Válečný tribunál o zločinech USA - NATO proti Jugoslávii, Srbům

v Kyjevě a Berlíně

Podobně jako tribunál v Norimberku odsoudil řadu vedoucích nacistického Německa za válečné zločiny, spáchané za druhé světové války, tak také odsoudily tři nezávislé Mezinárodní tribunály o válečných zločinech spáchaných Spojenými státy a organizací NATO proti Jugoslávii vůdce NATO a podrobně popsaly jejich zločiny. Tribunály probíhaly v Kyjevě 23. května 2000), v Berlíně (3. června) a v New Yorku (10. června). Tribunálů se zúčastnili přední právníci různých zemí světa, soudcové, předvolaní svědkové a pochopitelně žalobci.

Práce Tribunálu v Kyjevě se účastnilo 15 soudců (Rusko, Bělorusko, Ukrajina, ČT, Polsko, Německo, Jugoslávie). Bylo vzneseno osm obvinění proti vůdcům NATO, byli například jmenováni prezident Chiran, Jospin (premiér Francie), Védrine (ministr zahraničí Francie), Richard (ministr obrany Francie) .

1.) Plánování rozbití Jugoslávie,

2.) propagace náboženské nesnášenlivosti, vedoucí k bratrovražedné válce,

3.) udržování, vyzbrojování a financování tzv. Osvobozovací armády Kosova, aby tato oblast byla odtržena od Jugoslávie,

4.) manipulace vyjednávání (v Rambouillet), aby mohlo být dáno ultimatum Jugoslávii,

5.) vedení informační války proti Jugoslávii a vytvoření humanitární katastrofy,

6.)zablokování pokusů k dosažení míru OSN,

7.) využití válečné mašinérie NATO k agresi proti Jugoslávii,

8.) ničení a pustošení ekonomických, společenských, kulturních, zdravotnických, diplomatických a náboženských zdrojů, majetků a komnikací na celém území Jugoslávie.

Ve svých usneseních se rozsudek odvolává na Briand-Kellogův pakt (1928) o nutnosti eliminace válek jako způsob řešení mezinárodních konfliktů, pak na 6. článek chart tribunálů v Norimberku a Tokiu s definicí válečných zločinů

Soud (Tribunál) v Berlíně pracoval pod předsednictvím známého právníka profesora Normana Raecha z Hamburku a účastnili se ho významní soudcové a právníci Německa, Rakouska, Itálie, Ruska, Běloruska, ČR, Maďarska, Makedonie, Polska. Velmi rozsáhlou obžalobu připravil právník Ulrich Dost, ve které podtrhl odpovědnost německé vlády při přípravě agrese NATO, obzvláště tím, že podporovala albánské separatisty a vojenskou intervenci spojenců (z NATO). Kromě jiného se Spolková republika Německo provinila tím, že porušila smlouvu, tak řečenou „4+2“ z roku 1990, podle níž Moskva souhlasila se sjednocením Německa. Německy se tehdy zavázalo, že nikdy nepovede válku mimo své území a že se vojensky nezaplete do žádného konfliktu, s výjimkou případného angažování v souladu s Chartou OSN: Tribunál tak odsoudil nejen kancléře Schrödera, ministra zahraničí Fischera a obrany Scharpinga, ale i členy Bundestagu, kteří hlasovali pro vojenskou akci Německa.

Rozsudek zněl. Zodpovědní politikové NATO a členských zemí jsou všichni vinni, že zahájili a vedli agresi, za porušování všech smluv, konvencí a odpovídajících mezinárodních úmluv, počínaje Chartou OSN a zakládající smlouvou samotného NATO, nepočítaje značný počet dalších mezinárodních konvencí. Daleko je od toho, aby byla legitimně „humanitární“ intervence NATO v Kosovu tím, že znásobila počty obětí. Při nedostatku státní moci mohlo být odsouzení v Berlíně jen morální.

Ohledně civilních cílů agrese, Berlínský tribunál citoval prohlášení činitelů NATO, která potvrzují, že výběr cílů NATO představoval strategii „třetí etapy“, která systematicky zahrnovala civilní populaci s cílem svrhnout vládu Jugoslávie, jako zřejmé porušování ženevských úmluv. Podobně i výběr zbraní, tj. použitích kazetových bomb a ochuzeného uranu, představuje obzvlášť závažné porušení mezinárodních lidských práv, uzavřel tribunál. Tribunál obzvláště odsoudil záměrné zničení Srbského radia a televize v Bělehradě s 16 oběťmi na životech a znemožnění získávání (šíření) informací. Zničení televize odsoudila jako válečný zločin NATO i Amnesty Iternational (6. června 2000). Vedoucí americké sekce Amnesty Iternational pan William Schultz v šedesátistránkové zprávě obvinil NATO z porušení mezinárodního (válečného) práva, což vedlo ke zbytečnému , zcela nezákonnému zabíjení civilistů. Výmluva NATO, že se jeho letectvo snažilo „ochraňovat“ civilní cíle, nebyly pravdivé, protože se útoky mnohdy opakovaly, i když bylo zřejmé, že se jedná o civilní cíle. Amnesty Iternational také kritizovala zbytečné ničení mostů a zcela civilních průmyslových podniků.

Je nutno sledovat a vyčíslovat nejen materiální ztráty a poranění, ale i psychologickou traumatizaci, např. při prakticky denních náletech na Bělehrad, Prištinu, Nový Sad atd. Válka není prostředek k záchraně lidských práv a civilizace a neměla by být nástrojem politiky. Nesmí se stát, aby tato války posloužila jako model pro Nový světový řád.

Zasedání probíhalo 2. a 3. června v půvabném protestantském chrámu Svatého Kříže, jehož pastor Jürgen Quandt prohlásil, že žádná válka by neměla být „spravedlivou“.Nejrozsáhlejší zprávu s kompletními texty obžaloby lze nalézt v německém Junge Welt (24. května 2000), ve speciální příloze, kde jsou na první stránce obrázky Schrödera, Acharpinga a Fischera s velkým nápisem: „Na pranýři“. Uvnitř pak na mnoha stránkách následuje Obžaloba u Mezinárodního evropského (neoficiálního) Tribunálu v souvislosti s válkou NATO proti Jugoslávii, jak ji uvedl žalobce Tribunálu Ulrich Dost, proti:

1.)následujícím státům s jejich povahou jako členské státy Spojených národů a současně Severoatlantické smlouvy ze dne 4. dubna 1949, zodpovědně zastupované svými šéfy státu nebo vlády, ministry zahraničí a obrany:

a.) Spojené státy americké (USA), zastupované: W.J. Clintonem, Madeleine Albrightovou, Williamem Cohenem, atd. Takto je obžalováno všech 19 členů NATO, včetně Česka, „zastupovaného“ premiérem M. Zemanem, ministry J. Kavanem a V. Vetchým. K tomu všemu je přidán seznam členů Bundestágu, dále vedení organizace NATO (J. Solana, generál W. Clark, generál M. Short, generál Klaus Neumann), jakož i příslušníci vedení německého bundeswehru, konkrétně letectva (generál Rolf Portz a dva velitelé – plukovníci Jochen Both a Peter Schelzig).

Podrobně byly vyčísleny četné zločinné postupy, ničení mostů, zdravotnických zařízení, obytných čtvrtí, civilních továren, poškození výroby i dodávky elektřiny.Obžaloba doslova cituje velitele letectva NATO generálporučíka Michaela C. Shorta (rozhovor v The New York Times 13. května 1999) o přednostním ničení civilních cílů: Myslím si, že nebude proud pro tvou ledničku, nebude plyn pro tvůj sporák, nedostaneš se do práce, protože je most pryč – ten most, na kterém sis pořádal své rockové koncerty – a vy všichni jste tam stáli s terči na svých hlavách. To všechno musí ve tři hodiny ráno zmizet.“ (Nemluvili tak za druhé světové války různí velitelé SS nebo Luftwaffe při ničení anglických, polských , ruských, srbských měst?)

Patnáct hustě psaných stránek textu končí seznamem zákonů, smluv, konvencí, chart, které NATO porušilo během své zločinecké agrese proti Jugoslávii.

(Poznámka ČNL: O zasedání Tribunálu v New Yorku jsme psali již dříve.)

Výňatek z knihy „Žaluji“, autor prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc., 3. doplněné vydání, vydalo nakladatelství Futura, Praha 2000, str. 250-253

České národní listy