Tak jim dejme vale…

Marek Řezanka

Přemýšlím, schoulen v rohu, nad etapou

kdy člověk žije jak pokusná krysa

Kdy dříve ctnostné ženy z hladu šlapou

a kdy vřed zloby nebezpečně hnisá

Tady ta doba není pro Palacha:

Buřiče bulvár vykreslí jak blázna

jenž, zřejmě chorý, sebevraždu spáchá

Za pravdu v masce lež jde nehorázná

Namísto činů konverzace plytká

zas jenom k další várce mrtvých vede

Rozsudek vyřkne lejstro bez razítka

Přetvářka s pózou jediným jsou krédem

Stále jsou užší naše mantinely

Na život lidský z vysoka se kálí

Žít a mít volbu – to prý bychom chtěli

toho až příliš. Příboj drtí skály

Poskytnout pomoc kdosi odepírá

pro vyšší cíle – pro krev na oltáři

Těsno je. Těsno – nikde ani škvíra

Mysl strach svírá – stavět zdi se daří

Chudší a chudší – a víc rozděleni

tápeme v době, která není bystrá

Mrazení v zádech – je to zvláštní chvění

s bezmocí značnou, co chtít od ministra

Drží se dogmat s tváří byrokrata

zatím se život mnoha lidí zmačká

Složenky platit – na to se vždy chvátá

Zachránit život? Tomu brání značka

Zákaz a basta – odsouzenci stojí

ve frontě, která bobtná nebývale

Chceme být lidmi – ne tupými stroji

Ženou nás na smrt? Tak jim dejme vale…