Nová globální doktrína trpí především deficitem demokracie a dalších všelidských hodnot. Není ani globální. Nerespektuje universalitu, pluralitu, natož jedinečnost ve skutečném lidském světě. Nezakládá se na Chartě OSN, ale na absolutizaci monopolní moci. Nejvyšší moc si osobuje právo napadnout a podmanit si kohokoliv, kdykoliv a kdekoliv. Jediným právem se stává „právo silnějšího“. Nadnárodní nevolené mocenské struktury již fakticky ovládají i mnohé demokraticky zvolené vlády. Kooperaci nahrazuje konfrontace. Pravdu utápí její zamlčování, šíření sofistifikovaných polopravd i vyslovených lží. Sen o lásce drtí stále agresivnější egoismus. Sen o trvalém míru vystřídala trvalá válka. K nejnebezpečnějším zbraním nepatří jen přesně řízené střely, jsou to též přesně řízené lichvářské peníze a masově šířená falešná i jedovatá slova. Naději na trvale udržitelný život dusí světový nepořádek ohrožující existenci lidstva i přírody. Konzum i destrukce vytlačují tvořivost. Zneužívání lidských práv potírá lidskou odpovědnost. Svobodu degradují svévole zvrhlíků a arogance mocipánů. Sen o světové demokracii hubí realita světové oligarchie. Bezmezné bohatnutí vyvolené úzké pseudoelity a rostoucí hmotná bída naprosté většiny lidstva překonává jen vydatně pěstovaná bída duchovní.