Termín „kolektivní vina“, určený k použití na německý lid, vytvořil lord Robert Vansittart,
tajemník premiérů Stanleyho Baldwina a Ramsaye McDonalda, poté sloužil jako stálý podtajemník ministerstva zahraničí až do roku 1937, kdy byl kvůli své otevřené germanofobii a nepřátelským postojům vůči stoupencům appeasementu odstaven na vedlejší kolej zdánlivým povýšením na „poradce ministerstva zahraničí“. (Objevují se náznaky, že už tehdy, nebo během války se podílel na činnosti výzvědných služeb; kanadský tisk o něm v roce 1945 psal jako o "mluvčím britské tajné služby".)
Z díla „O některých představách o Německu po druhé světové válce“
„Spojenecké armády dokončily okupaci celého Německa a německý lid začal pykat za strašlivé zločiny, jichž se dopustil pod vedením lidí, které v době jejich úspěchů otevřeně schvaloval a slepě poslouchal.“
Ze „Zprávy o třístranné konferenci v Berlíně“, vydané 2. srpna 1945 v Postupimi
Němci se krátkou dobu otřepali. Sudeťáci začali házet termín „kolektivní vina“ na nás, Čechy. Jejich verze byla a dosud je, že jsme německé obyvatelstvo vyhnali z jejich vlasti, Československé republiky, v průběhu hrůzných etnických čistek, patřícím údajně k těm největším po druhé světové válce, na základě „kolektivní viny“. Lež jako věž!
Co je skutečně hrůzné, že někteří čeští germanofilové a sudetomilové berou vážně „naší kolektivní vinu“ a omlouvají se za ní sudeťákům. Takže pro sudety jsme se stali obětním beránkem, na kterého přenášejí své hrůzné zločiny, svou vinu.
Pochopme, o co tady ve skutečnosti jde. O přepisování dějin. Němci, zvláště ti tak zvaní sudetští, se viny zbavují a hází je na nás. My se máme stát těmi zločinci a oni nevinnými našimi oběťmi.
Pokud se setkáme s vyvíňováním Němců a obviňováním nás ze zločinů válečných, proti lidskosti a genocidiích, nemlčme, ale bojujme za historickou pravdu, a to i proti proněmecké páté koloně, která je pro nás obzvláště nebezpečná! Pokud nebudeme na každou lež odpovídat pravdou, pak časem se ze lži může stát pravda a z pravdy lež!
Dr. O. Tuleškov