Víc než polovina Čechů letos nedosáhne na mzdu, za kterou se dá důstojně žít

Kateřina Hovorková

8.12.2020

Minimální důstojná mzda je částka, za kterou lidé pracující na plný úvazek zvládnou při stávající hladině cen pokrýt výdaje za všechny běžné věci. V letošním roce tato mzda stoupla na 32 438 Kč hrubého, respektive 37 987 Kč hrubého pro Prahu. Vypočítali ji sociologové z Platformy pro minimální důstojnou mzdu a experti z Nadace Friedricha Eberta.

Minimální důstojná mzda vychází ze zahraničních konceptů takzvané living wage. Pokouší se vyčíslit, jak vysoký by měl být příjem, aby z něj lidé byli schopni pokrýt základní, běžné výdaje a zajistit si tak běžný životní standard pro sebe a svou domácnost.

Podle sociologů a dalších expertů z Platformy pro minimální důstojnou mzdu jde letos o částku 32 438 korun měsíčně, v Praze pak o částku 37 987 korun. Z té by měl pracující člověk bez problémů uhradit nájemné či náklady na bydlení, nakoupit potraviny, hygienické potřeby, zaplatit dětem kroužky, pokrýt náklady na telekomunikace a dopravu a odjet jednou za rok na dovolenou.

Jenže na takový výdělek jen tak někdo nedosáhne. "Důstojná mzda je podobná té mediánové - a u té z definice plyne, že na ni dosáhne jen polovina Čechů," uvádí ekonom a člen platformy Jan Bittner.

Velká část společnosti tak navzdory tomu, že pracuje na plný úvazek, obtížně pokrývá běžné výdaje. "To se podepisuje jak na jednotlivcích a jejich zdraví, vztazích či vzdělání dětí, tak na prosperitě, odolnosti a soudržnosti společnosti jako celku," varuje politoložka Kateřina Smejkalová.

Zejména pro lidi, kteří splácí vlastní bydlení či musí hradit vysoké tržní nájmy, to často znamená ekonomickou nejistotu, nutnost dodatečné práce na úkor odpočinku či času s rodinou, zadlužování se nebo setrvávání v konfliktních vztazích.

Z historie i z mnoha průzkumů je podle Smejkalové jisté, že ekonomická a sociální stabilita a i s tím související pocit spravedlnosti, že je vlastní úsilí společností adekvátně oceněno, jsou důležité pro důvěru ve společenské uspořádání. "Bez důstojného materiálního zajištění všech může liberální demokracie jen těžko prospívat," doplňuje Smejkalová.

Platforma se u každé položky podrobně věnovala definici toho, co je minimální standard, některé z nich staví na odborných doporučeních, jako je složení zdravé výživy nebo míra úspor, u nákladů na bydlení pak vychází z normativů ministerstva práce a sociálních věcí. Experti pak došli k následujícím částkám:

Položka Měsíční výdaje

Potraviny 5 747 korun

Bydlení 8 380 korun, v Praze 12 205 korun

Oblečení a obuv 1 132 korun

Zdraví a hygiena 1 028 korun

Doprava 1 680 korun

Telekomunikace 1 353 korun

Volný čas a vzdělávání 2 891 korun

Úspory 3 290 korun

České mzdy za evropským průměrem

Odborníci z platformy také upozornili na to, jak nízko se u nás pohybují různé typy příjmu, na něž jsou dlouhodobě odkázány chudší domácnosti. Česká minimální mzda nedosahuje ani poloviny důstojného minima, podobně nízké je nezabavitelné minimum zbývající k zajištění živobytí skoro milionu lidí v exekucích a insolvenci.

"Problém je především v dlouhodobosti nízkých příjmů, které přispívají k zacyklení v pasti chudoby nebo dluhů a frustraci, že nikdo jejich situaci nevidí a neřeší," vysvětluje antropoložka a členka Platformy pro důstojnou mzdu Lucie Trlifajová.

Přitom je česká důstojná mzda o necelých 350 eur nižší než platná německá zákonná minimální mzda a v přepočtu na kupní sílu ji převyšuje jen mírně.

"To odráží dlouhodobě nízkou hladinu českých mezd ve srovnání se západními členskými státy Evropské unie. Hrozí, že tyto nerovnosti bude replikovat i aktuálně diskutovaná evropská minimální mzda, pokud by byla stanovena ve vztahu k průměru či mediánu té které země. To by pro státy s nízkým průměrem nebo mediánem, jakým je i Česko, žádné důstojné minimum nezaručovalo," komentuje Kateřina Smejkalová.

Vyšší zranitelnost lidí s nízkými příjmy, a potažmo tedy i celé společnosti lze podle expertů dobře pozorovat především v krizových situacích, jakou je současná pandemie koronaviru. "

Dostatečné úspory jsou klíčové pro to, aby domácnosti byly schopny pokrýt výpadek příjmů nebo zvýšené zdravotní výdaje. Negativní efekty jsou v současnosti asi nejviditelnější u samoživitelek, pandemie ještě znásobila genderové rozdíly v odměňování," uvádí Lucie Trlifajová.

Najevo vyšly i další důsledky nízkých mezd: "Když se zaváděla on-line výuka, vláda očekávala, že všichni mají počítače. To přesně ukazuje, jak vylučující může být, když nemáte něco, co je obecně vnímáno jako standard," upozorňuje antropoložka.

Nejde ale jen prý o odolnost vůči bezprostředním negativním dopadům pandemie. "Aktualizací důstojné mzdy chceme také upozornit na to, že pravděpodobný ekonomický pokles nesmí být záminkou ke snižování mezd," říká Jan Bittner.

"Naopak musí být důstojné odměňování v jádru postcovidové ekonomické obnovy. Zajištění dostatečných příjmů domácností stimuluje lokální poptávku, a tedy i místní ekonomiku. Především je však stěžejní pro to, aby z krize vzešla společnost odolnější vůči těm dalším, nikoliv ještě více destabilizovaná a polarizovaná," dodává ekonom.