Vědomí lidí kulhá za vývojem



Jaroslav Tichý

6. dubna 2021


Vývoj událostí kolem nás staví často lidi před nesrozumitelné rébusy. Lidé jim buď přisuzují jiné příčiny a význam, nebo jim nerozumějí, často odmítají o nich blíže uvažovat. Odmítají je pak jako takové, vyjadřují se k nim často dosti vulgárním způsobem, příp. s obecným konstatováním, že „politika je svinstvo“. Stačí se podívat na sociální sítě.

V čem je problém? Pojďme se na celou záležitost podívat blíže.


Co je a jak funguje vědomí

Na začátku si pomohu pro přesnost a lepší srozumitelnost následujícími citáty z Wikipedie:

Vědomí (od věděti) je ústředí integrované psychické činnosti člověka a v různé míře i dalších živočichů, zahrnující všechno, čemu právě věnují svoji pozornost. Vědomí integruje rozmanité duševní či mentální činnosti (vnímání, myšlení, cítění, vyjadřování, paměť, pozornost atd.) a do jisté míry je řídí. Je zdrojem vůle a volních aktů, rozhodování, a tudíž i jakýmsi ohniskem či středem lidské osoby. Vědomí můžeme ztratit ve spánku, v těžké nemoci a při úrazech mozku, je tedy patrně na mozku závislé.

Slovo vědomí lze použít také jako přechodné, ve spojení s předmětem: vědomí něčeho a "být si vědom" něčeho, což znamená nejen vědět, ale toto vědění také aktualizovat, zpřítomnit, případně z něho vyvozovat praktické důsledky pro své jednání.

Přirozeným předpokladem svobody ve společnosti je, že všichni "jsou si vědomi" důsledků svých jednání, že si je přičítají a že za ně nesou odpovědnost. Lidé "nepříčetní", kteří toho nejsou schopni, musí být svěřeni cizí péči, případně dohledu.


Proč vědomí lidí kulhá za vývojem?

Zcela zjednodušeně řečeno hlavní důvody tohoto stavu spočívají v tom, že:


1 Příklady:

- vakcinace - jestliže v minulosti byla veškerá očkování občanů vedena snahou o ochranu jejich zdraví, tak ani nové vakcíny nemohou být přece škodlivé. Nebo:

- projekt depopulace – to bude nějaký hoax, nikdy nic takového přece nepamatujeme (co na tom, že to globalisté již inzerují veřejně a zcela nepokrytě nebo že o tom jednají i na Světovém fóru v Davosu). Občan nadále tomu nevěří. Nechápe, že se kompletně změnila situace, nezná projekt NWO, jeho cíle a obsah. Nevěří, že něco takového by bylo vůbec možné.

Neznalí lidé se pak pudově sdružují do stáda (z neznalosti se choulí jeden ke druhému, aby si v době nejistoty či ohrožení dodali alespoň zdánlivého pocitu jistoty a bezpečí, z čehož pramení onen stádový efekt). Jsou tak přitom snáze manipulovatelní. Dokonce až ke své vlastní zkáze, kterou nejsou schopni včas rozpoznat. A k ní jim má pomoci ta oficiální a „jediná pravda“ sdělovaná mainstreamem a bohužel často i státními představiteli.


Přitom ten, kdo nechápe podstatu probíhajících dějů, nemůže jejich příčiny analyzovat, nevidí je v souvislostech, nemůže tedy ani činit jakákoliv skutečně vlastní rozhodnutí. Pak se vesměs řídí hlasem domnělé autority, tj. mainstreamem či vyjádřeními politiků, ač ta se někdy různí den po dni. Přímo, tj. informacemi či spíše propagandou převzatou od mainstreamu či představitelů nebo zprostředkovaně od sousedů ve stádu, jejichž původní zdroje „informací“ jsou obdobné. Tedy mainstream či politici.

Někteří lidé jsou obecně náchylní k přejímání momentálně většinových (mainstreamových) názorů: Jde totiž o součást jejich jednání a často i metodu kariérního růstu. Jiní zase chtějí být alespoň „in“ a tedy součástí „většinového názoru“. Ti pak informace mainstreamu a vyjádření politiků přebírají programově, mechanicky je bez přemýšlení opakují a zcela si s tím vystačí. Přemýšlení o podstatě věcí a jejich souvislostech je pro ně nadbytečné.


Svět se vrací zpět na systémovou křižovatku a hledá z ní novou cestu

Již i někteří obhájci a spoluautoři teorie kapitalismu jako politicko-společenského systému docházejí k závěrům, které učinil již K. Marx ke konci 19. stol. v souvislosti s předpovídanou vrcholnou fází kumulace kapitálu a s jejím průvodními jevy. Tedy k poznání, že kapitalismus je slepou cestou vývoje lidské společnosti.

Jde o to, že kapitalismus je systém, kdy:


Krom toho kapitalismus změnil postupně svoji podobu, z kapitalismu volné soutěže nejprve zmonopolizoval, později začaly hrát hlavní roli oligopoly. Dále byl kapitalismus transformován na neoliberální. Ten navíc urychlil propad střední třídy ve světě, snižování kupní síly obyvatelstva obecně a přispěl tak k poklesu poptávky po výrobcích a službách všeho druhu. Realizovat dále zisky v oblasti výroby, na kterou přestávala být koupěschopná poptávka, bylo sice ještě určitou dobu možné prodeji na úvěr. I tato možnost se však vyčerpala a tvorba dalšího zisku se tak postupně koncentrovala do spekulativních operací všeho druhu. Často doslova do obchodu se vzduchem.

Nikoliv náhodou proto prezidenti USA, Ruska i Číny ve svých závěrečných vystoupeních na summitu G-20 v Ósace v červnu 2019 hovořili shodně o tom, že i tato forma neoliberálního kapitalismu se vyčerpala a že končí.

Přesto tento systém zatím se nadále koncentruje do velkých celků podle oborů zbavených celosvětově konkurence a fašizuje se. Některé firmy svým majetkem a vlivem již přerůstají moc státní a vytlačují ji. Funkce státu však nepřebírají. Oproti původním obavám z konečné války „každého s každým“, jež by zničila svět, staví jeho protagonisté alternativu zglobalizovaného unifikovaného světa v podobě projektu Nového světového řádu (NWO). Ten se vyznačuje především:


Protagonisté globalistů, kdy rody některých z nich (staré panovnické rody, černá šlechta, chazaři a nacisté) pracují na projektu úplného ovládnutí Země již po generace, usilují tímto způsobem o zachování svého bohatství získaného v průběhu generací, jakož i moci pramenící jednak z tohoto bohatství, jednak z jejich původu a jednak ze znalosti různých vynálezů jakož i mimozemských technologií dlouhodobě utajovaných před veřejností.

Sami nemají jinou vývojovou cestu, která by jim umožňovala ovládnutí planety, a proto se chtějí vrátit o vývojovou etapu zpět tj. do středověku a v něm již setrvat bez možnosti dalšího vývoje společnosti a politicko-společenského uspořádání, a to s použitím fašistických metod ovládání a řízení společnosti a s cílem zachování své dědičné moci a majetku na bázi kastovního uspořádání.


Lze se důvodně domnívat, že takové perspektivy (tj. smrt či v lepším případě zotročení a ve všech případech úplná ztráta majetku) se většině z těch 99% obyvatel Země líbit nebude. Jejich hlavní problém ale spočívá v tom, že s tímto projektem vybudování NWO ani s plány jeho předstupňů, tj.:

1. covid, testování, vakcinace, lockdowny, cílené ruinování ekonomik, lidí i států, jejich zadlužování;

2. Great reset (decimování velkých podnikatelů až na výjimky, smlouvy s občany na jejich oddlužení za podmínky jejich očkování a odevzdání majetku, přechod na bezhotovostní finanční systém, na masové využití 5G sítí za účelem sledování a kontroly lidí, zavedení sociálních kreditů k zajištění jejich poslušnosti + realizace) a

3. nástup do Nového světového řádu (NWO)


se včas neseznámí (či mu neuvěří) a nebudou na něj tedy ani schopni včas odmítavě reagovat.

Analogie s případy lidí, kteří ještě v koncentrácích za 2. sv. války věřili tomu, že jdou do sprch, ač se jednalo o plynové komory, je na místě. (Ten, kdo nezná svoji historii, je nucen si ji zopakovat). A právě toto nesmíme dopustit, znamenalo by to ve svých důsledcích zkázu lidstva.


Nikoliv náhodou proti tomuto konceptu uspořádání poměrů na planetě vystoupil na Davoském fóru jak ruský prezident Putin, tak i čínský prezident Si.


Běžný občan však není stále dostatečně informován o tom, co se blíží. V našem případě je to o to horší, že patříme do té části světa, kterou mají globalisté zatím pod svojí kontrolou, že tato část světa směřuje k NWO a že Slované jsou uvažování k likvidaci hned po Židech. Tak jako za 2. sv. války.. Ani to u nás občané většinou nevědí a projekt NWO je jim prezentován jako jediné možné řešení. Samozřejmě bez upozorňování na jeho fatální následky. Vědomí většiny lidí i v této zásadní době tedy stále kulhá za vývojem potvrzovaným každodenní realitou, kdy prakticky denně můžeme sledovat postupné kroky vedoucí k realizaci projektu NWO.


Kam půjde svět?

Z uvedených skutečností je zřejmé, že k systémové změně nutně dojde. Otázkou pouze je, jaká ta změna bude. Podívejme se ale nejprve na to, jaké možnosti pro lidstvo v současnosti existují:


1) kapitalismus je jako systém vyčerpán a dále pokračovat nemůže. Jde o slepou ulici;


2) NWO - návrat do středověku a setrvání v něm pro necelých 10 % lidí na planetě, a to ve feudálních či dokonce otrokářských podmínkách v elektronickém koncentráku může být líbivou myšlenkou jen pro ono 1 %, a to ještě necelé. Přitom již od r. 2012 různé globalistické skupiny zápasí mezi sebou o pořadí na žebříčku mocenské pyramidy NWO, a to ještě předtím, než byl NWO uveden do praxe. Pro většinu lidstva tento model přijatelný nebude.


3) Ruský svět - Rusko jako globální hráč nabízí svůj model globalizace spočívající jednak v organizovaném a úsporném nakládání se surovinami a energetickými zdroji na planetě a jednak v mírovém soužití lidí na bázi národních států založených na klasické rodině (táta-máma-děti), ve využití robotů k úspoře lidské práce tak, aby lidé měli více času na svůj osobnostní rozvoj, nikoliv k jejich náhradě. Udržitelný rozvoj světa s využitím nových technologií. Prezident Putin ho nazývá Ruský svět, což nesouvisí s obsazováním či podrobováním si kohokoliv dalšího. Jde o model soužití v novém systému, který je založen na odlišných principech oproti těm dosavadním, jež nás přivedly až do dnešní situace. V něm bude potlačena honba za ziskem a upřednostňováno soužití člověka s přírodou, potlačování jedněch národů druhými apod. Pro většinu lidstva by tento model měl být přijatelný.


4) Mocenské boje v Číně mezi tamními patrioty v čele s prezidentem Si a globalisty (trockisty) nejsou ještě zdaleka u konce. Je skutečností, že Čína se nedávno obrátila na WHO, aby jí svěřila správu a řízení covid-pasové politiky na celé Zemi, což jasně znamená snahu o nastolení NWO na planetě. Finální výsledky tohoto boje v Číně by bylo tedy předčasné předpovídat.

Nicméně je též skutečností, že ministr zahraniční Ruské federace Lavrov jednal při své nedávné cestě do Číny ohledně nového světového řádu, který má být bezpečnější, stabilnější a spravedlivější. Konkrétní parametry nejsou dosud známé, uvidíme.


5) USA zřejmě v těchto otázkách ještě tak daleko nejsou. Bidenova administrativa má co dělat sama se sebou, Trump (zatím formálně odstavený) se zabývá implementací projektu GESARA/NESARA v části USA (kromě stranické agendy republikánů a některých dalších otázek). GESARA přitom není návodem na vytvoření nového politicko-ekonomického systému na Zemi a ani jím být sama o sobě nemůže. Měl by to být ale krok k nastavení nového a spravedlivějšího začátku všech obyvatel planety. Další vývoj v tomto směru v USA je zatím těžké předvídat.


6) socialismus – v původním smyslu jako systém založený na zespolečenštění výrobních prostředků v širším slova smyslu (nikoliv ale v tom, co se z něho v závěrečné fázi vyvinulo). Tak, jako jiné věci pro kapitalismus konkurenční a tudíž nepříjemné, byl dlouhodobě dehonestován a jeho rozvoj představiteli tehdejších tzv. socialistických zemí (trockisty) od 60. let minulého století záměrně brzděn Dnes jsou proti němu zaměřeni nejvíce lidé, kteří ho vůbec nezažili.



Shrnutí

1. Z uvedených možností skutečnou alternativou pro zachování života a majetku lidí jsou zatím pouze:

2. klasická cesta na Západ (tj. do NWO), jak po ní volají někteří „taky politici“ u nás, znamená pro 90 % lidí smrt a pro zbytek zotročení, pro všechny přitom ztrátu majetku. Pokud někteří politici u nás se zatemnělou myslí raději zemřou se Západem, než by měli pravdu s Ruskem, jen do toho. Ale nechť na nás ostatní nepřenášejí důsledky své ideologické pomatenosti.

3. otázka dalšího vývoje USA, a jejich podoby po přestavbě je dnes dosti nejasná, neboť bude záležet na další existenci globalistů, jejich vlivu a na jejich záměrech s touto unií států, pokud by se USA nepodařila obnova prosazovaná prezidentem Trumpem na bázi původní americké ústavy.

4. Poslední vývoj a problémy s ním související nám jasně ukázaly, že když se občané dostanou do sociálních problémů, tak nejdou s nataženou rukou ani do Bruselu ani za oligarchy. Jdou za státem a vládou. Úloha národních států v budoucnosti poroste znovu na významu, a to jak z hlediska zajišťování sociálních a zdravotních potřeb obyvatelstva, tak i z hlediska zajišťování obrany, potravinové a další soběstačnosti.

5. Je nezbytné si ale uvědomit, že vláda dnes nemá jiné peníze než ty, které vybere od lidí a firem na daních z výsledku jejich činnosti a spotřeby. Jestliže se jejich ekonomická činnost zastaví či zbrzdí, příjmy státu z daní podstatně klesnou a stát se může na potřebné výdaje již pouze zadlužovat u zahraničních finančních institucí, dokud mu budou ochotny půjčovat. Přijaté půjčky a úvěry se budou ale muset splatit i s úroky. A na to na vše budou muset občané a firmy následně vydělat.

6. Je tedy nanejvýš zapotřebí, aby byl obnoven státní sektor a tím i vlastní zdroj peněz pro stát a pro jeho lepší možnost vytvářet a usměrňovat politiku zaměstnanosti, stejně tak i zajišťovat soběstačnost v potřebných produktech.

7. Nelze nyní určit tempo a rozsah změn v souvislosti s přechodem na systémové změny, lze ale předpokládat zrovnoprávnění všech 4 forem vlastnictví, tj. státního, soukromého, družstevního a veřejno-právního. Minimálně po přechodné období, než budou nastoupeny naplno zmíněné systémové změny.



Závěr

Máme-li opět převzít svůj osud do svých vlastních rukou a ubránit se současnému vývoji, který směřuje jednoznačně a zcela otevřeně k likvidaci většiny obyvatel planety a k zotročení jejího zbytku nás nevyjímaje, je nezbytně nutné zásadním způsobem probudit naše vědomí a zaktivizovat naše jednání.

Stejně jako některé moje předchozí články má i tento článek přivést čtenáře k zamyšlení, jak k tomu přistoupit, co vše je třeba pro to udělat. Může být i prvotním návodem k postupu, není však žádným dogmatem.

Jeho cílem je tedy probudit aktivitu lidí schopných udělat něco pro sebe, pro své rodiny, přátele i národ k naší společné záchraně.

Mine se ale logicky účinkem u těch, kteří jsou již natolik líní a neschopní, že budou raději vykládat o článku jako o science-fiction jen proto, aby se mohli obrátit na druhý bok a čekat v poklidu na svoji vlastní fyzickou porážku. V marné naději, že k ní možná nedojde.