Stanou se Poběžovice poutním místem panevropanů a tzv. sudetských ackermanistů?

Na 66. sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Augsburku sdělil B. Posselt přátelům sudetoněmecké věci, městu a světu:

„Nedávno jsem byl v místě na Chebsku, v místě, kde se narodila evropská myšlenka, a to   zásluhou svého zakladatele hraběte Richarda Coudenhove-Kalergi, který  tam vyrostl. Narodil se v Tokiu, ale vyrůstal v Ronspergu (Poběžovicích) - a přestavěl, jak víte, místní zámek, kde se objevila panevropská myšlenka, idea evropského sjednocení. Otto von Habsburg jednou řekl, "Bohemia má prvorozenství  Evropanství" a zvláštní význam má toto malé místo Ronsperg.

Hrad je, jak víte, zcela zničen, místy je velmi silně sesutý, a už je iniciativa, kterou podporuje i bavorská vláda, obnovit dům tohoto otce evropské myšlenky nacházející se na české straně v bavorsko-české příhraniční oblasti. Obyvatelé Ronspergu (Poběžovic) vidí v této snaze jen pokus o opětovnou germanizaci. Lidé zde mají velmi silné obavy. Ale v posledních komunálních volbách v České republice se etablovala pod vedením mladé ženy, Jany Podskalské, mladé matky, občanská iniciativa, byla zvolena do městské rady, vedení města  nemohlo být vytvořeno bez těchto koaličních partnerů, bez této občanské iniciativy mládeže. A co udělali s programem? Řekli: Na rozdíl od našich rodičů a prarodičů, my jsme se narodili v tomto místě, a chceme, aby se německé kořeny v místě, ve kterém žijeme, a které je náš domov, objevovaly, uznávaly a oživily spolu s vysídlenými osobami a jejich potomky.

Tito mladí lidé řekli: "Vaše kořeny jsou nyní také naše kořeny, a chceme se podílet na vybudovat nových prosperujících Čech, Moravy, Sudetského Slezska na tomto kořenovém systému, nové prosperující střední Evropy, nové prosperující Evropy.“ To, moji drazí krajané, je oživení vlasti, další rozvoj našeho kulturního dědictví, a to i v česko-moravsko-slezské vlasti. Samozřejmě je to jeden z mnoha našich klíčových bodů boje proti bezpráví, které bylo způsobeno naši etnické skupině vyhnáním.“

Takže jsme se od pana B. Posselta dozvěděli, že existuje  nějaká iniciativa, která si dala za úkol obnovit   dům   Richarda Coudenhove-Kalergi, který  v něm vyrostl. Poběžovičtí mají však sice silné strachy z germanizace, doznal Poselt, ale ty, jakoby švihnutím kouzelného proudku více či méně pominuly. Paní Jana  Podskalská, mladá matka, stojící v čele občanské iniciativy, jež byla zvolena do městské rady, prohlásila se svými  mládežníky, že chtějí, aby v jejich domově  německé kořeny ožily a byly uznávané. Co ještě lepšího mohlo potkat SL?

Našeho líčení však není konec. V části Poběžovic je prastarý kostel sv. Mikuláše, který, snad stejně jako dům mládí otce evropské myšlenky, celá desetiletí chátral a ztrácel se před očima. Ale všeho dočasu. I řadě místních občanů se zželelo kostelíku    a dne 22.5.2015, tedy přímo řízením Božím jeden den před konáním 66. sjezdu  SL, založila skupina občanů v obci Šitboř, dnes součást města Poběžovice, Spolek Mikuláš. Předsedou spolku byl zvolen pan Václav Kohout, zastupitel za obec Šitboř. Jméno spolku nebylo vybráno náhodně.  Celá staletí tvořil kostel sv. Mikuláše historickou dominantu obce.

Nová iniciativa se rozhodla zachránit kostel, obnovit společenský život  v obci a zdokumentovat historie obce od jejího vzniku po současnost.  Má být na co hrdá. Narodil se zde Jan ze Žatce a Šitboře, nejvýznamnější středověký německy píšící  spisovatel v českých zemích. A právě tomu místní chtějí věnovat zvláštní expozici   a v jejích prostorách  pořádat osvětové, kulturní, společenské a spolkové akce. „Proto nás velmi potěšil předběžný zájem spolku  Ackermann – Gemeinde (AG) o umístění pamětní desky Jana ze Šitboře.“

Takže nikoliv SL nebo pouze jen mnichovská Ackermann-Gemeinde projevily primární zájem o rodiště Jana ze Žatce, ale místní se jako první ujali památky tohoto „svatého“ Ackermann-Gemeinde. Teprve poté, jak je výše uvedeno, projevila AG předběžný zájem o umístění pamětní desky svého snad nejpřednějšího favorita.

K věření je nám tedy předkládáno, že řízením Božím se objevila před sjezdem SL nejdříve iniciativa na záchranu domu otce evropské myšlenky a pak „evropsky uvědomělí“ čeští mládežníci den před 66. sjezdem dávají Evropě naléhavě vědět, že budou usilovat o to, aby v místě jejich bydliště ožily a dále se uplatňovaly německé kořeny  a současně sami od sebe(?) zvěstují, že Janu ze Žatce, místnímu rodákovi, hodlají věnovat zvláštní expozici, kde by v budoucnosti  pořádali nejrůznější akce.   A teprve poté, jak máme uvěřit, přišla se svou do mlýna mnichovská AG, která v místě, jak se předběžně vyjádřila, instaluje pamětní desku.

Na dvojnásobný zázrak nadto učiněný v krátké době těžko můžeme uvěřit. Myslíme si, že to mohlo být jinak. Že SL je v nástupu, nikdo nepochybuje. Pomocné ruce sudetomilů a germanofilů je kde kde silně podporují. Stejně tak i některé skupiny politiků v KDU-ČSL, TOP 09, ANO a nesmíme zapomenout ani na proněmeckou frakci v ČSSD, ani však na církev svatou. Ale ani toho ještě není dost. Za SL pevně stojí Bavorsko a některé další části Německa. To by nám mělo za pět minut dvanáct signalizovat, že naše státní a národní zájmy jsou ohroženy. Jen si připomeňme na nedávné nesentimentální vzpomínky sudetů na wiesbadenskou dohodu, na stále jejich snění o „sudetoněmeckém národě“, jenž je jedním, jak zdůrazňují, ze dvou národů v českých zemí, o právu na sebeurčení, o německo-české federaci, německých Čechách atd. Znamení doby jsou silná a přehlédnout je může jen ten, kdo je nechce vidět.

Jsme přesvědčeni, že sudeti v obou zmíněných směrech, za podmínek výše uvedených, vyvinuli dlouhodobější iniciativu se slibnými nabídkami. Když iniciativu za obnovu domu mládí zakladatele evropského hnutí podpoří i bavorská vláda, lze usuzovat, že porodní bábou této aktivity jsou nejen sudeti, ale i Bavoři z prvních 3 kmenů. Obdobně tomu muselo být i v případě Jana ze Žatce. Jestliže iniciativa se zrodila 22. května 2015 a již v jejím písemném prohlášení se mluvilo o předběžném zájmu AG o umístění pamětní desky tohoto německého spisovatele v Šitboři, musela jednání proběhnout zcela jistě o nějaký ten čas dříve. Přání, které je otcem myšlenky, vzniklo v obou případech zřejmě v hlavách sudetů, případně i jejich německých i neněmeckých stoupenců, kteří jej společně, trpělivě a delikátně i delší dobu podporovali.

Potřebné kontakty probíhají zpravidla ve skrytu. Jedná se s určitými, předem vytypovanými lidmi. Sudeti nedělají hned druhý krok. Čas vyjednávači  neznásilňují, ale nechají jej vyzrát.. Pak teprve potom se objeví nějaká persona  silnějšího kalibru nebo dokonce sám B. Posselt. Před letošními květnovými akcemi byl v Brně. Jednal dokonce i s primátorem. Důsledky jsou známé. Před 66. sjezdem byl na Chebsku. I zde byl celkem úspěšný, jak výsledky naznačují.  

Poběžovice mají zřejmě potřebné předpoklady, a zatím i z „české strany“, aby se staly poutním místem příznivců Panevropy a Ackermann-Gemeinde. Uvidíme, co s touto možností lidé, z té či oné strany, a čas ještě udělají. Dočkáme se snad i toho, že česká katolická církev bude do Poběžovic, samozřejmě ve spolupráci se Sdružením AG nebo i s mnichovskou AG, pořádat procesí, budou zde i poutě smíření?  Nebo zde dokonce vzniknou nějaké další církevní instituce?  I SL může zde časem nechat zasedat i svou radu, rovněž tak Panevropa zde odbývat své sešlosti. Možností je nepřeberné množství. Patří k nim však i zmoudření českých mládežníků v čele s paní Janou  Podskalskou, nebo alespoň některých z nich, což by mohlo přivodit změny nejen v poběžovické komunální politice. Ale je to ještě vůbec možné? Doufejme v to!

Nejde zdaleka jen o výsledky nějakého i když důležitého  jednání tam či onde, ale především o program sudetů. Ten původní o 20 bodech z 60. let minulého století, pokud jsme dobře informovaní, se v ničem nezměnil. SL v nedávné době zdůrazňuje jen, že ze svých stanov vypustil dva body. Údajně se zříká odškodnění a práva na vlast. Ale i s tímto tzv. vstřícným krokem je to více než problematické.

Položme si otázku, na základě jakého ustanovení mezinárodního práva získali sudeti  právo na odškodnění?  Není nám známé, takové ustanovení neexistuje. Toto právo si   prostě zapsali do programu  někdy již v 50. letech nebo později a neustále o něm mluví. Tak „konstituovali své nároky na odškodnění“. De facto ani de iure neexistují. Nemohou se vzdát práva, jež nemají. Jiné by bylo, kdybychom je v rozporu s mezinárodním právem vyhnali. To by měli právo na náhradu škod vzniklých vyhnáním a příp. i právo na návrat. Jak došlo tedy k odsunu Němců? Byli na základě rozhodnutí představitelů vítězných mocností v Postupimi odsunuti. Jednali jsme v souladu i s pokyny Spojenecké kontrolní rady (SKR), které upravovaly odsun. Za provedení odsunu jsme od amerických a sovětských zástupců ve SKR sklidili uznání a pochvalu. Tzv. divoké odsuny postupimská konference vzala na vědomí a tím je i legalizovala. Po porážce třetí říše jednaly jménem Německa vítězné velmoci. Tím, kdo má nárok vůči Německu, jsme my. Němci ve své „skromnosti“ jaksi zapomněli, že jsou povinni nám zaplatit reparace.

A jak je to s právem sudetů na vlast?  Svou dřívější  vlast svým nasazením proti ČSR a účastí v bojích za světovládu panského národa, podílem na zločinech nacismu ztratili. Byli i jako možná hrozba pro mír v budoucnosti odsunuti. Jejich vlastí je Německo. Jak se tedy mohou vzdát práva na vlast, které z mezinárodně-právního hlediska neměli a ani nyní nemají?

Podle listu Sudetenpost, který je tiskovým orgánem SL v Rakousku, mnichovský soud dokonce odmítl změnu stanov s tím, že jde o novelizaci změnu účelu asociace a ta vyžaduje tří čtvrtinovou většinu. Ve Spolkovém shromáždění SL však pro novelizaci se vyslovilo pouze 71 % hlasujících. ( SP, 2.7.2015, str.1, volný a krácený překlad P. Rejf)

Mnichovský soud se na celou novelizaci stanov SL divá  jen z vnitřního německého hlediska a posuzuje, zda novela je v souladu s příslušnými německými zákony. Soud si zřejmě nepoložil otázku, zda práva, jichž se vzdává SL, nabyl v souladu s mezinárodním právem. Tuto otázku soudu však nikdo nepoložil a pokud by tak učinil, tak dalším problémem by byla jeho věcná příslušnost.

Dr. O. Tuleškov