Nejde sice o horké válečné střety, ale o „pouhou pomníkovou válku“. Některé pomníky se začnou ještě letos budovat, jiné čeká odsun. O osudu dalších, např. o Mariánském sloupu, se ještě možná někde „diskutuje“ , jiné čekají na naplnění (?) svého osudu. Maršál Koněv se má ze svého původního místa stěhovat, ale s tímto rozhodnutím se nemůžeme nijak vyrovnat. Neztotožňujeme se s ním! Brzy budeme oslavovat 75. výročí osvobození Československé republiky a Prahy, o nějž se zasloužily rozhodujícím podílem právě i jednotky Rudé armády pod velením maršála Koněva. Byli to též jeho vojáci, kteří osvobodili i koncentrační tábor Osvětim.

Konšelé z Prahy 6 nespokojencům nabízí náplast. Letos hodlají vybudovat pomník císařovny Marie Terezie. Máme jednu otázku. Proč tímto způsobem císařovnu chtějí vzpomenout? Kromě germanizace vyniká i tím, že nám v rakousko–pruských válkách prohrála větší část Slezska, které bylo součástí zemí Koruny české. Kolik tisíc našich vojáků v těchto válkách padlo, kolik českých peněz jsme museli vynaložit na ztrátu Slezska? Důsledkem byla poměrně rychlá germanizace našeho původního Slezska. Nám Marie Terezie nebyla nikdy blízká. Pomník na tom nic nezmění. Nechceme ho!

Boj probíhá i o pamětní desky. Jednu z nich alespoň zmíníme. V květnu r. 2005 byla slavnostně odhalena socha pana prezidenta dr. E. Beneše na Loretánském náměstí v Praze. Bezprostředně poté světlo světa spatřila i pamětní deska paní Hany Benešové, jeho manželky. Této památné události jsem se osobně zúčastnil. 16. květen byl pro nás proto významným dnem, k němuž přispěla významným podílem paní prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc., předsedkyně Společnosti E. Beneše. Co však následovalo? Vlastníkem domu, kde paní Hana Benešová až do své smrti bydlela, se v roce 2010 stal pan Bakala. V r. 2012 byla z domu, který měl byl rekonstruován, včetně fasády, sejmuta pamětní deska. Fasáda již několik let je hotová a pamětní deska paní Hany Benešové nikde, ač by na původní místo mohla být opětně slavnostně instalovaná. Není tomu tak, ač se píše již rok 2020.

V čem je problém? Podle současného starosty MČ Praha 1, pana Ing. Petra Hejmy, je dům v rukou soukromého investora „a je na něm, zda pamětní desku znovu osadí. Doporučuji tedy obrátit se svým dopisem na něj.“ Panu starostovi jsme odpověděli, že vlastníkem předmětného domu byla původně zřejmě MČ Praha 1 a tudíž jen se souhlasem jejím mohla být deska na dům instalována. Při prodeji a koupi domu Loretánská ul. č. 2 původní vlastník neopomněl, jak předpokládáme, právně ošetřit instalovanou desku a zavázat budoucího vlastníka, že pamětní desku na dům, kde měla být zřízena knihovna Václava Havla, po rekonstrukci fasády opětně instaluje. Dřívější starosta MČ Praha 1, pan. O. Lomecký, již dříve panu Bakalovi ohledně desky psal, aniž by dostal odpověď. Základní otázkou je, zda původní vlastník domu Loretánská ul. č. 2 zavázal následného vlastníka, pana Bakalu, k tomu, aby pamětní desku na dům instaloval. Věříme, že informace o tomto nám pan starosta Hejma sdělí v dohledné době.

Války o pomníky a pamětní desky mají různou podobu. Někde místní konšelé postupují ofenzivně, jinde vedou zákopové války. Bez ohledu na to, jak současná situace vypadá, jsme přesvědčeni, že pravda a spravedlnost musí zvítězit. Je to jen otázkou času a našich dalších aktivit.

Nové pomníky se budují. Ale pamětní deska paní Hany Benešové, manželky prezidenta Budovatele, účastníce druhého odboje, se nachází někde v izolaci. Proč? Pokud v dohledné době nebude pamětní deska paní Hany Benešové vrácena na původní místo, aniž by nám bylo vysvětleno, z jakého důvodu tomu tak je, budeme se muset obrátit na širší veřejnost, aby svým důrazným hlasem prorazila až k uším neslyšících tak, aby konali. A paní Hana Benešová se na nás opět dívala ze svého místa v Loretánské ulici č. 2. Jde o pokus odstranit z našich dějin manželku muže, který se zasloužil o stát?