Zastavení a zamyšlení s prezidentem Milošem Zemanem II
Marek Řezanka
2. 11. 2014: Hovory z Lán
„Víte, co to znamená ‚pussy‘ v angličtině? Kunda. Takže s prominutím, v textech této skupiny je k….. sem, k….. tam – opravdu dokonalý případ politického vězně jako vyšitej.“
M. Zeman zde záměrně a cíleně použil sprostá slova, ale pouze jako překlad z angličtiny – a aby ukázal, co je těmi, kdo se vydávají za „slušné“, přijímáno jako hodno následování.
Samozřejmě, že na toto protistrana nereagovala – a ihned na M. Zemana zaútočila jako na velkého sprosťáka. Přitom naše společnost je vulgaritou prolezlá – k takovýmto slovům běžně inklinuje současný starosta Řeporyjí (psáno v červnu 19), P. Novotný, sprostě se děti baví již ve školkách, sprostý slovník běžně vstupuje do politických debat (sprostá slova běžně užívali např. M. Kalousek, K. Schwarzenberg ad.), sprostými slovy je přímo nabitý repertoár některých kapel, které za dne účinkují na akcích, kde je hromada dětí (např. PSH – H.P.T.N. na akci Mezi Ploty) – a v tomto výčtu lze pokračovat. Meze veškeré sprostoty překročili pánové S. Bartík, který šířil poplašnou zprávu o údajné rakovině hlavy státu – a také M. Lang, jenž na veřejné síti vyzýval k likvidaci M. Zemana a dalších politiků. Proti těmto se ale v červnu 2019 nedemonstrovalo.
Je symptomatické, že učitel a ředitel v Teplicích, Z. Bergman, zahrabal portrét prezidenta republiky, M. Zemana, do hnoje s vysvětlením, že tak činí údajně kvůli jeho sprostotě. Proti vulgárnímu P. Novotnému se ale v podobném duchu nevymezil. Stejně tak Novotný nedosoudil konání pana Bergmana, třebaže zažaloval učitelky, že jdou špatným vzorem dětem, když přecházely koleje na červenou – ale na pokyn povolaného zaměstnance drah (v roce 2020).
Učitel Stanislav Balík byl ze školy vyhozen, že pouštěl dětem film o kázání Jana Husa. Pana Bergmana kvůli portrétu hlavy státu v hnoji nikdo nepropustil. Je tedy evidentní, co je v této společnosti vnímáno jako „slušné“ a co jako nežádoucí.
Členka Rady České televize, Hana Lipovská, se na jaře 2021 stala terčem nechutných verbálních útoků – lze hovořit o šikaně – jen proto, že kritizuje vedení České televize (Petr Dvořák samozřejmě ve střetu zájmu je, a to již funkcí viceprezidenta v Evropské vysílací unii od října 2020) a proto, že má odlišné názory od těch, které se po léta prezentovaly jako „jediné správné“.
Novinář Tomáš Etzler veřejně publikoval následující text: „Ani s průkazama přece nemohou bez pověření vlézt, kam se jim zlíbí, zvlášť když si je tam přivede nějaká zmanipulovaná špinavá čubka, co ani není zaměstnankyní ČT.“ Krom toho že při skloňování nepoužil gramaticky správný výraz „průkazy“, což by jako novinář měl, uvedl na adresu osoby, s jejímž počínáním nesouhlasí, silně dehonestující a vulgární výraz. Slyšíme snad volání po jeho potrestání? On snad svým výrokem k nenávisti vůči jiné osobě nepodněcuje?
Jak můžeme prosazovat princip slušného chování, když ti, kteří nejvíce volají po trestání za „nekorektnost“, k oné nekorektnosti sahají, a to často?
Je krajně pokrytecké, když si na slušné hrají ti, pro něž slušnost znamená sprostotu – a tím zmíněný pojem zcela devalvují.
27. 1. 2015: Konference Let my people live
„Co vede k této fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením? Co vede k tomu, že se z doktora Jekylla stává Mr. Hyde? Je to snaha překonat vlastní frustraci vytěsněním té menšiny, ať jakékoli, ze společnosti, a v tomto smyslu holokaust začíná první lavičkou v parku, na kterou si nesmí sednout Žid. A plynová komora je teprve dovršením, nikoliv začátkem tohoto holokaustu. A my se musíme ptát, zda je možná dokonce ještě ve větších rozměrech recidiva, která tentokrát nezahrne šest milionů Židů, ale zahrne příslušníky celé řady vyznání, ateisty, a dokonce i muslimy.“
Máte pocit, že si tato slova nevybavujete? Není se, co divit. Mediálně byla nahrazena zkratkou „Hitler je gentleman“. Na M. Zemana se snesla silná mediální kritika, že ocitoval nesprávný článek – ale málokdo se již zabýval obsahem Peroutkových statí z konce třicátých let dvacátého století.
F. Peroutka v Přítomnosti z 9. 11. 1938 v článku Úvaha o stranách doslova píše: „Naše dosavadní demokracie byla systémem pro doby klidu a blahobytu, kdy se bralo z plného a kdy chyby nebo otálení neměly osudných následků. Tato šťastná situace minula a ať se nám to líbí nebo nelíbí, jsme nuceni zavést systém tužší." Zmíněný citát by šel parafrázovat pomocí metafor, že když už nejde zpívat s anděly, jsme nuceni výt s vlky.
V jiném
svém článku v Přítomnosti, v Dynamickém životě z 26.
4. 1939 na počest Hitlerových narozenin, Peroutka píše: „Adolf
Hitler mluví jako Němec, myslí jako Němec a jedná jako Němec.
Nebylo by většího, a pro toho, kdo se mu oddá, osudnějšího
omylu, než domnívat se, že se pohybuje jedinec tam, kde ve
skutečnosti se pohybuje vůle celého národa…“ Jistě, doba
byla vypjatá – ale také mnozí spisovatelé již do novin nepsali
– a celá řada jich žila v nucené emigraci. Mnoho lidí,
zvláště z řad německých komunistů a sociálních
demokratů, poznávalo, co jsou to tábory na smrt. Nebylo by od věci
znát například názor L. Feuchtwangera na výše citované řádky.
Nebo dokonce na řádky z dalšího Peroutkova článku,
tentokrát datovaného k 22. 2. 1939 (Židé, Češi a Němci):
„Musím učinit jedno přiznání: nemám žádného talentu k
antisemitismu, ale při pohledu na bývalou německou literaturu
několikrát jsem si pomyslil, že by ve mně mohlo vzniknout
pokušení kulturního antisemitismu, kdyby, podobně jako tam, málo
asimilovaní židé se zmocnili ducha naší literatury a našich
novin a kdyby svými způsoby a svým myšlením zastírali naše
způsoby vlastní a přehlušovali ráz myšlení našeho."
Pokud
někdo namítá, že není možné šťourat se ve článku, který
přispěl k Peroutkově zatčení, znemožňuje oprávněnou
debatu. Řekněme si zde jedno. Je zcela irelevantní, jaké měl kdo
rodiče, jakého si vzal partnera či do jaké rodiny se provdaly či
přiženily jeho děti. Někdo může mít židovského dědečka, a
sám může být antisemitou, a naopak. Za každého z nás
mluví především naše činy.
Na jakoukoli dobu bychom se
měli dívat zejména v souvislostech. Měli bychom být schopni
určit, čím byl kdo ovlivněn, o co usiloval, jaké cesty
k prosazení svých idejí hledal. Jakmile si vytvoříme tabu,
že ten byl „bílý“, zatímco tamten „černý“, uvězníme
se v dogmatech, která nám škodí. Proto svého času Masaryk
vystoupil s tím, že rukopisy Královédvorský a Zelenohorský
nejsou pravé.
Zeman pak byl řadou lidí označen za „soudem uznaného lháře“, což ovšem není pravda. Soud konstatoval, že F. Peroutka skutečně selhal – jen se holt nepodařilo nalézt článek s titulem Hitler je gentleman. To je ale vzhledem k meritu věci okrajová záležitost.
M. Zeman varoval před genocidou a před selháním tzv. elit. Místo tohoto poselství se však média většinou zaměřila na jeho dehonestaci.
26. 12. 2013: Vánoční poselství
„Nečasova vláda sice podala demisi, ale byl jsem pod tlakem, abych jmenoval vládu v podstatě ve stejném složení, s výjimkou osoby premiéra, a se stejným programem. Tento návrh, který se opíral o křehkou a pochybnou stojedničkovou parlamentní většinu, jsem odmítl a v souladu se svým ústavním právem jsem premiérem jmenoval nezávislou osobnost: Jiřího Rusnoka. A při jeho jmenování jsem řekl, že je to jediná cesta, jak dosáhnout vyvolání předčasných voleb.
Chtěl bych Rusnokově vládě poděkovat. Poděkovat za to, že její ministr průmyslu rozuměl průmyslu, že její ministr zemědělství rozuměl zemědělství, že její ministr obrany rozuměl problematice armády... A tak dále. A chtěl bych jí poděkovat také za to, že dokázala připravit základní zákon roku, tedy zákon o státním rozpočtu, který zabezpečuje aspoň minimální ekonomickou stabilitu naší země.“
Zejména ODS dosud M. Zemanovi neodpustila, že přispěl k pádu jedné z mého pohledu nejhorších českých vlád – mimořádně asociální a mimořádně prokorupční. Neudělal přitom nic protiústavního, třebaže například M. Němcová či senátor V. Láska si myslí něco jiného.
M. Zeman pouze požadoval notářsky ověřených 101 hlasů, které nedostal. Vláda zmítaná jednou aférou za druhou, vláda, kde působila nikým nevolená strana LIDEM (odpadlík od Věcí veřejných), padla – a M. Zeman jmenoval J. Rusnoka – aby dovedl zemi k demokratickým volbám – a v nich se ukázalo, jak na tom kdo s podporou je. ODS byla v té době doslova na odpis.
Tímto krokem M. Zeman naši společnost uklidnil, stabilizoval.
M. Němcová se ale tehdy již viděla být premiérkou – a od té doby, kdy se jí to nepovedla, je plná zahořklosti a jedu a osobní nenávisti vůči prezidentovi Zemanovi.
Tato pasáž již pouze shrnuje, co bylo řečeno výše. Miloš Zeman nemyslil na své postavení, majetky, poklidný politický život. Ne. Dal přednost konfrontaci s tím, co z duše nenávidí – a současně mluvil o vizích, jež by byl rád, aby se naplnily. Dlouhodobě se hlásil k severskému sociálnímu modelu. Stejně tak ale vytrvale poukazoval na krátkozrakost politiky, jež podporuje proces, jenž ve svých důsledcích dokoná rozklad všeho, na čem byla Unie stavěna. Dlouhodobě kritizuje masovou muslimskou migraci s tím, že v takovéto míře nebude pro Evropu přínosem, ale její záhubou. Že nelze slučovat demokracii s fanatismem. Proto také vyzývá k dialogu – a ostře odsuzuje propagaci „jediného správného názoru“.
Dodám, že Unie si vykopala hrob už tím, že začala likvidovat svoji sociální politiku. Ta se kapitalismu v poslední vývojové fázi nehodí – stejně, jako se mu nehodí názorová pluralita.
Přesto někteří představitelé evropských zemí nabubřele vykřikovali, jak vše zvládnou. Nezvládli nic. Jen přivedli své země nad okraj propasti.
Zopakuji tedy ještě jednou, proč by Miloš Zeman měl mít v budoucnu v učebnicích nezkresleného dějepisu své nezpochybnitelné místo: Pro svou statečnost, nezištnost, pro své úsilí o mír i smír ve společnosti, pro svou nezkorumpovatelnost, a pro svou nezměrnou píli podpořenou hlubokými vědomostmi.
Takovíto politici u nás bohužel chybějí. Zato máme hodně senátorů, kteří, neznalí své vlastní Ústavy, vytvářejí bezzubé protizemanovské pamflety jako svou hlavní pracovní náplň. Je zvláštní, že nikdo tyto senátory neviní z rozdělování společnosti. Zase tak zvláštní to není, když přihlédneme k tomu, že ony senátory podporují mainstreamová média, která razí stejnou nesmiřitelnou ideologii.
Bojkotujme žumpu. Neposlouchejme ty, kteří nás sami nedokážou vyslechnout. Jedině diskusí se posuneme z místa.
Zemanovy hodnoty
Miloš Zeman opakovaně zdůrazňoval, že kromě toho, co nechceme, je třeba mít vizi toho, co je pro nás žádoucí. Vedle „ostrovů negativní deviace“ tedy přišel s vymezením „ostrovů deviace pozitivní“.
Jednak vždy pečlivě sestavuje seznamy osob, které u příležitosti výročí vzniku Československa oceňuje – a jednak dává srozumitelně najevo, čeho si cení – a co podporuje.
V době vypuknutí pandemie zcela nesmlouvavě vyzdvihl právo na život každého z nás jako hlavní hodnotu, která nemůže být obětována čemukoli jinému.
Jak již bylo řečeno dříve, vymezuje se vůči válečnému štvaní, neboť válka je popřením práva na život – a tím pádem jakékoli koncepce lidských práv. Přesto tu máme celou řadu těch, kteří by nás do války nahnali bez mrknutí oka. Pro představu si některé připomeňme: Markéta Gregorová (Piráti), Jan Lipavský (Piráti), Markéta Pekarová Adamová (TOP09), Helena Langšádlová (TOP09), Tomáš Petříček (ČSSD), Marek Hilšer (senátorský klub STAN), Miroslava Němcová (ODS) či Miloš Vystrčil (ODS).
Tito a mnozí další jsou pak nejhlasitějšími kritiky M. Zemana, kterého nazývají „ruským agentem“, což je zjevná, ničím nepodložená, pomluva. Přesto s ní většina médií pracuje jako s faktem – a žádné z nich si nedovolí výše zmíněné pojmenovat agenty americkými.
Je tragické, že zastánce míru se v naší společnosti stává štvancem.
26. 12. 2015: Vánoční poselství
„Jsem někdy kritizován za to, že ve svých vánočních poselstvích nemluvím o vizi České republiky…
Je to vize založená na postupném přibližování našeho státu ke skandinávskému modelu sociálního státu, tedy modelu, který je založen na dvou pilířích. Na vysokých daních, což je velmi nepopulární, zejména na progresivním zdanění příjmů fyzických osob, kdy ti nejbohatší platí relativně nejvyšší daně. Nu a současně je založen na tom, že daňový výnos se nerozkrade, ale že je určen na investice do lidí, do veřejného sektoru. To znamená do zdravotnictví, do školství, ale také do vědy a výzkumu. Skandinávské země se umísťují na prvních příčkách žebříčku konkurenceschopnosti, což dokazuje nesprávnost pravicové neoliberální teorie, že čím nižší daně, tím vyšší ekonomický výkon. A kromě toho tyto země mají nejvyšší index kvality života včetně pravděpodobnosti dožití, nízké míry kriminality a tak dále…
Někdy si připadám jako Kassandra, která varuje před vtažením trojského koně do města, a jsem hluboce přesvědčen o tom, že to, čemu čelíme, je organizovaná invaze, a nikoliv spontánní pohyb uprchlíků. Ti, kdo se zastávají migrantů, mluví o soucitu a solidaritě. Soucit je možný u starých, nemocných, a především u dětí, ale velká většina nelegálních migrantů jsou mladí zdraví muži bez rodin. A já se ptám, proč tito muži nevezmou do ruky zbraň a nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu. Jejich útěk objektivně posiluje Islámský stát. A já si nedovedu představit, že v době, kdy z protektorátu prchali naši mladí muži, prchali proto, aby ve Velké Británii dostávali sociální dávky. Prchali proto, aby bojovali za svobodu své země. A totéž samozřejmě platí i pro ty, kdo odcházejí ze zemí, kde se nebojuje, protože jejich odchod odsuzuje tyto země k další zaostalosti.“
M. Zeman se konsistentně hlásil k sociálnímu státu. Přesto byl mnohými rádoby levicovými kruhy označován za rasistu a fašistu. A to jenom proto, že si uvědomoval, kam povede bezkoncepční proimigrační politika Evropské unie, která se bila v prsa, jak je bohatá a všechno zvládne. Ona je ale v politické, sociální a ekonomické krizi.
Imigrace podtrhla hluboké sociální příkopy ve společnostech napříč Evropou. Například Francie dnes doslova hoří – sociálně (hnutí Žlutých vest) – ale i fakticky (katedrála Notre-Dame, kde se nějak spěchalo s prohlášeními, že šlo o nehodu).
Jasně se ukázalo, jak slabými politiky jsou E. Macron, T. May či A. Merkel – a naopak, jak předvídavým politikem je M. Zeman.
25. 1. 2016: Tišnov, beseda s občany
„Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta – a to jsou svobodné volby, které v daném případě budou za rok. Vypadáte mladě, takže roku 2017 se zcela určitě dožijete. A pak existuje nedemokratická cesta – a ta se jmenuje kalašnikov.“
Otázka studentky z publika: „Dobrý večer, pane prezidente, já bych vám chtěla poděkovat za všechny občany České republiky, určitě všechny, protože někteří ani neví, kdo vůbec na Hradě sedí, jaká osobnost. Chtěla bych vám poděkovat, jakým způsobem vlastně svoji funkci vedete, a měla bych na vás otázku. Určitě víte, že se projednávala petice za odstoupení pana (předsedy vlády Bohuslava, pozn. ČTK) Sobotky a petice byla shrnuta ze stolu. Chtěla bych se zeptat, jakým způsobem vlastně mají čeští občané postupovat, protože jak víme, pan Sobotka určitě nestojí za českým národem, ale proti němu.“
Miloš Zeman opakovaně podtrhl význam parlamentních voleb. Pravidelně vyzýval občany, aby chodili k různým typům voleb – a to v míře hojné. Nikomu neradil, koho má volit. Jako bytostný demokrat však nabádal k účasti.
Osobně zastávám názor, že pokud nabídky není kompatibilní s poptávkou – opravdu si z 9 prosystémových parlamentních stran nemohu žádnou vybrat – je lepší nevolit nikoho. Současně bych ale podpořil návrh M. Zemana, aby byla účast ve volbách povinná – s tím, že lze hodit prázdný lístek. Ale k tomu by se muselo začít přihlížet s tím, že by bylo možno strany sankcionovat, pokud by prázdných lístků byla většina.
Média hned vytvořila umělou kauzu, že hlava státu vyhrožuje Sobotkovi smrtí. Nic takového se ale nestalo, šlo jenom o další z mediálních poplašných zpráv a štvanic.
17. 4. 2019: Projev prezidenta republiky při jmenování nových soudců obecných soudů České republiky
„Podle mého názoru jsou soudci nepracovití, alespoň někteří. A my to vidíme na kauzách typu H-Systému nebo Davida Ratha. My to vidíme i na chaotických rozhodnutích typu Lukáše Nečesaného a dodal bych, že to vidíme i na rozhodování Ústavního soudu, kde leží celá řada podání, včetně mého, aniž by se tím Ústavní soud laskavě zabýval. Čili soudci určitě nejsou přepracovaní a myslím si, že jejich platové ohodnocení není tak špatné, aby nebylo možné od nich vyžadovat vyšší pracovní výkon.“
Prezident Zeman opakovaně kritizoval nekonání některých soudců. Vytýkal jim lenost. Apeloval na větší efektivnost soudů, aby nebylo možné, že se nějaká kauza táhne desetiletí a vyšumí do ztracena.
Dodám, že k tomuto přispívá navíc nezdravé prostředí, kdy relevantní důkazy proti obžalovaným jsou shazovány se stolu, kdy se obžalování vymlouvají na nemoc, prchají do zahraničí apod.
U mnohých z nás důvěra ve spravedlnost klesla na minimum. Vidíme totiž, jak pan Janoušek tráví více času po doktorech, než ve vězení, jak jedno obvinění pana Rittiga za druhým padá či jak oběti podvodníků a gaunerů nedosáhnou práva snad do konce svého života – a viníci se jim smějí do očí. Vrcholem byla Klausova plošná amnestie z prvního ledna 2013, která znemožnila dotáhnout do konce řadu významných polistopadových kauz.
29. 6. 2019: Rozhovor prezidenta republiky pro MF Dnes
„Až dosud jsem radil Andreji Babišovi, aby se choval jako já v roce 1999, kdy proti mně a Václavu Klausovi demonstrovalo asi padesát tisíc lidí pod heslem „Děkujeme, odejděte!“ a já jsem říkal, děkuji, neodejdu! Tím to skončilo, protože demonstrace skončily a neopakovaly se. Pokud by Andrej Babiš ztratil nervy, a pouze tehdy, když by je ztratil, tak v tom případě jsou předčasné volby řešením.“
Miloš Zeman se snažil celou dobu naši společnost stabilizovat. Vydržel tlaky různých organizovaných akcí, které měly skončit pučem, jako třeba průvod rudých karet v listopadu 2014 či demonstrace spolku nazvaného Milion chvilek pro demokracii s M. Minářem v čele.
Určité málo početné skupině občanů se nelíbí, že ve volbách nevítězí. Opakovaně. Že TOP 09 i ČSSD, které jsou si dnes již jako vejce vejci programově podobné, balancují shodně nad propastí svého politického nebytí.
Je pouze zásluhou M. Zemana, že se Česká republika nepodobá Macronově Francii, která je ve varu sociálním i kulturním. Také Česká republika však čelila, především v letech 2009-2012, snahám o radikalizaci společnosti. K té by také pod prezidentováním K. Schwarzenberga či později J. Drahoše, podle mého došlo.
Většina aktivních voličů ale rozhodla poněkud jinak.
26. 12. 2019: Vánoční poselství prezidenta republiky Miloše Zemana
„Blížím se k závěru a tento závěr, jako vždy, má obsahovat novoroční přání, a protože bych nechtěl přát jenom a pouze zdraví, štěstí a dlouhá léta, trochu vás překvapím. Chtěl bych vám popřát bolest. Ale víte, jakou bolest? Takovou bolest, o které mluvil Tomáš Masaryk, když řekl: myšlení bolí. Chtěl bych vám všem popřát, abyste i nadále byli svobodnými osobnostmi, které si vytvářejí svůj vlastní názor a nenechají se nikým manipulovat, a aby si vážily samy sebe právě proto, že mají vlastní informovaný názor.“
Pro Miloše Zemana je kritické myšlení základem demokratické diskuse, čímž se hlásí k Masarykovu odkazu. Nabádá všechny občany, aby slepě nepřejímali, co je jim podsouváno jako „jedině správné“, ale aby si na základě znalostí vytvářeli vlastní stanoviska. Rád poukazuje na příklady pokrytectví těch, kdo se stylizují do pozic mravokárců a nositelů „pravdy“, o níž se nediskutuje. Vymezil se tak vůči jakékoli propagandě, která potřebuje nevzdělané a otupělé, kteří si svůj názor nevytvářejí, respektive přejímají postoje jim vštěpované.
Mediální obraz Miloše Zeman byl dlouhodobě negativní. Mnohá média proti němu v obou prezidentských volbách fanaticky vystupovala jako proti zhoubě a pohromě. Vzdala se tak jakýchkoli etických hranic, o profesním kodexu ani nemluvě. Kdyby byl občan České republiky odkázán toliko na média, musel by věřit, že M. Zeman je nevzdělaný vulgární nad hrobem se potácející stařec bez smyslu pro humor.
Jak vzdálený je tento obraz realitě. Miloš Zeman, mj. autor knih „Vzestup a pád České sociální demokracie“ a „Jak jsem se mýlil v politice“, je člověkem širokého vědního záběru. Vyzná se v ekonomických teoriích, má hluboké historické znalosti, orientuje se v sociologických teoriích – a co především, má mnohaletou politickou praxi.
Navzdory nechutným útokům na své zdraví absolvoval M. Zeman řadu náročných zahraničních cest, na nichž vedl strategická jednání, jež měla vést k posílení české ekonomiky a zajištění pracovních míst. Snad žádný jiný politik nemusel během svého prezidentského období čelit permanentní antikampani. Pokusů o jeho svržení, ať již šlo o hnutí rudých karet, senátorské snahy o impeachment či tlak Milionu chvilek pro demokracii s M. Minářem v čele, bylo nespočet – nesetkaly se však s kladnou odezvou.
Většina voličů se jak v roce 2013 tak 2018 vyjádřila pro M. Zemana.
Ač je M. Zeman líčen jako sprostý alkoholik, s vulgárními termíny ve svých projevech šetří. Na rozdíl od jiných politiků mluví zpaměti a je znát, že o obsahu toho, co lidem vzkazuje, přemýšlí. Už to vylučuje, aby šlo o člověka závislého na alkoholu či jakýchkoli jiných omamných látkách. Ten by takových projevů jednoduše schopen nebyl.
Pravdou pak není ani to, že by M. Zeman neměl smysl pro humor. Opakovaně se přihlásil k odkazu J. Haška, konkrétně jeho Švejka. Zemanova ironie i jeho sarkasmus jsou přímo pověstné. V několika slovech dokáže postihnout jádro problému, a navíc je mistrem pointy.
To mu pochopitelně ti, kteří něčeho podobného nejsou schopni, neodpouští.
M. Zeman dal svým občanům pocítit, že si konečně nemusí připadat jenom jako porobení otroci v americké kolonii. Odmítl hrát roli poslušné loutky, která říká prázdné fráze, kterým pak mainstream tleská jako originálním pokrokovým hodnotám. Ne, M. Zeman podrobil řadu institucí a organizací včetně médií zdrcující kritice.
Politika v jeho podání představuje svého druhu umění. Komu jinému se povedlo, aby politik, který je názorově blízko ODS či STAN – ano, řeč je o A. Babišovi – získal u právě jmenovaných punc „nepřítele“? Programově mohly ODS, TOP09 a právě ANO dávno tvořit koalice. Tomu ale zabránil jediný aktér – M. Zeman, šikovnými politickými manévry. Tím, že vzal A. Babiše – metaforicky řečeno – pod svá křídla, znemožnil, aby na koalice ODS, TOP09 a Zelení a ODS, TOP09 a Věci veřejné navázala koalice ODS, TOP09 a ANO. Přitom ANO splňuje všechny parametry subjektů, jimiž byly v minulosti Strana zelených a Věci veřejné. Politická neukotvenost, příliš široké rozkročení, vyprázdněnost. V. Bárta vlastnil firmu ABL, A. Babiš pro změnu Agrofert. Bursík, Bárta, Babiš – shodou okolností příjmení všech začínají na „B“, mají společného více, než by se mohlo na první pohled zdát. Byli schopni vytvořit koalici v podstatě s kýmkoli, jen aby se dostali do vlády. K moci se dostali díky kritice stávajících poměrů, ale programově, zvláště v ekonomické oblasti, měli blízko k ODS. Své strany koncipovali více méně jako „stranu jednoho muže“.
Zatímco proti panu Bártovi žádný Milion chvilek pro demokracii nedemonstroval, a to ani tehdy, když se v rámci Věcí veřejných vyloupl nikým nevolený subjekt LIDEM, proti panu Babišovi se demonstruje stále. Tyto útoky však mířily primárně na M. Zemana jako jeho „ochránce“. Časem ovšem slábly a ztrácely na významu.
12. 3. 2021: Reakce Miloše Zemana na dotazy čtenářů Parlamentních listů
„Četl jsem například od bezpečnostního analytika Jana Schneidera nebo od novináře Ivana Hoffmana názor, že BIS je pobočka CIA. Já bych si přál, aby to byla národní česká tajná služba.“
Miloš Zeman se konsistentně odmítá stát loutkou kohokoli ve světě, tedy i Spojených států amerických.
Šéf Bezpečnostní informační služby (BIS), Michal Koudelka, převzal počátkem března 2019 v sídle americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) ocenění za zahraniční spolupráci. Jednalo se o cenu George Teneta, která symbolicky stvrzovala závislost české tajné služby na té americké.
Miloš Zeman ale pana Koudelku na generála nepovýšil. Opakovaně BIS vytýkal nekompetentnost, kdy mu není schopna poskytnout informace o možném nebezpečí teroristických útoků v souvislosti s imigrací vyznavačů islámu na straně jedné – a na druhé straně přichází s obecnými obviněními údajných ruských a čínských špionů, ale nijak nedokládá svá obvinění důkazy, které by mu předložila.
Proto podrobil BIS tvrdé kritice a její představitele nazval „čučkaři“.
Miloš Zeman si stojí za svým, že není ničí agent, vyjma zájmů většiny občanů České republiky. Proto chce, aby těmto zájmům sloužili i další politici – a aby tak činila i tajná služba. Neboť je tajnou službou České republiky, nikoli USA.
Miloš Zeman se velice ostře vyjádřil i proti vměšování M. Koudelky do vzdělávacího systému: „Považuji za hrubou chybu ministra školství Plagy, že si nechá mluvit do toho, jak má vypadat výuka historie.“
I vzdělávací systém by měl být v hrdém samostatném státě nezávislý na jakýchkoli zahraničních tlacích. Bohužel, Česká republika takovým státem dlouho nebyla – a pokud v budoucnu bude, velkou zásluhu na tom bude mít právě Miloš Zeman.
28. 2. 2021: Rozhovor prezidenta republiky, Miloše Zeman pro pořad TV Prima Partie Terezie Tománkové
„Budou-li nás různí Koudelkové varovat před ruskou nebo čínskou vakcínou, tak je dobré jim říci, že vakcína nemá žádnou ideologii.“
Miloš Zeman několikrát v souvislosti s pandemií koronaviru prohlásil, že na prvním místě je vždy právo každého z nás na život – a že toto právo nelze podřazovat ekonomickým zájmům kohokoli.
Konsistentně v minulosti odmítal hry různých členů Aspen Institute Central Europe, jako například novináře Ondřeje Kundry, který rozvířil údajnou „ricinovou kauzu“, kdy měl ruský agent chtít otrávit starostu Prahy 6. O. Koláře, jenž v době nouzového stavu nechal zbaběle odstranit sochu maršála Koněva. Samozřejmě svá tvrzení Kundra nedoložil žádnými důkazy.
Miloš Zeman odmítá nadřazovat jakoukoli ideologii nad lidský život. Pokud je vakcína osvědčená a má v renomovaných publikacích (Lancet) výborná doporučení, má mít občan, který si ji chce nechat aplikovat, volbu tak učinit. A žádní ideologové nemají právo mu v tom bránit.
Jak je vidět, od svého zvolení bojuje M. Zeman právě s přisluhovači amerických zájmů, kteří měli Českou republiku držet na roveň amerického protektorátu.
Proto se tako na M. Zemana valila jedna vlna zášti za druhou – a valila se právě od těchto kruhů s podporou údajně veřejnoprávní České televize.
11. 3. 2021: Rozhovor prezidenta republiky pro Parlamentní listy
„Můj tiskový mluvčí Jiří Ovčáček reagoval naprosto správně povzdechnutím, že jsme nemohli realizovat státní svátek 28. října, a já se ptám, je snad Český lev, který, upřímně řečeno, je spíš akcí pro snobskou sebranku, důležitější akcí než národní svátek?“
Miloš Zeman se od začátku svého prezidentského období snažil vést občany k pozitivním vzorům, jak on říká k „ostrovům pozitivní deviace“. Zatímco kde kdo mluví o amorfních „západních či evropských hodnotách“, M. Zeman poukazoval na hodnoty zcela reálné a konkrétní. Jednou z nich má být znalost naší historie a úcta k ní. Bez znalosti vlastní historie není národ národem. Zřejmě i proto vycházejí ze škol žáci historií buď naprosto nedotčení či dotčení jejím výrazně zredukovaným a zkresleným obrazem.
Prezident republiky Zeman si zakládá na oslavě výročí vzniku Československa. Nechce, aby toto datum zapadlo, aby zapadla naše historie.
Proto byl pobouřen, když jistá část umělecké fronty napadla oslavu tohoto svátku v době pandemie jako nějaký „soukromý mejdan“ s tím, že sama se stylizuje do role elit, které mohou vše – a nemusejí nic dodržovat. Slova o „snobské sebrance“ z úst prezidenta republiky tedy byla na místě – a jenom podtrhla dvojí metr a pokrytectví určité části obyvatelstva. Velmi malé, ale o to hlučnější části.
5. 4. 2020: Rozhovor prezidenta republiky pro internetové vysílání webu Blesk.cz „S prezidentem v Lánech“
Otázka (Vera Renovica): „Je lidský život bez ohledu na to, jestli jde o, dejme tomu, chronicky nemocného pacienta ve věku, plácnu, 95 let, cennější než státní hospodářství a obecně peníze?“
Odpověď: Každý život je cenný. Vy jste, paní Vero, jako doktor Mengele, který selektoval na rampě v Osvětimi lidi, kteří mohou a nemohou pracovat, a ty devadesátileté posílal do plynu.“
Miloš Zeman zde kategoricky odmítl obětovat život kteréhokoli občana s tím, že již nemá takovou cenu – a že je třeba myslit na nějaké „vyšší cíle“. Tímto se přihlásil k humanistickému odkazu, že na každém životě záleží.
K tomu dodám, že jen takový systém pokládám za demokratický, který nedává na výběr: Ekonomika, nebo život. Stávající systém kolabuje – a maskuje to odvoláváním se na pandemii. Kolabuje ale i bez ní. Vitální funkční společnost umí ochránit jak svou ekonomiku, tak životy svých občanů. Pokud to nedokáže, musí se něco zásadního v jejím nastavení změnit.
7. 4. 2021: Projev prezidenta republiky při jmenování ministra zdravotnictví
„Každý z nás by měl proto usilovat o to, aby zde bylo co nejvíce efektivních vakcín. Zasloužil se o to pan premiér, a i já jsem se obrátil dopisy na izraelského, ruského a čínského prezidenta s žádostí o dodávky vakcín. Ve všech třech případech byla odpověď pozitivní, ale Váš předchůdce a ředitelka Státního úřadu pro kontrolu léčiv, bohužel, tento proces blokovali.
Je dobré si uvědomit, že každý, kdo tímto způsobem postupuje, škodí České republice a nese spoluzodpovědnost za lidi, kteří kvůli nedostatku vakcín a pomalému očkování umírají. Jenom za dnešek jich bylo asi 150. Vím, že například vakcínu Sputnik teď kupuje Německo nebo Rakousko a další země, vím, že maďarský premiér se pro změnu nechal naočkovat čínskou vakcínou, takže ideologická hysterie, kterou pozorujeme u některých opozičních politiků nebo hloupých novinářů, je naprosto bezpředmětná.“
Ač vakcína Sputnik V byla odborným časopisem Lancet posouzena jako jedna z nejefektivnějších – a jako nejvhodnější pro nejstarší věkové kategorie obyvatelstva, ideologická a současně byrokratická agentura, European Medicines Agency (EMA) ji blokuje. Odepírá tak potřebným pomoc, kterou mají na dosah ruky – a jak lapidárně vystihl prezident Zeman, stává se tak spoluzodpovědnou za smrt celé řady lidí.
Svůj dvojí metr EMA potvrzuje, když schvaluje velmi diskutabilní vakcínu od společnosti AstraZeneca (dne 18. 3. 2021 ji označila za bezpečnou), po jejímž použití zřejmě v některých případech docházelo k trombózám (krevním sraženinám).
Naplno se zde ukazuje ideologický boj, kdy vše ruské je třeba odmítat, byť by to bylo sebelepší a zachránilo by to sebevíce životů, a současně se má taktně přejít neschopnost Evropské unie, která svým „chudým příbuzným“ doporučí tak leda modlitbu.
To vše v době, kdy se stupňuje vojenský tlak na Rusko – a kdy Evropská unie podporuje fašistický režim na Ukrajině. Režim, který je zodpovědný za masakr v Oděse či za politickou vraždu O. Buziny. Režim, který podporuje občanskou válku a vraždí ženy a děti (o nichž se ale v Evropské unii mlčí).
Takováto Unie dává občanům najevo jediné: Není životaschopná, není funkční.
Na české politické scéně potom nezklamal Demoblok, který okamžitě odsoudil odvolání ideologicky zatvrzelého ministra Blatného – a vůbec se nevěnoval jádru sdělení pana prezidenta – že totiž potřebným nelze pomoc odepřít, pokud je taková k dispozici. V opačném případě se jedná o zločin.
Několik slov závěrem:
Možná se nyní ptáte, proč toto bilancování vychází ještě před skončením řádného prezidentského mandátu Miloše Zemana.
Odpověď je jednoduchá: Blíží se parlamentní volby, a i když se to nezdá, jedním jejich tématem je i pozice naší hlavy státu. Především senátoři jako M. Němcová, M. Vystrčil, V. Láska, L. Wagenknecht, T. Czernin, M. Hilšer, P. Fischer a mnozí další by současného prezidenta nejraději odvolali. Pokud už sepíší nějakou žalobu, jde o nepoužitelný právní paskvil – ale nelze podceňovat situaci, že by po volbách koalice Pirátů a STAN a Spolu (ODS, TOP09 a KDU-ČSL) měly ve Sněmovně většinu. Nejenže by se M. Zeman neměl o koho politicky opřít, ale nejspíše by čelil dalšímu pokusu o své svržení s tím, že by ho mohl nahradit někdo z výše jmenovaných.
To by měli mít na paměti jak všichni voliči Miloše Zemana, tak ti, kteří nejsou proti němu tvrdě ideologicky zaujatí.
Měli bychom si uvědomit, že Miloš Zeman nevedl své spory z nějakého svého ješitného rozmaru, jak se nám mnohá média snažila soustavně vnucovat. Činil tak pro nás, většinu občanů, kteří cítíme, že žádné politické zastání jinak nemáme.
V takzvané „Peroutkově kauze“ vůbec nešlo o název nějakého článku – ale o závažné selhávání celé řady novinářů. V případě překladu slova „pussy“ o vědomé nastavení zrcadla všem, kdo se ohánějí „slušností“, ale své politické oponenty neváhají dehonestovat těmi nejhrubšími výrazy. Jestliže M. Zeman poukazoval na propojení České televize s panem Bakalou, ukazoval nám podstatu věci, kdy bychom se vždy měli ptát, kdo u kterého média stojí finančně v pozadí. Protože kdo čí chleba pojídá, toho píseň pak propaguje, jak praví známé přísloví.
Dokažme, že jsme hodni procesu nového národního obrození. Že chceme být občany informovanými, vzdělanými a tudíž kriticky myslícími, kteří se za svého prezidenta umí postavit. Ukažme, že zcela jednoznačně odmítáme pokrytectví rádoby elit, které na jedné straně lkají nad hrubnutím veřejného prostoru, v němž se šíří nenávist – a na straně druhé mlčí k výzvám k podřezávání a upalování politiků, k přání smrti svým názorovým odpůrcům (viz komentáře, jak se „zubatá“ spletla, například ze strany člena Rady České televize, Z. Šarapatky) nebo k urážkám paní Lipovské, rovněž členky Rady ČT.
Odmítněme štvavou válečnou rétoriku zamířenou na Rusko, která se ani náznakem nezmíní o válečných zločinech USA, jako by snad za mrtvé v Iráku, Libyi či na Balkáně mohlo Rusko. Není to ostatně Rusko, které podporuje zjevně fašistický režim na Ukrajině, kde došlo k upálení lidí v Oděse, kde byl zavražděn novinář O. Buzina (podobně jako kdysi G. Matteotti) a kde vláda, která potírá opozici, soustavně vede válku proti části svých občanů s tím, že zabíjí i ženy a děti. A Západ k tomu trestuhodně mlčí.
Nevolme si válečné štváče, protože jinak skončíme jako bezcenný krvavý cár kdesi daleko na frontě.
Výše uvedený text jsem psal jako obranu Zemanovu – i zemanovu. Tedy jako obranu konkrétního člověka – i alegoricky řečeno každého z nás, kdo nepatříme k rádoby elitě. Lež, která je neustále opakována, a proti níž se adekvátně nebojuje, zapouští hluboké kořeny – a tím se stává nebezpečnou. Taková lež je potom rezignovanými přijímána jako fakt.
Nechtějme rezignovat. Zkusme se ve volbách mobilizovat. Ne snad proto, že bychom tu měli výborný výběr z politické reprezentace jednotlivých stran. To bohužel nemáme. Ale proto, že zde stále máme člověka, jenž naše zájmy soustavně hájí – a za něhož dle mého skromného názoru stojí za to bojovat. Neboť i já patřím k těm, kdo volají po novém národním obrození, jež je opakem Temna.
Nesklánějme své hlavy a neohýbejme hřbety. Protože bychom to byli v konečném účtování my, čí hřbety by byly samý šrám a čí hlavy by se ocitly na pomyslném špalku. To, prosím, nedopusťme.
Redakce. J. Skalský Připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 726. publikaci určenou pro vnitřní potřebu českých národních organizací, Praha, 9. dubna 2021.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e–mail: vydavatel@seznam.cz
Estránky: www.ceske-narodni-listy.estranky.cz