Letošní výlet 30 sudetoněmeckých sociálních demokratů z celého Německa, v čele s mnichovskou skupinou Seliger–Gemeinde, se konal v polovině července na Šumavu. Waldemar Deischl a Peter Wesselowsky naplánovali čtyřdenní výlet. Přes Prachatice pokračovali do hotelu v Českých Budějovicích.

Příští den se konala návštěva Dlouhých Stropnic, rodiště Wenzla Jakschse, které dnes čítají jen 50 obyvatel. V rámci přípravy se ozval hlas sudetoněmeckých sociálních demokratů: Zvukové záznamy ze starých jednání v Praze a Wiesbadenu. A byly čteny dosud nezveřejněné vzpomínky ze života Wenzla Jakschse, také paměti z jeho "Quellen des Lebens (Zdroje života)", v kontextu se skutečným prožitkem krajiny. V Českém Krumlově se přidalo deset zůstavších ve vlasti, vedených Emmou Marxovou, předsedkyní Šumavského spolku.

Ve Stropnicích, hlavním místě kde Jaksch chodil do školy až do jara 1910 a téměř 8 let se učil, stále ještě funguje velká školní budova z roku 1929. V této době se zde vyučuje několik málo českých dětí, z důvodu zcela pomýlené české menšinové politiky. Skupina shlédla údolí Dlouhých Stropnic, kterým se vine potok. Tam, kde kdysi stál dům Jakschovy rodiny, je dnes louka, na které je pylon a jen starý most přes potok ukazuje bývalou polohu předních dveří do domu. Tam skupinu uvítali zástupci obce . Mladá lípa byla obstarána a díra vykopána.

Peter Wesselowsky informoval o životě Wenzla Jakschse, Waldemar Deischl pak přečetl slova čestné předsedkyně Olgy Sippl: "Drahý příteli Wenzle Jakschi: přejeme si, aby tento strom, který my, vaši přívrženci, sázíme, nabral svými kořeny z rodné půdy takovou sílu, aby se zelenal a odolával bouřím. Děkujeme vám, zodpovědní politici, milé občanky a občané, kteří jste nám toto umožnili! To dokumentuje skutečnost, že mír a spolupráce, vyhlášené takzvanými vysoce postavenými politiky, jsou skutečně přijaty. Realizace však může být úspěšná pouze tehdy, jestliže my, obyčejní lidé, to budeme uskutečňovat. Děláme to pro ně a pro vás, i když se setkáváme až dnes, v přátelství, v práci pro mír v budoucnosti." Stropnický místostarosta František Vaněček a radní Hana Valentová ocenili Jaksche v češtině.

Pak uchopili Němci a Češi lopatu a brzy byl strom zasazen. Nyní se Wenzl Jaksch, který svůj rodný dům vždy nosil na obrázku s sebou, protože od útěku v březnu 1939 mu nikdy nebylo umožněno vkročit na české území, a když jej chytila touha, díval se vždy od Mandelsteinu z Horních Rakous, 50 let po smrti se symbolicky vrátil.

Na zpáteční cestě z Budějovic skupina nejprve putovala přes cisterciácké opatství Vyšší Brod na řece Vltavě, které kdysi mělo silný vliv na stropnickou církev.