Tajné armády NATO v Evropě

Švýcarského historika který přináší zásadní informace o tajných armádách NATO vyhodili z univerzity.

„V Evropě probíhá skrytá válka,“ říká Daniele Ganser v exkluzivním rozhovoru

21.4.2018 , Jan Běhůnek, časopis Šifra

Švýcarský historik Daniele Ganser, který je v médiích pomlouván a nálepkován jako konspirační teoretik, ztratil další práci. Daniele Ganser už nesmí učit na univerzitě v Basileji a nyní ani na univerzitě v St. Gallen.

Ganser je nejslavnější švýcarský představitel scény, která neustále narůstá. Jeho fanoušci ztrácejí důvěru v klasická média a hledají informace, které velká média raději nezveřejňují, neboť se nehodí do ideologie, kterou mají za úkol prosazovat. Mnohé důležité zprávy se v médiích zkrátka vůbec neobjevují. Daniele Ganser jako historik předkládá pouze fakta a nechá posluchače, aby si vyvodili svůj vlastní názor, jaká verze události platí. Zda oficiální, nebo nějaká alternativní. Jenže právě to je pro „demokraty“ nebezpečné.

Ganser svou bezvadnou historickou prací vyvolává pochybnosti o tom, čemu se říká v učebnicích a dějepise historie, a boří některé skutečnosti, které se zdály jako dané. Jedna z důležitých otázek, která z jeho výzkumu například vyplývá, je tato: „Jsou za teroristické útoky zodpovědné západní zpravodajské agentury?“

Jedním z velkých témat doktora Gansera jsou totiž ilegální války a armády NATO. Šifra s tímto odvážným historikem a (bývalým) pedagogem přinesla rozhovor, který vyšel v Šifře č. 7/2017. Nyní jej vzhledem k vyhazovu Daniele Gansera z univerzity přinášíme celý. Říká v něm totiž zcela zásadní věci o tajných válkách NATO, a laskavý čtenář tak jeho vyhazov snáze pochopí.

Ilegální bombardování bez mandátu OSN, svrhávání demokraticky zvolených vlád, budování tajných armád a páchání teroristických útoků proti civilnímu obyvatelstvu… Švýcarský historik Daniele Ganser (46) a jeho výzkumný institut SIPER se o toto téma dlouhodobě zajímá a má ho zmapované lépe než kdkoli jiný.

Jeho přednášky a semináře najdete i na YouTube v němčině a angličtině. Za pozornost zejména stojí jeho dvě poslední knihy: Ilegální války – Jak země NATO sabotují OSN a Tajné armády NATO v Evropě – zinscenovaný teror a skryté vedení války.

Proč se zajímáte právě o tajné armády NATO?

Pro historika je to neobvyklé badatelské pole. Ve Švýcarsku, Německu a Rakousku je jen několik historiků, kteří se tématem „skrytého vedení války“ zabývají. Když jsem na univerzitě v Basileji studoval historii, mezi povinné předměty patřil starověk, středověk, průmyslová revoluce a světové války. Pak jsem ale zjistil, že za posledních 60 až 70 let, přibližně od roku 1945 až do současnosti, jeden z aspektů mezinárodní politiky zcela spadl pod stůl. A to je oblast skrytého vedení války. Nebyl tady ani jediný profesor, který by to odhalil. Nikdo se nezabýval převratem CIA v Chile v roce 1973 nebo tím, co ve Varšavské smlouvě prováděla KGB, případně jak britská zpravodajská služba MI6 ovlivňovala politiku v Libyi. To tady prostě nebylo, a proto to vzbudilo mou zvědavost.

Proč to nikde nebylo?

Ptal jsem se na to svých profesorů a oni odpověděli, že je k tomu „špatný zdrojový materiál“. Je obtížné dohledat, co tajné služby prováděly v oblasti skrytého vedení války nebo speciálních vojenských jednotek. Pak jsem si řekl, že celý historický obraz vlastně musí být špatný, pokud se tomu nebudeme věnovat. V průběhu své doktorské práce jsem si dal za cíl tuto mezeru zaplnit. Věděl jsem, že v Americe, Anglii a Izraeli je mnoho výzkumníků, kteří v této oblasti skrytého vedení války pracují. Tyto tři země totiž také provozují velmi aktivně skryté vedení války. Studoval jsem výsledky výzkumu z těchto tří zemí, což mi přišlo velmi vzrušující.

Ústřední motto tajných armád NATO je „stay behind“, tedy zůstat vzadu. Co přesně to znamená?

V letech od roku 1945 až do pádu Berlínské zdi v roce 1989 byla dominantní studená válka. V té době v NATO panovala obava, že by západní Evropu mohla Varšavská smlouva převálcovat tanky. Na tento případ se chtěli připravit vojenští stratégové. Viděli nutnost vytvořit partyzánskou strukturu, které se říká „stay behind“, tedy „zůstat vzadu“. Na první pohled to zní divně. Proč chtějí zůstat vzadu? V závodě také nikdo nechce zůstat pozadu. Jenže ve studené válce byla myšlenka taková, že nepřátelské síly nejdřív nechají proniknout, armáda se pak rozpustí mezi partyzány, kteří na obsazeném území povedou gerilovou válku. To znamená provádět výbuchy například na mostech nebo zachraňovat sestřelené piloty a dopravit je na pobřeží. Tím se měla svázat jedna část okupačních sil. Taková taktika se dala pozorovat ve druhé světové válce. Říká se tomu „resistence“, což je francouzský výraz pro odpor.

Kdo a kde tyto struktury vybudoval? A jaké z toho vyplývají problémy pro demokratický systém?

V západní Evropě tyto struktury vybudovala americká CIA a britská MI6. Ve Švýcarsku takové struktury měly označení P26 a úzce spolupracovaly s MI6. V Itálii se nazývaly Gladio a v Německu je jednoduše označovaly jako „stay behind“. Existovaly či existují ve všech západoevropských zemích NATO, ale také v Dánsku, Francii, Portugalsku, Řecku, Turecku, Norsku, Lucembursku, Belgii nebo Holandsku. Byl to však politický problém, protože v demokracii nesmí existovat tajná armáda. O všech částech armády musí vědět parlament, jinak je to nezákonné. Ve Švýcarsku jsme měli diskusi o P26, která byla naší tajnou armádou a v roce 1990 byla odhalena. Členové, kteří do toho byli zapojení, prohlásili, že je nepřijatelné, aby byl parlament informován. Řekli: „Pokud bychom informovali parlament a SSSR by obsadil Švýcarsko, pak by bylo okam­žitě jasné, kdo jsme, a okamžitě by nás zabili.“ To znamená „studení válečníci“, tak je nazývám, argumentovali tím, že riskovali své životy. Jako historik to možná mohu pochopit, ale stále existuje ústava. Ta říká, že nesmíme mít utajené jednotky.

Kdo tyto tajné struktury odhalil?

Existenci tajných armád v roce 1990 odhalil italský premiér Giulio Andreotti. Přiznal, že tyto „stay behind“ armády existovaly, ale nemohl k tomu mnoho říct. Pro výzkum ohledně partyzánů nebo Gladio struktur, jak se jim také říká, to samozřejmě není příliš uspokojivé. Problém navíc je, že celá věc s partyzánskou armádou, která měla být aktivní jen v případě invaze, takříkajíc uklouzla a stal se z ní instrument, jenž může ovlivnit politické procesy. To je doopravdy výbušné. Vzhledem k tomu, o čem mluvíme, je to velký skandál.

Jaké konkrétní příklady v tomto kontextu můžete zmínit?

Nejlépe to můžeme vysvětlit možná na příkladu Itálie. V roce 1948 se tam konaly svobodné volby. CIA byla naprosto proti tomu, aby vyhráli komunisté, protože pak by země takříkajíc spadla do komunistického tábora. Proto CIA zmanipulovala volby. CIA byla založena v roce 1947 a první práce, kterou udělala, byla manipulace voleb v Evropě. To je ilegální, to se nesmí. Nyní se teprve zpracovává to, jak je možné, že Američané v Evropě manipulují volby. A šlo to tak daleko, že se v Itálii tajná armáda Gladio použila k manipulaci italského politického systému.

Jakou roli v tom hrálo Gladio?

 Vyšetřování italského senátu v 90. letech dospělo k závěru, že Gladio spolupracovalo s fašisty. Tito pravicoví extremisté v Itálii páchali teroristické útoky, které se pak přisoudily politické levici, aby se tím zdiskreditoval komunismus. Hlavní myšlenka byla taková, aby Itálie nikdy nechtěla komunistickou vládu. Komunisté v parlamentu měli 30 procent. Proto zde byla obava, že komunisté jmenují komunistického ministra obrany, ministra vnitra a ministra zahraničních věcí. Tak by ze země NATO, kterou Itálie byla a je, mohla do Moskvy putovat různá tajemství.

Všechny tyto souvislosti, které popisujete, jsou pro pochopení evropské poválečné historie klíčové. Ale přesto je do značné míry neznáme…

Existuje mnoho lidí, kteří pojmy Gladio a stay behind neznají. Neví, co je to strategie napětí. Také neznají pojem false flag, tedy útok pod falešnou vlajkou. I nadále je to speciální oblast, která je známá pouze historikům, kteří se tématu věnují, a lidem, kteří se velmi zajímají o pozadí politiky. To znamená, že to všechno zná jen málo lidí, možná jedno procento obyvatel. Ale jak říkáte, výzkum soudobé historie ukazuje, že to byl základní prvek evropské historie. Der Spiegel věnoval mé doktorské práci celou dvojstranu s titulkem Temná tvář Západu, který to celkem dobře shrnul.

Poválečná Evropa byla běžně považovaná za oázu klidu až do 80. let, kdy byla spáchána celá řada teroristických útoků. Existuje tady rovněž spojení se CIA?

Před několika lety jsem letěl do USA a hovořil jsem tam s profesory a bývalými spolupracovníky CIA. Do NATO jsem poslal oficiální dotazy jako součást Freedom of Information Act Request (Požadavek na základě zákona o svobodě informací) a CIA jsem poprosil o požadované údaje. Narazil jsem ale na zeď mlčení. Nejedná se tady o nic menšího než o otázku: Spáchala CIA v Evropě teroristické útoky? Je to samozřejmě otázka, u které se většina lidí mračí. Člověk si jednoduše nedovede a nechce představit, že by se něco takového vůbec mohlo stát. Pro mě jako historika se tady nabízí možnost k bádání, ale je obtížné to prokázat. Co víme, je, že v Evropě byly spáchané teroristické útoky. V roce 1980 byl spáchán velký teroristický útok v italské Bologni, menší útoky v Miláně a v Peteanu. V roce 1980 byl také velký útok v Mnichově.

V 80. letech se odehrál tzv. Brabantský masakr v Belgii a útoky ve Francii a Lucembursku. Takže představa, že Evropa v letech 1945–1990 byla pokojný kontinent, je historicky falešná. Ve Španělsku a Portugalsku jsme měli fašistické diktatury a v Řecku byla u moci vojenská junta. V Turecku se odehrály tři vojenské převraty. V Německu, Francii, Itálii a Belgii se odehrával skrytý teror. Skutečnost je jiná, než že v Evropě panoval klid. Panovala tady skrytá válka.

Řekl jste, že CIA byla ohledně těchto věcí velmi tajnůstkářská…

Američané přiznali, že tyto tajné armády v Evropě měli. V 70. letech ředitel CIA William Colby napsal knihu s názvem Honorable Men (Čestní muži), ve které chtěl CIA v podstatě bránit. V knize Colby přiznal, že CIA tyto stay behind armády vybudovala společně s Brity. Je mnoho Američanů, kteří říkají, že CIA je zkorumpovaná. Ona sama je teroristickou organizací, protože svrhává vlády a zabíjí jiné lidi. Od skupin typu al-Káida je jen stěží rozeznatelná, protože i ona sleduje stejné cíle moci, nezříká se vražd a převratů v zahraničí a je rovněž zapletená do obchodu s drogami. A to všechno v zájmu prezidenta v Bílém domě. Samozřejmě že se vždy všechno popře. Ale historická data jsou jasná: CIA byla a je zapletená do velmi mnoha zločinů. V žádném případě to není tak, že CIA pouze shromažďuje a vyhodnocuje údaje ze zahraničí.

Připustil také William Colby, že tajné armády byly aktivní?

Ne. Verze CIA je taková, že aktivní by byly pouze v případě sovětské invaze. Nejtěžší badatelská otázka, když hovoříme o operaci Gladio, je, zda by tajné armády prostě jen tak čekaly a nic nedělaly. Spekuluje se již o síle mužů a jejich výzbroji, údaje se z různých zemí liší. Stále víme příliš málo o tajné válce CIA v Evropě. Rovněž není jasné, jak byli jednotliví členové staří. Existují tady různé problémy s údaji. Ale ví se, že sklady zbraní měli ukryté na hřbitovech, v lesích i v domácnostech. V každé zemi do toho byla zapojená tamní zpravodajská služba. Jednalo se o velmi propracovaný systém. Trénovali slaňování z vrtulníku do ponorky a podobné věci. Polovojenský výcvik se v každém případě konal za pomoci především britských speciálních sil Special Air Service SAS a amerických Zelených baretů. To je všechno dobře zdokumentované.

Zda a jak byla CIA zapojená do teroristických útoků v Evropě, je pro historika, jako jsem já, nesmírně obtížné zjistit, protože takové otázky jsou politicky velmi citlivé. V Itálii existuje mnoho indicií, že CIA byla zapojena do teroristických útoků. V březnu roku 2001 generál Giandelio Maletti, bývalý šéf vojenské rozvědky, během soudního přelíčení sdělil zajímavé informace. U soudu se projednával teroristický útok na Piazza Fontana v roce 1969 v Miláně, kde bylo zabito 16 osob. Maletti sdělil, že do teroristického útoku byla pravděpodobně zapojena CIA a italská extrémní pravice. Tehdy řekl: „Na rozkaz své vlády chtěla CIA nacionalistickou Itálii, která by byla schopná, jak tomu věřili, zpomalit tlak zleva.“

Bylo to velmi rozsáhlé svědectví, která potvrdilo, že CIA v Itálii manipulovala politiku. Také italský soudce Guido Salvini tehdy řekl, že stopy po teroristických útocích vedou k „zahraniční tajné službě“. Italští novináři se ho ptali: „Tím jste myslel CIA?“ Na to Salvini opatrně odpověděl: „Můžeme říci, že dobře víme, kdo v přípravách na masakr pomáhal a současně kdo seděl u stolu, od nějž se udělovaly příkazy k masakrům.“ Parlamentní vyšetřování, které zkoumalo operaci Gladio a italské masakry, došlo v roce 2000 k závěru: Tento masakr, tyto bomby, tyto vojenské akce zorganizovali muži v rámci italských státních institucí. Byli podněcováni a podporováni lidmi, jak se nedávno zjistilo, kteří byli ve spojení se strukturami amerických tajných služeb.

Po válce byly skryté operace řízené z oddělení Allied Clandestine Committee (ACC) a Clandestine Planning Committee (CPC). Jak mocná je vojenská tajná služba NATO?

Vojenské tajné služby jako ACC a CPC jsou mocné. Mají společnou ideologii, totiž porazit komunismus. Příklad: Viděli jsme belgického ministra obrany Guye Coëme z let 1988 až 1992, jak tehdy letěl z Říma do Bruselu. V novinách si přečetl, že v Belgii existuje tajná armáda. Pomyslel si: „Můj bože, já jsem ministr obrany a nic o tom nevím.“ Poté, co přistál v Bruselu, pozval na ministerstvo obrany náčelníka generálního štábu. Zeptal se ho, zda jsou zprávy o tajných armádách v Belgii pravdivé, a generál řekl, že ano. Pak se zeptal: „Jak to, že nic nevím?“ Náčelník odpověděl: „Ty jsi socialista. Ministři obrany přicházejí a odcházejí. My vás neinformujeme o všem.“ Snažil jsem se získat dokumenty z ACC a z CPC. To ale není možné.

To znamená, že historický výzkum ohledně tajných armád NATO může přinést jen velmi málo poznatků. Znovu a znovu se pokouším NATO zkoumat, ale je to obtížné, protože prostě není transparentní. Je to právě tato netransparentnost, proč jsou vojenské tajné služby tak silné. ACC a CPC nejsou ani uvedené v organizační struktuře NATO! Proto Evropský parlament po odhalení tajných armád Gladio v roce 1990 přijal rezoluci. V ní EU odsuzuje „tajné vytváření manipulativních a operačních sítí a žádá důkladné šetření o povaze, strukturách, cílech a ostatních aspektech tajných organizací“. Dále „používání jejich nelegálního vlivu na vnitřní politické záležitosti určitých zemí, problém terorismu v Evropě a možné tajné dohody mezi tajnými službami členských států nebo třetími zeměmi“. Krom toho EU „rázně protestuje proti přijímání určitých amerických armád“. EU tehdy jasně poznala, že v západní Evropě existovaly skryté operace. Ale požadované vyšetření, pokud jde o spojení operací Gladio a terorismu, do dnešního dne neproběhlo.