnému paktu NATO – a v ochraně národních zájmů.
Dne 22. listopadu 2017 vyjádřil Miloš Zeman při setkání s předsedou vlády Ruské federace Dmitrijem Medveděvem protest proti článku na webu ruské armádní televize Zvezda, který obsahuje řadu hrubých lží o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.
Prezident republiky vyzval předsedu vlády Ruské federace, aby se distancoval od této provokace, čímž dokázal, že se před nikým nehrbí. Statečnost je jednou z hodnot Miloše Zemana, kterou se může pochlubit jen málokterý další politik. Navzdory politikům napříč Evropskou unií se M. Zeman nenechal zastrašit – a v květnu 2015 dal jasně najevo, že si cení role Sovětského svazu při porážce nacismu – a jel se do Ruska poklonit padlým v tomto boji. Jak opačný postoj oproti ministrovi zahraničí, T. Petříčkovi, který pomáhá rehabilitovat kult banderovců, tedy obdobu německých nacistů.
Miloš Zeman jako jeden z mála evropských politiků podpořil D. Trumpa jako nového amerického prezidenta. Současně ho neváhal podrobit kritice, že některé své sliby nedodržuje – a že zejména jeho celní politika je krajně nešťastná.
Kromě odvahy si na M. Zemanovi cením jeho mírové politiky a odporu proti nacismu. V době, kdy je nacismus rehabilitován – například právě na Ukrajině za souhlasného mlčení politických špiček Evropské unie, prezident České republiky proti těmto projevům systematicky otevřeně vystupuje.
V době, kdy se o „západních“ či „evropských“ hodnotách toliko planě vykřikuje bez jakéhokoli skutečného morálního apelu, považuji Zemanovu koncepci za oázu na jinak beznadějně vyprahlé poušti.
Zemanova zahraniční politika
29. 11. 2016: Projev prezidenta republiky při setkání s tiskem u příležitosti návštěvy srbského prezidenta v ČR
„Pane prezidente, chtěl bych říci, že v tom tak trochu navazujete na Charlese de Gaullea, který měl rovněž politiku všech azimutů. A myslím si, že taková politika má zejména dnes po amerických prezidentských volbách daleko větší šanci na úspěch, než měla dosud, takže хвала a добродошао.“
Miloš Zeman je znám jako přívrženec politiky „všech azimutů“, tedy takové strategie, jež se neváže na jedinou velmoc či na jediný region, ale rozvíjí vztahy se všemi významnými hráči na politické scéně rovnoměrně.
Za tuto politiku byl Miloš Zeman opakovaně cílem mediálních štvanic, kdy byl označován tu jako agent ruský, ondy pro změnu jako agent čínský. Fanatickému křídlu vyznavačů politiky USA, ať je jakákoli, totiž vadí cokoli „neamerické“. To je ovšem totalitní přístup, jenž by v demokratických zemích neměl dostávat sluchu.
Miloš Zeman navíc podpořil v amerických prezidentských volbách v roce 2016 D. Trumpa, kterého ale neváhal kritizovat – například za nedodržení předvolebních slibů a zejména za snahu prosazovat cla. Ta totiž obchodu pouze škodí a mohou vést k závažným obchodním válkám.
18. 7. 2017: Projev prezidenta republiky při China Investment Forum
„A konečně mi dovolte, abych s radostí konstatoval, že zítra vyjíždí vlak. Víte, jaký je to vlak? To je vlak, který bude výsledkem dnes podepsané dohody, vlak, který pojede po trase Hedvábné stezky a Česká republika se tímto způsobem zapojí do nejvíce fascinujícího projektu v moderní evropské i světové historii. Fascinujícího proto, protože náklady na tento projekt budou dvanáctinásobkem nákladů na Marshallův plán.“
Miloši Zemanovi Česká republika vděčí za to, že třebaže výrazně pozdě, přece začala budovat potřebné ekonomické vztahy s novou ekonomickou velmocí číslo jedna. Jak jsou tyto vztahy zanedbané a nedostatečné a jak by měly být posilovány, jsem zmínil již ve své magisterské práci zabývající se populačním vývojem Číny, kterou jsem obhájil v roce 2003.
Je naprosto pokrytecké, když se někdo, například pražský primátor Hřib, klaní před USA a NATO, a to tak, že na počest vstupu do NATO slyší cestující v metru cosi nechutně budovatelského a propagandistického, zato patnáctého března metro mlčí – zcela nekompetentně rozbíjí pracně budovanou zahraničně-ekonomickou politiku s Čínou – a do toho se tváří jako poslední ochránce lidských práv na světě.
Existují bohužel fanatici, pro něž J. Jágr přestává existovat právě ve chvíli, když hájí zájmy českého sportu v Číně. Tito fanatici pak ale nemají většinou sebemenší zábrany se sebevíce ponížit v USA.
Miloš Zeman myslí do budoucna. Jeho kritici žijí bohužel v dávné minulosti. Pokud má mít Česká republika budoucnost, nesmí jí ovládat zastánci řádů minulých.
26. 11. 2018: Projev prezidenta republiky v Knesetu
„Vážení přátelé, přeji Vám, abyste mohli žít ve stoje.“
Miloš Zeman dlouhodobě jednostranně podporuje izraelskou politiku a odsuzuje islámský terorismus. Islámský terorismus je výrazným problémem, ale současně pokládám za nutné odsoudit kroky izraelských představitelů, po nichž umírají civilisté, ženy a děti. Každý stát má politiky, kteří nehájí zájmy svých občanů. B. Netanjahu je podle mého klasickým příkladem takového politika. Nejsou to arabské státy, které by ohrožovaly svým jaderným potenciálem Izrael, ale je to Izrael, který disponuje značným jaderným potenciálem schopným zničit arabské sousedy.
Patřím mezi lidi odsuzující antisemitismus, ale není možné antisemitismem nazývat odpor k politice určitých lidí. Kritizovat tu kterou politiku má právo kdokoli z nás – a bylo by stejně nepřípustné tuto kritiku nálepkovat jako zločinnou jako v případě diskusí k tzv. globálnímu oteplování. Je třeba diskutovat věcně, předkládat argumenty – a nevytvářet popírače z těch, kdo předloží argumenty jiné než oficiálně schválené, pokud tyto argumenty nebudou samozřejmě zmanipulované, lživé či jinak irelevantní.
Snižovat utrpení mnoha milionů zmařených životů během holocaustu pokládám za odporné a zrůdné. Toto utrpení ale neopravňuje nikoho k páchání dalších utrpení.
V tomto případě se tedy s názory prezidenta Zemana zásadně rozcházím.
Oceňuji ale jeho umnou zahraniční politiku, z níž může Česká republika profitovat. Stejně tak chápu, že pokud si dovolil otevřeně kritizovat americkou zahraniční politiku, potřebuje mocné spojence – kromě Ruska a Číny právě Izrael.
Aby Izraelci mohli „žít ve stoje“, je podle mne nutné zarazit především imperiální dobyvačnou politiku, která ve svých důsledcích zrodila i tzv. Islámský stát. V opačném případě budou lidé nejen na Blízkém východě žít ve věčném strachu a v okovech války, z níž nebude úniku.
9. 12. 2018: Rozhovor pro NTV
Já vždy dávám přednost domluvě před závody ve zbrojení.“
Miloš Zeman bude jednou hodnocen jako jeden z mála politiků světového formátu, kteří se reálně zasloužili o mír. O tom jsem přesvědčen – tedy, pokud nás ještě nějaká budoucnost čeká.
M. Zeman nikdy nenaskočil na proválečnou propagandu, na štvaní do zbraně, které u nás mohutně prosazuje klika kolem M. Kalouska a K. Schwarzenberga. Například J. Štětina prohlásil, že on je „ve válce s Ruskem“ již dávno. Proto také podpořil fašistický prapor AZOV.
M. Zeman musel za svůj statečný postoj vydržet mnohé. Je dehonestován jako „ruský agent“, v zahraničí tento hoax šířil například Jakub Kalenský, o němž lze prohlásit, že je agentem cizím, jenom ne českým – svými ničím nepodloženými prohlášeními totiž zájmům České republiky škodí – a takovéto jednání osobně považuji za vlastizrádné. Podobné poplašné zprávy šířil i Zdeněk Šarapatka, jenž nedokáže potlačit svou zjevnou antizemanovskou averzi.
Tito lidé hloubí v naší společnosti nesmiřitelnou propast. Tito lidé jsou lidmi války. M. Zeman jim však dokázal úspěšně čelit.
Proč se mluví toliko o ruských agentech a ruské propagandě? Američtí agenti a americká propaganda tu snad nejsou?
Stačí se podívat, jak je ve školách vyučován dějepis. Dokonce M. Koudelka z BIS se nechal slyšet, že dějepis je na školách učen ještě „příliš postaru“, chybí mu tam větší ideologický zápal. Už tak právě dějepis pokládám za nehorázně vykleštěný a zmanipulovaný ve prospěch současné ideologie a stávajícího systému.
Byl to právě Zeman, kdo zásah pana Koudelky do vzdělávacího systému kritizoval. Nezapomínejme, že po tzv. církevních restitucích vzrostl i vliv církví na vzdělání (stačí se podívat na počet různých typů církevních škol). Nic z toho nepokládám za prospěšné naší společnosti.
Budeme snad za ruského agenta pokládat i Wolfganga Bittnera (Dobytí Evropy Amerikou), jenž si všímá propagandy německých médií proti Rusku a na podporu ukrajinské fašistické vlády – a jehož za ruského agenta mohou označit snad jen „elfové“ typu B. Kartouse či pánové šarapatka, Štětina, Steigerwald, Putna, Kocáb či Kalenský?
Úpadek vzdělávacího systému, médií, kultury, ale bohužel i krize rodiny přispívají k celkovému rozkladu naší společnosti, která navzdory různě avizovaným hodnotám nezastává hodnoty žádné. Spíše by šlo hovořit o „antihodnotách“.
Miloš Zeman oproti tomu zvedl prapor hodnoty z mého pohledu nejcennější – obranu míru.
9. 12. 2018: Rozhovor pro NTV
„Sankce jsou vždy zbytečné. Ničemu nepomáhají, naopak poškozují obě strany, nejen jednu. Z ekonomického i z politického hlediska.“
Miloš Zeman se dokázal opakovaně postavit ohnuté Evropské unii, která dopustila masakr na Ukrajině a zjevnou fašizaci této země. Unii, která mlčí k rehabilitaci banderovců a novým zločinům na Ukrajině (upálení lidí v Oděse, vražda novináře O. Buziny ad.).
Není to totiž Putin, kdo nedodržuje Minské dohody. To ukrajinská strana nedodržela tuto smlouvu – a po vzoru Henleina stupňovala tlak na sousední zemi, aby byla napadena. Přec jenom ale Rusko není předválečným Československem.
Miloši Zemanovi je sem tam předhazováno, že podpořil americký útok na Irák – ještě z pozice předsedy vlády. Od té doby se však leccos změnilo. M. Zeman se nechal slyšet, že ho americká strana oklamala, že mu dala lživé informace. Dnes je všeobecně známo, že útok do Iráku byl veden na základě zfalšovaných důkazů. Na to ostatně již mnohokrát právě český prezident republiky poukázal.
Protiruské sankce nedávají smysl. Není to totiž Rusko, kdo vyvolal krvavý Majdan a kdo rozpoutal neméně krvavou občanskou válku.
26. 12. 2018: Vánoční poselství
„Dnes
poprvé bych chtěl naopak poněkud varovat, varovat před zpomalením
ekonomického růstu, které má několik příčin. Zaprvé je to
vznikající obchodní nebo celní válka mezi dvěma
největšímisvětovými ekonomikami, tj. americkou
a čínskou.
Zadruhé je to brexit, ale zatřetí je to
také to, že náš ekonomický růst brzdí nedostatek pracovních
sil. Myslím si, že zatímco první dva faktory nemůžeme ovlivnit,
ten třetí ano. Chápu, že jsou návrhy na dovoz zahraničních
pracovních sil, nic proti tomu. Nezapomeňte také, že je zde stále
ještě dvě stě tisíc lidí vedených jako nezaměstnaní, třebaže
je tři sta tisíc volných pracovních míst. Víte, že dlouhodobě
zastávám názor, že zdravým lidem, kteří odmítnou nabízenou
práci, by měly být odňaty sociální dávky, ale to je všechno
pouze krátkodobé řešení. Dlouhodobé řešení vidím ke zvýšení
produktivity práce, a to konkrétně formou robotizace.“
Miloši Zemanovi vyčítají poplatná média vše – ať je ve svém projevu optimistický, nebo kritický. Tentokrát upozornil na ekonomické války, kdy zavádění cel může výrazně zkomplikovat obchodní vztahy a ohrozit celé segmenty ekonomiky.
Česká republika je závislá na automobilovém průmyslu a zejména na ekonomice německé. Když se stáhnou nadnárodní firmy z České republiky, rázem nezaměstnanost raketově vystřelí.
Brexit pak ukázal nemohoucnost politické scény napříč Evropou. Cameron, Mayová, Johnson – ti všichni lidem slibovali odchod z EU – a nikdo není schopen přijít s rozumnou dohodou, čímž dokládá svou bezmocnost a faleš. Na stole je tak takzvaný „tvrdý Brexit“, o němž ale občané v referendu nehlasovali.
M. Zeman je též znám jako zastánce nových technologií. Ty samy o sobě mohou být prospěšné – ale jedině tehdy, nebudou-li sloužit zájmům úzké skupiny ve stávajícím systému.
Každopádně je třeba ocenit, že M. Zeman vyslal varovný signál, že krize je na obzoru. Já pak dodávám, že nikdy neskončila, jen nabrala druhý, o to mocnější, dech.
24. 8. 2015: Proslov na schůzce s vedoucími zastupitelských úřadů ČR v zahraničí
„Jsem pro to, aby EU chránila svoje hranice. Když jsem před dvěma lety mluvil v Evropském parlamentu o potřebě vytvoření evropské armády, zažil jsem úsměvy. Dnes by se nám taková armáda velice hodila. EU má zatím organizaci s názvem Frontex, ta má zatím tři vyzbrojené nebo nevyzbrojené lodičky.“
Miloš Zeman dlouhodobě poukazuje na katastrofální stav politického vedení Evropské unie. Dlouhodobě pak podporuje projekt funkční evropské obrany. Za sebe dodám, že Evropský obranný pakt bych považoval za alternativu k útočnému paktu, NATO, které rozhodně neplní funkci obrannou – a nemělo by nadále existovat. Takovýto pakt by ovšem musel být skutečně výhradně obranné povahy – a nesměl by být toliko zástěrkou pro napadnutí Ruska.
28. 5. 2019: Projev prezidenta republiky při Žofínském fóru
„Buď budete skutečně prezentovat svoji koncepci digitalizace české ekonomiky, a v tom případě sáhnete po firmě, která je na vrcholu, která je špičková a která vám sama nabízí svoje služby, což je právě ta firma Huawei, nebo se necháte zastrašit výkřiky, že tato firma je bezpečnostní riziko, ale chtěl bych připomenout, že zatím žádný důkaz podán nebyl, alespoň na takové úrovni, jako byl důkaz z opačné strany. Mám tím na mysli odposlouchávání mobilního telefonu německé kancléřky. A to, pokud vím, nebylo z čínské strany. Takže buď budeme hrdí, sebevědomí, ale především dáme přednost té firmě, která je na špici a jejíž aktivita je pro nás ekonomicky výhodná, anebo se skloníme, budeme respektovat zájmy někoho jiného, a v takovém případě se můžeme rozloučit s rychlou digitalizací české ekonomiky.“
Miloš Zeman se opakovaně postavil mohutným tlakům ze zahraničí, především z USA s tím, že na prvním místě jsou u něho zájmy občanů České republiky.
Jak u nás bývá zvykem, jistí jedinci tu jsou pokrčenější samotného Turka. A většinou ti, kteří sami mají máslo na hlavě. Jak sám M. Zeman zmínil, jeho velký kritik, K. Steigerwald, například podepsal Antichartu, podobně jako Z. Svěrák. J. Štětina je zase ve spisech STB veden jako „Plavec“. Toto jsou ti největší „komunistobijci“ dneška.
M. Zeman, který bývá označován jako agent ruský, byl tentokrát označen za agenta čínského. Jeho kritici se však již nezabývají, jaké odposlouchávací a kontrolní mechanismy obsahuje elektronika západní, americká. Vidíme tak z jejich strany nesmírné pokrytectví provázené obřími dvojími metry.
Miloš Zeman se odmítá ohnout. Proto to pištění a řev všech sehnutých.
11. 9. 2019: Projev prezidenta republiky při tiskové konferenci při návštěvě Srbské republiky
„Dovolte mi vyjádřit, byť osobní, ale o to silnější mínění, že stát, v jehož čele jsou váleční zločinci, nepatří do společenství demokratických zemí.“ Zatímco tehdejší ministr zahraničních věcí, K. Schwarzenberg, uznal samostatnost Kosova, M. Zeman tento stát založený na terorismu a obchodu s drogami a na dalším organizovaném zločinu neuznává – a podporuje snahy, aby uznání samostatnosti Kosova bylo zrušeno.
Trend je takový, že samostatnost Kosova uznává čím dál méně zemí. Z evropských států Kosovo neuznávají Slovensko, Řecko, Rumunsko, Kypr – ale například i Španělsko.
Mezi lety 2017 a 2019 ze stovky států uznávajících samostatnost Kosova jich 12 postoj přehodnotilo. Bude je Česká republika následovat?
M. Zeman dlouhodobě poukazuje na fakt, že Kosovo vzniklo na základě válečných zločinů – a takový stát by tolerován být neměl. Velmoci jako Čína, USA či Rusko trvají na své územní celistvosti – a na Srbsko má být kladen jiný metr? Proč? Aby mohla vzniknout Velká Albánie? Je tragikomické sledovat zahraniční politiku USA, která na jedné straně Srbům územní celistvost bere – a Turecku jako členovi NATO dovolí zásah na syrském území, kdy i znásilnění a následná vražda kurdské političky procházejí bez následků.
M. Zeman je, jak již bylo naznačeno, protipólem k politice K. Schwarzenberga, která byla jednostranně protisrbská a proamerická. Až lokajsky, dalo by se říci. M. Zeman se vrací k masarykovskému pojetí spravedlnosti, kdy ten se v roce 1909 zastal mj. srbských politiků obviněných ve vykonstruovaném Záhřebském procesu ze špionáže. Je to M. Zeman, kdo odmítá pokrytecké dvojí metry tzv. západních hodnot, kdy Srbsko je pranýřováno za něco, co Turecku bez mrknutí západního oka prochází. Navíc Srbsko jednalo v občanské válce, v níž se všechny strany chovaly stejně. Ale účet za zločiny dostávalo od Západu pouze Srbsko. Turecko překračuje hranice – doslova i obrazně – a Západ mlčí. Kurdistán nikdo nevyhlašuje, ani ho neuznává. Jeden z mála politiků, který křivdu, která byla na Srbsku spáchána, nejenom pojmenovává, ale snaží se ji aktivně napravit, je M. Zeman.
20. 12. 2020: Rozhovor prezidenta republiky, Miloše Zeman pro pořad TV Prima Partie Terezie Tománkové
„Dukovany už byly postavené Rusy, Temelín ostatně také. Nezdá se, že by tyto dvě elektrárny nepracovaly a nepracovaly dobře. Ale já Vám řeknu svůj pohled a mě vůbec nezajímá, jakou nálepku ta nabídka má. Mě zajímá, jaká je cena a jaké jsou technické parametry. Vy zajisté znáte, že čím více je uchazečů v nějakém tendru, tím lepší jsou podmínky a naopak. Takže ti, kdo chtějí redukovat tento tendr o dva uchazeče, poškozují národní zájmy České republiky, protože provokují zvýšení ceny na Dukovany, ať to bude kdokoliv. To znamená, zbydou tam tři, Korejci Francouzi a Američané. Dodal bych, že to nejsou Američané, jak nevzdělaná média občas uvádí, protože už jsou to delší dobu Kanaďané. Westinghouse zbankrotoval a Kanaďané ho převzali.“
Miloš Zeman prosazoval v zahraniční politice ekonomické zájmy České republiky. Činil tak dlouhodobě a konsistentně.
Stal se tak protipólem k například M. Bursíkovi, jenž měl v Topolánkově vládě jasný úkol – zamezit ruské straně v dostavbě jaderné elektrárny Temelín. V reálu pak nešlo o nic jiného, než o snahu USA zabránit rozvoji česko-ruských vztahů.
Jako jiný příklad může sloužit naprosto drzé vměšování USA do stavby plynovodu Nord Stream 2. V březnu 2021 se americký ministr zahraničí, A. Blinken, vyjádřil, že požaduje okamžité přerušení prací na tomto projektu. Po vzoru protektorů vydal pan Blinken prohlášení, v němž se uvádí: „Jakýkoliv subjekt zapojený do projektu Nord Stream 2 se vystavuje hrozbě sankcí ze strany USA a měl by okamžitě ukončit práci na tomto plynovodu.“
Toto počínání lze samozřejmě právem vnímat jako zcela nepřípustné zasahování do evropských záležitostí.
Miloš Zeman se podobným zásahům do českých záležitostí hlasitě bránil. Vysloužil si za to od amerických přisluhovačů nálepek „ruských a čínských agentů“ a nenávist z proamerického ideologického tábora. Na domácí politické scéně bych vyzvedl schopnost Miloše Zemana tlumit pnutí ve společnosti. Ano, čtete dobře, milí čtenáři. Je to přesný opak toho, co o Zemanovi šíří média, mnozí politici a značná část novodobé kulturní fronty.
Je to ale právě Miloš Zeman, kdo se stal hlasem všech umlčovaných, ostrakizovaných, nás, většiny občanů, kteří by podle určitých pseudoelit měli držet ústa a krok.
Již zmíněnou statečnost M. Zemana můžeme kromě zahraniční politiky vnímat i v České republice. Mainstreamová média mu vyhlásila válku – a on zbaběle neutekl. Ne, pustil se do boje. Poukázal na význam faktu, kdo která média vlastní a financuje. Koho chleba kdo jídá, toho písničku prozpěvuje, to je staré pořekadlo. Navíc pravdivé.
Mnohým lidem šlápl současný prezident – metaforicky řečeno – na kuří oko. Vyhlásil totiž boj pokrytectví a dvojím metrům, které se u nás rozšířily jako mor. Proto ho tolik „potrefených hus“ nenávidí, protože pojmenoval věci pravými jmény – a nesklapl před nimi podpatky. Ratlíci nemají rádi dogy, bojí se jich. Proto rafají, i když doga mlčí.
Kromě úpadku médií se M. Zeman pustil i do křížku s některými oligarchy – připomeňme si Z. Bakalu. Ne, Miloš Zeman není ničí poslušnou figurkou – a nikdy jí nebyl. Bohužel je v tomto značně osiřelý.
Podobně jako T. G. Masaryk vedl i Zeman mnoho bitev s hloupostí, malostí a záští.
Odmítl schválit profesuru lidem, jichž si z různých důvodů neváží a které nepovažuje morálně hodné tuto funkci zastávat.
Poukázal na selhání řady novinářů, dokonce i tak zvučného jména, jakým je v určitých kruzích F. Peroutka. Existují statě, které však jasně dokládají příklon F. Peroutky k antisemitismu – a sám soud dal v tomto ohledu Zemanovi za pravdu.
Nikdo jako Miloš Zeman nemusel u nás čelit brutálnímu soustavnému tlaku. Házení vejci, rudé kartičky, „Milion chvilek pro demokracii“ a další podobné taškařice vlastně nikdy nekončily. Umanutost ani sprostota Zemanových odpůrců nemají mezí.
Díky M. Zemanovi tu nemáme bojůvky, obdobu mejdanu ani občanskou válku. M. Zeman se stal jakýmsi moderátorem většiny občanů, jejich advokátem. Tím pádem jejich frustrace nenarostla gigantických rozměrů a neprojevila se – v parafrázi na Neffovo dílo – zlou krví.
Za toto vše si dle mého Miloš Zeman zaslouží upřímné poděkování.
Zeman a ostrovy negativní deviace
Vždy by mělo být pro každého varovným signálem, pokud se kandidát na prezidenta republiky zaštiťuje „nerozdělováním společnosti“ jako hlavním programovým bodem. Měli bychom se okamžitě ptát, na jakém základě nás chce dotyčný či dotyčná sjednocovat? Jakou má vizi a jaké zastává hodnoty?
S trochou nadsázky a cynismu totiž dojdeme k závěru, že sjednocovat chtěl svět i A. Hitler. Jenže na bázi nacismu.
Pokud máte silné mravní zásady, většinou čelíte i silným nepřátelům. Potom je zřejmé, že část společnosti bude stát proti vám, a to o to více, pokud si znepřátelíte média sloužící vašemu protivníkovi.
Miloš Zeman dával od začátku svého prvního prezidentského období najevo, že nehodlá komukoli dělat křoví. Že si je vědom mandátu od svých voličů – a že se bude zodpovídat jim, a nikomu jinému. Proto byl zvolen v přímé volbě i podruhé. Miloš Zeman poměrně srozumitelně formuloval takzvané ostrovy negativní deviace. Tedy to, vůči čemu se vymezuje – a proti čemu je připraven bojovat. Ve společnosti, kde se „hodnoty“ staly prázdným a laciným pojmem, vytyčil mantinely pro hrdý nesehnutý národ, který nebude žít v pokrytectví a patolízalství. Takové jednání s sebou neslo pochopitelně mnoho střetů. Ale ty měly smysl, neboť nás burcovaly z apatie a letargie – a nutily nás k zamyšlení. Aspoň některé.
Nejednou se Miloš Zeman nechal slyšet, že potřebujeme nové národní obrození. On sám se stal jeho čelnou postavou.
8. 3. 2013
„Prezidentský úřad nabízím jako neutrální pole pro dialog politických stran, odborů, zaměstnavatelských svazů. Nabízím roli prostředníka a moderátora, nikoliv roli soudce.“
Miloš Zeman nikdy nevystupoval proti Sobotkově vládě, naopak, snažil se na ní hledat pozitiva. Pokud někdy ostře proti někomu vystoupil, byl to sám B. Sobotka, který se naopak vlastní vládu pár měsíců před parlamentními volbami v roce 2017 pokusil potopit.
M. Zeman se účastnil tripartity (jednání vlády a zástupců podnikatelů a odborů), nabídl se jako neutrální prostředník ve sporu ohledně reorganizace policie, pomohl v roce 2017 zažehnat červnovou vládní krizi, kdy hrozily předčasné volby, a to jen proto, že se premiér nedokázal postavit M. Kalouskovi a bránit vládu jako celek.
Roli moderátora hlava státu nabídla i po skončení parlamentních voleb v roce 2017.
Jednu věc bych vypíchnul. Zatímco M. Zeman vybízel k dialogu, byla proti němu vedena nesmlouvavá vytrvalá kampaň, jež se ho snažila zostudit, zesměšnit, zpochybnit – a nakonec odvolat. Psaly se petice, ukazovaly rudé karty, podávaly stížnosti k Ústavnímu soudu. M. Zeman vše ustál – ale jenom díky své enormní nezdolnosti, aspoň po stránce psychické.
Enormnímu mediálnímu a politickému tlaku čelí M. Zeman i po svém znovuzvolení prezidentem. S. Bartík dokonce před volbami šířil lživou poplašnou zprávu, že M. Zeman trpí rakovinou.
Koncem května 2019 pak regionální politik ODS (z Jesenice u Prahy) vybízel na sociální síti k podřezání jak hlavy státu, tak všech politiků, kteří hlasovali pro zdanění církevních restitucí.
Není to prezident republiky, kdo přivádí společnost do varu. Jsou to ti, kteří s ním odmítají vést dialog, argumentovat, přinášet fakta a na základě nich polemizovat. Místo polemiky se uchylují k argumentačním faulům, dehonestaci názorového odpůrce, a dokonce i lynči.
M. Zeman naopak po celé své působení ve funkci kladl důraz na názorovou pestrost, kdy opakovaně varoval, že je nebezpečné výraznou část populace nálepkovat a ponižovat.
8. 3. 2013
„Jedním z nejnebezpečnějších ostrovů negativní deviace jsou kmotrovské mafie parazitující na těle české společnosti, které vysávají krev a nevracejí žádnou hodnotu… Druhým ostrovem negativní deviace jsou neonacistické bojůvky v ulicích našich měst. Jejich členové vyznávají ideologii, která by v případě svého vítězství vedla k vyhubení českého národa, a tedy i jich samých. Třetím ostrovem negativní deviace je podstatná část českých médií. Zaměřuje se na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí…“
Miloš Zeman se během obou svých prezidentských období k těmto „ostrovům negativní deviace“ opakovaně vracel. Jako symbol kmotrovských mafií si vybral Z. Bakalu, který byl spolumajitelem společnosti OKD a který čachroval s desítkami tisíc hornických bytů. Z. Bakala potom ovlivňuje řadu českých médií, na kterýžto fakt prezident republiky – k výrazné nelibosti některých politiků, například M. Němcové, opakovaně upozornil.
Hlava státu, aby zdůraznila škodlivost Z. Bakaly a jeho propojení s řadou rádoby obránců demokracie, nazvala tohoto muže „ekonomickým zmrdem“. Sprosté slovo tu bylo použito s jasným záměrem vypíchnout nepřijatelnost Bakalova chování.
Média vlastněná panem Bakalou ale hned spustila povyk, jak je sprostý prezident Zeman – a o zničení OKD a o podvodech s byty bylo ticho po pěšině. Pan Bakala sice dosud odsouzen nebyl – ale je dohledatelné, na čem zbohatl. A kauza s byty OKD je mimořádně nechutná, což M. Zeman svým vystoupením akcentoval.
Ostatně, je poněkud zvláštní, pokud někomu vadí desítky milionů v kauze Čapího hnízda – ale miliardy v kauze OKD ho nijak nevzrušují. M. Zeman na podobné dvojí metry opakovaně poukazuje – a proto se setkává s nebývalou vlnou odporu – hlavně z řad potrefených. M. Zemanovi je podsouváno, že média nenávidí. On ale nepaušalizuje – toliko na základě svých zkušeností tvrdí, že řada novinářů nepracuje profesionálně. A bohužel má pravdu. Stačí si připomenout mediální hony na paní Baborovou, pana Ransdorfa či pana Slezáka. Ani v jednom případě neměly tyto štvanice s novinářskou etikou nic společného.
Stalo se určitou mantrou říkat, že M. Zeman lže, že je vulgární, že rozděluje společnost. Skutečnost je ale taková, že M. Zeman vytrvale podporoval demokratické volby a hájil právo většiny – v souladu s tím vystupoval proti „řvoucí menšině“, která si však osobovala právo druhé dehonestovat, nálepkovat, urážet. Tím tlumil frustraci ve společnosti – frustraci z tzv. elit, které si snaží prosadit svou navzdory všem demokratickým principům.
Sprostá slova použil výjimečně, když chtěl na nějaký problém upozornit.
M. Zeman opakovaně odsoudil bojůvky DSSS či M. Kotlebu na Slovensku. Při té příležitosti ovšem podotkl, že podobné tendence mohou vzejít i od těch, kdo si hrají na bojovníky proti fašismu. Byli to právě studenti, kdo pořvávali na demokraticky zvolenou V. Baborovou, až odstoupila. Studenti, kteří často neznají základní historická fakta, přesto si osobují roli jakýchsi morálních arbitrů. Těmi ale skutečně nejsou.
Redakce. J. Skalský Připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 725. publikaci určenou pro vnitřní potřebu českých národních organizací, Praha, 12. dubna 2021.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e–mail: vydavatel@seznam.cz
Estránky: www.ceske-narodni-listy.estranky.cz