Turecko v neděli oznámilo, že spustilo vojenskou ofenzivu proti silám syrského prezidenta Bašára Asada na severozápadě Sýrie. Ankara tím reaguje na útoky, které jí tento týden v syrské provincii Idlib způsobily silné ztráty. Informovala o tom agentura AFP s odvoláním na tureckého ministra obrany Halusiho Akara. Ankara si podle něj ale nepřeje žádnou vojenskou konfrontaci s Ruskem, které Asada vojensky podporuje.

„Syrská otázka není v žádném případě nějakým dobrodružstvím, ani snahou rozšířit hranice. Nevstoupili jsme tam na pozvání (prezidenta Sýrie Bašára, pozn. red.) Asada, ale na pozvání syrského lidu. A dokud nás lidé nepožádají, abychom odešli, zemi neopustíme. A Putinovi jsem řekl: Nechte nás v tom jeden na jednoho a my uděláme, co je potřeba,“ řekl Erdogan během svého projevu v Istanbulu.

„Zlikvidovali jsme více než 2100 syrských vojáků, 300 jednotek vojenských vozidel, sedm chemických skladů. A v jejich likvidaci budeme pokračovat i nadále,“ dodal turecký prezident.“

Turecko tedy spustilo dnešní ofenzivu proti Syřanům údajně jako reakci na ztrátu 36 vojáků., Čtěme v článku však dále: „„Zlikvidovali jsme více než 2100 syrských vojáků, 300 jednotek vojenských vozidel, sedm chemických skladů. A v jejich likvidaci budeme pokračovat i nadále,“ dodal turecký prezident.“

Padlo tedy 36 Turků a 2100 syrských vojáků a přesto Turecko pokračuje v ofenzivě proti syrské armádě. Vždyť i Němci stříleli za jednoho vojáka asi 50 rukojmích, v Polsku a SSSR to bylo až 100 rukojmích. Kolik tedy ještě Turci musí zabít Syřanů, aby usmířili smrt svých vojáků?

Další otázkou, která je též mimořádně důležitá, je důvod, proč Turci pobývají v Sýrii a vedou tam válečné operace? Erdogan říká, že přišli na pozvání syrského lidu a dokud je syrský lid nepožádá, aby Turci odešli, v zemi zůstanou. Mezinárodní právo nezná jako důvod legálního vstupu cizích vojenských jednotek na území druhého státu pozvání lidu. Neuvádí proto ani žádné další podrobnosti o takovémto pozvání.

Naopak proti tomuto „důvodu“ stojí mezinárodní právo, jeho zásady. V souladu s principem státní svrchovanosti každý stát „vládne“ na svém území nezávisle na jakékoliv cizí moci. Jestliže jiný stát zasahuje nebo se snaží zasahovat do vnitřních záležitostí druhého státu, pak mezinárodní právo kvalifikuje tuto činnost jako nepřípustné vměšování se do vnitřních záležitostí. Pokud toto zasahování do vnitřních záležitostí druhého státu pokračuje přes protesty dotčeného státu a na jeho území vstoupí vojenské síly zasahujícího státu, pak jde o intervenci nebo dokonce i o agresi. V tom případě má urychleně jednat Rada bezpečnosti OSN a přijmout taková opatření, aby narušitel mezinárodního práva se stáhl z cizího státního území a nahradil škody, které agresí způsobil.

A to třetice máme co dělat s velkým množstvím uprchlíků, které dosavadní vojenské střety a nynější turecká ofenziva vyhnaly a vyženou z jejich domovů. Jejich cílem bude zejména Evropská unie. Na první ráně je též Řecko a částečně i Itálie. Problémy s migranty opět narostou. Čím déle bude turecká ofenziva trvat, tím více jich bude. Máme snad i k tomu mlčet? Když proto tomu se nepostavíme, důsledky nás možná i tvrdě zasáhnou.