Vývoj politického klimatu na Slovensku

K. Klimša

Vystoupení na Klubu mezinárodní politiky 21. 9. 2020 v Praze a na Brněnském odborném semináři 19. 9. 2020 (ve zkrácené verzi):

Nejdříve k V4

dobře, že je; jde ale o to, aby k něčemu byla, může v EU zajistit alespoň minimální vliv a alespoň symbolicky odolávat těm nejhloupějším a nejškodlivějším nápadům Bruselu.

Od roku 1991, kdy vznikla, zažívala tu lepší, tu horší časy, ožívá v reakci na vnější podněty

- jistý rozdíl mezi státy je v tom, že zatímco Polsko a Maďarsko se snaží o suverénnější politiku (můžeme k ní mít tisíc výhrad), ČR a Slovensko je do jisté míry polygonem pro zájmy USA, Německa, EU a neziskovek

- Babiš kolísá, je v kleštích; garantem euroatlantických vlivů ve vládě je ČSSD

- Slovensko se aktuálně jeví jako nejslabší článek soudržnosti V4

„ Polak i Wengier dwa bratanki, do szable i do szklanki “

Polsko

- Polsko je téměř tak velké jako ČR, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvátsko a Rakousko dohromady; měří cca 313 tis. km2 a je 9. největší zemí Evropy. Aspiruje na roli mocnosti II. řádu a vyvažuje některé své excesy silným proamerickým a protiruským postojem; vztah k Německu je nevyhraněný, nebo skrytý.

Byla léta, kdy dominovala SLD ( SdRP); v roce 1993 vyhrála parlamentní volby; v roce 1995 se bývalý komunistický kádr Alexander Kwasniewski stal prezidentem a v roce 2000 funkci obhájil (autobus Zemák nevymyslil M. Šlouf, ale jezdil Kwasniewskému v kampani jako „Kwak“ – psal jsem tehdy o tom).

Jen bych poznamenal, že Kwasniewski sehrál při devastaci levice podobnou roli, jako nedávno třeba Tsipras v Řecku. Ironicky řečeno, levici je třeba dát šanci znemožnit se sama a média, ta místní i evropská, z nich na chvíli udělají „miláčky davu“ (když budeme hovořit o Slovensku, i Peter Weiss / SDĽ / byl na nějaký čas, „nejpopulárnějším“ politikem).

Ještě v roce 2001 získala SLD v parlamentních volbách 41 % hlasů, ale už v roce 2005 spadla na 11% a Kwasniewského vystřídal v prezidentském paláci Lech Kaczynski.

Nastala doba rovnováhy Občanské platformy (PO) a PiS. V dubnu 2010 došlo ke „smolenské tragédii“ a vypukla tzv. polsko – polská válka. Vítězně z ní vyšlo Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczynského a svoji pozici stabilizovalo, nehledě na mentorování EU. Polsko si trochu uvolnilo ruce od tlaku EU, když europoslanci PiS podpořili, v rozporu se svou konzervativní frakcí, Ursulu von Leyen.

Do karet PiS hraje dobrá ekonomická situace, kterou lidé cítí ve svých peněženkách; a PiS umí dělat chytrou sociální politiku (zvedá nejnižší mzdy i důchody, příspěvky dostávají nejchudší rodiny i drobní zemědělci) a také zahrát na strunu národního cítění a tradic. V Polsku není druhá strana, která by se tak výrazně orientovala na podporu sociálně slabých; levice řeší spíše geje a lesbičky a hájí EU.

Má mocného spojence v katolické církvi; když krakovský abp. Marek Jedraszewski nedávno ostře varoval před hrozbou „duhového moru“ a rozpínavé ideologie LGBT a genderismu, spustil se sice europovyk, ale za Jedraszewského se rozhodně postavili premiér M. Morawiecki, prezident A. Duda, faktický lídr J. Kaczynski a přirozeně Konference polských biskupů a také BK Česka, Slovenska a Maďarska.

Důležitým měřením sil byly prezidentské volby, které 12. července vyhrál Andrzej Duda, když porazil ve II. kole liberálního soupeře, starostu Varšavy Rafala Trzaskowského poměrem 51,03 : 48,97 %. Podíváme-li se na volební mapu, země je rozdělená zejména podle velikosti sídel. Lidé žijící na venkově a v malých městech volili většinou Andrzeje Dudu, velká města pak spíše Rafala Trzaskowského. Viděno geograficky, Duda vítězil na jihovýchodě země - pro zajímavost, nejvíc hlasů dostal v Podkarpatském vojvodství, u hranic se Slovenskem, kde získal až 70 % hlasů. Naopak liberál Trzaskowski vítězil ve vojvodstvích na severozápadě krajiny.

Kladné prvky: pohřeb E. Gierka v Dabrowe Górniczej/2001 – manifestační, 12 tisíc lidí. Dekada Gierka nejlepším obdobím XX. století – opakovaně v průzkumech * L. Miller v Sejmu o minulosti – mapa Polska plná teček, kde je to, co bylo v letech PLR postaveno pro Polsko a Poláky, teď ukažte svoji mapu vy, co jste za 30 let vybudovali…* volební výsledky Moniky Jaruzelské (57) ve Varšavě a Adama Gierka (82) v europarlamentních volbách; v obchodech nejpopulárnější kielbasa „Jak za Gierka“.

Mezimoří

Konec I. sv. v. zanechal střední a východní Evropu v mocenském vakuu. Bývalá impéria R-U a Rusko se rozpadla na mnoho nástupnických států, které většinou neměly pevně dané hranice. V této situaci se nacházelo Polsko, jenž získalo nezávislost v listopadu 1918. Probíhající občanská válka v Rusku, revoluce v Německu a rozpad R-U byly pro Poláky příležitostí získat nazpět území, o které přišli během tzv. dělení Polska v letech 1772–95 (z pohledu Ruska se jednalo především o rozsáhlá území dnešní UKR a Běloruska). Generál a později významný státník Józef Piłsudski prosazoval spojení všech Slovanských území ve federaci pod vedením Polska. Projekt vstoupil do dějin pod jménem Mezimoří.

Na něj navazuje Idea Trojmoří, kterou Polsko iniciovalo v roce 2015. Ta usiluje o propojení postsocialistické střední Evropy (bez Běloruska a Ukrajiny) a Rakouska od Baltu k moři Černému a k Jadranu (bez Srbska a Černé Hory či Albánie).

Maďarsko

Podobně jako Polsko, dělá si i Orbánovo Maďarsko svoji politiku; podobně jako v Polsku je to politika na rozhraní vlastenectví a nacionalismu; „vlastenectví“ tam ale není ani sprosté, ani zakázané slovo a před EU nestojí v poníženém předklonu. „Volili nás Maďaři, jejich zájmy hájíme a jim skládáme účty“

Orbán splatil půjčky a vyprovodil z Maďarska MMF, vykázal z Pešti Sorosovu nadaci (opozice: Komunistická diktatura nadaci strpěla, Orbánova ne!); dělá štědrou sociální politiku; Brusel si drží „od těla“ a řídí se národními zájmy. „Maďarské ekonomice se daří, pocítit to musí všichni občané“/Orbán

Do konce září obdrží vždy důchodci příspěvek k úhradě energií a koncem roku můžou očekávat vánoční prémií. Důchodci cestují už nějaký čas zdarma ve vlacích, autobusech, metru a tramvajích; různá přilepšení byla poskytnuta rodinám s dětmi a studentům. Maďarsko vydává na prorodinnou politiku 5 % svého HDP, nejvíce v Evropě

13. října 2019 proběhly v Maďarsku komunální volby; s velkým napětím se očekával souboj mezi budapešťským starostou Istvánem Tárlosem a proevropským politologem Gergélym Karacsónym z ekologického Dialogu, podporovaného většinou opozice; těsně vyhrál Karacsony, takže všechny 4 metropole V4 ovládají „sluníčkáři“.

Pro připomenutí: v eurovolbách získal Fidesz 53% a 13 mandátů z 21, Demokoalice 16,2% a 4 mandáty, Momentum 9,9% / 2 a Jobbik a MSZP po 1 mandátu ( Munkáspart – 14 406 hlasů, 0,4%)

Slovensko (druhá polovina naší rozdělené vlasti)

Základní charakteristika – čas předvolební

Na Slovensku je registrováno cca 160 politických strana a hnutí; 50 - 60 z nich vyvíjí jakous-takous aktivitu; více než polovina je v likvidaci. Politické klima je nestabilní, dalo by se říct, že politická scéna je „v přestavbě“. SMER má nejlepší časy za sebou.

V parlamentních volbách 2006 získal 29,14% hlasů a 50 mandátů

2010 34,8 % 62

2012 44,4 % 83

2016 28,3 % 49 mandátů

Vážným signálem byly už prezidentské volby 2014, kdy úžerník Andrej Kiska porazil Roberta Fica poměrem 59,4 : 44,5. Neziskovky názorně předvedly, co umí a kdo je tady pánem (když v r. 2009, se jim to ještě s I. Radičovou nepovedlo a vyhrál I. Gašparovič). V březnu 2019 už vše proběhlo v jejich režii, a rozkolísaný SMER tomu napomohl svou nominací, kdy nejdříve zvažoval Mir. Lajčáka a nakonec nominoval Maroše Šefčoviče, oba výrazně „proevropští“ a levicový volič je nepřijal. Vyhrála Zuzana Čaputová – 58, 4%, Šefčovič získal 41,6 %. V 1. kole třetí Št. Harabin – 14,34%, čtvrtý Marián Kotleba – 10,4% ... a Edo Chmelár – 2,74%. Preference SMERu postupně klesaly (podzim 2019) a parlamentní volby se blížily, termín byl stanoven na 29. února 2020

Kampaň byla – obrazně řečeno – odstartována v únoru 2018, kdy byl v rodinném domku ve Velké Mači zavražděn Ján Kuciak a jeho snoubenka Martina Kušnírová. Vzplály vášně a vlna demonstrací, ne nepodobných těm, které tady organizuje Milión chvilek, či jinde zvenčí dirigované a podporované neziskovou. Následovala demise min.vnitra R. Kaliňáka a poté i premiéra R.Fica

Začíná se spekulovat, zda může Smer ještě vyhrát volby…

Vedle levicového Smeru tu jsou národně orientované strany s proruským akcentem - Dankova SNS, Kotlebova ĽSNS ( obhajuje ale Slov. štát), částečně sbírají hlasy opouštějící Smer; nově je tu Harabin.

- KSS, Vzdor, Úsvit, Klub komunistů Slovenska, DAV 2 ... jsou dnes drobné strany a skupiny s periferním vlivem. Otázkou bylo, zda se ujme nějaká nová strana; zámysly mají Štefan Harabin, V. Mečiar, exministr T. Drucker anebo Edo Chmelár.

Pravice je stejně rozdrobená, jako levice; k již zavedeným KDH, SaS, Sme rodina, OĹaNO a maďarským MOST-Híd a SMK, přibylo PS/Spolu a Kiskova Za Ĺudí. Lídrem pravice se na podzim jevilo Progresívne Slovensko/Spolu (Truban, Štefunko, Šimečka/ Beblavý), ale růst preferencí se zastavil; mají ale silnou podporu médií, neziskovek a vyšla od nich Čaputová.

Američané by rádi ubrali hlasy Sulíkovi a Matovičovi, nevyhovují jim, neplní zadání. Maďarské strany se nedohodly na společném postupu a tak o hlasy bojovaly 4 strany, Most-Híd B.Bugár, SMK József Menyhárt, Maďarské fórum Z.Simon a M Křesťansko demokratická aliance Csaba Fehér.

Přesto tu je základ, na kterém lze stavět. Dokládá to např. Anketa Největší Slovák (G. Husák v 1. desítce), tradice SNP, silné proruské cítění, celonárodní odpor proti případné americké vojenské základně, Rusínská menšina na východě Slovenska; rozšířenost folklóru anebo jiná skladba programů STV a SRo, než vidíme v ČT.

Nejvážnější otázky zimy a počátku roku 2020 byly: 1/ Vydrží SMER pohromadě nebo Pelle odejde? * 2/ Půjde do toho Harabin naplno? * 3/ Potlačí pravice vzájemné rozpory anebo začne bojovat mezi sebou? * Najdou maďarské strany společnou řeč?

Volby- sobota 29. února 2020 - výsledky:

OĹaNO 721 166 25,02 % 53 mandátů

SMER 527 172 18,29 38

Sme rodina 237 531 8,24 17

ĽSNS 229 660 7,97 17

SaS 179 246 6,22 13

Za ĺudí 166 625 5,77 12

PS / Spolu 200 780 6,96% * těsně nepřekročili 7%  práh

KDH 134 099 4,65% -

Spolupatričnosť

Most-Híd společně 172 tisíc 5,95 ( 3,9 + 2,05%)

SNS 3,16%

Dobrá voĺba 3,06

Vlasť 2,93

Socialisti.sk 0,55

- Ve volbách propadlo 28,4% hlasů, historicky nejvíc!

- Volební účast činila 65,8 % ; vyšší byla jen v roce 2002 a dříve

- Vládní koalice OĹaNO - Sme rodina - SaS - Za ĺudí má pohodlnou ústavní většinu 95 křesel ( 3/5 většina činí 90 ze 150 členné NR)

- největším překvapením a svým způsobem jediným pozitivem voleb - vedle úspěchu Matoviče - byl neúspěch liberálů z PS / Spolu (Truban, Beblavý)

- že by z výsledku měli extra radost ti, co se „nejvíce snažili“…, nelze říct; vítězství Matoviče přijali s trochu kyselým obličejem na americké ambasádě, média i neziskovky

- vždyť zhruba rok před volbami M prohlásil: “Spojené štáty rozvracajú svět vojnami a šíria demokraciu dynamitom. USA sú dnes chaosom svetovej politiky a nie majákom“ (HSP, 1.3.2019). Po volbách měl na Hodžovom námestí v bratislavskom Starom Meste co vysvětlovat, žehlit a musel toho možná i hodně slíbit (Já už budu hodný, dědečku!)

- Matovič, Kollár, Sulík a Kiska (ten ale brzy odstoupil) – „banda 4“ - jak ji začali přezdívat, se pustila do práce a začala, jak jinak, čištěním všech úřadů a institucí, odshora dolů, až po přednosty okresních Úřadů a dosazováním svých. Rozpaky vyjádřil i jeden novinový komentář: “ Mysleli si, že řídit stát může jakákoliv nastrčená loutka. Mít ale v prezidentském paláci Barbínu, premiérem Chocholouška a šéfem parlamentu majitele harému, není právě ideální“. Pro neznalé uvádím, že B. Kollár má 11 dětí s 10 ženami a k jeho přítelkyním patřila třeba Z.Belohorcová či K.Brožová.

Prestiži nové vládě na úvod nepřidaly ani kauzy opsaných diplomek, do nichž spadli jak Boris Kollár, tak Igor Matovič či ministr školství, jinak příslušník 4% menšiny Branislav Grohling

SMER dokráčel k volbám pohromadě, ale jeho vnitřní kondice není dobrá; ztrácí už od voleb v r. 2016 a ve volbách do VÚC, v komunálních, prezidentských i eurovolbách; a Fico nepochodil ani ve snaze o Ústavní soud; dali mu „za vyučenou“ – neposloucháš, máš cos chtěl !! Robert Fico je ve vysoké politice bezmála 30 let (od r. 1992), po odchodu B. Bugára je nejdéle sloužícím poslancem; když SDL uhýbala více a více doprava, založil SMER, jeho vznik ohlásil přesně v den svých 35. narozenin (15. září 1999). V roce 2002 ještě nic moc – o levicové hlasy se dělil s KSS, která se tehdy dostala do NR SR, ale po volbách 2006 už sestavoval vládu se SNS a HZDS; časem ale přichází únava z dlouhého pobytu u moci, sílilo propojení s byznysem a to je „hrob“ každé slušné strany. Parlamentní volby 2016 přinesly pokles hlasů. Ale i tak se ještě podařilo sestavit vládní koalici se SNS, Mostem-Híd a stranu Síť. To už ale média a neziskovky vyhlásily Ficovi totální válku a do hry vstupuje Pellegrini a SMER se rozkládá na 3 názorové proudy:

1. Pellegriniho (6.10.1975, 45 let) - liberální, prounijní, proatlantický, sluničkářský, s líbivým marketingem; spíše politický střed, než levice; Raši, Žiga, Saková, Beňová, Eštok, Kmec…; nepodpořili L. Blahu do čela lidsko-právního výboru; okázale se od jeho levičáctví distancovali.

2. Ficův ( 15.9.1964, 56 let) – levostředový, s akcentem na sociální otázky, sociální stát, normální rodinu, na silné odbory; v ZP balancuje mezi Západem a Východem; úcta k národním tradicím; Blanár, Číž, Richter, Petrák, Kaliňák, mladí SD.

3. Blahův (7.12. 1979, 41 ) – radikál, marxista, znárodňování, boj proti kapitálu, vystupuje proti EU a NATO, přepisování dějin a proti všem nesmyslům, jež razí tzv. eurolevice; je považován za „svedomie levice“ a „hovorcu naštvaného občana“; má víc voličů mimo Smer, než v něm; 60 tis. preferenčních hlasů není bůhvíco, 6. v Smeru, ale roste a to ho strana „zapírala“, kampaň byla šita „na míru“ Pelleho, ne-pustili ho do TV, nedali mu ani 1 billboard; byl jen na sítích, nezbylo mu, než uplatnit metodu „Urob si sám!“

Sněm Směru

Hra na ovládnutí, anebo rozdělení Smeru, byla spuštěna naplno. Pelle nejdříve opakuje, že bude kandidovat na předsedu a vyzývá Fica, aby složil funkci; v této bohulibé činnosti ho podporují média. Pak jeho křídlo donutí k odchodu ze strany Jána Podmanického pro jeho národní postoje a ten s Marianem Kerym a 2 poslanci Křesťanské demokracie (za Kotlebovce) zakládá platformu Hodnotové politiky. Časem Pelle usoudil, že by na sněmu neuspěl a že v NR po selhání PS/Spolu chybí liberální proud; ohlašuje vznik nové strany, v tričkách Smeru sbírá podpisy, média ho berou „na milost“ a kryjí mu záda; průzkum Focusu mu dává 21,4 %. Ataky na Fica ze strany Pelleho, Beňové… sílí, a jsou hodně nefér. To Fico pěstoval jinou „štábní kulturu“, nikdy „svoje“ neponížil, vždy jim umožnil čestný odchod: Pavol Paška, Robert Kaliňák, Martin Glváč, Marek Maďárie. Za Fica se odchází jen důstojně, bez odvržení a ponížení vlastními; a lidé jako Pelle se za R. Fica a s jeho podporou vyšvihli do vysokých funkcí. Brzy je rozhodnuto, Pelle přehazuje výhybku a jde na vlastní kolej; G. Mesežnikov- Sorosův člověk -předpovídá, že SMER se teď změní v radikální, až komunistickou levici; Pellegrini (má italské předky, pellegrino = poutník), ohlašuje vznik nové strany Hlas - sociálna demokracia na své jmeniny 29. června. Vyměnil ověřenou značku, stranické zázemí i dostatek zdrojů za nejistou vlastní cestu; to znamená, že mu někdo musel nabídnout lepší podmínky a „budoucnost“, čili odměnu za služby

Začíná pokus o vyplnění prostoru po selhání Progresivců, kteří měli po zvolení Čaputové a úspěchu v eurovolbách velké oči; Hlas se hlásí k tzv. moderní evropské levici, s agendou preference menšin, LGBT, manželství homosexuálů, adopce dětí, gender ideologie; trochu se sází i na to, že budou jakousi vládní „zálohou“ a pokukují i za horizont. 11. září MV SR stranu Hlas – SD zaregistrovalo.

Nedlouho po odchodu Pellegriniho křídla – v půlce července - proběhl v centrále v bratislavském Ružinově „rekonstrukční“ snem, R. Fico zůstává a do funkcí MPŘ nastupují Juraj Blanár, Laco Kamenický, Luboš Blaha, Richard Takáč a Erik Kaliňák (synovec RK, 28 let)

Krátce další strany

20.srpna podepsali v Komárně předsedové SMK (Krisztián Forró), Mostu-Híd (László Sólymos) a Spolupatričnosti ( Szabolcs Mózes) deklaraci o spolupráci a vytvoření společného subjektu; otřáslo jimi, že se zástupci maďarské menšiny poprvé nedostali do parlamentu a že si, dle průzkumu 70% maďarských spoluobčanů přeje sjednocení; procesu se neúčastní Maďarské fórum (Zsolt Simon), které nebylo přizváno.

V Trenč.Teplicích proběhl koncem srpna sněm Za ľudí a předsedkyní se stala Veronika Remišová, když porazila Miro Kollára poměrem 76 : 33; Andrej Kiska přednesl rozlučkový projev, jak řekl svůj poslední, zdůraznil, že to, co strana nejvíce potřebuje – je jednota – a podpořil V. Remišovou; svůj odchod z politiky zdůvodnil zdravotními problémy. „Každý politik by měl vědět, kdy je třeba říci dost, stačilo a odejít!“

Progresívne Slovensko – po volbách, kdy přes velká očekávání těsně podkročili 7% volební práh, opustil funkci předsedy Michal Truban a vystřídala jej Irena Biháriová, cikánka, lidsko-právní právnička.

V KDH hned po volbách vystřídal odstoupivšího Alojza Hlinu „župan Prešovského kraja“ Milan Majerský, Levočan, dříve učitel tělesné výchovy a náboženství

Také Richard Sulík (SaS) už oznámil záměr postupně se stahovat z vedoucích funkcí ve straně

Těžce stravovala svůj volební neúspěch SNS; ve straně rebélie, ale Andrej Danko na sněmu 12. 9. v Lipt. Mikuláši předsednickou stoličku obhájil. Od delegátů obdržel 88 hlasů, Anton Hrnko 27. Uvidíme, zda se strana z krize vymaní, či čeká slavnou značku osud historické SNS, která zažila slávu za R – U, ale za 1.republiky živořila, až nakonec splynula s HSĽS.

Dobrá voľba Tomáše Druckera (exministr zdravotnictví, 3 týdny řídil i ministerstvo vnitra, 42 let); čekaly se idylické vztahy s Hlasem, ale Druckerovi vadí některé tváře s nedobrou pověstí (Raši, Žiga).

VLASŤ se vzpamatovává těžce, Š. Harabin je excelentní právník, ale ne charismatický lídr. Byl by cennou postavou v jiné, fungující straně. Nepřekročili 3% a tak nedosáhli ani na příspěvek za hlasy. – Harabin byl za normálního režimu předsedou ZO KSS na soudě v Popradě.

Socialisti.sk Eduarda Chmelára, zajímavá postava, ale nestavěná na to založit a řídit stranu; levičák, ale mnozí se s ním nevejdou do dveří.

Kromě Hlasu signalizovalo vznik i dalších 8 stran: Právo a povinnost, Zelenáči, Dobro, Slovenská pirátská strana, Pirátská strana, Romská strana, Jednota pronárodných síl, Občanští demokraté Sl. a Budúcnosť pre Slovensko.

Přítomnost – co se děje v tyto dny

Nejnovější průzkumy 6. 9. FOCUS,11. 9 POLIS a 20. 9. MEDIAN

OĽaNO I. Matovič 18,4 % 20,7 % 17,0 %

Hlas – SD P. Pellegrini 16,2 16,0 16,9

SMER R. Fico 10,9 8,8 9,1

Sme rodina B. Kollár 9,1 7,0 8,7

SaS R. Sulík 9,9 11,6 11,9

ĽSNS M. Kotleba 8,5 8,5 8,8

Progresívne Slovensko Irena Biháriová 5,9 4,8 6,0

KDH Milan Majerský 4,5 4,9 4,2

Za ľudí V. Remišová 3,9 3,9 3,4

SNS A. Danko 3,0 1,4 2,5

Vlasť Š. Harabin 1,0 1,3 2,5

Dobrá voĺba T. Drucker 1,9 2,8 1,8

Po odchodu liberálního křídla se zdá se, že Smer chytil druhý dech, už to je zase ten „starý dobrý Fico“, a vedení táhne za jeden provaz. Smer má do budoucna kde brát! Je teď jedinou relevantní a srozumitelnou levicí, která prosazuje slovenské národní zájmy, není eurohujerská, je silně sociálně orientovaná a hájí zdravý rozum, rodinu a tradice. Pelle a jeho Hlas bude oslovovat spíše kavárenskou levici. Svědčí o tom i preference, kdy se zdá, že Pelle vykrádá preference Progresivců, upozornil na to i šéf agentury Polis Ján Baránek.

A ještě malý dovětek, Slovensko je trochu jiné. Zatímco Češi jsou nejeuroskeptičtějším národem a mají rozmytý, rozmazaný vztah k Rusku, tady se ta zvrhlá propaganda zčásti uchytila – tak průměrný Slovák je ostražitý hlavně vůči Američanům a aktivitám jeho ambasády a má sympatie k Rusku. V Čechách docela zapůsobil hollywoodský příběh Zuzany Čaputové, mladistvě vyhlížející a příjemné ženy, blondýnky, která se stala prezidentkou (byť měla zkušenosti jen jako asistentka přednosty MěstÚ v Pezinku a členka VIA IURIS, neziskové organizace blízké a podporované Sorosem a americkou ambasádou. Média ji zviditelnila jako neohroženou bojovnici proti skládce v Pezinku. Slováci naopak mají preferenční vztah k Zemanovi a Putinovi.

Podle nedávného průzkumu organizace GLOBSEC, provedeného v 10 zemích střední a východní zóny EU, zastává 62 % Slováků názor, že ti, co vládnou, neberou do úvahy jejich potřeby, preferují zájmy bohatých a oni mají pocit bezmocnosti s tím něco udělat! * 65% nedůvěřuje vládě a 75% politickým stranám. * Jen 5 z 10 zemí tohoto prostoru by dalo přednost současné liberální demokracii, před autokratickým osvíceným vůdcem. Slovensko mezi ně nepatří! * Necelá polovina - 47% - zastává názor, že „každý má šanci v životě uspět“ ( v ČR to je 60%) *Dvě třetiny Slováků by se vzdaly některých práv a svobod výměnou za lepší finanční situaci. Nový prozápadní režim jim přinesl ztrátu sociálních jistot, nestabilitu, snížení pocitu bezpečí, rozklad morálky, ohrožení tradiční rodiny a vytvořil povědomí, že vlastně o ničem ve své zemi nemohou rozhodnout *53 % vnímá jako největší hrozbu USA, 26 % Rusko. Každé z těch čísel by se dalo komentovat a navíc bychom se asi nespletli, že situace je spíše ještě o něco jiná, horší!! Suma sumárum – po 30 letech vymývání mozků většina míní, že jejich hodnoty a jistoty jsou ohrožované především Západem

Zajímavé údaje přinesl i průzkum agentury FOCUS pro TV Markíza, zveřejněný v neděli 20.9. 2020 v diskusním pořadu „Na telo“: Na Slovensku se začalo opět mluvit o odluce církve od státu, a tak otázka zněla: „Boli by ste ochotní pravidelne prispievať nejakej církvi z vašich peňazí?“ K překvapení mnohých, ale zejména církví samotných odpovědělo 55 % tázaných „určite nie“ a 22 % „asi nie“, 14,8 % „asi áno“ a 5,4 % „určite áno“, tedy sečteno 78 : 20; nejvíce ochoty projevili voliči KDH – 61 %, pak Za ľudí – 42 % a SMK – 33 %

Co říct úplným závěrem?

Snad jen vyslovit politování nad vývojem v zemích V4 a nad agónií levicových stran. Vyzývám k tomu dlouho a neúspěšně. Píšou o tom v náznacích a z různých úhlů pohledu prof. Krejčí a Keller, Zdeněk Zbořil, Radim Valenčík, Ilona Švihlíková, Petr Robejšek a další. Ale jak říkají Rusové: „Není vždycky dobře, ale ani zle není navěky!“

Před týdnem na Litoměřickém odborném semináři končil Luboš Blaha vystoupení slovy: „Nebojte se, zvítězíme, levice je nesmrtelná!“.

Takže nenechme ji zemřít, lidé a země takovou stranu potřebují!