Vandalové o Vánocích pomalovali unikátní německý pomník v Jizerkách hákovými kříži

Hákové kříže kdosi namaloval během Vánoc na unikátní pomník ve tvaru Železného kříže u jizerské rozhledny Štěpánka. Pietní místo sloužilo zdejším německým obyvatelům, kteří tam chodívali vzdávat hold svým blízkým, kteří padli ve 2. světové válce. Po skončení bojů Češi několikatunový kolos shodili z kopce. Na původní místo se dostal opět v roce 2011.

Za obnovením pomníku stojí spolek Jizeran, jehož členové jej před rozhlednou vztyčili 28. října 2011. Nahoru ho dostávali po lanech. Obec, na jejichž pozemcích kříž stojí, o jejich akci nevěděla.

Nicméně následně se rozhodla pomník nechat na místě, přidala k němu vysvětlující informační panel sepsaný odborníkem na nacismus a fašismus.

K útoku na unikátní pomník došlo pravděpodobně někdy kolem letošních Vánoc. Neznámí vandal či vandalové na něj namalovali několik hákových křížů.

„Částečně se nám podařilo barvu odstranit, ale k jejímu úplnému odstranění budeme muset provést hloubkové čištění a tím kámen omladit, čímž dojde ke ztrátě jeho patiny,“ řekl Novinkám jeden z členů spolku Jizeran.

Na prostranství mezi kameny přicházeli pozůstalí po německých vojácích, kteří padli daleko od domova.

Tvoří jej hlavně lidé žijící, vyrůstající v Tanvaldu, jež tamní kraj znají dokonale. Mimo jiné proto, že tam jejich rodiny žily už před 2. světovou válkou. O rozbitém pomníku proto slýchávali mnozí od dětství.

„Rozhodně nejsme žádní nacisté, ani fašisté. Jsme Češi, kteří ale žijí v domech po Němcích. Chodili jsme do škol, které stavěli... Znovu postavením pomníku jsme chtěli poukázat na skutečnost, že v Jizerkách kdysi žili Němci a Češi vedle sebe. Vzájemně si pomáhali, protože v horách byste jinak ani nepřežili. Ano, byli to Němci, ale byli to taky obyčejní lidé jako vy a já,“ uvádí dále za spolek jeden z členů.

A dodává: „Já v místě u Štěpánky vidím hlavně pietní místo padlým: dělníkům, sklářům, řemeslníkům, rolníkům, tátům od rodin, dědečkům, synům a otcům, které prostě historické události semlely. Pro starousedlíky české národnosti to byli zároveň sousedi, spolužáci, kamarádi... Žádné pomníky by se ničit neměly!“