Videokonference ve formátu Putin/ Merkelová/Macron se konala, a to je dobrá zpráva.
Nic více dobrého o tom říci nelze.
Je možné se samozřejmě radovat, že Rusko dosáhlo diskuse o Ukrajině bez Ukrajiny. Už sedm let je pro Kyjev noční můrou samotná myšlenka možnosti takového formátu.
Lze považovat za důležitý průlom to, že Němka a Francouz tiše poslouchali a vzali na vědomí ruský postoj k Ukrajině, aniž by se pokoušeli vážně něco namítat.
Avšak absence společného prohlášení o výsledku videokonference a také zjevné obtíže, které musela ruská diplomacie překonat při její organizaci (na rozdíl od ruské diplomatické tradice došlo dokonce k elegantnímu úniku informací o návrhu Moskvy, aby Paříž a Berlín stály před volbou: stále souhlasit s videokonferencí nebo převzít odpovědnost za následky jejího neúspěchu) naznačují, že Francie a Německo neplánují měnit pozici vnějšího pozorovatele, který nebrání Spojeným státům a Ukrajině v podněcování války, k aktivnímu zásahu, aby se válce zabránilo.
Není pochyb o tom, že konference byla věnována konkrétně otázce předcházení válce, která se stane nevyhnutelnou v důsledku ukrajinských provokací. O tom otevřeně, na rozdíl od obvyklých vyjádření, hovořil tiskový tajemník Vladimira Putina Peskov.
Jeho komentář k podstatě a výsledkům konference je v zásadě zajímavý, ale tentokrát je zajímavý dvojnásob, protože Peskov je kariérní diplomat, a proto to, co řekl, lze posuzovat nejen z pohledu tiskového mluvčího prezidenta, který tlumočí pozici svého šéfa, ale také z profesionálního hlediska.
Zaprvé – Peskov uvedl, že konference byla věnována nejen Ukrajině, i když hovořili také o Ukrajině.
Pravděpodobně kromě Ukrajiny hovořili také o počasí, o roli Spojených států a možných důsledcích konfliktu, který Kyjev rozpoutal, pro všechny účastníky konference, a to jak společně tak i pro každého zvlášť.
Ale tak či onak, všechno, co bylo řečeno, souviselo s Ukrajinou. Vyplývá to ze skutečnosti, že při dešifrování obsahu konference Peskov nepojmenoval žádné další důležité otázky.
Je to pochopitelné: válka je na prahu, o čem ještě můžeme mluvit?
Zadruhé – ze slov Peskova vyplývá, že Rusko od svých „spojenců“ požadovalo, aby uvedli Kyjev do stavu přiměřenosti, a pokud ho nemohou přesvědčit, aby dodržoval Minské dohody, alespoň ho přinutit zastavit provokace na demarkační linii.
Je zřejmé, že Paříž a Berlín se vyhnuly konkrétním slibům (jinak by to Peskov řekl).
Zatřetí – Rusko informovalo své partnery, že pokud to Ukrajina nezvládne sama, nebo oni ji nedomluví, začne válka. Konkrétně ve vyjádření Peskova to vypadalo takto:
„Vyjadřujeme znepokojení nad rostoucím napětím a vyjadřujeme znepokojení nad tím, že tak či onak může ukrajinská strana podniknout provokativní akce, které povedou k válce.“
Rusko tak dokončilo diplomatické přípravy na válku, přičemž odpovědnost za její možný začátek vložilo na Kyjev a také na Paříž a Berlín, které nemohly (nechtěly) Ukrajinu uklidnit a donutit ji plnit své závazky.
Aby nikdo nepochyboval o vážnosti situace, konference se konala na pozadí zpráv o přesunu ruských vojsk do Belgorodské, Rostovské oblasti a na Krym, které zaplnily ruské sociální sítě. Na internetu jsou distribuována videa vlaků s obrněnými vozidly, která překračují krymský most ve směru na poloostrov, a také kolon ruských vojsk pohybujících se po silnicích příhraničních oblastí. Ministerstvo obrany a diplomatické oddělení Ruska by mohly snadno označit tato videa za falešná nebo hlásit, že jednotky a útvary ruské armády se neustále někam pohybují (mají cvičení téměř neustále), ale k tomu nedošlo.
Rusko záhadně (a na pozadí komentářů Peskova – výhrůžně) mlčí.
Začtvrté – evropští partneři dostali šanci vyskočit z pasti nastražené Spojenými státy. Je jasné, že Američané doufají, že v důsledku zahájení rozsáhlého ukrajinsko-ruského konfliktu budou schopni přinutit své spojence k úplnému přerušení vztahů s Ruskem (ani ne tak politických, i když ty také, jako spíš ekonomických).
Proto Peskov zdůrazňuje, že když se mluví o válce, pro Rusko to znamená občanskou válku na Ukrajině, ale aby o tom nikdo nepochyboval, objasňuje: „Občanská válka, která tam již byla.“
Dovolte mi připomenout, že v té válce, „která již byla“, ukrajinská armáda a nacistické prapory prakticky rozdělily republiky Donbasu na několik částí a odřízly je od hranic (zbyl tam téměř jediný průchozí bod, který Ukrajina neobsadila, k němuž vedla odstřelovaná silnice). Poté, kdy byla otázka potlačení povstání na Donbasu problémem výhradně času, prakticky poražené skupiny milicí opolčenců se náhle rozrostly o obrněná vozidla a dělostřelectvo (někteří stále tvrdí, že stovky tanků a dělostřeleckých systémů byly doslova „vyrvané“ holýma rukama od ozbrojených sil Ukrajiny), ukrajinská letadla masivně padala z nebe a velení milice se stalo tak profesionálním, že ukrajinské jednotky začaly padat do kotlů v celých formacích.
Zároveň se linie fronty (která se v Minsku stala demarkační linií) vzdálila od ruských hranic přesně na tu vzdálenost, ze které dělostřelectvo může podporovat přední jednotky republik, aniž by opustilo ruské území.
Nechci nic říkat, nějak to všechno fungovalo samo.
A Peskov varuje partnery, že to bude znovu stejné, a předem je informuje, že se jedná o občanskou válku, i když Kyjev samozřejmě křičí a bude křičet o „ruské agresi“.
Nejvyšší rada Ukrajiny opět přijímá odpovídající rezoluci, jakož i zákon, který umožňuje (čistě teoreticky, protože v praxi neexistuje ani síla ani prostředky) zvýšit počet ozbrojených sil Ukrajiny pětkrát za jeden den a provést nouzovou mobilizaci záložníků.
Jak vidíme, Ukrajina také dokončila politické a diplomatické přípravy na válku, kterou neinterpretuje a nebude ji interpretovat jako občanskou, ale jako válku s Ruskem.
Je zřejmé, že výsledkem bude katastrofická porážka ozbrojených sil Ukrajiny. To je očividné.
Putin obecně varoval svět před možným kolapsem ukrajinské státnosti.
Cíle této války však nejsou vojenské (a nikoli ukrajinské). Jsou politické (a americké). USA, jak již bylo zmíněno výše, se snaží zabránit postupnému posunu Evropy směrem k rozšiřování hospodářské spolupráce s Ruskem, což by v budoucnu mělo vést k politickému sblížení.
Důvodem rozpadu rusko-evropské spolupráce by měl být konflikt na Donbasu, který bude Washington a Kyjev interpretovat jako ukrajinsko-ruskou válku, a Moskva – jako vnitřní občanský konflikt Ukrajiny.
Obě pozice byly sděleny předním členům EU (Francii a Německu). Rozhodnutí je na nich.
Rusko jim dalo příležitost během poslední videokonference podpořit jeho pozici a zabránit tak válce. Pokud by totiž již bylo přijato v EU politické rozhodnutí o konfliktu (a pro USA a Ukrajinu by se ukázalo jako nepříznivé), pak Kyjev v zásadě nemá za co bojovat. Evropa se však vyhnula jednoznačnému řešení a udělala tím válku nevyhnutelnou.
Konfliktu nyní může zabránit pouze zbabělost kyjevských úřadů nebo odmítnutí ukrajinských ozbrojených sil bojovat. Ale to je nepravděpodobné. Kyjev se více bojí Washingtonu než války a pouze hrob napraví marginální jedince a generály ozbrojených sil Ukrajiny.
pokec24.cz