Svázaná srdce…

Marek Řezanka

Dnes již nám nestačí

otázka Hamletova

zda být, či nebýt – s lebkou na dlani

Mastnotu v pekáči

a faleš nelze schovat

Chtít cestu k nebi peklem zavání

Otázek přibývá – zda jet, či zůstat doma

riskovat zdraví – brát se za práva

Doba je tísnivá – a povážlivě chromá

Že se vše spraví? Kdo si pohrává?

Čekáme na září, zda otevřou se školy

A práce bude? Vzrůstá obava

Že to, co zazáří, nebudou aureoly

Však ohně všude

kde zášť dozrává

Jak nájem zaplatí, kdo nedostane práci?

Výroba klesá – není na koupi

Stižený závratí se kde kdo zapotácí

v očích má děs a v duši škraloupy

Co banka nevydá, když jednou padne měna?

Co podepírá v éře domina?

Je to jen etuda, jež pranic neznamená?

Či bezmoc čirá hloupost protíná?

Jak děti nasytí? Je bez partnera, sama

Jak prach se zvedá nářek hladový

Mír visí na niti

zbývá krok do neznáma

Běda nám, běda

nám všem řadovým

Jak stavět v slatinách

kde vše se ihned boří?

Co přijde zítra, nikdo nehádá

Jen zuby zatíná

jak v deliriu choří

Každá věc chytrá

(a je jich plejáda)

Když lidé nemyslí – a každou lží je krmí

kterou pak stráví, jak tisk přežvýká

vítězí nesmysly – a sráz je více strmý

Kde rozum dáví

není etika…