PETR HÁJEK upozorňuje, že teroristický útok na bagdádském letišti může urychlit pád naší civilizace do zapomnění ještě dřív, než se to podaří Gréťanům a dovozcům muslimů.

Přesně takhle začínají „velké války“, jak se od jisté doby v našich médiích eufemisticky říká těm, které začínají „drobnou epizodou“, a nakonec zasáhnou celý svět. Vražda íránského generála Kásema Solejmáního americkými raketami na letišti v Bagdádu je v tomto smyslu příznačným a velmi neblahým skutečným začátkem roku 2020. Předznamenává totiž, co zatím zdánlivě dřímalo pod povrchem: američtí generálové nutně potřebují „velkou válku“ – a záminku k ní si právě stvořili.

Ceny ropy okamžitě letí vzhůru, Izrael uvedl do pohotovosti celou armádu, USA rychle evakuují své občany z oblasti. Irácký premiér označil útok za agresi a masívní porušení suverenity své země a předpovídá, že vyprovokuje v Iráku „zničující válku.“ Ostatně při raketovém útoku vedeném z dronu byl zavražděn také zástupce velitele iráckých Lidových mobilizačních sil (PMF) Abú Mahdí Muhandis.

Na prahu nového roku tak svět „zničehonic“ opět stojí na hraně sebezničení. To, oč se tak složitě pokouší „Greta tým“, zástupy neziskovek importujících muslimské obohacení a nebezpeční ťulpasové Hřibové a spol. ve snaze erodovat, a pak strhnout celou civilizační konstrukci našeho kontinentu a naší nevelké země – se může stát realitou cobydup. Stisknutím jednoho tlačítka. Právě takového, jakým z dronu odpálili raketu na bagdádské letiště.

Proč k téhle bezprecedentní teroristické operaci prezident Donald Trump přistoupil a jaké bude mít důsledky? To jsou hlavní dvě otázky, které nyní stojí před politickým a vojenským vedením velmocí – nejen států celého Blízkého a Středního východu. Odpověď na ně se týká bohužel bezprostředně i nás, protože jsme se Spojenými státy svázáni pupeční šňůrou:

Tou viditelnou v NATO, v jehož vedení donedávna sloužil generál Petr Pavel. Neviditelnou pak spoustou nitek tajných služeb. Naší BIS ostatně velí Michal Koudelka, kterého vycvičila britská MI6 a kanadská kontrarozvědka CSIS, takže jej lze pokládat za jejich agenta. Ostatně nedávno dostal vysoké vyznamenání CIA. Nikoli bezdůvodně ho prezident Zeman opakovaně odmítl jmenovat generálem, a nikoli bezdůvodně kvůli tomu Pátá kolona tak řičela.

Jinými slovy nejenže dávno nejsme v „bruselských okovech“ politicky suverénní zemí. Vojensky jsme už jenom „příštipek“ Spojených států, jimž jsme dosud sloužili za „křoví“ v Afghánistánu a na řadě dalších míst, kde slábnoucí světový hegemon vede vojenské operace a války. Po našich silnicích se cestou na ruské hranice prohánějí americké bojové jednotky jak se jim zlíbí. Mávají jim uhranutí „romantici“ s americkými vlajkami, aby se pak sešli na demonstracích „Chvilkařů. Odpusť jim, Pane, neboť (většinou) nevědí, co činí.

Jiní však vědí velmi dobře. Velení naší armády, která se již dávno změnila v intervenční sbor pro zájmy USA, ostatně právě „dislokovalo“ tisíc vojáků do jednotek rychlého nasazení NATO. Mají být připraveni na nasazení k bojům ve vzdálené cizině během několika dní. Dost možná dostanou příležitost padnout za cizí zájmy dřív, než tušili. Jsme v tom prostě víc, než si myslíme.

Podle prvních reakcí jsou politici většiny světa tímto dalším nezakrytým terorismem Washingtonu šokováni. Irácký premiér Mahdí konstatuje, že agrese vyvolá válku v Iráku, v celé oblasti Blízkého východu a nakonec i ve světě. Není to nikterak nadnesené. Poté, co museli Američané neslavně opustit Sýrii, když se jim ji nepodařilo kolonizovat pomocí Islámského státu (který fakticky spoluvytvořily), bylo jen otázkou času, co tuto ztracenou vartu nahradí.

Tím spíš, že to bylo především Rusko, které překvapilo svět rychlou operací, při níž zajistilo nezávislost Sýrie vedené prezidentem Asadem a Islámský stát s pomocí syrské armády fakticky zlikvidovalo. Donaldu Trumpovi to v té době příliš nevadilo. Blíží se prezidentské volby a jeden ze základních slibů své kampaně – že skončí zahraniční války a přivede vojáky zpět domů – tak měl šanci naplnit. Proč tedy nyní souhlasil s odpálením rozbušky v sudu prachu? Nelze jinak, než že ani po třech letech zdaleka není „pánem ve svém domě“.

Syrská vláda „zbabělý americký útok“ odsoudila. Ruské ministerstvo zahraničí jej označilo za „avanturistický krok, který povede ke zvýšení napětí v celém regionu“ a současně vyjádřilo „upřímnou soustrast íránskému lidu“ nad úmrtím Solejmáního, jenž „oddaně sloužil ochraně národních zájmů Íránu“. To jsou velmi silná slova, jimiž se Rusko jasně postavilo na stranu Íránu. Francouzská státní tajemnice pro evropské záležitosti Amélie de Montchalinová prohlásila, že prioritou Francie na Blízkém východě je stabilita a jakákoliv eskalace násilí je nebezpečná. Francouzské velvyslanectví v Teheránu vyzvalo své občany, aby se neúčastnili žádných veřejných shromáždění, která nyní nepochybně dostanou radikální injekci.

Ale co je pro Trumpa (nikoli pro zbytek světa) ještě podstatnější: pochopitelně okamžitě vystartovali jeho nenávistní oponenti z Demokratické strany, která mírnou většinou ovládá Sněmovnu, jež nyní vede proti prezidentovi k neúspěchu odsouzený impeachment. Šéfka sněmovny Nancy Pelosiovová se nechala slyšet, že nálet vyvolá další nebezpečnou eskalaci násilí, a že USA „provokativními a nepřiměřenými akcemi“ nesmějí ohrožovat životy svých vojáků, diplomatů „a dalších občanů“ (jakých asi?). Trumpův pravděpodobný soupeř Demokratů v prezidentských volbách, někdejší Obamův viceprezident Joe Biden to popsal tak, že Trump „hodil dynamit do sudu s prachem“.

Ač je to přesné, je to současně samozřejmě obludně farizejské. Byla to Obamova a Bidenova vláda, která celou oblast uvedla do chaosu, když se pokusila pomocí ISIL zlikvidovat Sýrii. Jenže současně se snažila navázat lepší vztahy s rozhodující regionální perskou velmocí Íránem: vyjednala s ním smlouvu, kterou Trump roztrhal.

Proto také není divu, že za Trumpvým útokem teď jako jeden muž stojí Republikáni, kteří ocenili „odvážnou akci proti íránské agresi“. Spojené státy prý netouží po válce, ale budou reagovat na hrozby vůči „našim občanům, vojákům a přátelům, jak prezident dlouho sliboval“. Trump na pokřik Demokratů odpověděl Tweetem s americkou vlajkou. Katastrofa. Ostatně téhož slova použil i socialista, senátor Bernie Sanders: „Jsme blíže k další katastrofální válce na Blízkém východě.“

Na otázku PROČ, je tedy odpověď nasnadě. Donald Trump potřeboval nějaký ostrý nástroj, kterým pošramotí a zakryje bláznivý pokus o impeachment, jenž navzdory své neproveditelnosti neustále dominuje levičáckému mediálnímu mainstreamu v zemi. Nechal se pravděpodobně přesvědčit Pentagonem, že tím dá současně nejlepší odpověď protiamerickým demonstracím u americké ambasády v Bagdádu, jež byly ovšem odpovědí na předchozí americký útok. Generálové však dali Trumpovi do rukou místo klacku granát. A nyní už mají opět v rukou všechno oni, nikoli on.

„Americko–íránský spor ve stylu oko za oko se vymkl kontrole. Íránská odpověď bude krutá a smrtící. A určitě může zahrnovat stupňující se útoky na energetickou infrastrukturu,“ řekl agentuře Bloomberg Jason Bordoff z Kolumbijské univerzity v New Yorku. Jako by slyšel „umírněného“ íránského prezidenta Hasana Rúháního, podle nějž vražda generála Solejmáního ještě dále posílí odpor v zemi proti Spojeným státům. Duchovní vůdce země ajatolláh Alí Chameneí a íránský ministr obrany Amír Chátamí již rovnou konstatovali, že USA se dočkají zničující odvety.

Ceny ropy letí nahoru. Je jasné, že v regionu se schyluje k další otevřené válce – ale ne jen k ní. Írán jsou šíité, Saúdové sunnité. Všichni jsou sice muslimové, ale nenávidí se vskutku ukázkově. Většina teroristů v Evropě ostatně patří k sunnitské větvi, z níž vznikla i Al–Kajda. Jsou to tedy spojenci Spojených států – a tudíž i naši. Přesně takhle bláznivě jsou rozdávány karty k další válce, která může mít opravdu fatální rozměry.

Írán nepochybně dramaticky odpoví. Pokud například zablokuje Hormuzský průliv, jak již dal několikrát najevo, Trumpovi nezbude, než jít do války. Průliv je jedním z nejdůležitějších strategických míst světa, prochází tudy víc než třetina světových ropných dodávek po moři. Jenže prastará Persie není uměle vytvořený Irák. Je to velká civilizace, kterou konvenčními zbraněmi není možné porazit. Nemluvě o tom, že má silné spojence – Rusko i Čínu. Na druhé straně stojí ovšem jadernými zbraněmi vybavený Izrael, který šíitští Peršané neuznávají…

Dvacátá léta jedenadvacátého století začínají příznačně nebezpečně. To, co Donald Trump schválil, se mu snadno může vrátit v podobě prohraných prezidentských voleb na podzim.