Téměř třicet let probíhal boj vlasteneckých skupin občanů proti záměru obnovit tento symbol někdejší národní poroby. Několikrát za tu dlouhou dobu jsme zažili pocit vítězství, když pražští zastupitelé pochopili naše argumenty a obnovu sloupu zamítli.

Byly to však prchavé okamžiky štěstí. Po každých volbách do zastupitelstva nás čekala další slovní půtka, kdy jsme vysvětlovali a dokladovali nově zvoleným politikům, že snahy o postavení nápodoby sloupu souvisejí s široce rozkročeným záměrem přehodnotit české dějiny a opatřit je novým kolkem. Naše argumenty zůstávaly stejné, ale protože zastupitelé se mění, bylo každé jednání o atrapě sloupu pro mainstreamová média periodicky se objevující atrakcí. Ze zneužité sochy Panny Marie, která na vrcholku sloupu vztyčeného pár metrů od popraviště stavovské elity triumfovala nad vítězným bojem proti českým kacířům, se stala líbezná oběť kacířské násilnosti.

Domnívám se však, že důvod, který v lednu tohoto roku přiměl zastupitele hlavního města schválit výstavbu atrapy barokního sloupu, neměl s láskou k Panně Marii příliš
společného. O co skutečně jde v tomto handlování, které už trvá téměř tak dlouho jako někdejší třicetiletá válka, je zřejmé. V době, kdy národní poslanci v EP mají zakázáno umístit na své pultíky státní vlaječky a mají být rozeznatelní jen podle čísel, přičemž „rebelantům“ jsou vypínány mikrofony, se i atrapa mariánského sloupu na historickém náměstí v Praze nutně jeví jako výstražně vztyčený ukazováček. Držte pusu a krok, tady jde o vyšší zájmy!

Z přiloženého dokumentu je patrné, že k postavení atrapy schází už jen jediný „štempl“.Pokud se Pražané nevzchopí a nepodají do 15. února své námitky a připomínky, vykolíkuje si pan sochař na Staroměstském náměstí svůj claim a začne s dílem. Zábor pozemku (cca 300 čtverečních metrů) mu hlavní město poskytne až do září. V médiích pravidelně uvidíme šoty o tom, jak sloup „utěšeně“ roste. A pak 8. listopadu 2020, tedy při čtyřstém výročí osudové bitvy na Bílé hoře, může dojít ke slavnostnímu vysvěcení.

Naléhavě žádáme pražské občany, aby si uvědomili svou odpovědnost. Lidé s jiným bydlištěm totiž nemají možnost proti záboru „pozemku“ protestovat. A tak je to na nás – Pražanech, abychom uhájili čest mrtvých a naději budoucích. Šiřte prosím tuto výzvu k obyvatelům hlavního města všemi způsoby, ale hlavně rychle. Čas se krátí. Důvody k nesouhlasu se záborem mohou být rozličné, nejen politické a historické. Například tento:

reaguji na oznámení na Vaší úřední desce evidenční číslo TSK–68759/2020:
vypůjčit část komunikace 1090 k.ú. Staré Město Praha 1 Staroměstské náměstí Praha 1.

Se záborem komunikace nesouhlasím, protože by v jejím důsledku byl zmenšen prostor Staroměstského náměstí. Zároveň podle informací, které mám k dispozici, existují vážné důvody se domnívat, že při schvalování stavby došlo k porušení zákonných předpisů a norem.