Vladimir Putin vystoupil na zasedání on-line fóra Davos agenda 2021, které pořádá Světové ekonomické fórum

On-line akce se bude konat od 25. do 29. ledna s účastí hlav států a vlád, šéfové největších mezinárodních společností, globální MÉDIA a mládežnických organizací z Asie, Evropy, Afriky, Blízkého Východu, Severní Ameriky a Latinské Ameriky.

K. Schwab (jak přeloženo): Pane prezidente! Vítejte v davoském týdnu. Rusko je významnou světovou velmocí s dlouholetou tradicí účasti na Světovém ekonomickém fóru.

V tomto historickém okamžiku se světu otevírá nové okno možností, jak se posunout z konfrontační éry do doby spolupráce. Možnost slyšet Váš hlas, hlas Prezidenta Ruské Federace, je velmi důležité, zejména v době, kdy existuje mnoho rozporů, různých přístupů, potřebují konstruktivní, upřímný dialog pro řešení našich společných problémů, pro odchod z éry polarity a izolace.

Včera jste telefonicky hovořil s prezidentem Bidenem a dohodli jste se na prodloužení smlouvy o strategických útočných zbraních, což je velmi pozitivní historické znamení.

COVID-19 ukázal, že jsme všichni zranitelní a vzájemně závislí. A stejně jako ostatní země se Rusko rozhodně neobešlo bez vlivu této pandemie. A samozřejmě se otevírají nové možnosti mezinárodní spolupráce, což nás všechny zajímá.

Pane prezidente, se zájmem si vyslechneme váš názor, názor na Rusko, pohled na současnou situaci, situaci v 21.století. Co je podle Vás potřeba udělat, aby lidé žili v míru a prosperitě?

Pane prezidente, svět čeká na vaše vystoupení.

V. Putin: Vážený pane Schwab, milý Klausi! Vážení kolegové!

V Davosu jsem byl mnohokrát na akcích, které pan Schwab pořádá, už v 90.letech. Právě si Klaus vzpomněl, že jsme se potkali v roce 1992. Během práce v Petrohradě jsem se opakovaně zúčastnil tohoto reprezentačního fóra. Rád bych vám poděkoval za to, že dnes existuje možnost vyjádřit svůj názor odborné komunitě, která se na tomto mezinárodně uznávaném místě shromažďuje díky úsilí pana Schwab.

V první řadě bych vás, dámy a pánové, rád přivítal na Světovém ekonomickém fóru.

Je potěšující, že i přes pandemii, navzdory všem omezením, fórum stále pokračuje ve své práci. I když v online podobě, ale stále funguje a umožňuje, aby si účastníci v průběhu otevřené a svobodné diskuse vyměnily své názory a předpovědi, že částečně kompenzuje ten nedostatek přímé komunikace vůdců států, představitelů světového obchodu a veřejnosti, které se nahromadily v uplynulých měsících. To vše je důležité nyní, když máme tolik složitých otázek, které vyžadují odpověď.

Současné fórum je první na počátku třetího desetiletí 21. století a většina témat na něm je samozřejmě věnována hlubokým změnám, které se na planetě dějí.

Je opravdu těžké si nevšimnout zásadních transformací v globální ekonomice, politice, společenském životě, technologiích. Pandemie koronaviru, kterou Klaus právě zmínil a která se stala vážnou výzvou pro celé lidstvo, jen podnítila, urychlila strukturální změny, pro které byly předpoklady již dávno vytvořeny. Pandemie zhoršila problémy a nerovnováhy dříve nahromaděné ve světě. Existují všechny důvody k domněnce, že existují rizika dalšího nárůstu rozporů. A takové trendy se mohou projevit prakticky ve všech sférách.

V historii samozřejmě neexistují žádné přímé paralely. Ale někteří odborníci-respektuji jejich názor - přirovnávají současnou situaci k 30.letům minulého století. S takovou situací můžete souhlasit, nemusíte souhlasit. Ale v mnoha parametrech, v rozsahu a komplexním, systémovém charakteru volání, potenciální hrozby určité analogie jsou zde.

Vidíme krizi dřívějších modelů a nástrojů ekonomického rozvoje. Posílení sociálního svazku: jak na globální úrovni, tak v jednotlivých zemích. Už jsme o tom mluvili. Ale to zase dnes způsobuje ostrou polarizaci veřejných názorů, podněcuje růst populismu, pravého a levého radikalismu, další z extrémů, a ke zhoršení vnitřních politických procesů, včetně těch v předních zemích.

To vše nevyhnutelně ovlivňuje povahu mezinárodních vztahů, nepřidává jim stabilitu a předvídatelnost. Dochází k oslabení mezinárodních institucí, množí se regionální konflikty, degraduje se i systém globální bezpečnosti.

Klaus se nyní zmínil o mém včerejším rozhovoru s prezidentem Spojených Států a o prodloužení smlouvy o omezení strategických útočných zbraní. Určitě je to krok správným směrem. Přesto se rozpory točí, jak se říká, ve spirále. Jak známo, neschopnost a neochota řešit podobné problémy se v podstatě ve dvacátém století stala katastrofou druhé světové války.

Samozřejmě, že nyní je takový globální " horký " konflikt, doufejme, v zásadě nemožný. Moc mne to těší. Znamenal by konec civilizace. Ale opakuji, situace se může vyvíjet nepředvídatelně a nekontrolovatelně. Pokud ovšem neuděláte nic, aby se to nestalo. Existuje šance setkat se s tímto ztroskotáním ve světovém vývoji, hrozícím bojem všech proti všem, se snahou umožnit řešit nazrálé rozpory hledáním "vnitřních" a "vnějších" nepřátel, s ničením nejen tradičních hodnot jako rodina, ale i základních svobod, včetně práva na výběr a soukromí.

Podotýkám zde, že sociální a hodnotová krize je již obehnána negativními demografickými důsledky, kvůli nimž hrozí, že lidstvo přijde o celé civilizační a kulturní kontinenty.

Naší společnou odpovědností dnes je vyhnout se takové perspektivě, která vypadá jako ponurá antiutopie, zajistit vývoj na jiné, pozitivní, harmonické a tvůrčí trajektorii.

A v tomto ohledu se více zaměřím na ty klíčové výzvy, které podle mého názoru stojí před světovou komunitou.

První z nich je socioekonomická.

Ano, pokud budeme soudit podle statistik, i přes hluboké krize v letech 2008 a 2020, období posledních čtyřiceti let lze označit za úspěšné nebo dokonce za nadstandardní pro světovou ekonomiku. Od roku 1980 se globální HDP na paritu kupní síly v reálném vyjádření na obyvatele zdvojnásobil. To je určitě pozitivní ukazatel.

Globalizace a domácí růst vedly k silnému vzestupu v rozvojových zemích, což umožnilo více než miliardě lidí dostat se z chudoby. Takže, pokud budete mít úroveň příjmů v 5,5 dolaru na osobu a den (podle parity kupní síly), pak Světová banka odhaduje, že v Číně, například, se počet lidí s nižšími příjmy snížil z 1,1 miliardy v roce 1990 na méně než 300 milionů v posledních letech. To je jistě úspěch Číny. A v Rusku pak z 64 milionů lidí v roce 1999 na asi 5 milionů v současné době. A považujeme to i za posun vpřed v naší zemi směrem nejdůležitějším, mimochodem směrem.

Ale přesto hlavní otázka, odpověď, která v mnoha ohledech dává pochopení současných problémů – jaký byl charakter takového globálního růstu, který z toho získal hlavní přínos.

Jistě, jak již bylo řečeno, do značné míry zvítězily rozvojové země, které využily rostoucí poptávku po svých tradičních a dokonce i nových produktech. Výsledkem takového vstupu do globální ekonomiky však nebyly jen pracovní místa a exportní příjmy. Ale i sociální náklady. Včetně podstatného rozdílu v příjmech občanů.

A jak je to ve vyspělých ekonomikách, kde je úroveň průměrného blahobytu mnohem vyšší? Paradoxně to zní, ale problémy s vrstvením zde ve vyspělých zemích se ukázaly být ještě hlubší. Tak, podle odhadů Světové banky, příjmy méně než 5,5 dolaru na den ve Spojených Státech, například, v roce 2000 měly 3,6 milionu lidí, v roce 2016 však již 5,6 milionů lidí.

Během stejného období vedla globalizace k výraznému nárůstu zisků velkých nadnárodních, především amerických a evropských společností.

Mimochodem, podle občanů je ve vyspělých ekonomikách Evropy stejný trend jako ve Státech.

Ale opět, pokud mluvíme o zisku společností, kdo získal příjmy? Odpověď je známá, je zřejmá-jedno procento populace.

A co se stalo v životě ostatních lidí? Za posledních 30 let v řadě vyspělých zemí příjmy více než poloviny občanů v reálném vyjádření stagnovaly, nerostly. Ale náklady na školství, zdravotnictví se zvýšily. A víte, v jaké velikosti? Trojnásobně.

To znamená, že miliony lidí i v bohatých zemích přestaly vidět vyhlídky na zvýšení svých příjmů. Současně čelí problémům, jak udržet zdraví sobě a svých rodičů, jak zajistit kvalitní vzdělání dětem.

Hromadí se i obrovská masa lidí, kteří se ve skutečnosti ocitnou bez nároku na honorář. Tak, podle odhadů Mezinárodní organizace práce v roce 2019 21 procent, tj. 267 milionů mladých lidí ve světě nikde nestudovalo a nikde nepracovalo. A dokonce i mezi pracujícími (zde je zajímavý údaj), a to i mezi pracujícími 30 procent žije s příjmem pod 3,2 dolaru na den v paritě kupní síly.

Takové sklony v globálním socioekonomickém vývoji byly přímým důsledkem politiky, která se uskutečnila v 80. letech minulého století a která byla často vulgárně a dogmaticky prováděna. Základem této politiky byl takzvaný "Washingtonský konsensus". S nepsanými pravidly, kdy prioritou je růst ekonomiky založené na soukromém dluhu v deregulaci a nízkých daních pro bohaté a korporace.

Jak již bylo řečeno, pandemie koronaviru tyto problémy jen zhoršila. Loni byl propad globální ekonomiky nejvyšší od druhé světové války. Ztráty na trhu práce do července byly ekvivalentní téměř 500 milionům pracovních míst. Ano, do konce roku se podařilo polovinu z nich obnovit. Přesto jde o téměř 250 milionů ztracených pracovních míst. To je velké a velmi alarmující číslo. Jen za prvních devět měsíců loňského roku činily ztráty pracovních příjmů ve světě 3,5 bilionu dolarů. A tento ukazatel stále roste. A tím roste i sociální napětí ve společnosti.

Přitom postkrizová obnova není snadná. Pokud by před 20-30 lety mohl být problém vyřešen stimulační makroekonomickou politikou (tak se to dělá, mimochodem, stále), dnes takové mechanismy již ve skutečnosti vyčerpaly, nefungují. Jejich zdroj je prakticky vyčerpán. To nejsou moje tvrzení.

Podle odhadů MMF se tak úroveň celkového dluhu veřejného a soukromého sektoru přiblížila hranici 200 procent globálního HDP. A v jednotlivých ekonomikách překročil 300 procent národního HDP. Přitom ve vyspělých zemích jsou úrokové sazby všude prakticky na nule. A v klíčových rozvojových – na historicky minimální úrovni.

To vše činí stimulaci ekonomiky tradičními nástroji prostřednictvím budování soukromých půjček v podstatě nemožné. Takzvané kvantitativní uvolňování, které pouze zvyšuje, nafoukne "bublinu" hodnoty finančních aktiv, což vede k dalšímu vrstvení ve společnosti. A rostoucí propast mezi "skutečnou" a "virtuální" ekonomikou (mimochodem řečeno, jak to velmi často říkají zástupci reálné ekonomiky z mnoha zemí světa, a myslím, že účastníci dnešního setkání z obchodu, také se mnou budou souhlasit) představuje skutečnou hrozbu a závažné, nepředvídatelné šoky.

Určité naděje, že se podaří" restartovat " předchozí růstový model, jsou spojeny s turbulentním technologickým vývojem. Ostatně posledních 20 let položilo základy pro takzvanou čtvrtou průmyslovou revoluci, která je založena na všudypřítomné aplikaci umělé inteligence, automatizovaných a robotických řešení. Pandemie koronaviru výrazně urychlila takový vývoj a jejich zavádění.

Tento proces však přináší i nové strukturální změny, především na trhu práce. Bez efektivních opatření státu tedy hrozí, že řada lidí zůstane bez práce. A často se jedná o takzvanou střední třídu. A to je základ každé moderní společnosti.

A v této souvislosti o druhé zásadní výzvě nadcházející dekády-společensko-politické. Rostoucí ekonomické problémy a nerovnosti rozkládají společnost, vytváří sociální, rasovou, národnostní nesnášenlivost, a takový stres propuká i v zemích, zdálo by se, s dobře zavedenými občanskými a demokratickými institucemi, povolanými uhlazovat, hasit podobné jevy a jejich excesy.

Systémové socioekonomické problémy vyvolávají takovou veřejnou nespokojenost, že to vyžaduje zvláštní pozornost, vyžaduje, aby tyto problémy byly řešeny v podstatě. Nebezpečná iluze, že se dají, jak se říká, ignorovat, přeskočit, zahnat někam do kouta, je plná vážných důsledků. V takovém případě bude společnost stále rozdělena politicky i společensky. Protože pro lidi důvody být nespokojeni jsou ve skutečnosti v reálných problémech, které se týkají každého.

Zdůrazním ještě jeden zásadní bod. Stále významnější roli v životě společnosti začaly hrát moderní technologické a především digitální giganty. Nyní se o tom hodně mluví, zejména pokud jde o události, které se ve státech odehrály v předvolební kampani. A to už nejsou jen nějaké ekonomické giganty, v jednotlivých oblastech de facto konkurují státům. Jejich publikum je počítáno miliardami uživatelů, kteří tráví v rámci těchto ekosystémů podstatnou část svého života.

Z pohledu samotných firem je jejich monopolní postavení optimální pro organizaci technologických a obchodních procesů. Možná ano, ale společnost má otázku: do jaké míry takový monopolismus odpovídá právě veřejným zájmům? Kde je hranice mezi úspěšnou globální firmou, žádoucích výhod a služeb, konsolidací velkých dat a snahu o hrubě, na vlastní pěst, řídit společnost, přesouvat legitimní demokratické instituce, ve skutečnosti, přivlastnit si nebo omezit přirozené právo jednotlivce sám se rozhodnout, jak žít, co si vybrat, jakou pozici svobodně vyjádřit? Všichni jsme to viděli právě ve Státech a všichni chápou, o čem mluvím. Jsem si jistý, že drtivá většina lidí sdílí tento postoj, včetně těch, kteří se dnes účastní akce s námi.

A konečně, třetí výzvou, nebo spíše jasnou hrozbou, které můžeme čelit v nadcházejícím desetiletí, je další zhoršení celého komplexu mezinárodních problémů. Koneckonců, nevyřešené a rostoucí vnitřní socioekonomické problémy mohou vést k nalezení někoho, na koho se dá všechno hodit, obviňovat ze všech problémů a přesměrovat podráždění a nespokojenost svých občanů. A už to vidíme, máme pocit, že graduje zahraničněpolitická, propagandistická rétorika. Lze očekávat, že se stane více agresivní. Charakter praktických aktivit, včetně tlaku na ty země, které nesouhlasí s rolí poslušných podařilo satelitů, za použití obchodních bariér, nelegitimních sankcí, omezení finanční, technologické, informační sféry.

Tato hra bez pravidel kriticky zvyšuje rizika jednostranného použití vojenské síly – to je nebezpečí použití síly pod či onou záminkou. To násobí pravděpodobnost vzniku nových "hotspotů" na naší planetě. To všechno nás může znepokojovat.

Nicméně, Vážení členové fóra, i přes tento druh spleti rozporů a výzev, musíme určitě neztratit pozitivní pohled na budoucnost, je třeba zachovat závazek k tvořivé agendy. Bylo by naivní nabízet nějaké univerzální zázračné recepty na řešení zmíněných problémů. Ale snažit se vypracovat společné přístupy, co nejvíce sblížit pozice, označit zdroje, které vytvářejí globální napětí, je pro nás všechny určitě nutné.

Znovu chci zdůraznit svou tezi: zásadním důvodem nestability globálního vývoje jsou do značné míry nahromaděné socioekonomické problémy. Proto klíčovou otázkou je dnes – jak budovat logiku akce, aby se rychle obnovily globální a národní ekonomiky, postižených následky pandemie, a dosáhnout toho, aby takové obnovení bylo přesně jsou udržitelné v dlouhodobém horizontu a mělo kvalitní strukturu, pomáhalo překonat náklad sociální nerovnováhy. Zjevně s ohledem na již zmíněné omezení, makroekonomické politiky další vývoj ekonomiky bude ve vyšší míře založen na rozpočtových pobídkách, klíčovou roli budou hrát státní rozpočty a centrální banky.

Ve vyspělých zemích a v části rozvojových již takové trendy pozorujeme. Zvyšování role států v socioekonomické sféře na národní úrovni samozřejmě vyžaduje větší odpovědnost, úzkou mezistátní interakci a v otázkách globální agendy. Na různých mezinárodních fórech neustále zaznívají výzvy k inkluzivnímu růstu, k vytváření podmínek pro dosažení důstojné životní úrovně každého člověka. Je to všechno v pořádku, v naprosto správném směru se uvažuje o takové naší společné práci.

Je naprosto jasné, že svět nemůže jít cestou budování ekonomiky pracující pro milion lidí nebo dokonce pro "zlatou miliardu". Je to jen destruktivní postoj. Takový model je z definice neudržitelný. Nedávné události včetně migrační krize to opět potvrdily.

Teď je důležité přejít od společného prohlášení do práce, vyvinout skutečné úsilí a zajistit zdroje na to, aby bylo dosaženo jak snížení sociální nerovnosti uvnitř jednotlivých zemí, tak i postupné zbližování úrovně hospodářského rozvoje různých zemí a regionů planety. Pak nebude ani migrační krize.

Významy, akcenty takové politiky, která má zajistit udržitelný a harmonický rozvoj, jsou zřejmé. Co to je? Jedná se o vytvoření nových příležitostí pro každého, podmínky pro rozvoj a realizaci potenciálu člověka bez ohledu na to, kde se narodil a žije.

A zde uvedu čtyři klíčové priority. Jak se mi jeví jako priority. Nic, možná nic, co bych neřekl. Nicméně vzhledem k tomu, že Klaus dovolil vyjádřit svůj postoj k Rusku, tak to určitě udělám.

První. Člověk musí mít pohodlné prostředí pro život. Jedná se o bydlení a dostupnou infrastrukturu: dopravní, energetické, komunální. A samozřejmě ekologický blahobyt, na to by se nikdy nemělo zapomínat.

Druhé. Člověk si musí být jistý, že bude mít práci, která přinese trvale rostoucí příjem a tím i slušnou životní úroveň. Musí mít přístup k efektivním mechanismům učení v průběhu celého svého života, dnes je to nezbytně nutné, což umožňuje mu rozvíjet a budovat svou kariéru, a po jeho dokončení se dostat slušný důchod a sociální balíček.

Třetí. Člověk musí být jistý, že dostane kvalitní a efektivní zdravotní pomoc, když je to nutné, že systém zdravotní péče v každém případě zajišťuje mu přístup k modernímu úroveň služeb.

Čtvrtý. Bez ohledu na příjem rodiny by děti měly mít možnost získat slušné vzdělání a realizovat svůj potenciál. Takový potenciál má každé dítě.

Jedině tak bude možné zaručit co nejefektivnější vývoj moderní ekonomiky. Ekonomiky, kde lidé nejsou prostředkem, ale cílem. A pouze ty země, které budou moci dosáhnout pokroku po značených čtyřech směrech (nejsou vyčerpávající, řekl jsem pouze na to hlavní), ale pouze ty země, které budou moci dosáhnout pokroku alespoň v těchto čtyřech oblastech, zajistí si stabilní a komplexní rozvoj.

Právě tyto přístupy jsou základem strategie, kterou realizuje i moje země, Rusko. Naše priority jsou postaveny kolem člověka, jeho rodiny, zaměřena na demografický vývoj a úspory lidí, na zvyšování blahobytu lidí, chránit jejich zdraví. Snažíme se vytvořit podmínky pro důstojnou a efektivní práci a úspěšné podnikání, zajistit digitální transformaci jako základ technologického způsobu budoucnosti celé země, nikoliv úzké skupiny firem.

Na tyto úkoly se hodlá zaměřit úsilí státu, podniku, občanské společnosti, vytvořit v příštích letech stimulační rozpočtovou politiku.

Dosáhnout našich národních cílů rozvoje můžeme při otevření se nejširší mezinárodní spolupráci. Věříme, že spolupráce na globálně sociálně-ekonomickém programu, pozitivně ovlivní i celkovou atmosféru ve světových záležitostech a provázanost při řešení naléhavých současných problémů. Důsledkem by bylo též dosažení vzájemné důvěry, která je nyní zvláště důležitá.

Je zřejmé, že éra spojená se snahou vybudovat centralizovanou, unipolární světovládu tato éra skončila. Vlastně ani nezačala. Byl učiněn pouze pokus v tomto směru. Ale i to už je pryč. Podobný monopol byl prostě ve své podstatě v rozporu s kulturní, historickou multikulturou naší civilizace.

Realita je taková, že se ve světě utvářela opravdu různá vývojové centra, se svými osobitými modely, politickými systémy, veřejnými institucemi. A dnes je nesmírně důležité vytvořit mechanismy, jak sladit jejich zájmy, aby se rozmanitost, přirozená soutěž vývojových pólů neotočila v anarchií, řadou vleklých konfliktů.

Pro to musíme věnovat pozornost budování a rozvoji obecných institutů, na kterých leží zvláštní odpovědnost za stabilitu a bezpečnost ve světě, za tvorbu pravidel chování a v globální ekonomice, v obchodě.

Již několikrát jsem poznamenal, že mnohé z těchto institucí dnes zažívají daleko lepší časy. Pořád o tom mluvíme na různých summitech. Tyto instituce vznikaly samozřejmě v jiné éře, to je pochopitelné. A reagovat na dnešní výzvy jim může být objektivně i obtížné. Ale-chtěl bych zdůraznit - to není důvod, proč se jich vzdát. Zejména proto, že tyto struktury mají jedinečnou pracovní zkušenost a velký, v mnoha ohledech nerealizovaný potenciál. A musí být jistě úhledně přizpůsoben moderní realitě. Ale je ještě brzy je vyhodit na skládku dějin. Je třeba s ním pracovat, používat je.

Spolu s tím je samozřejmě důležité používat nové, další formáty interakce. Mluvím zde o tomto fenoménu jako o multilateralitě. Samozřejmě, může být také chápán různými způsoby. Nebo též jako prosazování vlastních zájmů, dávat podobu legitimity jednostranným jednáním, když ostatním nezbývá než souhlasně přikyvovat.Pokud jde o skutečné sjednocení snahy suverénních států řešit konkrétní problémy k celkovému prospěchu, pak v tomto případě musí jít i o regulaci regionálních konfliktů, a o vytváření technologických aliancí, a o mnoha dalších destinací, včetně vytvoření přeshraničních dopravních, energetických koridorů a tak dále.

Vážení přátelé, dámy a pánové!

Víte, je tu velmi široké pole pro spolupráci. Takové multilaterální přístupy skutečně fungují. Praxe ukazuje, že fungují. Připomínám, že v rámci, například, Аstanského formátu Rusko, Turecko a Írán mnoho dělají pro stabilizaci situace v Sýrii a nyní pomáhají v této zemi vést politický dialog. Samozřejmě spolu s dalšími zeměmi. Děláme to společně. A obecně bez úspěchu, chci to zdůraznit.

Ruskem byly provedeny, například, aktivní zprostředkovatelské úsilí, aby byl zastaven ozbrojený konflikt v oblasti enklávy náhorní Karabach, do kterého jsou zapojeny nám blízké národy a státy – Ázerbájdžán a Arménie. Přitom jsme se snažili dodržovat klíčové dohody, kterých bylo dosaženo v Minské skupině OBSE, zejména mezi jejími spolupředsedy-Ruskem, USA a Francií. Také velmi dobrý příklad spolupráce.

Jak známo, v listopadu bylo podepsáno třístranné prohlášení Ruska, Ázerbájdžánu a Arménie. A důležité je, že je z velké části důsledně realizováno. Podařilo se zastavit krveprolití. To je nejdůležitější. Podařilo se zastavit krveprolití, dosáhnout úplného příměří a zahájit stabilizační proces.

Teď před mezinárodním společenstvím, nepochybně země, které se zúčastnily řešení krize, mají za úkol pomoci postiženým v řešení humanitárních problémů, spojených s návratem uprchlíků, s obnovou zničené infrastruktury, ochranou a obnovou památek, historie, náboženství a kultury.

Nebo jiný příklad. Zdůrazňuji roli Ruska, Saúdské Arábie a Spojených států amerických, řady dalších zemí při stabilizaci světového energetického trhu. Tento formát se stal produktivním příkladem interakce států s různými, někdy dokonce naprosto protikladnými představami globálních procesů, světovonázorovými pozicemi.

Současně samozřejmě existují problémy, které se týkají všech států bez výjimky. Příkladem je spolupráce v oblasti vyšetření koronavirové infekce a boje proti ní. V poslední době se objevilo několik odrůd, jak je známo, této nebezpečné nemoci. A světové společenství musí vytvořit podmínky pro spolupráci vědců, odborníků, aby pochopilo, proč a jak probíhá například mutace koronaviru, čím se různé kmeny liší. A samozřejmě, že je třeba koordinovat úsilí celého světa, k čemuž vyzývá generální tajemník OSN, tím jsme se zabývali i na summitu "dvacítky". Je nutností spojit a koordinovat úsilí celého světa v boji proti šíření nemoci a zvyšování dostupnosti tolik potřebných vakcín protikoronových. Je třeba poskytnout pomoc těm státům, které potřebují podporu, včetně těch afrických. Mám na mysli zvýšení objemu testování a provádění očkování. Vidíme, že masové očkování je dnes dostupné především občanům vyspělých zemí. Zatímco stovky milionů lidí na planetě jsou zbaveny dokonce naděje na podobnou ochranu. V praxi by taková nerovnost mohla znamenat obecnou hrozbu, protože, a to je dobře známo, mnohokrát již bylo řečeno, že epidemie bude trvat, pokud budou přetrvávat její nekontrolovatelné ohniska. Nemá žádné hranice.

Pro infekce a pandemie neexistují žádné hranice. Musíme se tedy poučit ze současné situace, navrhnout opatření, která mají zvýšit efektivitu systému sledování výskytu podobných onemocnění ve světě, vývoj podobných situací.

Dalším důležitým směrem, kde je nutná koordinace naší práce, v podstatě koordinace práce celého světového společenství, je ochrana klimatu a přírody naší planety. Nic nového tady také neřeknu.

Pouze společně můžeme dosáhnout pokroku v řešení těchto největších problémů, jako je globální oteplování, snížení lesního fondu, ztráta biologické rozmanitosti, nárůst objemu odpadu, znečištění oceánu povrchem a tak dále, najít optimální rovnováhu mezi zájmy ekonomického rozvoje a úspory životního prostředí pro současné a příští generace.

Vážení členové fóra! Vážení přátelé!

Všichni víme, že konkurence, rivalita mezi zeměmi ve světových dějinách se nezastavila, nezastavila a nikdy nepřestala. A rozpory, střet zájmů je vlastně také přirozená věc pro tak složitý organismus, jako je lidská civilizace. Ve zlomových okamžicích to však nezabránilo, ale naopak vedlo ke sjednocení úsilí na nejdůležitějších, skutečně osudových směrech. A to je podle mě právě takové období.

Je velmi důležité poctivě vyhodnotit situaci, zaměřit se ne na imaginární, ale na skutečné globální problémy, na odstranění nerovnováhy kritické pro celé světové společenství. A pak, jistě, můžeme uspět, důstojně reagovat na výzvy třetí dekády 21. století.Skončil bych v tomto představení a chtěl bych vám poděkovat za trpělivost a pozornost.Děkuji moc.

K. Schwab: moc děkuji, pane prezidente.

http://kremlin.ru/events/president/news/64938

Překlad projevu je strojový, částečně opravený, udělaný v rychlosti, ale pro jeho důležitost je vyvěšený

Přišlo e-poštou, LS