Vyostření ve Středozemí - Francie chce potrestat spojence v NATO

Ksenija Loginova

25. července 2020

Francouzský prezident Macron vyzval EU „k potrestání Turecka za porušení svrchovanosti Řecka a Kypru“. Kritizoval především plány Ankary zahájit průzkum ropného šelfu v teritoriálních vodách Řecka. Athény oznámily, že jsou připraveny v konfliktu s Turky k vojenským akcím. Ankara vysvětlila, že je nepřípustné vyhrožovat zemi sankcemi a prohlášení francouzského prezidenta že je pro republiku bezvýznamné.

Macron přijal v Elysejském paláci svého kyperského kolegu Anastasiadese a uvedl: „Plně podporuji Kypr i Řecko, jejichž svrchovanost narušuje Turecko. Není přípustné, aby námořní prostor zemí EU byl narušován a ohrožován. Kdo něco takového provádí musí být potrestán.“ Podle slov francouzského vůdce „by pro EU bylo vážnou chybou nereagovat na provokace ve východním Středomoří“ a „bude se usilovat o zavedení sankcí na ty, kteří porušují námořní hranice Řecka a Kypru.“

Francouzský prezident se tak vyjádřil poté, kdy turecké námořnictvo oznámilo své seismologické přípravy na vrtné práce v moři mezi Kyprem a Krétou. Na tento prostor byla uzavřena dohoda mezi Tureckem a vládou národní jednoty Libye. Nyní Turecko vypravilo 15 lodí, což Athény považují za pokus o vpád na kontinentální šelf Řecka. Proto byly jeho ozbrojené síly uvedeny do pohotovosti.

Turecko po Macronových slovech vycenilo zuby. Vyhrožovat Ankaře sankcemi je prý nepřípustné. Turecký ministr zahraničí řekl: „Prohlášení prezidenta Macrona nemá pro nás význam. Francie by se potřebovala zbavit přemrštěnosti a musí se držet racionální politiky. Ztrácí svoji neutralitu a příležitost přispět ke stabilitě regionu s každým svým nesprávným krokem kolem východního Středomoří.“

Začali se často přít

Mezi Ankarou a Paříží to vře. Turecké orgány zatkli čtyři své občany podezřelé ze špionáže pro Francii. Dále došlo k incidentu u břehu Libye, kdy turecké válečné lodě nepovolily francouzské fregatě Courbet při operaci NATO Sea Guardian zkontrolovat tureckou nákladní loď. Zde Macron opět promluvil o „mozkové smrti NATO“.

Ohledně situace v Libyi podporují Paříž a Ankara opačné strany: Francie Libyjskou národní armádu (LNA) s vůdcem Haftarem a Ankara Vládu národní dohody z Tripolisu.

Rusko pracuje s Tureckem pro ustanovení příměří v severoafrické zemi.

Macron je znepokojen stále silnějším postavením Turecka v Libyi. Ankara sem převedla zbraně a žoldnéře ze Sýrie. Haftar musel od Tripolisu ustoupit k Syrtě a otevřel si cestu k „ropnému půlměsíci“. Francouzský prezident obvinil Turecko z porušení berlínských dohod o Libyi, kde bylo stanoveno, že se nebudou ani jedné ze stran konfliktu dodávat zbraně.

Podle tureckého politologa Demirtaše porušila Paříž rezoluci RB OSN 2011, když podnítila vojenskou intervenci do Libye. Tehdejší prezident Sarkozy snil o Francii jakožto světové mocnosti. Jeho nástupce Hollande slovy podporoval vládu v Tripolisu, ale za zády pomáhal tajně Haftarovi.

Le Figaro uvádí, že Tripolis slíbil Ankaře lepší kontrakty na ropná pole v Syrtě, jestliže je dokáže osvobodit od Haftarových lidí. Cílem Turecka bylo získat v Libyi čtyři strategická území: letiště Al-Watia a Al-Jufra a přístavy Misuráta a Syrta, všechno k ovládnutí jihu Středomoří.

Paříž si přála oslabení Turecka v Libyi a proto ještě aktivněji podpořila ve věci Kypru Athény.

Kyperský uzel

Napjaté vztahy kolem Kypru trvají již půl století. Ani vztahy mezi Tureckem a Řeckem nejsou nejlepší. Turci na Kypru tvoří 18 % obyvatel, ale v místní správě měli třetinu míst. Řekové zde žijící požadovali připojení ostrova k Řecku. Když ovládli Řecko nacionalisté, situace se zhoršila. Turci vyslali na ostrov vojáky. Potom junta padla, ale smíření nenastalo. Turecká vojska zabrala 37 % území a vznikl Turecký federální stát, který neměl trvat více než rok. Měla být vytvořena federativní republika, ale strany se nedokázaly dohodnout. Turci si vyhlásili Tureckou republiku Severního Kypru, kterou uznala jen Ankara. Mezinárodní společenství to odsoudilo. Dnes je na Kypru zelená linie, na níž jsou umístěny síly OSN (UNFICYP).

Plán generálního tajemníka OSN Annana na vytvoření Sjednocené kyperské republiky složené ze dvou autonomních částí podpořili jen Turci, Řekové jej považovali za příliš příznivý pro turecké obyvatele. Turecké ozbrojené síly měly na ostrově zůstat. Dnes je na severu Kypru 40 tisíc tureckých vojáků a důstojníků. Kromě toho bylo Řekům zakázáno kupovat v zaostalejší části ostrova na severu nemovitosti.

Nakonec se EU rozhodla odměnit Turky za ochotu ke kompromisu: Zrušilo se hospodářské embargo, povolilo se vyvážet do Evropy bezcelně ovoce a zeleninu a přidělilo se několik set milionů EUR finanční pomoci. Kyperští Řekové dopadli hůře kvůli neúspěchu referenda – v roce 2004 se Republika Kypr stala součástí EU. Vztahy mezi komunitami se opět ochladily a jednání o sjednocení byla pozastavena.

Šelf sváru

Spory se zesilují kvůli těžbě velkých zásob energetických zdrojů kolem ostrova. Jsou známa čtyři naleziště plynu, a to kyperská Afrodita (127 miliard kubíků plynu), egyptský Zohr (850 miliard kubíků plynu) a izraelské Leviathan (620 miliard kubíků plynu) a Tamar (200 miliard kubíků). Všechny tři země mají projekt plynovodu z východního Středomoří do Evropy.

Ankara si představuje, že výhody z těžby plynu by měly být sdíleny se Severním Kyprem. Loni v květnu poslala na Kypr dvě vrtné soupravy. Za to byly na Turecko zavedeny sankce od EU.

Brusel zkrátil Ankaře, kandidátovi na vstup do EU, finanční pomoc, pozastavil kontakty na vysoké úrovni a rozhodl se překontrolovat spolupráci Evropské investiční banky s Tureckem. To se i přesto rozhodlo pokračovat s pracemi na šelfu pod ochranou ozbrojených sil.

Zájem o šelf mají i jiné země: Itálie, Francie, USA, Libanon, Egypt a Izrael. Ankara proti nim stojí sama. Byly uzavřeny tři tripartitní dohody o námořní hranici: Kypr – Řecko – Izrael, Kypr – Řecko – Libanon a Kypr – Řecko – Egypt. Turecko tyto dohody neuznává, uzavřelo dohodu jen se Severním Kyprem a libyjskou PNC.

EU si přeje diverzifikovat dodávky energetických zdrojů z Ruska a stojí na straně Athén a Kypru. Brusel schválil projekt plynovodu z východního Středomoří dohodnutého Izraelem, Kyprem a Řeckem. Nikósie a Káhira podepsaly se souhlasem EU úmluvu o stavbě potrubí na dně Středozemního moře, spojujícího Kypr a Egypt.

Turecko se snaží zachovat si postavení hlavního evropského plynového uzlu a alternativní plynovody nevítá. Ukazuje se, že světové společenství je zcela na straně řecké komunity.

Rusko má v této otázce snahu být neutrální. Moskva odsoudila sankce EU proti Turecku s tím, že to jen prohlubuje mnohaletý neurovnaný konflikt, ale prohlásila přitom, že „to nijak neznamená, že ruská strana podporuje akce Ankary“.

Podle vědeckého pracovníka Ruské akademie věd docenta Avatkova vede Turecko silně aktivní zahraniční politiku. Avatkov je přesvědčen, že má snahu získat status světové mocnosti. Proto stále potřebuje zdroje a nevyhýbá se střetům s regionálními i světovými hráči, včetně Francie a Řecka. Využívá všechny prostředky.

Turecký politolog Demirtaš říká: „Řecko a jižní část Kypru dokázaly převrátit regionální konflikt do konfliktu Ankary s Bruselem. Francouzská vláda využila vzniklé napětí, aby zastavila možné připojení Turecka k EU.“ Dodal, že začátkem července přijel do Ankary hlavní diplomat EU Borrell k jednání s ministrem zahraničí a ministrem obrany. „Ministr zahraničí Cavusoglu navrhl EU, aby sehrála roli čestného prostředníka při urovnání konfrontací ve východním Středomoří. Slíbil ze strany Turecka pružnější politiku v uhlovodíkovém sporu, dá-li Brusel záruky dodržování práv a zájmů kyperských Turků. Bude kontrolovat rozdělování příjmů buď prostřednictvím soukromých podniků, nebo přes jiné speciální mechanismy.“

Převzato z Iz.ru

outsidermedia.cz