V Praze se v ten den sešli v Obecním domě čeští poslanci , aby se vyjádřili ke změnám v současné mezinárodní situaci. Hlavně je pobouřilo stanovisko rakouského ministra zahraničí hraběte Czernin k návrhu separátní smlouvy o mír, který předložili bolševici.

Po říjnové revoluci se de facto zhroutila východní fronta a Lenin v čele bolševické vlády nabídl Německu a Rakousko–Uhersku separátní mír. Na tuto nabídku odpověděl hrabě Czernin velice opatrně, zejména, pokud se podmínky míru týkaly dosud nesamostatných národů.

Na shromáždění čeští poslanci aklamací odsouhlasili dokument, vypracovaný Alosem Rašínem, nadále nesoucí název Tříkrálová deklarace. Jediný poslanec Šmeral ( pozdější komunista ) nesouhlasil. Dokument navazoval na prohlášení českých říšských poslanců z konce května 1917, který požadoval "spojení s bratrskou větví slovenskou v samostatný život politický, hospodářský a kulturní ve vlastním samostatném státě československém".

.....„Jako zvolení zástupcové národa Českého, zdůrazňujíce veškerá prohlášení českého poselstva na radě říšské, jsme povinni určitě a jasně za lid český a za porobenou a politicky umlčenou větev slovenskou v Uhrách vyznačiti svoje stanovisko k nové úpravě poměrů mezinárodních......

…..Národ náš se hlásí o tuto svou samostatnost, opíraje se o své historické právo státní a jsa všecek prodchnut vřelou touhou, aby ve svobodné soutěži s jinými národy svobodnými a v svém státě svrchovaném, plnoprávném, demokratickém, sociálně spravedlivém i na rovnosti všeho občanstva vybudovaném a v hranicích historických zemí a sídel svých a své větve slovanské přispěti mohl k novému velkému rozvoji lidstva, založenému na volnosti a bratrství přiznávaje v tomto státě národním menšinám plná, rovná práva národní......

Moderní historikové z některých západních zemí, a s nimi, bohužel, i někteří čeští, od 80tých let minulého století hlásají, že vytvoření Československa bylo fantazií Masaryka, Beneše a Štefánika. Tříkrálová deklarace je další dokument, usvědčující tyto historiky z neznalostí našich národních dějin ( pokud zcela záměrně nepodlehli současnému politickému výkladu dějin !).