Na toto téma mluvil na sjezdu v Řeznu B. Posselt. Prohlásil: “Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek…“ (Pro České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019)

Bavorská a dokonce i česká politika dostala za úkol takovéto společenství oživit moderní a demokratickou formou, aby se mohlo stát srdcem silné Evropy. Nevíme, kde všude se toto poslání nejen bavorské, ale i české politiky diskutovalo a zformovávalo a závaznou formou uložilo příslušným orgánům jako úkol k realizaci. O bavorskou politiku nám nejde. To je věc příslušných ústavních bavorských orgánů. Ptáme se jen, který z českých ústavních subjektů zformuloval tento úkol a uložil jej k plnění české politice? Nic o tom bližšího nevíme.

Můžeme tedy říci, že o předmětném úkolu pro českou politiku jsme se my, nezasvěcenci, dozvěděli poprvé až z projevu B. Posselta. Ten výslovně uvedl, jak z výše uvedené citace vyplývá, že jde o úkol i pro českou politiku. Pokud však jeho vyjádření zkoumáme z hlediska Ústavy ČR, pak přijdeme k závěru, že naše příslušné ústavní orgány se tímto úkolem nezabývaly, neprojednaly ho, ani neschválily. Tudíž vytvoření nového silného srdce Evropy, které by bylo tvořeno jižním Německem a bývalou dunajskou monarchii, se z hlediska našeho práva nemůže konat.

Jsou však i další mocné důvody. Československá republika vznikla na troskách Rakousko–Uherska, které naši předkové jako žalář národů pomáhali povalit. V r. 1918 na základě práva národů na sebeurčení jsme vytvořili Československou republiku, po třech staletí jsme tak obnovili opět svou státnost. Pařížské mírové smlouvy jsme chápaly jako upevnění naší svrchovanosti, nikoliv jako rozvrat tzv. dunajské monarchie. Náš boj za samostatný stát, za který položily svůj život, prolily svou krev statisíce českých a slovenských vlastenců, se tak naplnil. Češi, Jihoslované, Poláci se vymanili z pout rakousko–uherské monarchie. Získali samostatnost. A právě v tom viděli svou budoucnost.

Naproti tomu německé a maďarské obyvatelstvo vidělo v zániku monarchie div ne konec světa. Naši Němci, v sobě vzniku republiky jsme jim říkali čeští Němci, na rozdíl od nás, kteří jsme konec monarchie vítali, rozpad monarchie želeli. A jak je vidět z projevu B. Posselta, někteří Němci, zvláště pak ti řečení sudetští, považují zákonitý zánik zpátečnických monarchií a vznik nových republikánských států za rozvrat.

Jak je vidět ani v pohledu na zánik monarchií z „boží milosti“ a vznik nových států na základě principu sebeurčení národů se s B. Posseltem a jeho věrnými neshodneme. Nechceme budovat nějaké nové silné srdce Evropy, jak o tom blouzní sudeti. Naopak usilujeme o zachování a upevnění svrchované České republiky v novém evropském společenství suverénních a rovnoprávných národních států.

Tím však předmětná problematika nekončí! Sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Řeznu se zúčastnily stovky Čechů. Jistě tam byli i někteří naši poslanci a senátoři, byli tam i naši diplomaté. Proč někdo především z nich neprotestoval proti posseltovské vizi nového srdce silné Evropy. Je přece v zásadním rozporu s naší minulostí, přítomností a budoucností. Není přece možné, aby Posselt nebo někdo z landsmanů ukládal České republice „nové“ politické úkoly, není možné, aby takovéto vrchnostenské jednání zůstalo bez odezvy.

Proč naši diplomaté mlčí? Proč mlčí naše Ministerstvo zahraničních věcí? Proč vláda ČR se tváří, jakoby se nic nedělo? Kdo se z českých ústavních orgánů ozve proti tomu, aby nám někdo na sjezdu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ ukládal naprosto nepřijatelné politické úkoly? Pokud nastane opět jen velké mlčení, najde se alespoň jeden odvážný český vlastenec, který promluví?

Ať již se věci budou vyvíjet jakkoliv, je jisté, jak jsme přesvědčeni. že k oživení dunajská monarchie nedojde a tudíž ani nevznikne „nové srdce silné Evropy“. Nepotřebujeme proto ani „sudetskoněmeckou národnostní skupinu“ jako spojovací článek mezi ČR a Bavorskem. Přejeme sudetům, aby v míru a pokoji žili ve své vlasti, jíž je Německo, a druhým do jejich vlasti nezasahovali!