V tom je ta bída…

Marek Řezanka

 

Prý vůbec nespal, měl bolesti břicha

a rovněž hlavy, a též hůře dýchal

Psal se rok tehdy dva tisíce čtyři

Kalousek chořel – šlo mu o Teličku

„Morální facka“, psal si do deníčku

Eurokomisař? Nechtěl se s tím smířit

„Morální kredit nemá, a to vadí“

křičel, že Pavel je jak harampádí

Komunista, co převlékl si kabát

Kariérista, který strany mění

Kalousek velel k jeho zatracení

Má–li být zdravý, musíme to chápat…

Léta však plynou, píše se rok dvacet

Mirek nám náhle nechce z Pavla zvracet

Omlouvá se mu – rukou potřesou si

Co bylo, bylo, Telička byl v ANO

Nyní se s Mirkem srdcem „TOPky“ stanou

Ten, kdo má paměť, k těmto nezabrousí

Dojemný příběh, oko není suché

Morálka Pavla, co je silný duchem

uchvátí toho, kdo sám ducha nemá

Upřímnost Mirka také mnohé dojme

Cedule ničí, má rád přehled v pojmech

Ptám se jen, jaké s Pavlem zvolí téma?

Z padoucha rek je – jeho přilba září

Kdo také vůbec lepší má být tváří

přetvářky, nežli ten, kdo tváře střídá?

Hodnoty kluci tedy ukázali

Kdyby tak jeden mozek měl či svaly

Oba jsou stejní – a v tom je ta bída…