Zamyšlení

Marek Řezanka

Přemýšlím, co vše projít musí změnou

aby svět jiný byl než v Kocourkově

Zem vidím zatím silně ušpiněnou

a to i tam, kde čistá byla nově

Dokud se mečem šíří pravda svatá

dokud se slaboch po udatném vozí

dokud je v kursu blbost jako vrata

nelze pak názor hájit v dialozích

Jestliže všude dvojí metr platí

kdo má být chráněn, přetažen je holí

Železné mříže nahradí plot z latí

a myslit po svém lidem nedovolí

Za zdravou stravu vydají se jedy

Namísto vzduchu člověk tíseň dýchá

až jednou, zmožen, vzdychne naposledy

Strašné je ale, když jsou živí zticha

Hodnoty nejsou, jen se o nich žvaní

však jejich jménem kde kdo zločin páchá

Světci jsou jak sám ďábel potíráni

Vrazi nám určí, na koho dát bacha

Když se to hodí, z obětí jsou vinní

z hrdinů srabi, které blátem vlekli

U sket pak jejich chrabré skutky zmíní

pomlčí o tom, jak se kryly dekly

Stále se řeči o jedinci vedou

a jak se všude jedinečnost vítá

Umění že je nutné spojit s vědou

přitom se trestá originalita

Přemýšlím, co vše na změnu je zralé?

Docházím k tomu, že společnost celá:

Zločince totiž hájí vytrvale

a jeho oběť drží v temných celách…