Tak trochu jinak…

Marek Řezanka

Byl jednou jeden fašista,

jenž válčil na Donbasu

za Evropu a za Krista

a rovněž biomasu.

S praporem Azov jedno byl,

dřív členem Mladé fronty.

Chtěl slavný být jak Černobyl,

chtěl pochlubit se konty.

Pro „SíAjEj“ byl ideál:

Pořádná svině. Slizká.

Také si dobře vydělal

a nový úkol získal.

Měl půdu k puči připravit

a rovněž k atentátu

a stát se tváří výpravy

na jednu hlavu státu.

Rok dvacet jedna píše se,

kdy nekvete mu pšenka.

Co budoucnost mu přinese?

Je v rukou Lukašenka.

Ruce si nad ním umyjí,

však pláč zní usedavý

v té naší divné Unii,

jež na fašistech staví.

Bartuška řekl k Oděse:

Hlavně, když včas je spálí.

Beztrestně toto pronese

a dočká se i chvály.

Je z novinářů jediný,

jenž na to upozorní,

že „nácek“ není bez viny,

ale je agent dvorní?

Zde dočteme se akorát

o milém novináři,

jenž za svobodu chtěl se prát,

a zle se mu teď daří.

Vždyť mnozí z nás si vzpomenou

snad ještě na Petříčka,

jenž prohýbal se v kolenou

a dbal rozkazů „strýčka“.

Měl prsty svoje špinavé

v podivných aktivitách.

Teď bojí se, co vyplave,

když konečně už svítá.

Z Vrbětic pouze fraška je:

Blinken musí být zklamán.

Kdo na funuse zahraje?

Sám Pratasevič Raman.