Česká republika se chystá zavést institut strpění cizinců ze třetích zemí na svém území. Kritici připravovaného opatření jsou přesvědčeni, že dojde k neúměrnému posílení práv migrantů. Ani ty z nich, kteří spáchají závažný zločin, nebude možno ze země vyhostit. Zároveň připravovaná novela azylového zákona stanoví, že status azylanta zůstává po celu dobu řízení i tomu, komu stát tento status odnímá.

Kritici připravované normy z toho dovozují, že i zločinci a osoby nebezpečné pro stát a společnost budou muset být na našem území strpěni, pokud o to požádají. Ministerstvo vnitra bude moci dobu strpění takových osob v naší zemi opakovaně prodlužovat.

Ministerstvo vnitra naopak tvrdí, že nová norma postup vůči migrantům zpřísní a oni budou mít mnohem tvrdší podmínky než dosud. Vždyť v Německu platí podobný zákon již několik let a všichni dobře víme, jak jsou Němci v čele s Angelou Merkelovou vůči migrantům nekompromisní a neúprosní. Navíc se tím vyhoví názoru Soudního dvoru Evropské unie, podle něhož ani zločinec nepřestává být uprchlíkem, a může tedy na území pobývat zákonně. Je to jeho lidské právo, neboť v zemi původu by mu mohlo hrozit nelidské zacházení.

V takto obecné rovině není jednoduché spor rozhodnout. Při troše šikovnosti může každá ze stran zakroutit paragrafy tak, jak se jí to bude zrovna hodit. Vezměme si však drobný příklad.

Nespokojení migranti na Maltě zakládají požáry, demolují auta, ničí zařízení tábora a napadají ostrahu i zasahující policii. Teprve po celonoční bitvě se policii podařilo opět získat kontrolu nad situací.

Jistě by nebylo obtížné porovnat, co by tyto žadatele o azyl čekalo v případě dnes platných norem a na co všechno by měli nárok, pokud bude schválen institut strpění cizinců. Po takovém porovnání by bylo snad konečně každému jasné, kdo má ve sporu o navrhovanou novelu pravdu a kdo jenom mate a mlží.