Západ a Rusko jsou neslučitelné

Jurij Apuchtin

20.01.2021

Při určování cesty vývoje Ruska a ruské společnosti je nejnaléhavější otázkou: Kdo jsme? Ruské etnikum, které vzniklo v evropském prostoru a ideologicky, ekonomicky a politicky spojilo Slovany do politického národa a vytvořilo silnou ruskou civilizaci? Nebo část západní (evropské) civilizace – zapadákov na hranici mezi Evropou a Asií?

Při výběru cesty rozvoje společnosti je určujícím faktorem soubor hodnot, který ji odlišuje od ostatních národů.

Abychom se mohli spojit do jediného etnika a národa, měl by být vytvořen systém hodnot ve formě myšlenek, symbolů a obrazů, které charakterizují svět, ve kterém chceme žít, přijatelné podmínky a způsob života, duchovní principy a způsoby jejich realizace.

To vše není budováno teď od nuly, ale na základě civilizační kultury stavěné v ethnosu předchozími generacemi a pokrývající všechny sféry lidského života. Každá kultura stanoví ve svých nositelích různé hodnoty a jejich přesně definovaný soubor je základem etnického charakteru.

Jaký soubor duchovních a morálních hodnot je pro ruský lid charakteristický a jaký je hodnotový základ ruské společnosti? Proč se zásadně liší od západního? Proč jsou tyto hodnoty neslučitelné?

Životní styl a způsob života ruského etnika měl od počátku společenskou povahu s vlastní jedinečnou kulturou. Sociální organizace ruské společnosti je založena na instituci společenství s tradičními morálními hodnotami a prioritou ochrany veřejných, nikoli osobních zájmů, v nichž musí společnost chránit zájmy jednotlivce. Osoba tak byla hodnocena podle jejího osobního přínosu a její užitečnosti pro společnou věc. To znamená, že v ruské společnosti byl stanoven kolektivistický civilizační nepsaný zákoník, který definoval každého jednotlivce z hlediska užitečnosti pro společnost jako celek. Z toho pochází touha ruského lidu po spravedlnosti a sociálním státu.

Etika a morálka komunity stanovily zásady pro formování společnosti vzájemné pomoci, v níž jsou problémy, kterým celek čelí, řešeny společně. Ve společných hodnotách nedošlo k žádné sakralizaci (zbožštění) soukromého vlastnictví, což by vedlo k sociální nerovnosti, v souvislosti s níž byla ochrana cti člověka v ruské společnosti vždy považována za důležitější než ochrana majetku, protože pro něj je majetek výsledkem práce, nikoli zisku.

Ruská společnost si tak vytvořila vlastní hodnotový systém: Nadřazenost společných zájmů (kolegialita) nad individuálními zájmy, spravedlnost nad zákonem, moc nad majetkem, služba nad vlastnictvím, soucit nad hrabivostí. Ruská společnost se navíc vyznačovala paternalismem, sakralizací vůdce, otce národa, spojením řízení jednoho člověka a důvěry veřejnosti.

Nebyla to náhoda, že pravoslaví bylo založeno do základů ruské společnosti jako soubor farních komunit sjednocených společnými hodnotami splňující kolektivistické aspirace ruského etnika a přispívající ke konsolidaci společnosti, v níž veřejné zájmy vždy převažují nad zájmy jednotlivce. Pravoslaví se stalo základem morálky a kultury ruské společnosti, které absorbovalo tradiční ruské hodnoty.

Obraz a způsob života etnických skupin Západu se zásadně lišil od ruských a vycházel ze zcela odlišných zvyků a tradic, které rozvíjely jiné civilizační hodnoty založené na individualismu a prioritě osobních zájmů. Později se staly základem ideologie liberalismu, která popírá jakýkoli druh kolektivismu.

Liberalismus je charakterizován absolutizací svobody jednotlivce jako nejvyššího dobra a sebevyjádření, jeho nezávislostí při volbě souboru hodnot pro sebe a jejich použití ve svých osobních zájmech bez jakýchkoli závazků vůči společnosti. Cílem liberalismu je osvobodit jednotlivce od všech forem kolektivní identity a atomizovat společnost. Pro liberalismus je bohatství jedinou hodnotou, o kterou je třeba usilovat. Zajišťuje zpeněžení všeho a všech a vytváření zisku na úkor ostatních. Ve jménu zisku pak mohou silní „požírat“ slabé. Liberalismus osvobozuje jednotlivce od společnosti a státu a stát se osvobozuje od jednotlivce. V tomto ohledu je sociální stát neslučitelný s myšlenkami liberalismu.

V liberalismu vede priorita práv jednotlivce před právy společnosti k sociální nerovnosti. Pokud je v ruské společnosti sociální spravedlnost základem morálky, pak v západní společnosti je to vlastní zájem a konzumismus na úkor ostatních. V tomto ohledu je liberalismus pro ruský lid nepřijatelný. Dokonce i Danilevskij napsal, že v ruském světě harmonie prochází zkoušením, překonáváním, sebepoznáváním a v západním životě uspokojováním jednotlivce, bohatstvím, rozkoší.

V ruské společnosti se postoj k odpovědnosti staví proti šíření svobody jako absolutní hodnoty a vyžaduje omezení svobody v zájmu veřejných zájmů, čímž se zužují práva jednotlivce na jeho povinnosti vůči společnosti. Není náhodou, že náboženství katolicismu a jeho hnutí vyznávající prioritu jednotlivce před společností bylo postaveno na základech západní společnosti. Boj mezi pravoslavím a západním křesťanstvím byl a je vždy bojem mezi dvěma kulturami a odlišnými světonázorovými hodnotami, bojem kolektivismu, ve kterém každý přežívá společně, s individualismem, kde každý přežívá, jak nejlépe umí sám.

V ruské tradiční kultuře existuje kult soucitu, empatie a vzájemné pomoci a na Západě je to kult nadřazenosti, osobního úspěchu a potlačení bližního svého. Západní projekt je založen na liberalismu s jeho tradičními hodnotami osobní svobody a individuálního úspěchu. To bylo zvláště patrné ve Spojených státech s jejich představou o „americkém snu“.

Postupem času se tedy v procesu etnogeneze vyvinuly dvě křesťanské civilizace s různými základními principy života, odlišnými sociálními modely organizace společnosti, odlišnými civilizačními hodnotami a odlišnými civilizačními kódy národů, které je obývají. V Rusku s kolektivistickou formou identity a na Západě s individualistickou. Západ je charakteristický kultem osobního bohatství a pro Rusko je to kult dostatku. V ruském povědomí je nadměrné bohatství hřích. Kapitál ničí duši, plodí nespravedlnost a ponižuje jinou osobu. A nejde jen o to, že kolektivistická ideologie komunismu zrozená na Západě (!) našla úrodnou půdu právě v ​​ruské civilizaci.

Západní civilizace je postavena na snaze pokořit „nevěřící“ a obrátit je na svou víru, ale ruská civilizace (s její imperiální šablonou) nemá snahu dobývat, ale hlavně začlenit do svého prostředí jiné národy při zachování jejich tradic, kultury , náboženství a způsobu života. V Rusku byla podporována obrana země a na Západě její ovládnutí.

Ruské tradiční hodnoty naznačují jinou cestu vývoje založenou na kolektivních formách sociální organizace a odlišném způsobu života, nikoli na individuálním konzumu, ale na vytváření duchovního a hmotného bohatství v zájmu společnosti a jednotlivce. To je odlišnost Ruska jako bašty civilizačních hodnot rozdílných od Západu. Pro Rusy je nejvyšší hodnotou spravedlnost a výsledná sebeúcta, která neumožňuje vlastní ponížení a neponižuje druhého.

Hlavní linie rozdělující lidstvo jsou především konflikt kultur, vedoucí v globální politice ke konfliktu národů a civilizací. Civilizace je nejširší úrovní kulturní identity lidí, kterou charakterizují takové objektivní prvky, jako je historie, náboženství, jazyk, sociální instituce, sebeidentifikace a národní identita lidí.

Ruský vědec Danilevskij, který je zakladatelem civilizačního přístupu k historii, v 19. století odůvodnil teorii civilizací jako jednotu kulturních a historických typů v neustálém vzájemném boji. Ve svých pracích dokázal, že evropská civilizace je cizí, ba dokonce nepřátelská vůči ruské a její zájmy jsou v protikladu se zájmy ruské společnosti . Na konci 20. století vyvinul americký vědec Huntington teorii střetu civilizací, ve které rovněž doložil, že světový řád na evropském kontinentu určuje vývoj a konflikt západních a ruských civilizací a jejich konflikt je nesmiřitelný.

V průběhu svého vývoje se ruské etnikum spojilo v politický národ a dokázalo vytvořit nejen stabilní formaci státu, ale také mocnou ruskou civilizaci. Socio-etnická interpretace národa předpokládá komunitu lidí propojených společnou minulostí, kulturou, jazykem, náboženstvím a zvyky a politickou – formou spoluobčanství spojenou se státností a občanskou identitou, která zahrnuje všechny lidi na určitém území a nabývá podoby „jeden lid – jedno území – jeden stát „.

Rusko není limitrofním – hraničním státem. Ale ruské tradiční hodnoty dokázaly spojit všechny národy obývající jeho území, bez ohledu na jejich etnický původ, do jediného politického národa, který se stal základem ruského světa, který zahrnoval všechny účastníky společné historické paměti, ruské kultury a obecných názorů na společenský život. Tato geopolitická a kulturněhistorická komunita lidí, kteří se v duchu považují za ruské, dokázala nabídnout světu jiný obraz světového řádu, kde veřejné zájmy převažují nad zájmy jednotlivci a každý přežívá nikoli na úkor druhého sám, ale v úzké interakci za společnými cíli.

Národní komunity žijící v ruských a západních civilizacích vytvořily různé civilizační hodnoty, jejich národní identita a národní sebeuvědomění se zásadně liší. Národní identita předpokládá povědomí etnických skupin o jejich příslušnosti ke konkrétní národní skupině a národní identita je charakterizována souborem ideálů, kulturních norem, světonázoru a sociálních idejí národního společenství. Jelikož je národní vědomí národů těchto civilizací zásadně odlišné, nemohou se žádným způsobem integrovat.

V souvislosti s různými koncepcemi organizace společenského života, odlišným stanovováním cílů a neslučitelností civilizačních kodexů a civilizačních hodnot národů obou civilizací mezi nimi vždy existovala rivalita o vliv na svět a tvrdá rostoucí konfrontace, která často vyústila v krvavé války. Z toho plyne touha Západu dobýt a podrobit si ruskou civilizaci jakýmkoli způsobem.

Pokusy ruské elity v různých historických obdobích – od Petra I. do současnosti – integrovat Rusko do západní civilizace neměly a nemohly získat podporu v celé ruské společnosti a skončily neúspěchem, protože jsme navzájem příliš odlišní. V moderním Rusku společnost nepodporuje ani pokusy liberálů o opětovné začlenění Ruska do Evropy a liberální diskurs, který jí předkládají, je odmítán.

Část společnosti v Rusku pod vlivem liberální propagandy přesto vše ztrácí svou ruskou identitu, ale není možné překódovat kód ruské civilizace. Liberální hodnotová základna založená na soukromém vlastnictví a individualismu se v Rusku nestala posvátnou krávou. To vše naznačuje, že koncept rozvoje ruské civilizace v žádném případě nespočívá v rovině integrace se západní civilizací , jsme s nimi nesmiřitelnými konkurenty a můžeme se rozvíjet pouze vzájemnou konkurencí. Rusko je jednou ze světových civilizací, které odolaly násilným střetům s jinými civilizacemi, a jeho budoucnost spočívá v nezávislém vývoji založeném na ruských civilizačních hodnotách.

Přeložil Bedřich Vinopalník

Zdroj: Alternatio.org

outsidermedia.cz