PETR HÁJEK nabízí několik překvapivých vysvětlení absurdního šílení kolem bezvýznamné chřipky a upozorňuje na skutečná nebezpečí, která jsou v pozadí celé operace pod falešnou vlajkou

Absurdní blbnutí s koronavirem přetavují média do zvláště horké fáze. Veřejnoprávní panikáři z ČT, ČRo a dalších mainstreamových médií se konečně dočkali. Po několikatýdenním tréninku „naprázdno“ už máme také nejméně dvanáct (!) případů (aktuálně 21 – pozn. red. NR). Sláva! Skončily čtyřiadvacetihodinové „co se stane až“, „hypoteticky vzato“ a tak dále. Už jsme zaprvé také světoví, ale to podstatné je jinde: Vláda, především premiér a ministr zdravotnictví, jsou několikrát denně vystaveni útokům, jak všechno nezvládají, jak je málo „pomůcek“, jak jsou neschopní a hloupí, když zakážou diváky na biatlonu, a naopak dovolí plná hlediště na fotbal Sparta – Slavia či na vzrušující závěr hokejové ligy.

Je přímo fascinující tuto „operaci pod falešnou vlajkou“ sledovat. Že je ve skutečnosti tato chřipka ještě méně nebezpečná než ta „klasická“ (na niž mimochodem při současné epidemii jako každoročně již u nás zemřelo mnoho lidí – převážně starších a chronicky nemocných, o nichž neslyšíme ani slovo, protože je to „normál“)? Že se svými následky prakticky vůbec netýká dětí a lidí do zhruba šedesátky – těch starších jen proto, že mají obvykle jiné choroby, které jim snižují odolnost?

Vše marno. V mediálním rachotu cokoli racionálního okamžitě taje jako domnělé ledovce v Antarktidě v důsledku údajného globálního oteplování způsobeného lidskou produkcí CO2. Jde o přesně stejnou absurditu. Ale blbno v tak masivním „bombardování“ má jasné výsledky. Podle posledního průzkumu (vynechme teď jeho hodnověrnost) již více než 80% lidí „věří“, že globální oteplování existuje, a je vážným problémem. Obdobně mnozí neváhají nakupovat „válečné zásoby“ kvůli „pandemii“ koronaviru. Teprve toto je vážný aspekt, jímž má smysl se zabývat:

Nejprve k naší „domácí variantě“: nezakrytým smyslem nepřetržitého „válečného“ vysílání ČT a spol. je v první řadě boj proti Andreji Babišovi. Je to tak okaté, že vzniká otázka, zda místní „tvůrci“ paniky jsou ještě duševně zdrávi, či jde již o „diagnózu“. Ale masivnost útoků je taková, že podléhají i mnozí jinak veskrze normální. Třeba opakování teze o údajné „nesmyslnosti“ zákazu diváků na biatlonu vs. domácí sportovní soutěže, nese výsledky. Nebýt psychózy, která se na rozdíl od relativně neškodné nákazy skutečně šíří, každý by to pochopil: je přece rozdíl, jestli k nám přijedou tisíce nekontrolovatelných fanoušků lyžování ze „zamořených“ oblastí (zvláště z Itálie), nebo zda se sejdou na stadiónu prakticky výhradně jen domácí.

Jenže nic rozumného právě neaplikuje. ČT a její antibabišovské jednotky v bakalovských a dalších globalistických médiích se pokoušejí zvednout uměle vytvořenou vlnu co možná nejvýše. „Chvilkaři“ jsou už po posledním pražském výbuchu pasé (nevídané, ale opravdu NIKDE jsem nenašel jediný údaj o počtu účastníků, na Hradě jich prý bylo několik stovek, na Staroměstském náměstí – se započtením všudypřítomných turistů – prý několik tisíc). O to víc nafukují splaskávající báji o koronaviru.

Musí. Vědí, že mají málo času. Zkušenost z Číny ukazuje, že při běžných opatřeních nákaza rychle ustupuje. Tak se pro jistotu ještě narychlo vytvoří „průzkum“, podle něhož vláda i premiér již nemají sympatie „většiny veřejnosti“. Manipulace je sice v rámci statistické chyby (klidně by to mohlo být interpretováno naopak), ale především: pokud by skutečně příznivci vlády a Babiše tvořily i za této bubnové palby téměř polovinu veřejnosti, jde o fantastický úspěch.

Neznamená to nic jiného, než že jsme předmětem „cvičení“: globalisté v posledních letech těžce prohrávají jedny volby za druhými. Schopnosti „úderných jednotek“ bylo proto nutno prověřit „bojovým cvičením“. Nic jiného nesledujeme (a jsme jeho předmětem) také u nás. Hrůza z toho, že se navzdory všem statistickým předpokladům k nám, na Slovensko či do Polska nákaza nedostane před pár dny opadla – a nyní nastala střelba ze všech zbraní současně. Neumějí nic jiného – a bude to mít pro ně nakonec zničující důsledky. Ale to nejsou schopni dohlédnout. Ostatně – nejde o jediné tajné „cvičení“, jak vzápětí uvidíme.

Obvykle nejlepším barometrem vážnosti situace bývají trhy (finanční a komoditní burzy). Po prvním úleku a dramatickém „zabrzdění“ nastal v posledních dnech opak: dramatický růst, snaha dohnat ztráty. Ony zase nebudou tak velké. Zvláště u nás. Došlo k paradoxní situaci, že vytvořená panika způsobila u části veřejnosti nákupní horečku (kdosi to nazval „druhé Vánoce“), takže domácí spotřeba vyrovná HDP (hrubý národní produkt).

A k tomu ještě Miloš Zeman oznámil, že pojede do Číny na velkou mezinárodní konferenci s prezidentem Si. Mediálním pomatencům z toho málem přeskočilo: najednou ti největší nenávistníci mají dojemný „strach“ o prezidentovo zdraví. Pochopitelně: hlava státu tím dává demonstrativně najevo, že nákaza v „zemi původu“ fakticky skončila. To ovšem nelze připustit.

Nechme nyní stranou, že „zemí původu“ koronaviru nebyla Čína, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou laboratoře s biologickými zbraněmi v Kanadě (zástupně vykonávající „špinavou práci“ za tajné služby Spojených států v různých oblastech světa, naposledy třeba při operaci proti Íránu), jak jsme o tom nedávno psali zde.

Obecně je již naprosto zjevné, že z hlediska úmrtnosti nová „bojová látka“ vyzkoušená primárně proti asijskému ekonomickému obru (virus je z hlediska genotypu „konstruován“ na Asiaty) nedopadla nejlépe. Číňané se nejprve docela slušně polekali. „Aplikace“ zbraně ve Wu–chanu (kde sami mají laboratoře s biologickými zbraněmi) neumožňovala okamžitou odpověď. Když se však ukázalo, že látka není zdaleka tak nebezpečná, jak američtí a kanadští „tvůrci“ předpokládali, vzali to rovněž jako „cvičení“. Proběhlo podle všeho úspěšně. Dnes se již život (a výroba) v Číně vrací k normálu.

O to víc je nutno mediálně plašit populaci na dalších místech světa. Především masivností. Musí to být všude. I kdybyste otevřeli olejovky, musí na vás vykouknout „zpravodajství“ o hrůzách koronaviru. ČT, ČRo a spol. již zásadně používají slova „epidemie“ či dokonce „pandemie“ (používaly je ještě než k nám nákaza horko těžko z Itálie proklouzla). Přitom pro to není žádný důvod. Za epidemii „běžné“ chřipky (ta typu A u nás právě doznívá) se pokládá nakažení alespoň tisíce lidí na sto tisíc obyvatel. U nás to byly letos až dva tisíce na sto tisíc. A na komplikace s ní spojené zemřou každoročně asi 2000 většinou starších a jinak nemocných lidí – o které se ovšem nikdo nezajímá. Zato na první případný „exitus“ u nás čekají mediální hyeny jako na smilování.

Podobné je to s „pandemií“ (světově rozšířenou epidemií). Také pro její vyhlášení jsou stanoveny přesné „parametry“. A protože jich koronavirus ani zdaleka nedosahuje, budou se mu nyní ve Světové zdravotnické organizaci (WHO) „předělávat na tělo“, aby pandemii bylo možné alespoň mediálně hrát. V Itálii, z níž se podařilo udělat „evropské centrum nákazy“, letos v průměru na „běžnou chřipku“ zemřelo každý týden více než dvě stě lidí. Každý den tam zemřou nejméně dva lidé na AIDS (celosvětově každoročně více než tři čtvrtě miliónu) – což je skutečná pandemie, jen se o ní musí mlčet, protože jejími hlavními původci a šiřiteli jsou nedotknutelní homosexuálové.

Řečeno jasně: Místo pandemie tu máme ve skutečnosti velmi pomalu se šířící nákazu nepříliš nebezpečné choroby horních cest dýchacích. Děti a generace do zhruba šedesáti let věku jí nejsou ohroženy prakticky vůbec. Probíhá u nich ve většině případů buď zcela bez příznaků, nebo jako slabá chřipka. Ohrožení starších lidí, kteří již mají různé vážné choroby, je v podstatě stejné jako u sezónní chřipky. Umí si někdo představit, že by probíhalo toto grandiózní mediálně–politické „cvičení“ poté, co by se u nás objevilo deset či dvacet případů chřipky typu A?

Hlavní korporátní média mají ovšem jasné zadání: šířit masivně paniku. Existují však naštěstí už i jiná média, která si mohou dovolit zkoumat skutečný smysl celé „operace pod falešnou vlajkou“. Důvodů nacházejí několik. Prvotní byl pochopitelně útok na Čínu. Číňané to bezpochyby vědí, ale v zásadě nemohou bezprostředně nijak odpovědět. Jedinou odpovědí by totiž musela být válka, což je poslední, po čem by tato patrně již největší ekonomická mocnost světa toužila.

Ostatně pokud virus opravdu vyrobili (a poté dovezli do Číny) „Kanaďané“, nebyla to Trumpova vláda, ale tajné služby USA, kde útok naplánovali. Není bez zajímavosti, že vzápětí americký prezident vyměnil (navzdory obvyklému řevu „demokratické“ opozice v Kongresu) šéfa koordinujícího činnost všech tajných služeb. Ten útok totiž měl směřovat přes Čínu právě na něj. Blížící se prezidentské volby má skvěle rozehrané. Jediné, co by ho mohlo ohrozit, by byl strmý ekonomický pád, náhlá celosvětová hospodářská krize. To už se ale zjevně nepodaří – alespoň do podzimních voleb.

Ve druhém plánu, jak rovněž soudí řada renomovaných komentátorů mimo korporátní média, je další omezení občanských svobod na Západě. Něco jako po báječném 11. září: nové zákony, nové zákazy, nové kontroly, nové obruče. A současně „ve stínu paniky“ provést několik zásadních kroků, které by jinak veřejnost nepřijala: proto se nyní v Bruselu narychlo přijme šílený „Zelený úděl“ – a dokonce tak, že v řadě případů nebude nutný ani souhlas národních vlád.

Rozjetí další velké vlny muslimské imigrace spadá rovněž do této doby. Je ostatně otázka, zda prezident Erdogan jedná skutečně jen „o své vůli“, nebo jeho „otevření tureckých hranic“ je ve skutečnosti s Bruselem (Berlínem) koordinováno. Reakce–nereakce Bruselu (Berlína) svědčí spíše pro tuto variantu. Až už nebude možné udržet pozornost lidí kolem směšné infekce, budou překvapení občané konfrontováni s hotovou věcí: nebude síla, která by zabránila „umísťování migrantů“ také k nám. Aktuální výlet „trestního komanda“ z EP do ČR měl Andreje Babiše zastrašit – právě pro tuto variantu.

Je tu však ještě jeden aspekt, který zatím zcela zůstal pod „horizontem vnímání“ naší veřejnosti: Vláda dostala z NATO a Bruselu úkol naostro si „vyzkoušet přípravu války“. Proč asi? A proč právě nyní? „Cvičení“ proběhne v nejvyšších patrech státu pod názvem Obrana 2020 a půjde o „simulaci napadení republiky blíže nespecifikovaným nepřítelem“. Kterýpak to asi je? Tajný vládní dokument vše popisuje takto:

„Cvičení představí realistickou eskalující krizovou situaci hybridní povahy v Evropě, kdy dochází k vnitřnímu (!) i vnějšímu – včetně vojenského – ohrožení některého ze spojenců a zároveň k nevojenským projevům hybridního působení na území ČR.“Jinými slovy jde o cvičení pro občanskou válku, pro boj státu (řízeného ze zahraničí) proti vlastnímu národu. Říkají to jasně další slova dokumentu, kde se kromě jiného mluví o „nutnosti reagovat na … silné dezinformační kampaně, které povedou až k občanským nepokojům.“

Podle scénáře po vyhlášení stavu ohrožení státu jsou zavedeny povinné odvody, k útvarům se budou hlásit nejprve bývalí profesionální vojáci a členové aktivních záloh. Najednou je jasnější, proč soudruh Hamáček tak spěchá s rozpuštěním domobrany. A dál? Mobilizace by byla vyhlášena prezidentem na návrh vlády až za válečného stavu. Aby nebylo pochyb, proti komu tento válečný „trénink“ (zatím se u nás nikdy nekonal) proběhne, uvádí se ve scénáři: „Z důvodů nespojování s reálnými aktéry bude oponent (hle, nový termín pro Ruskou federaci) specifikován pouze obecně bez jakéhokoli geografického zasazení.“

Bývalý německý velvyslanec v ČR to ale přece jen specifikoval: „Země vždy používaly propagandu, sabotáže a podobné prostředky k destabilizaci jiných zemí. Nový je však rozsah a intenzita toho, v jaké míře se tyto nástroje uplatňují. Anexe Krymu ukázala, jak mlhavá je hranice mezi mírem a válkou.“

Na této „mlhavé hranici“ právě stojíme. Jak vypadá „hybridní válka, propaganda a sabotáže“ proti vlastnímu obyvatelstvu nám aktuálně předvádí německo–americká agentura washingtonských bažin (Deep State) zvaná výsměšně ČT (a její další „odvelené“ jednotky v médiích a v parlamentu). Operace koronavirus je v tomto smyslu pro ně především cvičením – útok proti Andreji Babišovi jejím „vedlejším produktem“.

Generální štáb a ostatní šéfové příslušných institucí budou tedy teď v březnu „cvičit“ válku proti vlastnímu národu – a přípravu války s Ruskem. Ono to docela souvisí. Jen ta druhá „část“ zřejmě nemá být hned. Bude se čekat na výsledek amerických prezidentských voleb. Jak vidět z operace proti Íránu (zabití šéfa íránských Revolučních gard proběhlo za Trumpovými zády, ten to poté jen kvůli právě probíhajícímu impeachmentu „pokryl“), stejně jako z „operace koronavirus“ má americký Deep State stále mnoho nástrojů, jak válečný konflikt spustit – pokud bude jasné, že Trumpa není možné „odstranit“ pomocí parodie na svobodné volby.

Především touto optikou by se měl rozumný člověk dívat na probíhající blbno kolem fakticky neexistujícího „problému koronaviru“ u nás a v okolní Evropě. Jako na jednu z posledních velkých operací prohrávající globalistické mafie. Krysy zahnané do kouta jsou nejnebezpečnější. A jejich krvavý plán je jasný.

Zda mu podlehneme (navzdory tomu, že – jak vědí čtenáři mých posledních knih – „žádný plán nikdy nevyjde“), záleží na každém z nás. Nebezpečí je aktuálně opět vysoké.