Turecko zvolilo strategii geopolitického útoku ve všech azimutech

Vladislav Gulevič

15. listopadu 2020

Turecký prezident Erdogan vsadil na mnohamilionovou tureckou, ale spíše na turkickou diasporu za hranicemi Turecké republiky. Má v úmyslu dosáhnout nadvládu v islámském světě a restaurovat geopolitické dědictví Osmanské říše. V Osmanské říši hospodařili turečtí sultáni na území dlouhém od východu na západ 7 tisíc kilometrů, od severu na jih 5 tisíc kilometrů, což představovalo 8 milionů čtverečních kilometrů.

V zahraničí žije přes 5 milionů tureckých občanů. Ankara má za to, že takové množství Turků v Evropě a jejich aktivita v evropské politice jsou dostatečným důvodem pro členství Turecka v EU. V Německu získalo v komunálních volbách v roce 2017 zastupitelské mandáty 14 politiků tureckého původu.

K dnešnímu dni je nejvíce Turků v Německu (3 miliony, tedy 52 % všech tureckých emigrantů v Evropě) a ve Francii (800 tisíc). V Británii žije 500 tisíc Turků, 400 tisíc v Nizozemí a v Rakousku, 200 tisíc v Belgii, 150 tisíc ve Švédsku, po 120 tisících ve Švýcarsku a v Řecku, 60 tisíc v Dánsku a 50 tisíc v Itálii. Mimo Evropu jich je 300 tisíc v USA, 200 tisíc v zemích Blízkého východu a 150 tisíc v Austrálii.

Turecká diaspora v EU narůstá nejrychleji a je jednou z nejmladších. Způsobila to dohoda o dodávkách pracovní síly z Turecka do Německa v roce 1961, do Rakouska v roce 1964, do Nizozemska v roce 1967 a do Francie v roce 1973. Ve Francii je ze tří set zahraničních kazatelů imámů přes 150 z Turecka. Ze 2,5 tisíce mešit kontrolují Turci 400. Tyto počty určuje Ankara. Žádná jiná islámská země nemá v Evropě tak početné zastoupení svých občanů.

Byl odvolán z Turecka francouzský velvyslanec. Skandál vznikl po zavraždění francouzského učitele islamistou. Erdogan usiloval o sjednocení evropských muslimů okolo Turecka a o předstižení hlavních konkurentů Turecka „v boji o muslimské duše“. Konkurenty Turecka jsou šíitský Írán a wahábistická Saúdská Arábie.

Prohlášení francouzského prezidenta o tom, že Francie se bude postupně zbavovat zahraničních imámů a zpřísňovat boj s vnějším vlivem na francouzské muslimy, pojímá Erdogan jako úsilí omezit vliv Ankary na tureckou diasporu v Evropě a obecně na evropský islám.

Na tureckých konzulátech v Evropě začala fungovat „horká linka“ pro přijímání stížností muslimů na jejich utiskování Evropany.

Od roku 2010 se otázkami turecké diaspory zabývá Předsednictví pro Turky v zahraničí a příbuzná společenství (Presidency for Turks Abroad and Related Communities), na něž dohlíží tureceké ministerstvo kultury a cestovního ruchu. Oficiálním posláním je podporovat aktivizaci účasti etnických Turků a na ně historicky napojených národů, včetně turkických národů RF, na veřejném životě zemí, v nichž žijí. Příbuzná společenství jsou sunnitští muslimové jakékoliv národnosti, rodáci z Anatolského poloostrova a jejich potomci, včetně Kurdů, Arménů a Řeků. Diaspora zde má nadnárodní kulturně historický význam. Ruský vědec Danilevskij by formování nadnárodního spojení zahraničních Turků a příbuzných společenství nazval úsilím k vytvoření nového kulturně historického typu, nové civilizace na turecké bázi.

Bývalý turecký ministerský předseda Demirel prohlásil: „Budeme mluvit s každým Arménem i pravoslavným. Budeme s nimi mluvit o naší velké společné minulosti.“ Zřejmě se po druhé karabašské válce jeho slova k Arménům dostanou rychle.

Otázky života turecké diaspory se dříve považovaly za vnitřní záležitost země pobytu. Jednalo se například o přítomnost Turků v místním životě, dvojí občanství, osvojení tureckých dětí evropskými rodiči, atd., což dnes Ankara považuje za otázky své zahraniční politiky.

Erdoganovo Turecko má snahu zaujmout centrální postavení ve světové politice. S rozpadem Sovětského svazu a Jugoslávie rozšířilo svou zahraniční politiku na Balkán, do postsovětské Eurasie, Severní Afriky a Blízkého východu a upevňuje se tam. Do popředí vystupuje model „mnoha identit“, kdy se všem národům dříve patřícím osmanské říši navrhuje, aby „se připojily se k činnosti turecké diaspory“.

Ankara má v plánu vytvořit v různých zemích početnou vrstvu obyvatel neorientovaných na tyto země, ale na dědictví Osmanské říše, a Turecku zajistit přítomnost v nejdůležitějších oblastech světa.

Turecko přestalo hlásat svoje dřívější heslo „žádný problém se sousedy“. Zvolilo strategii geopolitického útoku provokujícího konfrontaci s Francií v Libyi, s Řeckem ve Středozemním moři, s Ruskem v Sýrii a s Arménií na Kavkaze.

Převzato z Fondsk.ru

outsidermedia.cz