Zatímco celý svět sleduje vojenské operace Turecka na severu Sýrie, Recep Erdogan byl ještě večer před útokem na státní návštěvě v Bělehradě. Po jednání se srbským prezidentem Vučićem proběhl společný trilaterální summit Srbska, Turecka a Bosny a Hercegoviny. Erdogan tímto krokem ukázal, že umí nejen strašit, ale je schopen i efektivní diplomacie.

O současném prezidentovi Turecka se říká, že chce obnovit osmanské panství a často je přezdíván jako "sultán". Rétoricky je tomu blízko. Recep Tayyip Erdogan v minulosti mnohokrát vylekal své sousedy, když třeba zpochybnil platnost mírových dohod z Lausanne z roku 1923, jež zaručují Řecku a Bulharsku hranice s Tureckem, a týkají se mimo jiné ostrovů v Egejském moři. Plamenné projevy tohoto typu Erdogan pronáší už řadu let, ale je třeba rozlišovat mezi slovy a činy. Erdoganův vliv své mantinely, které vymezují větší mocnosti, a "sultánem" s velkou pravděpodobností nebude. Jeho současná mise na Balkán však může mít v důsledku větší dopad než vojenská operce v Sýrii.

Osa Sarajevo, Bělehrad, Ankara Současný turecký prezident nebyl v Srbsku poprvé. Navštívil tuto zemi už v listopadu 2017 na pozvání prezidenta Alexandara Vučiće. Podepsali tehdy 16 smluv týkajících se spolupráce ve všech odvětvích, včetně dohod o liberalizaci vzájemného obchodu nebo ve vojenské sféře. Od té doby obchodní výměna obou zemí stoupla několikanásobně a dále roste. Současná návštěva je potvrzením tohoto trendu a není až tak velkým překvapením. Co je však zásadní novinkou, je vstup Bosny a Hercegoviny do této koalice. To vytváří zcela novou situaci na mapě jihovýchodní Evropy.

Na společné tiskové konferenci se prezidenti Srbska a Turecka oslovovali "nejdražší příteli" a Erdogan si neodpustil poznámku, že jeho kolega se jmenuje křestním jménem Alexandar, stejně jako srbský král z rodu Karadžordževičů, jež založil Jugoslávii. Prezident Vučić tento bonmot s úsměvem komentoval slovy – "snad to přežiju", jelikož král Alexandar byl zavražděn při politickém atentátu. Vtip? Snad. Erdogan svojí zmínkou o prvním jugoslávském králi zabrnkal na strunu, která je velmi citlivá, pro každého z jiného důvodu, ať v Bělehradě, Sarajevu nebo Bruselu.

A nejen to, Erdogan s sebou přivezl balík investičních projektů, mimo jiné stavby dálnice mezi Bělehradem a Sarajevem, což komentoval slovy: "cesty spojují národy". Tímto krokem Turecko ukázalo, že chápe nejlépe realitu Balkánu – Bělehrad zůstává i nadále ekonomickým centrem regionu, kudy proudí většina obchodních aktivit a jeho propojení se Sarajevem je logickým krokem, kterému dosud chyběla jen a pouze politická vůle.

Srbsko s Tureckem nově podepsalo osm bilaterálních smluv, jejich ekonomická spolupráce bude pokračovat i díky projektu plynovodu Turecký proud, který povede z Ruska po dně Černého moře do Turecka a dále na Balkán a střední Evropy. Nejde tedy jen o snahu "tureckého sultána" rozšířit své panství, ale mnohem větší hru, kde v pozadí stojí Rusko a Čína.

Srbsko je prakticky členem Euroasijské obchodní unie a má otevřené dveře na nedozírné trhy, jako jediná evropská země není v sankční válce s Ruskem, což je pro tamní ekonomiku nesmírně výhodná pozice. Mimochodem, ve stejnou chvíli, kdy jednali čelní představitelé Turecka, Srbska a Bosny a Hercegoviny, v Bělehradě probíhala v pořadí už čtvrtá konference zástupců Číny a sedmnácti zemí střední a východní Evropy.

Nestabilita na Balkáně byla vždy synonymem napětí mezi islámem a pravoslavím, což vedlo k mnoha válečným konfliktům. Dohoda Srbska a Turecka tuto hrozbu prakticky smazala. Namísto konfrontace nabízí výhodnou spolupráci a Srbové i Turci si mohou vzájemně pomoct právě tam, kde je to nejvíce pálí. Turci mají u balkánských muslimů autoritu i vliv a na rozdíl od EU či USA jsou schopni (a ochotni) Bělehradu konkrétně pomoct. Srbové jim na oplátku mohou otevřít dveře pravoslavného světa, což je nedozírný trh. Není divu, že tato politika má podporu Ruska i Číny, jelikož takový model spolupráce je vzorem pro celou střední Asii, kde je napětí mezi islámem a pravoslavím zdrojem mnoha potencionálních konfliktů.

V Bosně a Hercegovině poslední volby vyhráli tamní Srbové pod vedením Milorada Dodika, ale v zemi probíhá vleklá politická krize kvůli obstrukcím muslimské části vedení federace. Erdogan do Sarajeva vzkázal, že je potřeba urychleně sestavit vládu a pracovat pro blaho lidí, čímž dal tamní muslimské komunitě jasně najevo, že časy se mění. Podobně promluvil na setkání s občany v muslimských oblastech v jižním Srbsku, oblasti zvané Sandžak. Pokud jde o vztahy Kosova s Tureckem, nejsou nejvřelejší, byť tuto zemi v Ankaře uznávají, Erdogan v Bělehradě vágně formuloval, že uvítá jakoukoli dohodu. Už samotný fakt, že Erdogan navštívili pouze Srbsko, kam za ním dojeli členové předsednictva Federace Bosny a Hercegoviny, mluví za vše.

Vytvořením tandemu Srbsko – Turecko vzniká v regionu koalice dvou nejsinějších hráčů, a dává jim možnost hájit vlastní zájmy na principu rovný s rovným, což je pozice, kterou mocnosti zatím ani nezkusili. Škoda, že s podobnou politikou do této oblasti nepřišla Evropa. Mohla tak učinit už dávno. Nyní to vypadá, že EU ujíždí vlak.