Taktika spálené země uplatňovaná po staletí při muslimských výbojích do Evropy je stále častěji realitou i na současné řecko–turecké (v podstatě už válečné) frontě. Po březnovém odražení hlavního útoku invazních sil tvořených džihádisty maskovanými jako migranti (s tureckou armádu v zádech), se prezident Erdogan v dubnu soustřeďuje stále více na svoji pátou kolonu tvořenou migranty, které se již podařilo propašovat na řecké území.

Kvůli karanténě v důsledku koronaviru, která sevřela řecké pobřeží včetně ostrovů jako je Lesbos, se místní nemohou migrantskému teroru bránit tak účinně jako v minulých měsících, kdy vytvářeli jednotky domobrany a hlídali pobřeží a svůj majetek. Toho migranti využívají k devastaci jejich nechráněných pozemků, především olivových hájů, jež jsou pro místní hlavním zdrojem obživy (olivy a olivový olej jsou důležitým vývozním artiklem). Zprávy, které přicházejí od začátku dubna z řeckých ostrovů, hovoří o barbarské likvidaci tisíců olivovníků, z nichž některé pamatují desítky generací.

Podřezávání olivovníků migrantskými invazními oddíly není ničím jiným než taktikou spálené země uplatňované muslimy (nejen v této oblasti) odnepaměti. Jestliže řeckým farmářům vezmete tento tradiční zdroj obživy, zasáhne to nejen jejich ekonomickou situaci ještě zhoršenou současným kolapsem evropské ekonomiky a snížením vývozu jejich produktů. Zároveň také přetnete životodárné tepny tradic, které starousedlíky spojují s těmito místy po staletí. Tomuto barbarství padají za oběť i stovky let staré chráněné stromy, které předchozí generace s láskou opatrovaly, a které tvořily součást místní národní kultury.

Devastační akce probíhají zejména v noci. Záminkou je údajně rozdělávání ohňů, u kterých se tlupy nezvaných hostů z Afriky a Asie ohřívají. Ostrovy se tak v noci mění v nebezpečnou džungli. Zoufalí obyvatelé, zasažení citelně vládními nařízeními kvůli koronaviru, se snaží svůj majetek bránit. Mezi imigranty a řeckými farmáři tak pravidelně dochází k ostrým konfliktům, z nichž mnohé končí zraněními na obou stranách. Nejhorší situace je kolem tábora Moria, kde již v širém okolí nestojí ani jeden olivovník z kdysi bohatých olivových hájů, jimiž byl ostrov proslulý.

Tímto způsobem boje se pátá kolona připravuje na převzetí ostrovů a řeckého pobřeží, až dorazí propašované posily, které po tureckém neúspěchu prorazit pozemní hranici přicházejí stále častěji po moři. Taktiku spálené země, jíž chtějí muslimové vyhnat původní obyvatelstvo a obsadit jejich půdu, uplatňují migrantské querilly od nového roku také na široké frontě v pohraničních oblastech s Albánií – kam se z rozhodnutí Ankary začali stěhovat muslimští „utečenci“. A to i za pomoci leteckého mostu, na kterém se podílí turecká armáda, jež tímto způsobem „rozsévá“ migranty po dohodě s muslimsku albánskou vládou.

Tento účinný způsob obsazování území ještě před hlavní invazí u nás známe ze třicátých let minulého století v podání henleinovců. Spolu s muslimskými rodinami přicházejí do pohraničí i džihádistické skupiny a jejich propracovaný organizovaný zločin.

Stejné metody jsme mohli vidět v Kosovu, odkud byla podobným způsobem vyhnána většina původního srbského obyvatelstva, kterému za asistence Západu vyrvali muslimové z rukou zemi jejich předků. Taktiku „tichého teroru“ použili Turci také v sedmdesátých letech, kdy se jim nejprve podařilo vyhnat řecké obyvatele severního Kypru, načež pak po invazi v roce 1983 založili v severní části ostrova „stát“, který je dodnes fakticky tureckou kolonií.

Úplně stejnému nebezpečí čelí právě mnohé řecké ostrovy. Za epidemie, i přes odhodlání řecké vlády, armády i dobrovolníků, je totiž mimořádně obtížné tomuto útoku vzdorovat. Přičteme–li přeplněné migrantské tábory, připomínají řecké ostrovy sud se střelným prachem, pod kterým Turecko intenzivně zatápí.

Minulý týden přinesla řecká rozvědka informace, že Turci zintenzivnili přípravy další vlny invaze na řecké ostrovy. Podle těchto zpráv Erdogan počítá i s použitím „biologické zbraně“: migranti infikovaní koronavirem mají rozšířit onemocnění na ozbrojené složky i civilní obyvatelstvo. K tomu má sloužit i přestavba vyřazených tankerů na lodě k pašování migrantů, které jsou už od konce března vypouštěny na řecké pobřeží jako pokusné balónky.

Tajné služby analyzovaly dokonce i trasu tureckého tankeru, který před měsícem plul od jednoho mola k druhému kolem Řecka a Itálie. Všude, kde proplul, se vzápětí objevily skupiny nelegálních migrantů. Turecká vláda minulý týden požádala NATO, aby přinutilo Řecko umožnit tureckým lodím volnou plavbu kdekoli v Egejském a Středozemním moři – včetně řeckých teritoriálních vod. Turecká žádost zaslaná do centrály NATO v Bruselu vlastně usiluje o to, aby NATO asistovalo při pašování migrantů do EU

Všechny tyto provokace a přípravy směřují k tomu, aby do epidemií oslabené Evropy mohla v létě dorazit druhá vlna migrační invaze. Soustředění na námořní cestu je současně přípravou turecké vojenské okupace řeckých ostrovů.

Bude mít nepochybně nějaké „humanitární“ záminky. Třeba „osvobodit“ desetitisíce ilegálních muslimských migrantů, které prý Řekové „drží“ podle Turků a Sorosových neziskovek v nelidských podmínkách.

Zlověstné mlčení Bruselu, který tak maximálně nabádá napadené Řeky k „rozumu“, velmi připomíná politiku appeasementu, kterou tak dobře známe při uloupení českého pohraničí po Mnichovu v září 1938.

Evropu zjevně čeká v době současné zdravotní a následující ekonomické a finanční krizi ještě další test ohněm. Pařezy, které zbyly po staletých řeckých olivovnících, více než symbolicky předznamenávají, jak dopadneme, pokud rychle nenajdeme vůli k obraně.

Jenže jak se bránit, když z naší armády zbyl jen směšný expediční sbor na podporu dobyvatelských imperiálních zájmů Spojených států? "Jejich“ NATO potřebuje Turky udržet uvnitř Aliance jak v rámci snění Západu o napadení Ruska, tak hroutících se snah o ovládnutí Blízkého východu, Sýrie a Íránu. K této strategii patří také „nahrazení“ národů historických států Evropy desetimiliónovými migrantskými hordami. Těžko tedy očekávat, že by generálové bránili Erdoganovi v jeho postupu.

Co se ale stane, až vypukne regulérní válka mezi Tureckem a napadeným Řeckem – dvěma státy NATO se silnými armádami – to možná v tuto chvíli neví ani bruselský soudruh vševěd, "překabátěný" generál Petr Pavel.