Žádné sudety, ale naše pohraničí.

ČR je svrchovaným a nedělitelným státem!

Žádné sudety („Sudety“) nikdy jako samostatná územně správní jednotka neexistovaly, neexistují a nebudou existovat. Slova sudety se kolem 30. let minulého století silně chopili henleinovci, stále více znacizovaní, a začali jím označovat naše pohraničí a sami sebe nazývat sudetskými Němci.

Němečtí antifašisté, především,sociální demokraté a komunisté, se stavěli proti henleinovcům, vytvářeli jednotky Republikanische Wehr nejen na svoji ochranu, ale i k obraně republiky. Sami sebe považovali za československé občany německé národnosti. Mnozí z nich zůstali s námi až do ostudných mnichovských dnů. Po anexi našeho pohraničí Němci je jejich soukmenovci zatykali, vyslýchali, bili a dávali „na převýchovu“ do koncentračních táborů.

Při obecních volbách v Československu, které se konaly v květnu 1938, získali henleinovci kolem 90 % hlasů německé menšiny v republice. V tu dobu již bylo zřejmé, že henleinovci jsou pátou kolonou hitlerovského Německa v Československu.

Svědčily o tom jejich činy nejen v květnových a zářijových dnech roku 1938.

Jakými cíli se zabývali svědčí jejich různá prohlášení, učiněná vedoucím činiteli tzv. Sudetoněmecké strany, a to i programového charakteru, např. tzv. karlovarské požadavky a memorandum Hergel. Výňatky z nich přineseme následně v samostatných textech. O tom všem mluvil sám K. Henlein ve Vídni v roce 1941. Jeho projev samozřejmě vyvěsíme také.

Zradu republiky henleinovci korunovali zvlášť aktivní spolupráci s německými okupanty. Mnozí z henleinovců sloužili nejen ve wehrmachtu, ale také i v jednotkách SS, SD, sloužili jako dozorci v koncentračních táborech, byli ve službách gestapa, jako vyšetřovatelé i tajní agenti. V těchto pozicích byli zvlášť nebezpečí pro náš odboj. Někteří z henleinovců mluvili perfektně česky, znali naší mentalitu. Měli krev na rukou mnohých našich lidí. „Sudeťáci“ bojovali snad na všech frontách druhé světové války za nadvládu německého „panského národa“.

Na základě rozhodnutí vítězných spojenců v Postupimi ze srpna 1945 jsme německé obyvatelstvo, až na německé antifašisty, přesídlili do Německa. V republice zůstalo asi 250 tisíc Němců.

Znacizovaní henleinovci v nové německé vlasti, v západním Německu, brzy se opět aktivizovali a zakládali různé spolky, z nichž v 50. letech vznikl tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL). Podíváte-li se do řady nově vzniklých dokumentů těchto nepoučitelných, najdete mezi jejich signatáři řadu členů NSDAP, SdP, příslušníků SS, jednoduše řečeno – řadu bývalých nacistů. I některé programové body vznikajícího SL byly téměř totožné a s henleinovskými programy, nebo se k nim blížily.

O vztahu henleinovské partaje a tzv. sudetských Němců výstižně mluví paní dr. Eva Hahnová, rodačka z Prahy, která pracovala několik let v tzv. sudetoněmeckých institucích. Citujeme: „Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)

Když se podíváte do projevů, které odezněly na sjezdech SL, zjistíte, že náš nejen vedoucí činitelé SL, ale také někteří němečtí politici obviňují z válečných zločinů, ze zločinů proti lidskosti a dokonce z genocidy, které jsme se měli dopustit při přesídlení německého obyvatelstva z ČSR v letech 1945 a 1946. Za tyto lživé hrubé protičeské útoky se SL nikdy neomluvil. V současnosti jsou na jejich programu dne tzv. Benešovy dekrety, které jako zločinné, musí být zrušeny. Na štěstí toho nemohou docílit landsmani samostatně, dokonce ani za pomoci německých ústavních činitelů. Skládají naděje v naše germanofily a sudetomily. Ti by měli udělat hlavní část práce a postarat se, aby tyto dekrety byly zrušeny.

Domníváme se, že mezi takovouto pátou kolonu patří v republice např. TOP 09, KDU-ČSL, STAN, piráti a zřejmě i Zelení a různé volební koalice v krajích či v městech, které mají podobné proněmecké zaměření. Pokud je v příštích volbách nebudeme volit, uchováme český stát alespoň v současné podobě. Jestliže jim dáme potřebné hlasy, aby mohli vytvořit vládu ČR a měli většinu v parlamentu, čekají nás neuvěřitelné změny, pravděpodobně i konec naší státnosti.

Uveďme jeden příklad. Pan P. Bělobrádek v době, kdy byl místopředsedou vlády ČR, se sám prohlásil za sudetského Čecha, a k politickým sudetům přičlenil, zřejmě z dobré vůle, celou Šumavu a město Brno. Pokud se podíváte na mapu dnešní ČR a na změny, jež by někteří „čeští“ politici udělali ve prospěch SL, co by vlastně z republiky zbylo. Byla by územně menší než protektorát a neživotaschopná. Tam až nás mohou tito pánové dovést.

Na druhé straně vlastenecké síly trvají na zachování a upevnění naší státnosti i našeho národa.

Dr. O. Tuleškov