Už jste četli? Farmář dostává za kilogram jablek 5,50 Kč

A teď se podívejte proč nakonec jedno kilo koupíte za desítky korun

10.07.2020 10:06

Téma zemědělství je v poslední době nejen v médiích velmi časté. Mluví se o zadržování vody v krajině, o nadbytečném používání chemických přípravků na polích a hlavně o potravinové soběstačnosti. O ní diskutovali nyní také zástupci české Agrární komory s poslanci. Debaty veřejnosti o potravinové soběstačnosti jsou většinou pozitivní, znají ale i poslanci názory lidí? A znají argumenty potravinářů a vyrábějících zemědělců? To byly hlavní otázky setkání zástupců Agrární komory s českými poslanci.

Foto: Hans Štembera

Popisek: Potraviny, ilustrační foto

Co pro nás v praxi soběstačnost znamená? Závěry z diskuse v Poslanecké sněmovně jsou jednoznačné.

Domácí potraviny jsou zdravé. Jsou (a musejí být) pod stálou kontrolou českých odpovědných orgánů. Domácí české potraviny jsou také zárukou kvalitního životního prostředí, krátké dodavatelské řetězce jsou moderním pojmem, se kterým pracují všechny státy Evropské unie, začíná se o nich mluvit i u nás. Nestačí ale potraviny doma jen zpracovat. Doma je nutné také vypěstovat suroviny, vychovat hospodářská zvířata, nadojit mléko, vyprodukovat vejce a až pak všechno to doma také zpracovat, zabalit a prodat. To je jediná cesta. A taky budoucnost.

Bez vyvážené rostlinné a živočišné výroby nebudeme mít navíc úrodnou zemědělskou půdu, nebudeme mít žížaly, život v půdě, vzduch v půdě, půda nebude schopná zadržet vodu. Politici bojují se suchem a vymýšlejí nesmírně náročné způsoby jako stavby přehrad. Proč ale nezadržujeme vodu v půdě tím nejjednodušším způsobem, vyváženou rostlinnou a živočišnou výrobou, ptali se zemědělci poslanců. I proto je nutné podle zástupců Agrární komory daleko více chránit ovocné sady, jsou to stromy, které nám přinášejí neocenitelný užitek.

Shoda panovala i na tom, že potravinová soběstačnost přináší zkrácení tak proklamované uhlíkové stopy, když Evropu přestanou zbytečně brázdit kamiony s ovocem a zeleninou. Potravinová soběstačnost je podle zemědělců také bez nadsázky základem pro bezpečnost státu, pro zaměstnanost, pro život na venkově.

Martin Ludvík, viceprezident AK ČR, obeznámil poslance s aktuální situací, proč se v našich obchodech tolik zdražuje ovoce. Právě na komoditách jablek je podle Martina Ludvíka možné jasně ukázat, jaká je dnes reálná situace na trhu s ovocem. Podle dat Českého statistického úřadu se za třicet let výrazně změnily spotřebitelské a farmářské ceny. Zatímco po uvolnění v devadesátých letech tvořila farmářská cena polovinu spotřebitelské ceny, dneska je to už jenom méně než pětina. Komu tedy platí spotřebitel a jak vypadá cenotvorba?

Dnes koupíte kilo jablek v marketu za 50 korun, protože už se prodávají většinou jenom ty z dovozu, česká jablka už na prodej téměř nejsou. Když se prodávala česká jablka, cena v supermarketech byla 30 Kč. Tu tvořilo z 15 procent DPH (cca 4 Kč). Cena jablek na faktuře, za kterou nakupoval maloobchod, byla zhruba 15 Kč za kilogram, ale to nebyla cena, kterou dostal farmář, pěstitel jablek. Maloobchod totiž přenáší podle Martina Ludvíka stále více požadavků na farmáře nebo na odbytové družstvo. Maloobchod tvrdil: „Kupuji za 15 Kč kilo jablek a prodávám za 30 Kč, mám jenom 100 procent.“ To ale nebyla pravda. Z 15 Kč, tedy z farmářské ceny, která byla na faktuře, je nutné odečíst cenu reklamy, bonusu, nebo povinného příplatku, který je ve smlouvě mezi dodavatelem a maloobchodním prodejcem. Stále není tento smluvní vztah dobře ošetřen, nedokázal to ani současně platný zákon o významné tržní síle.

Dodavatel dnes navíc musí povinně platit vratný obal, přičemž maloobchodní prodejce určí, který vratný obal (od kterého dodavatele) musí pronajmout farmář a za jakou cenu. Ta jde samozřejmě na úkor spotřebitele a farmáře. U jablek to dělá téměř tři koruny na kilogram. Nezapomeňme, že na začátku byla cena na faktuře 15 Kč za kilogram jablek. Šéf ovocnářské unie Martin Ludvík na setkání s poslanci zdůraznil, že v žádném případě nelze o ceně jednat. Je to pevně stanovené, a kdo s tím nesouhlasí, svoje zboží nedodává. K tomu se přičítají také náklady na dopravu, balení a další.

Například dnes se lepí na každé české jablko česká vlaječka, jedna nálepka na jablku stojí 40 haléřů (v kilogramu je tak 5 až 7 jablek, tedy na každém kile je 5 až 7 nálepek, což odpovídá 2 až 2,8 Kč za kg). Není to paradoxní zvyšování cen jablek. Snad každý český zákazník by nalepenou českou vlaječku rád vyměnil za nižší cenu až o dvě koruny za kilogram. A ještě by se zbavil nepříjemného odlepování vlaječek z jablek. Další náklad je na skladování.

V konečném vyjádření pro pěstitele za špičkovou kvalitu jablek jde 7,40 korun za kilogram. Ani v nejlepším sadu není ale 100 procent produkce ve špičkové kvalitě. Při propočtu tak dostane farmář za kilogram 5,50 Kč za kilogram jablek, tedy 18 procent z konečné spotřebitelské ceny. A to je cena za kilogram jablek pro pěstitele, který celý rok chodí do sadu, stará se o stromy, ošetřuje je, pěstuje úrodu, zavlažuje, chrání před kroupami, sklidí úrodu, třídí, skladuje, přepravuje, zaměstnává.

Snižování farmářských cen vede k tomu, že deset tisíc hektarů ovocných sadů za poslední období zmizelo z krajiny (a tady není započítán úbytek roku 2020). Znamená to, že v České republice zmizelo deset milionů ovocných stromů, které nám mohly dát úrodu, zadržet vodu, mohly dát práci pro lidi na venkově, mohly dát kyslík pro náš život. Mohli jsme zachránit tyhle stromy a zadržet vodu, ale nepřišel žádný ochranář s transparentem: „Zachraňte ovocné stromy, zachraňte kyslík.“ To je cena za snižování soběstačnosti v ovoci, zdůraznil před poslanci Martin Ludvík.

A kdy došlo ke zlomu? Vrchol v produkci jablek byl v období, kdy jsme vstupovali do EU, od té doby jde křivka dolů. Maloobchod přitvrdil, jednak v požadavcích na produkci, pak chtějí prodejci zboží do akcí (jde o velký objem produkce v krátkém čase). Česká republika se nemůže rovnat s produkcí Polska nebo Itálie.

Dnes do maloobchodních prodejen v ČR dodává šest až sedm firem (jde o odbytové organizace, protože ani velký pěstitel nemá šanci proniknout na trh). Levnou produkci poskytuje Polsko, z hlediska kvality tu lepší Itálie. V Itálii má průměrná odbytová organizace pětinásobný objem zboží, než je objem celé České republiky, vypočítával na setkání s poslanci problémy ovocnářů Martin Ludvík.

Otázkou, na kterou není žádná odpověď, pak je, proč Evropská unie ve své politice pro všechny zemědělce chce naše farmy zmenšovat, resp. nepodporovat ty, kteří budou mít více než 250 ha? Není to likvidace zemědělství u nás a v zemích přistoupivších v roce 2004 a později „mírovou cestou“? ptal se Martin Ludvík.

Jaké jsou možnosti řešení situace? Krok číslo jedna – stabilizace situace. Jablka jsou strategickým druhem ovoce. Je nutné a zásadní postupné navyšování pěstitelských ploch. Pak jsou nutné investice, tedy podpory na zavádění nových technologií, které pomůžou pěstitelům zdolat kroupy, sucho. V nových sadech získá první úrodu pěstitel ale až po třech letech. „A prosím vás, když budete kupovat jablka, nezapomeňte. Naše jablka jsou několikanásobně zdravější, než jsou jablka z dovozu,“ zdůrazňoval před poslanci Martin Ludvík.

A jaká je situace v zelenině? To poslancům ozřejmil předseda Zelinářské unie Čech a Moravy Petr Hanka. Vývoj je podobný jako u ovoce. Plocha zeleniny po vstupu do EU spadla ze 40 tisíc hektarů na devět tisíc hektarů. Dnes je to 11 tisíc hektarů, na kterých se pěstuje zelenina. Pro naši soběstačnost tato výměra ale nestačí.

Pěstitelům zeleniny v posledním období pomáhá zájem spotřebitelů. Předseda unie uvedl, že největší podporou v posledním období pro zelináře bylo, když se zákazník začal zajímat o původ potravin. Pěstitelé z Čech a Moravy produkují kvalitní zeleninu, chybí však objem a struktura. Stejně jak u pěstitelů ovoce i pěstitelé zeleniny používají výrazně méně chemie a více biologické ochrany ve srovnání s jejich zahraničními konkurenty.

„Bez investic do závlah (je ekonomický nesmysl pěstovat zeleninu bez závlah) a skladů nezlepšíme situaci,“ zdůraznil Petr Hanka. Pak by bylo podle něj možné zvýšit výrazně soběstačnost v základních komoditách, například cibule, zelí, mrkev, brambory. Z našeho jídelníčku tvoří 25 procent ovoce, zelenina a brambory. Bez odbytu domácí zeleniny na našem trhu zvyšovat soběstačnost nepůjde vůbec.

Poslanci se také dozvěděli, že ve srovnání s jinými státy v soběstačnosti jsme na tom velmi špatně. V soběstačnosti zeleniny je na tom ze států EU nejhůř Lucembursko, pak už ale následuje Česká republika a Slovensko s asi v průměru třiceti procenty soběstačnosti. Produkce v strategických komoditách by přitom měla být podle českých zemědělců aspoň na 75 až 80 procentech, jestli chceme mít dostatek základních potravin pro sebe a naše blízké.

Zástupci Agrární komory se s poslanci shodli na tom, že Česká republika si musí sama chránit své pěstitele ovoce, zeleniny, ale i chovatele hospodářských zvířat, producenty rostlinných a živočišných komodit, jestli chce uživit národ, mít zdravé obyvatele, chránit životní prostředí, zachytit vodu, mít život na venkově, zaměstnávat lidi, plnit různé závazky, ke kterým se přihlásila. A co máme prý dělat my, zákazníci? Kupovat české potraviny, české ovoce, zeleninu, česká kuřata, vepřové, hovězí, vejce, je to produkce zdravá a naší přírodě prospěšná.

Vychází pod patronací prezidenta Agrární komory Ing. Jana Doležala