Rozšíření koronaviru znamená systémovou výzvu. Reakce na ni odhaluje pilíře, na nichž je postaven ten který socio–politický systém. Charakteristiky západní civilizace, které ji odlišují od ostatního světa, od „barbarů z Východu“, se v tyto dny ukazují v celém rozsahu.

Ve stručnosti se dá říci, že základem západní civilizace je individualismus, kde jsou jednotlivé sociální konstrukce (rodina, společnost, země) chápány jako soubor jednotlivých jednotek. Na Západě se to nyní projevuje na vysoké politické úrovni. Jde o prudké rozdělení „evropského společného bydlení“ na jednotlivé státní byty. V Americe se to ukazuje ve vzrůstající roli jednotlivých amerických států, kdy se například guvernér New Yorku dostává na stejnou úroveň s prezidentem USA.

To ale není to nejdůležitější. Tím je další základ západního světa – totální moc všeobecného peněžního ekvivalentu. Koronavirus otevřel „skříň kapitalismu“. Tak třeba když v zemi řádí epidemie, oznamuje americký prezident úmysl obnovit k Velikonocům ekonomiku a k tomu říká: „Ztratíte určitý počet lidí kvůli chřipce (popletl nemoc), ale více lidí ztratíte, když zemi ponoříte do velké recese nebo deprese. Přijdou tisíce sebevražd, může se stát cokoliv. Bude nestabilita. Není možno jednoduše přijít a říci: Pojďte, zavřeme USA – doposud největší a nejúspěšnější zemi světa.“

To znamená, že „továrnu“ nelze zavřít, tím spíše, že jsou v dohledu volby. Později přišel Trump trochu k rozumu, ale slovo není vrabec.

U americké veřejnosti je součástí života sport. Kvůli viru musely být zrušeny různé hry. Co se stalo v nejvyšší basketbalové lize? Liga vypočetla, že předčasné ukončení sezóny ji může stát jednu miliardu dolarů, a to nejde. „Továrna“ musí pracovat. Sezona se musí dokončit. I v době moru.

Američané se nejvíce bojí ztráty zdraví, ale ještě více ztráty práce. Zřejmě proto, že se o ně nestará stát. Očekávají, že jako pomoc dostanou haléře a hlavní sumu shrábnou banky, jako vždy. Ohledně pomoci zachraňuje vláda USA nejprve ekonomiku a její jednotlivé velké zástupce, a to málo, co zůstane, dostanou obyvatelé.

Při představě, že jsou v Americe místo lidí roboti, kteří se začnou porouchávat, to bude vypadat následovně: Když je není možno opravit, nebo vyměnit součástku, vyhodí se. Hlavně, aby pracoval podnik a tím je ve Spojených státech celá země. Když je na prvním místě individualistický přístup, hledá se americká cesta z krize v sociálním darwinismu – přežívá silnější a slabší, nemocný a neužitečný umírá. V Evropě to tak hrozné není. Tam se za roky vývoje vytvořila tradice sociálního zabezpečení.

Na Západě je sociálně–ekonomická záchrana tonoucích (neplést si obyčejné občany se žraloky byznysu) především dílem rukou samotných tonoucích. Jak píší americká média, mohou miliony lidí ztratit práci. A to už se nemluví o vychvalovaném systému amerického zdravotnictví, které je dnes na hranici možností (zdravotníci se na protest oblékají do pytlů na odpadky). Čím dále na východ, tím větší péče o člověka. Samozřejmě, že vše záleží na finančních možnostech, ale důležitý je přístup – zachránit lidi, a ne v první řadě „továrnu“.

V Evropě i v Americe se hodně začíná mluvit o strašných variantách hospodářského úpadku po epidemii, o tom, že nastává „velká deprese“, že ve srovnání s ní byla krize v letech 2008 až 2009 drobnou nepříjemností. Proč by to bylo?

Nyní odpovědět je těžké. Musí se hledět na průběh událostí. Avšak vypadá to, že lidé jsou vedeni k určitému myšlení. Může to být přesvědčení o nezbytnosti okamžité rekonstrukce globálního systému, ale přesvědčení o tom, že je čas systém změnit.