V síti informační společnosti

Jedním z prvých, kdo začal mluvit o nástupu informační společnosti, byl původem španělský sociolog Manuel Castells. Ve své trilogii vylíčil informační společnost jako společnost sítí. Sliboval si od ní nebývalou otevřenost a transparentnost.

Síťové uspřádání se mělo od klasické společnosti lišit tím, že nezná hierarchii, nemá žádné nahoře a dole, všichni účastníci sítě jsou si naprosto rovni a mají přístup ke všemu, k čemu mají přístup druzí. Neexistují žádná vyšší patra, ve kterých by se informace vybíraly, filtrovaly, zesilovaly či potlačovaly, jak tomu bývá v případě pyramidálně uspořádaných organizací.

Příchod takové společnosti si Castells sliboval od pokroku techniky a od rozvoje nových komunikačních technologií. Potřebnou techniku bychom tedy již měli, zároveň však vznikly instance a fungují mechanismy, se kterými světoznámý španělský sociolog vůbec nepočítal.

Spojené státy vždy preferovaly soukromé podnikání, Evropa měla spíše tendenci spoléhat na stát a jeho úřady. Tato historická odlišnost přetrvává a nejnověji se projevuje v tom, kdo si kde osobuje právo rozhodovat, k čemu se široká veřejnost v informační síti dostane, a co jí bude upřeno.

Jako v každé demokracii, také zde máme na vybranou. Buďto se můžeme spolehnout na to, že soukromé společnosti a jejich majitelé budou podle vlastního uvážení zapínat a vypínat připojení veřejných činitelů včetně prezidenta. Anebo můžeme počítat s tím, že vysocí úředníci, ba přímo komisaři budou rozhodovat komu které informace jakým způsobem filtrovat.

V obou případech je takový postup zdůvodněn péčí o rozvoj demokracie a bojem proti jejím nepřátelům. Ani v nejmenším se prý nejedná o zásah do svobody slova. Ten, kdo mluví politicky správně, může přece sítě využívat naprosto svobodně a bez jakýchkoliv omezení.

Zárukou demokratičnosti obou typů informační společnosti je, že ani američtí provozovatelé sítí, ani evropští vysocí úředníci nebyli nikým voleni.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou